Jak Česká televize před deseti lety „selhala“ (blog pro Aktuálně.cz)

Jindřich Šídlo dnes v rámci Speciálu HN "Den, kdy se Západ opět ocitl ve válce" popisuje, jak kdo u nás na teroristický útok v New Yorku 11. září 2001 reagoval. V pasáži s podtitukem „Největší amatérismus historie,“ kromě jiného píše:

Politici a „jejich“ tajné služby získávaly informace svými cestami – běžná populace ovšem zůstala odkázána na tradiční zdroje. Vzhledem k tehdejšímu rozšíření internetu (například server iDnes překročil 11. září poprvé hranici milionu zhlédnutých stránek za den) zůstávala hlavní zátěž na rozhlase a televizi.
O tom, jak se ve zpravodajství České televize rozhodovalo o mimořádném vysílání (bylo to čtyři roky před startem kanálu ČT24), koluje dodnes na Kavčích horách řada pozoruhodných historek. Známý je ale výsledek: českou televizní tváří 11. září se zhruba ve čtyři hodiny odpoledne stal v té době téměř 70letý doyen Zdeněk Velíšek – jak sám říká, bylo to díky zhruba desetiminutovému náskoku, který odpoledne získal díky sledování CNN.
„Naprosto jsme na nic takového nebyli připraveni. Nebyl jsem profesionální moderátor, dostával jsem do studia lístečky, kdo zrovna přijde do vysílání,“ vzpomíná Zdeněk Velíšek. „Jedna moje známá dánská novinářka mi pak řekla, že to bylo zřejmě nejamatérštější vysílání televize v historii.“

Rád bych věděl, jak to tehdy ta dánská novinářka myslela. Zda ten amatérismus vztáhla na vysílání České televize nebo na vysílání televize obecně, tedy i v jiných zemích. Faktem zůstává, že ta událost byla tak ohromující, že zastihla mnohé v nedbalkách – nejen prezidenta Bushe, ale i některé televizní stanice. Patřila k nim i Česká televize.

Na českých internetových stránkách se tehdy rozhořel spor, zda Česká televize selhala na celé čáře, zatímco Nova obstála. Toho sporu jsem se tehdy účastnil, o čemž svědčí moje polemika s autory Britských listů ze 13. září, ve které samozvané kritiky České televize konfrontuji s ověřenými fakty.

Faktem zůstává, že nějakou dobu trvalo, než se čeští občané, kteří neměli doma satelit, mohli seznámit se záběry hořících a hroutících se budov Světového obchodního centra. První letadlo narazilo do věže WTC ve 14:45 středoevropského letního času, o pět minut později již byla v éteru CNN, v 15:03 přišel druhý náraz.

Diskuse se tehdy vedla o tom, kdo první vložil do vysílání mimořádnou zprávu v kraulujícím titulku prolnutém do běžného programu. Dnes už to nikdo nezjistí, ale zřejmě to byla televize Nova. Očití svědci mi však potvrdili, že nejpozději v 15:45 ten titulek vysílala i ČT. Zpoždění proti Nově si vysvětluji tím, že komunikace mezi zpravodajskou redakcí a odbavováním běžného programu nebyla v ČT tak jednoduchá jako na Nově, kde se vše řešilo v jedné budově a v jedné režii.

Na druhé straně již v 16:24 (asi o půl hodiny později než ARD a nikoli až v pět hodin, jak tvrdil Jan Čulík) Česká televize odstartovala mimořádné vysílání na ČT2, které moderoval již zmíněný Zdeněk Velíšek. Toto vysílání postupně zkritizovali Jan Čulík, Tomáš Pecina i Petruška Šustrová. Všichni zapomněli na jedno: že je těžké srovnávat americké zpravodajské televize a BBC, které měly své reportéry na místě, s vysíláním nezpravodajských kanálů v Evropě odkázaných na druhotné zdroje (čehož si všiml ve svém hodnocení i jeden anonymní satelitní divák).

Kromě toho ČT plnila svoji povinnost veřejné služby tím, že mimořádnou relaci vysílala od půl páté až do večera na ČT2 kontinuálně, zatímco Nova i Prima informovaly o události pouze v mimořádných vstupech mezi běžným programem sestávajícím se z telenovel, Kolotočem, Riskuj, Prima jízdou či Saunou. A to měla Nova proti ČT velkou výhodu v napojení na CNN, zatímco ČT se musela spokojit s Euronews. Takže to „selhání“ nebylo zase tak tragické – spíše odpovídalo stavu tehdejšího českého televizního zpravodajství, které naštěstí od té doby nějaký ten krok kupředu udělalo.

P.S. Rád bych si některé z těch „pozoruhodných historek“, které zmiňuje Jindřich Šídlo poslechl, abych si mohl ověřit, kolik v nich je autenticity a kolik dodatečného bájení, jak se to začasto stává. Bohužel jednu takovou “historku“ nedávno Šídlo přijal jako hotovou věc. Mám na mysli jeho tvrzení (komentář „Televize vám už volby nevyhraje. Paroubek to ví“ – HN 29.8.) o tom, že v Polsku údajně zrušili tzv. koncesionářský poplatek za veřejnoprávní rozhlas a televizi. Pravda je trochu jiná, poplatek se v Polsku stále platí, detaily lze získat zde, nebo aktuálněji a šířeji tady (4MB , str.42-3).