Moje HDTV poprvé!

Netrpělivě čekám na to, až Ondřej Neff ve svém vzpomínkovém cyklu Zlatá padesátá zařadí něco o tom, jak do našeho života vstupovala televize. Já osobně jsem poprvé viděl televizor (vypnutý Leningrad) někdy v roce 1954 v dětském koutku Dětského domu na rohu Havířské a Na příkopě.

Se zapnutým televizorem (Tesla), na jehož obrazovce byl vidět blikající černobílý monoskop, jsem se poprvé sešel buď v obchodním domě Bílá labuť nebo za výkladní skříní prodejny televizorů v Jindřišské ulici krátce poté. Už si to přesně nepamatuji. Dobře však vím, že do naší domácnosti vstoupil televizor Ametyst až o Vánocích roku 1961.

První barevnou televizi jsem viděl za výkladem jednoho obchodu na podzim roku 1967 v Paříži, kam jsem se vypravil jako student.

Informace o televizi s vysokým rozlišením (HDTV) se v Praze objevila poprvé na Interkameře 1985, když sem Japonci přivezli propagační film o vlastním vyvíjeném systému Hi-vision s 1125 řádky. Já osobně jsem HDTV viděl na vlastní oči poprvé díky Francouzům, kteří přivezli své HD-MAC zařízení (1250 řádek) na jednu z mediálních konferencí do Prahy. Bylo to buď v roce 1992 nebo 1993.

Protože jsem si chtěl koupit nové rádio, začal jsem nedávno procházet prodejny s elektronikou. Díky tomu jsem včera získal také první zkušenost s digitálním HDTV obrazem. Stalo se tak v prodejně elektroniky Na Poříčí, ve které předvádějí na širokoúhlé plasmové obrazovce program první evropské HDTV televize HD-1 stažený ze satelitu Astra.

I když vím, že pro čtenáře parabola.cz je digitální HDTV „stará vesta“, rád bych se podělil se čtenáři Louče o svůj vlastní zážitek: HDTV je paráda a kvůli tak kvalitnímu obrazu by docela stálo za to investovat velké peníze do velké a široké plasmy. Zvláště budou-li k dispozici také HDTV DVD.

Program HD-1 vysílá už od ledna 2004, nekódovaně však pouze do 16 hodin, jinak je to placený kanál, který provozuje konsorcium firem, jež mají zájem podporovat tuto novou technologii. Podrobnosti – viz internetové stránky www.hd-1.tv.