Rodney King video
aneb Historie jednoho policejního násilí

Promítání záběrů z CzechTeku v českých televizích mi připomnělo, jak jedno natočené video se stalo součástí příběhu, na jehož konci bylo 55 mrtvých (údaj CNN), přes dva tisíce zraněných a škody na majetku dosahující výše jedné miliardy dolarů. Ten příběh začal před čtrnácti lety, 3. března 1991. (Zde je jeho základní “wikipedická” faktografie.)

Amatérský kameraman George Holliday vyrušen policejními sirénami krátce po půlnoci natočil z balkonu ložnice svého bytu scénu, při níž čtyři policajti mlátili jistého Rodney Kinga, kterého zadrželi, když projížděl předměstím Los Angeles stomílovou rychlostí.

King byl dvoumetrový černoch, urostlý jako hora, v té době pracoval jako příležitostný pořadatel stadionu Dodgers a byl v podmínce za loupežné přepadení. Když se policistům podařilo zastavit Kingovo auto, King odmítl vystoupit a pak se začal se čtyřmi policisty prát. Ti se ho snažili zneutralizovat výbojem elektrického obušku. King však na 50 000 voltů, které by jiného srazily do kolen, nereagoval, protože byl pod vlivem alkoholu a možná i drogy. A tak se policisté na Kinga vrhli obušky a než ho spoutali, uštědřili mu celkem 56 ran, jež mu způsobily četná zranění, včetně zlomenin. Právě toto bití zaznamenala Hollidayova kamera ze vzdálenosti 30 metrů.

Holliday nabízel natočené video nejdříve na policii, která neměla zájem. Nepochodil ani u CNN a tak video nakonec odvysílala místní televizní stanice KTLA. Její redaktoři odstřihli krátký začátek, na němž King napadá policistu Powella, a odvysílali 68 sekund Kingova bití. Druhý den se záznam dostal do CNN a NBC a tím i do celých Spojených států. Během 24 hodin zahájila FBI vyšetřování případu, rovněž losangeleský starosta Tom Bradley slíbil, že proti policistům podnikne “příslušné kroky”.

Proces se konal o rok později a skončil v dubnu 1992 osvobozujícím rozsudkem. U tří policistů porota vyřkla verdikt “nevinen”, u čtvrtého Powela porota nedošla k jednomyslnému závěru ve věci přiměřenosti jeho zásahu, takže byl osvobozen také.

Po zveřejnění rozsudku vypukly čtyřdenní rasové nepokoje v jižních čtvrtích Los Angeles, při kterých docházelo k lynčování bělochů a rabování. To vše opět bylo zachyceno televizními kamerami, tentokráte profesionálních televizních stanic z vrtulníků.

Případ Rodney Kinga se dostal do historie rasových nepokojů i do historie žurnalistiky. Nebylo pochyb o tom, že důležitou roli v případu sehrála média a také jejich nové technologické možnosti. Případ by se nedostal na veřejnost, kdyby se v té době videokamera už nestala běžným spotřebním zbožím. Webová stránka seeingisbelieving.ca tvrdí, že případ byl významným milníkem “handicamové” revoluce.

Až do té doby se o rasismu a násilí losangeleské policie pouze mluvilo, ale chyběly důkazy. Nyní byl důkaz na světě. Protože jsem v té době byl v USA na studijním pobytu, pamatuji se, že CNN při informování o probíhajícím soudu a zvláště před rozsudkem 29. dubna téměř každou půlhodinu opakovala “bicí scénu”, která je dnes známa pod značkou “Rodney King Video”. Některé komentáře pak vyčítaly médiím, že právě toto časté opakování záznamu vytvořilo výbušnou atmosféru, do níž pak padla jiskra osvobozujícího rozsudku.

O případu se pak napsalo nemálo knih a článků. V roce 1993 proběhl nový soud se čtyřmi zasahujícími policisty, z něhož dva odešli s třicetiměsíčním trestem vězení. Rodney King se soudil se státem Kalifornie a získal 3,8 milionů dolarů, z nichž polovina padla na právníky, se kterými se rozhádal. King se nestal žádnou ikonou boje proti rasismu, měl ještě několik konfliktů s policií, kvůli rychlé jízdě, rodinnému násilí, dostal další podmínku, ale jak uvedl jeho advokát na archivní webové stránce CNN, “Rodney je normální chlapík, který má stejné rodinné problémy, jako každý z nás.”

Kdo chce znát další podrobnosti, může nalistovat webovou stránku courttv.com, kde je rozhovor s novinářem Lou Cannonem, zpravodajem Washington Post. Ten upozorňuje na to, že případ Rodney Kinga byl pouze náhodnou rozbuškou situace, v níž na jedné straně stála policie v úpadku a na straně druhé vztek ekonomicky deprivované komunity. Zaujala mě však jeho věta: “Nemyslím si, že k rasovým nepokojům muselo dojít, kdyby policie a politické vedení jednaly korektně.”

Možná, že na to, co následovalo po CzechTeku, by se výše uvedená věta také docela dobře hodila.