Česko-finská porovnání (sloupek pro aktuálně.cz)

K napsání tohoto blogu mne vyprovokovala diskuse ke zprávě ekonomů NERV o možnosti využití finských zkušeností k řešení našich ekonomických problémů. Souhlasím s diskutujícími, kteří tvrdí, že kopírování zahraničních vzorů nemusí být vždy tím nejlepším receptem na léčení našich neduhů. To, co funguje v jiné zemi, nemusí fungovat u nás. Jako člověk, jehož život byl s Finskem spojen několik let (jeden roční pobyt, pak průběžné návštěvy), jsem si všímal, co mají naše země společného a v čem se odlišují.

PODOBNÉ:

Podobně jako Češi (pod tento pojem zahrnuji i Moravany), také Finové se jako politický národ konstituovali až v 19. století. U Čechů národním obrozením odkazujícím k historickým tradicím českého státu, u Finů čerpáním z kulturního odkazu eposu Kalevala.

Podobně jako Češi měli v 19. století Staročechy a Mladočechy, také finské národní hnutí mělo své Starofiny (Suomalainen Puolue) a Mladofiny (Nuorsuomalainen Puolue )

Podobně jako Češi, také Finové o svoji národní identitu museli usilovat v soupeření s vyspělejšími a silnějšími sousedy – u nás s Němci, ve Finsku se Švédy a později s Rusy. Ruské vítězství nad Švédskem v roce 1809 zachránilo Finy před hrozbou pohlcení ze strany Švédů, z Finska se stalo velkovévodství vybavené místní samosprávou. Teprve násilná rusifikace konce 19. století učinila z carského Ruska hlavní hrozbu, se kterou se pak Finsko potýkalo celé další století.

(Boj proti rusifikaci probíhal v rámci boje za vlastní ústavu a za vlastní parlament. Jako naše babičky mívaly na stěnách obrozenecké výjevy (Hus před kostnickým koncilem, Karel Havlíček Borovský se loučí s rodinou před deportací do Brixenu), starší generace Finů si vyvěšovaly reprodukce obrazu Edvarda Ista „Útok“, na němž ruský orel se snaží vyrvat z rukou něžné dívčiny na břehu moře (Finska) knihu obsahující zákony.)

Podobně jako u Čechů, také u Finů musela vyrůst vlastní elita, hovořící národním jazykem, z nižších vrstev společnosti Podobně jako Češi, také Finové vytvořili svůj stát na troskách první světové války (Finsko 1917, Československo 1918).

Podobně jako Češi, také Finové měli a mají ve svém politickém systému prezidenta, jehož vztahy se zákonodárnou a výkonnou mocí nebyly vždy zcela přesně vymezeny a odvíjely se často od osobnosti příslušné hlavy státu. Ovšem ve Finsku se to řešilo novou Ústavou z roku 2000, posilující moc parlamentu.

Podobně jako Češi (Kde domov můj), také Finové (Oi maamme, Suomi, synnyinmaa) ve své hymně opěvují krásu své země.

Podobně jako Češi, také Finové mají ve svém státním znaku lva, přestože lvi v České republice ani ve Finsku nikdy nežili.

Podobně jako Češi, tak i Finové mají dva nositele Nobelovy ceny, a to ze stejných oborů, z nichž jeden je chemik a druhý literát.
Finský chemik Artturi Virtanen (1945) se zasloužil o metodu silážování v zemědělství. Český chemik Jaroslav Heyrovský (1959) se zasloužil o metodu polarografické analýzy.
Ve světě poměrně neznámý finský spisovatel Frans Eemil Silanpää získal v roce 1939 Nobelovu cenu za literaturu, při níž sehrála svoji roli skandinávská podpora finskému národu v době, kdy byl vystaven tlaku ze strany svého sovětského souseda. Ve světě poměrně neznámý český básník Jaroslav Seifert získal v roce 1984 Nobelovu cenu za literaturu, při níž sehrála svoji roli snaha upozornit na umlčované literáty východního bloku.

Podobně jako Češi, také Finové přikládají velký význam uznání v zahraničí – ať už na poli sportovním či kulturním. Jestliže Češi ještě dnes vzpomínají na Expo 1958 v Bruselu a úspěch českého pavilonu, pak pro Finy do dnešního dne má velký význam mezinárodní uznání za organizaci Olympijských her v roce 1952. Sebevědomí Finů tehdy posílilo i vítězství slečny Armi Heleny Kuusela v první celosvětové soutěži Miss Universe na Floridě.

ROZDÍLNÉ:

Zatímco Češi byli v obou světových válkách na straně vítězů, spojenci Finů byli v poli poražených. Zatímco naše legie bojovaly společně s Ruskem, zahraniční finské jednotky „myslivců“ pro boj s Ruskem se formovaly v Německu. Spolupráce s Německem při útoku na SSSR přivedlo Finsko v roce 1945 do rodiny poražených států.

Zatímco u nás je hlavním symbolem českého státu Pražský hrad a parlament se krčí kdesi v podhradí, největší vládní budovou v Helsinkách je právě Eduskunta – parlament, v jehož zdech jsou i některé vládní úřady. Prezident se musí spokojit s architektonicky skromnějším palácem u přístavu a dnes také i s víceméně reprezentativní rolí.

Zatímco Československo se zahraničnímu agresorovi nevzepřelo, Finsko v zimní válce 1939-40 kladlo Sovětskému svazu houževnatý odpor, který sice neodvrátil porážku a pozdější potupná příměří, ale na straně druhé dal medvědovi najevo, že ta vosa, kterou může kdykoli zamáznout svou tlapou, ho vždycky poštípe.

Zatímco v únoru 1948 se podařilo českým komunistům úspěšně vyšachovat demokratické strany z vlády a politiky, finští komunisté o dva měsíce později s podobnou taktikou neuspěli, přestože měli ve vládě ministra vnitra a Finsko bylo pod silným sovětským tlakem.

Zatímco Československo rokem 1948 ztratilo svoji nezávislost v záležitostech domácí i zahraniční politiky a dostalo se do plné závislosti na SSSR, Finsko i přes silný sovětský tlak nepřestalo být i po roce 1948 pánem ve svém vlastním domě. Udržení vnitropolitické suverenity si však Finsko vykoupilo za cenu ztráty zahraničněpolitické suverenity podřízené smlouvou z roku 1948 sovětským zájmům (již v roce 1947 Finsko podobně jako Československo odmítlo Marshallův plán).

Zatímco čtyři desetiletí života bez demokratických institucí u nás zdevastovalo vztah obyvatel ke státu a správě věcí veřejných, čtyřicet let vnitropolitické suverenity ve Finsku zachovalo respekt státním institucím a veřejné správě, založený na vzájemné důvěře obyvatel a jejich vlády.

Zatímco českým elitám chybí historická kontinuita, neboť byly v několika vlnách likvidovány či demoralizovány (1938, 1948, 1968), finské elity – byť někteří jejich představitelé občas museli ustoupit ze scény – si svoji kontinuitu zachovaly.

Zatímco u nás pomníky permanentně stavíme a boříme, ve Finsku pomníky zůstávají bez ohledu na okamžité politické nálady. Například v Helsinkách dodnes stojí socha ruského cara Alexandra II. Přestože maršál Mannerheim, který se Sověty často křížil zbraně, se po roce 1945 raději uchýlil do bezpečném exilu, v Helsinkách má hlavní třídu a pomník mu tady postavili už v roce 1960.

Zatímco v Česku hodnotové systémy využívané v každodenním a veřejném životě (kde je pravda, kde je lež, co je správné, co je špatné) prožily minimálně tři prudké zvraty (1948, 1968, 1989), ve Finsku tyto základní hodnotové systémy zůstaly víceméně stabilní.

Výsledkem uvedeného vývoje je kromě jiného fakt, že zatímco v Česku defraudace veřejného majetku se pokládá za kavalírský delikt (kdo neokrádá stát, okrádá svoji rodinu), ve Finsku znamená ztrátu tváře, naprostou diskreditaci, a dožívání na okraji slušné společnosti.

Zatímco v roce 2008 dle Mezinárodního měnového fondu Česká republika s 10 miliony obyvatel vytvořila hrubý domácí produkt ve výši 217 miliard USD, Finsko s polovičním počtem obyvatel ve stejném roce vytvořilo hrubý domácí produkt ve výši 274 miliard USD.

Čím to asi bude, že jsou Finové bohatší než my?