Příběh jedné mediální eskalace

Začalo to reportáží Roberta Andersona v britských Financial Times 24.5., ve které předseda české vlády Jiří Paroubek kritizoval prezidenta Václava Klause za jeho veřejná prohlášení ve vztahu k EU krátce poté, co prezident vystoupil na vrcholném zasedání Rady Evropy ve Varšavě. Originál článku je na placené stránce a tak se musíme spokojit s českými citacemi.

Podle Lidových novin ta kritická pasáž říká, že Klausovo chování “je v konfliktu s českou ústavní tradicí. Pokud bude vykonávat svoji roli mimo Českou republiku, bude dostávat specifické zadání od české vlády.“

MF Dnes citát později přeložila takto: “Je to v přímém rozporu s tradicí české Ústavy. Když má vykonávat svou roli v zahraničí, měl by dostat od vlády konkrétní pověření.".

Tématu se nejdříve chopily Lidové noviny 26.5. článkem Lukáše Dolanského “Paroubek ostře kritizuje v britském tisku Klause” na první straně LN (pdf), který uvedl první ohlasy z domácí politické scény, jež spor přiostřily. Mám na mysli vzkaz hradního mluvčího Petra Hájka premiérovi, aby si „lépe přečetl českou ústavu“. Konflikt byl na světě a média měla o čem psát.

V pátek 27.5. vychází MF Dnes s palcovým titulkem přes celou první stranu (pdf) “Paroubek: Zakážu Klausovi cesty.” Jako obvykle, bulvarizující titulek MF Dnes přehání. Paroubek sice údajně řekl: “Pokud nebude (Klaus) vystupovat v rámci směrnic, které dostane od vlády, na některé zahraniční cesty prostě nebude jezdit,“ ovšem o pár řádek tenýž text uvádí Paroubkova slova: “Předpokládám, že nic tak dramatického se dít nebude a že si to s prezidentem vysvětlíme.“ Editorovi se ovšem do titulku hodil konflikt, nikoli smířlivost.

Také Lidové noviny 27.5. přitvrdily titulkem na první straně (pdf) ”Paroubek pohrozil Klausovi” a slovní přestřelka mezi Hradem a Strakovkou a mezi koalicí a opozicí zhoustla a někdy se uchýlila k úrovni argumentů restaurací čtvrté cenové skupiny, jejichž podstatou je osobní osočování.

Paradoxní na tom je, že tato přestřelka často reagovala nikoli na autentické výroky, ale na to, co o konfliktu psala média, která některé výroky zveličovala a zjednodušovala tak, až to vyústilo k internetovému sdělení jednoho anglického blogu, že “Paroubek chce uvalit na prezidenta domácí vězení”.

Hrozba zákazu cest byla okamžitě vzata za hotovou věc, i když – pokud mě má paměť neklame – Paroubek “nevyslání” prezidenta na zahraniční cestu specifikoval především na případy, kdy příslušná akce vyžaduje vrcholovou reprezentaci státu, což se většinou týká evropských a světových summitů, především pak reprezentace v Evropské radě, která není totožná s Radou Evropy (jak dnes redaktor HN vložil Paroubkovi do úst).

Právě ono varšavské vrcholové setkání Rady Evropy bylo příkladem toho, že jednotlivé státy se zde mohly nechat reprezentovat nerůznějšími funkcemi. Stačí se podívat na seznam řečníků: jsou mezi nimi prezidenti, ale také premiéři nebo “jen” ministři zahraničí.

Média namísto toho, aby uvážlivě informovala o konfliktu a využila ho k osvětě o ústavních právech vlády a prezidenta, tento konflikt stupňovala, eskalovala, ovšem za účinného přispění personálu obou stran ve sporu.

Že jejich šéfové naštěstí nervy ani zdravý rozum neztratili, přinesla důkaz dnešní schůzka Paroubka na Hradě, po které byl do světa vyslán signál o tom, že obě strany se dohodly a spor je ukončen. V této souvislosti mohu jedině souhlasit s názorem, který dnes novinářům sdělil tiskový šéf Hradu Petr Hájek, a to, že je důležité vzájemné posuzování stanovisek v jejich skutečné podobě a ne výlučně podle jejich mediálních - "často z kontextu vytržených a významem posunutých - interpretací." (citace dle novinky.cz)