Lvice Elsa po druhé

Před rokem jsem touto dobou napsal v Louči, že při udělování cen Filmové a televizní akademie Lvice Elsa mi bylo "smutno, ne-li dokonce trapno". Letos se pocit trapnosti nedostavil (možná díky lepší dramaturgii a moderátorovi pořadu Tomášovi Matonohovi), nicméně určitá zasmušilost zůstává.

Tentokráte nevyplývá tolik ze zjištění, jak málo něčeho nového původního a inspirativního v českých televizích vzniklo (s tím se už český televizní divák pomalu musí smířit), ale hlavně z toho, že Vachlerův tým nepřekročil svůj stín jednostranného pohledu na televizní tvorbu a neudělal korektury ve statutu a v kategoriích, které by Lvici Elsu přiblížily standardním "akademickým" televizním cenám, jejichž vzorem mohou být americké Emmys.

Logickým důsledkem vágního vymezení soutěžních kategorií a opomíjení některých televizních formátů (hudební, soutěžní pořady, nekonečné seriály, možná i některé typy reality show) pak vede k rozkolu mezi "veřejnoprávními" a "soukromými", jenž letos vyvrcholil tím, že televize Prima a Nova Lvici Elsu bojkotovaly, a že cenu za nejlepší publicistiku "Na vlastní oči" si nikdo nepřišel vyzvednout.

Již vloni jsem napsal, že kategorie "diskusní pořad" je "nelogická tím, že staví do jedné roviny nezávazná talkshow a politické diskusní pořady." Potřebovala by lépe definovat. Totéž se týká kategorií "publicistický pořad" a "magazín." Jestliže vítězem kategorie "magazín" se stal dokumentární seriál o českém animovaném filmu, pak to svědčí o jistém zmatení pojmů.

Chápu, že ocenění akademiků se nikdy nebude krýt s diváckou oblíbeností. Názorně to ukázalo oznámení pěti nejsledovanějších pořadů loňské sezóny, z nichž všechny pocházely z Novy, žádný z nich nebyl nominován. Přesto se domnívám, že akademici by neměli ignorovat pořady, které si možná nedělají velké umělecké ambice, ale splňují měřítka kvalitního televizního řemesla.

Nejvýrazněji se vyhraněný postoj FTA a výběrové poroty projevil v kategorii dramatických pořadů, jejichž nominace ignorovaly početnou seriálovou tvorbu, která se v loňské sezóně na obrazovkách objevila. Jak jsem si ověřil ve statutu FTA, kategorie "původní dramatická tvorba" je míněna "včetně tvorby seriálové". S jedinou výjimkou nováckého seriálu "Redakce" se však do nominací dostaly pouze "jednohubky", tj. sólové, případně vícedílné inscenace, přičemž i ta "Redakce" je vlastně jen sérií epizod, tedy nikoli klasickým seriálem s návazností děje.

Ignorování seriálové tvorby je podle mého názoru nespravedlivé. Také vůči hercům, kteří v seriálech odvádějí poctivou práci, i když občas nemají co hrát, a nějaké to ocenění by si možná zasloužili.

Je paradoxem, že právě z úst herců zazněly včera večer z obrazovky ČT některé ironické špílce na adresu mýdlových oper soukromých televizí, přestože právě tyto seriály jim zajišťují popularitu, kterou by jinak nezískali.

Udělování televizních cen Lvice Elsa ve mně znovu vyvolalo vzpomínku na někdejšího dlouholetého ředitele rakouské televize ORF Gerda Bachera, který kdysi prohlásil cosi v tom smyslu, že intelektuálové se snažili televizi využít k tomu, aby se z masy stala elita, ale zatím se podařil spíše opak: elita pod vlivem televize "zmasověla".

Televize je produktem a nerozlučnou součástí masové kultury, kterou vytvořila moderní civilizace. Nejde tedy o kulturu výlučnou, pro úzký okruh fajnšmekrů, i když i ti fajnšmekři by měli mít právo nalézat v televizním programu pořady svého zájmu. Na druhé straně přehlížet tvorbu určenou pro masového diváka popírá vlastní smysl udělování televizních cen, majících ambice pokrýt televizní tvorbu jako celek.

Pro začátek by možná stačilo zamyslet se nad statutem a diferencovat a rozšířit soutěžní kategorie (třeba i po vzoru cen Emmy).