Povolební bilance aneb TýTý, Český slavík a prezidentská volba ještě jednou (blog pro Aktuálně.cz)

Jak už jsem napsal v dovětku ke svému poslednímu blogu, ve své skepsi k možnému postupu Karla Schwarzenberga do druhého kola jsem podcenil potenciál sociálních sítí u mladých voličů. Jak mě upozornil jeden čtenář v diskusi, možná jsem také nezohlednil náladu starších voličů konzervativního a pravicového ražení, kteří raději než Přemyslu Sobotkovi a Janu Fischerovi dali hlas knížeti, zvláště když je k tomu nabádal hlas médií. Na druhé straně moje nedůvěra v postup Jana Fischera do druhého kola se potvrdila, i když jsem předpokládal, že Schwarzenbergovo místo by vzhledem k levicovým náladám venkova mohl zaujmout Jiří Dienstbier.

Co se týče sociálních médií, ze srdce mi dnes ráno promluvil v rozhlase komentátor Ivan Hoffman, který o nich řekl: „Já mám takový pocit, že taková ta klasická média a klasičtí politologové mohou být z tohoto úplně nového fenoménu docela zkoprnělí, protože tomu ještě nerozumějí, ještě nevědí... Ale ukazuje se, že doopravdy taková ta tichá pošta, která proběhne pod povrchem, která v těch oficiálních mainstreamových médiích není vidět, může sehrát velkou roli.“

Ano jsme z nich „zkoprnělí“, protože do procesu sociální komunikace vstupují další nezávislé i závislé proměnné, které zatím nejsme schopni zmapovat a vyhodnotit, což posiluje stochastický, tj. pravděpodobnostní charakter účinků této komunikace. To, co zatím fungovalo u TýTý a Českých slavíků, se občas – přičemž nevíme kdy a jak – přenese i mimo rámec internetové komunity a zasáhne tak do života celé společnosti. Jak to popsal Ivan Hoffman: „...byla tady kampaň mladých, kteří se ujišťovali mezi sebou v tom, že tohleto je dobrý fór. Jednou se domluví, že je dobré házet vajíčka na Paroubka, jindy se rozhodnou, že budou volit knížete Schwarzenberga.“

Myslím, že stojí za to zreprodukovat názory Ivana Hoffmana i ve věci zhodnocení výsledků víkendové volby. Zde jsou v parafrázované podobě: Volby ukázaly, že chceme mít ve funkci prezidenta politika, kterého známe. Chceme mít za prezidenta muže, ženy se nám pro tuto funkci stále ještě nezdají být dost vhodné. Našli jsme zalíbení v seniorech, protože u nás panuje zvláštní jev: být zdravě stařecky znaven je sexy. Máme slabost pro kuřáky, teď se však musíme rozhodovat mezi dýmkou a cigaretkou. A zvláštní také je, že přestože u nás převažuje euroskepse, lidé dali hlas kandidátům proevropským.

Snad se na mne Ivan Hoffman nebude zlobit, když si osvojím i jeho další doslovný názor: „Od těch zbývajících kandidátů, jeden z nich se určitě stane prezidentem, se asi nedá očekávat, že by něco třeskutě chytrého vymysleli, protože už na to prostě nemají věk ani energii, to je na nich vidět. Ale já myslím, že každý z nich se té role zhostí nakonec důstojně. Já se neobávám toho, že jeden tam usne a už z něj nic nevypadne, nebo že druhý tam bude opilý, to teda rozhodně ne... Takové to strašení, kterého budeme svědky, bych dělil třema.“

A jak se dívám na další vývoj já osobně? Například mě bude zajímat, jak dopadne televizní debata příští čtvrtek a následné "finále"o týden později na ČT1, a zda podobnou šanci nabídnou kandidátům také komerční televize. Zatím jsem v jejich programových plánech žádný vysílací čas pro předvolební duel nenašel, přestože v Evropě (například Německo, Slovensko) se už ustálila praxe, že jednu debatu organizuje veřejnoprávní a jednu soukromá televize. Změnit se může ještě mnohé. Ačkoliv nikdy veřejně předem nesděluji, komu dávám hlas do volební urny, tentokráte svým čtenářům oznamuji: Budu volit Schwarzenberga, přestože to asi vyhraje Zeman. Nebude to žádná tragedie. Možná jen sem tam někdy nějaká ostuda.

P.S. Teprve nedávno, při četbě Němečkovy knihy rozhovorů s Pavlem Rychetským, jsem pochopil, proč Vladimír Špidla před deseti lety nepodpořil Zemanovo prezidentství.