Události, které šokují a nemají obdoby ... dnes večer na Nově
Na okraj rozhovoru s Martinem Ondráčkem

Každá věta Martina Ondráčka, šéfa zpravodajství televize Nova, z rozhovoru s Ivanem Jemelkou pro Česká média svádí k polemice, která by mohla být ilustrovaná konkrétními šoty ze zpravodajské dílny Televizních novin. Já se však ukázním a vyjádříme se jen ke dvěma tezím.

Ondráček: “Každé uvedené zprávy do souvislostí je, přísně vzato, komentativní. Naše tzv. komentáře jsou pouhou snahou o nejsrozumitelnější pojmenování věcí, o kterých vysíláme.“

Nedělám si iluze o televizním zpravodajství obecně v tom smyslu, že bych od něj očekával komplexní a nezkreslený obraz světa, který mne obklopuje. Formát televizní zprávy umístěné ve večerní zpravodajské relaci a její omezená délka to ani neumožňuje. Vzpomínám na Jacqua Rupnicka, který se jako renomovaný politolog kdysi podílel na tvorbě dokumentárního seriálu o východní Evropě. Když protestoval, že některé věci nelze sdělit ve třiceti sekundách, bylo mu sděleno: nebojte se být povrchní. Ano, televize je emotivní a povrchní médium, které kvůli své závislosti na obraze útočí na naši pozornost prvoplánově, aniž by mohla nebo byla objektivně schopna sdělit nám všechny souvislosti, a to i v případě, když jí vyhradíme dostatečný časový prostor, například pro analytický dokument.

Jenomže zjednodušovat lze různými způsoby. Špička ledovce dané reality, která pronikne na obrazovku, by měla mít vypovídací hodnotu i o její skryté části, lépe řečeno, neměla by se dostávat do rozporu s její skrytou částí. Bohužel, televize Nova často o událostech nejen informuje, ale také je interpretuje takovým způsobem, který nemá daleko ke zkreslování. Její „snaha o nejsrozumitelnější pojmenování věcí“ často hraničí s deformováním reality, které přikládá této realitě jiný význam, než ve skutečnosti má.

Toto tvrzení lze demonstrovat na příkladu používání jazykových prostředků.

Co říci větám: „K naprosto ojedinělému kroku se rozhodli úředníci finančních úřadů. Začali kontrolovat všechny, kdo si pořídili dům nebo byt na hypotéku se státním příspěvkem….berní úředníci vtrhnou doslova do každého koutu vašeho bytu.„ (TN 19.9.) Úřední kontroly, v civilizovaných státech zcela běžné, Nova vydává za něco „ojedinělého“ a berní úředníci jsou u ní vylíčeni téměř jako lupiči.

Sestavení zcela běžné statistiky je schopen redaktor Novy prezentovat slovy: „Rozdíly v rychlosti projednávání případů jsou mezi českými soudy obrovské. Vyplývá to z ojedinělého projektu, který vůbec poprvé v historii umožnil vytvořit žebříček nejrychlejších a nejpomalejších soudů. (TN 21.9.)

Častým slovním obratem, kterým se z banality a triviality snaží Nova udělat událost nějakého většího významu, je výraz „nemá obdoby“ u nás či ve světě. V příloze pod čarou uvádím příklady jenom z měsíce září, podle nichž například „nemá obdoby“ ani ten prostý fakt, že město Jáchymov se chce přejmenovat na Lázně Jáchymov. Jakoby těch přejmenování v uplynulých letech kolem nás nebylo dost a dost.

Zaujalo mě také, jak často jsou redaktoři Novy šokováni, a své šoky se snaží přenášet na své posluchače. Tak například slovo šok a jeho odvozeniny se v září vyskytly na Nově ve dnech 1.-20.září 43krát, z toho někdy dvakrát i vícekrát za den. Vrcholem bylo 1. září, kdy slovo šok se v Televizních novinách objevilo hned čtyřikrát, z toho jednou při hledání hub, jednou při hodnocení vlastních zpráv (šokující informace).

Konkrétní příklady jsem opět shromáždil v příloze pod čarou, ve které jsou pro úplnost statistiky uvedena i zcela legitimní využití slova šok, když se popisuje zdravotní stav zraněných, nebo když tuto frázi použijí lidé, kteří před kamerou vypovídají. Nicméně nadpoloviční počet „šokantních“ termínů pochází od redaktorů Novy, jakoby museli neustále šokovat a jakoby jim nestačilo pouze překvapovat.

Abych byl spravedlivý, provedl jsem podobnou rešerši ve vysílání České televize stejného období. ČT má podstatně více zpravodajských a publicistických relací, a přesto jsem tady byl „šokován“ jen 34krát, z toho třikrát redaktorem Divišem z regionálních zpráv (asi se učil na Nově).

Stále platná licenční podmínka pro CET 21 praví: „že dodrží programovou skladbu a rozsah vysílání, celoformátovost a části programu věnované tuzemskému zpravodajství a publicistice. Důraz je položen na povinnost udržet rozsah vysílání, celoformátovost programu a kvalitní zpravodajství v souladu s kritérii licenčního řízení a vlastním projektem CET 21. „ Martin Ondráček má na kvalitu jednoznačný názor: „V našem případě je sledovanost jediným měřitelným kritériem úspěchu a tedy i kvality.“ Tedy sledovanost za každou cenu. Tomu se podřizuje vše, i výběr a řazení zpráv. Když byl tázán, čím se řídí, Ondráček odpověděl: “Kritéria jsou jasná: zajímavost, důležitost, exkluzivita, způsob zpracování…“

Ve zvláštní příloze jsem provedl sondu do zpravodajských relací našich televizí ve třech dnech minulého týdne. Doporučuji sledovat tučně zvýrazněná témata, která se věnují politickým událostem. Lze totiž na nich ilustrovat jednu ze zásad, které Nova až dogmaticky dodržuje: V řazení zpráv nesmí dojít ke kumulaci neakčních, abstraktních nebo politických témat. A tak reforma veřejných financí a jednání o státním rozpočtu musí „rozrazit“ veledůležitá zpráva o uhynulých slepicích. Zahraniční politika se musí proložit katastrofami a nehodami atd.

Není tedy pravda, že důležité zprávy se na Nově dostanou do čela. Důležité je, aby divák náhodou po dvou politických zprávách neodešel jinam.

Opět v zájmu spravedlnosti, rozředění „těžkých“ politických zpráv pestřejšími obrazovými reportážemi provádějí i ostatní televize, ovšem nikdo to nedělá tak brutálně jako Nova. I ta třídenní sonda v příloze naznačuje, že na rozdíl od Novy jak ČT, tak Prima se skutečně snaží o to, aby to důležité stálo v čele novin, a bulvár a kuriozity se dostávají na pořad až v druhé části zpravodajských relací.

Nevím, odkud bere Martin Ondráček přesvědčení, že jeho redakce je „nejlepší v této zemi“. Jak už jsem kdysi napsal, ke zpravodajství Novy mám ambivalentní vztah. Na jednu stranu oceňuji reportérskou pohotovost jejích týmů, na druhé straně mi na zpravodajství Novy vadí výše popsané stinné stránky infotainmentu. Pokud sleduji zpravodajství Novy v dlouhodobé perspektivě, tak se domnívám, že jeho úroveň spíše klesá než stoupá. Čím triviálnější jsou témata, tím větší je výrazová kreativita reportérů, kteří se mě snaží přesvědčit o světodějnosti vysílaného příspěvku. Kdysi byla na takové reportáže specialistka Kateřina Kašparová. Dnes se to na Nově hemží jejími mladšími klony.