Budoucí premiér a média

Budoucí předseda vlády (pokud se naplní koaliční dohoda z večera 19.4.) Jiří Paroubek se ještě před svou nominací 18.4. v interview BBC vyslovil pro změnu tiskového zákona tak, aby tu byl “standardní tiskový zákon, něco na způsob rakouského nebo německého tiskového zákona, který umožňuje určitou ochranu také občanovi-politikovi.” Budiž, je to jeho názor, má na něj právo.

Větší znepokojení však u mě vyvolává Paroubkova věta: ”No, tak já bych se velice rád v krátké době sešel s lidmi, které sociální demokracie nominovala do rad, do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a zeptal bych se jich (...), jak se dívají například na pořady České televize typu, jak jsem včera viděl pořad pana Šímy Na hraně (moderátor opravil: Bez obalu), nebo jak vídám každou středu pořady pana Martina Komárka a pana Šímy, které podle mého názoru jsou (...) na hranici politické pornografie.”

Myslím, že Paroubek stejně jako jiní politici mají právo protestovat a stěžovat si. Ovšem u Rady jako celku jako každý jiný občan, nikoli jen u jejích vybraných členů, při jejichž volbě před necelými dvěma lety koalice tak velice zdůrazňovala jejich nezávislost na politických stranách.

Když se moderátor Václav Moravec Paroubka zeptal: "Nemáte obavu, že například takové doplňování tiskového zákona v České republice vám naopak může přinést kritiku médií a svým způsobem opět zhoršení obrazu České strany sociálně demokratické v médiích?", Jiří Paroubek odpověděl:

"Pane redaktore, já si myslím, že to horší být nemůže, než je to v tuhle chvíli."

Souhlasím, ovšem otázka zní: Kdo za to může? Že by cyklisti a média?