Ediční poznámka: Při českokrumlovské konferenci o financování digitálního vysílání jsem byl vyzpovídán Danou Jaklovou (ceskamedia.cz) a Pavlem Chalupou (parlamentní televize 24.cz). Tento delší rozhovor pak byl reprodukován v anketě Českých médií. Dana Jaklová mé povídání zestručnila poměrně věrně, proto jsem opravil jen dvě drobné chyby vzniklé při přepisu záznamu (ADTV/HDTV, economy on scale)
1. Je digitalizace cestou k větší mediální pluralitě nebo spíše příležitostí k upevnění postavení současných vysílatelů?
Domnívám se, že digitalizace otevírá nový prostor pro vysílání, ale tento prostor podle mého názoru lépe využijí ti, kteří už jsou na trhu etablováni a kteří jsou schopni rozvinout své služby, protože na to mají kapacity a zkušenosti. Je pravda, že tím vznikají i tzv. nikové trhy. Tím chci říci, že nevylučuji z této soutěže i nové a perspektivní programy, které by zaujaly naše diváky. Když se ale dívám na zkušenosti v zahraničí, tak si všimněte, že se prosazují především vysílatelé starých, osvědčených značek. A dalo by se říci, že ti táhnou základní divácký zájem o digitální televizi.
2. Je naše současná politická scéna schopna kvalifikovaně rozhodnout o procesu, který může na dlouho ovlivnit české mediální prostředí?
Bohužel nikoliv. To leda že by byli politici zaměstnáni jinými problémy a tím by jim některé názory odborníků unikly.
3. Někteří mediální odborníci mluví o digitalizaci pouze jako o jedné z možností „otevření éteru“, která bude finančně i technicky velmi náročná. Nebylo by lépe v době převratného rozvoje technologií digitalizaci zastavit či alespoň zbrzdit, abychom mohli zvážit jiné možná výhodnější varianty náhrady analogu?
Je pravda, že konečnou tvář digitalizace nejsme schopni předpovědět, protože technologie se vyvíjejí velice rychlým tempem. Všimněte si, že například už dneska do toho mluví trh DVD. V Americe do toho začal promlouvat HDTV tzn. televize s vysokou rozlišovací schopností. Jenomže tyto aplikace nejsou podle mého názoru hnacím motorem digitalizace, protože když se rozhlédneme po světě, tak v podstatě digitalizace televizního vysílání se dělá především pro tzv. frekvenční dividendu, tedy aby se ušetřilo frekvenční spektrum pro jiné služby. My to tady tak necítíme, ale jsou státy, které se odpovědněji stavějí ke své povinnosti nakládat s národním bohatstvím, což je kmitočtové spektrum. Právě tyto státy se rozhodly přejít na digitální vysílání, neboť tím ušetří frekvence, které se použijí jinde. Hlavní důvod, proč se to vše dalo do pohybu, je zájem ušetřit kmitočtové spektrum. O tom, jestli je třeba počkat nebo nepočkat si myslím, že kdo chvíli stál, už stojí opodál. Proto je třeba sledovat zahraniční trendy, především naše sousedy, nespěchat, ale také nezůstat stát stranou.
4. Kdo to zaplatí respektive kdo by podle vás měl nést hlavní finanční břímě digitalizace?
Já jsem ve své prezentaci na konferenci definoval čtyři subjekty, které digitalizaci ovlivní. To jsou telekomunikační provozovatelé, potom poskytovatelé programů a diváci a stát. Musíme doufat, že v budoucnu nastoupí economy on scale, tedy že masová výroba set-top boxů srazí jejich ceny. Samozřejmě, že pro diváka je to nepříjemné, proto mu za to musíme něco nabídnout. A tady je začarovaný kruh. Aby dostal přidanou hodnotu, musí mít více programů. Na více programů nebude dost peněz, dokud nebude hodně diváků. Myslím, že tento začarovaný kruh se dá překonat jedině dohodou všech zmíněných subjektů. Bohužel mám pocit, že k dohodě nedošlo. Každý to břemeno chce shodit na někoho jiného. Někdo na stát, někdo na soukromé vysílatele, někdo na veřejnoprávní subjekty, někdo na diváka.