V jak hlubokém bahnu se brodíme? aneb Úvaha o té naší mediální gramotnosti...

Jako českému občanovi, kterému záleží na tom, co se o jeho vlasti v zahraničí povídá, mi nebylo příliš milé, když jsem se minulý týden dozvídal v titulcích: „The Economist: Česká politická kultura klesla do bahnité hloubky“ (lidovky.cz 19.6.), „Bahno české politické kultury, píší Britové“ (MF Dnes 20.6), „Česká politika tone v žumpě, míní tisk – The Economist: Kam až poklesla politická kultura“ (Právo 20.6.), nemluvě o četných odkazech v internetových diskusích, jakož i ve výrocích politiků a komentátorů.

Protože vím, že peripetie našeho politického Kocourkova jsou většinou na okraji zájmů prestižních světových médií, začal jsem pátrat, co vedlo vážený a respektovaný týdeník The Economist k tomu, že se tak podrobně české politice věnoval. Pátrání mně dovedlo přes zprávu ČTK "The Economist: Ukazuje se, kam až klesla česká politická kultura" (vydáno: 19.06.2013, 09:18), až k článku "Resignation amid scandal" (Demise uprostřed skandálu 18.6., 17:42) umístěném na webu economist.com/blogs. Jak jsem zjistil, uvedený článek nebyl žádným redakčním stanoviskem, ale blogem zcela konkrétního autora KS s pražským domicilem, umístěným v blogové sekci vyhrazené postkomunistické Evropě „Eastern Approaches“.

Fakt, že uvedené hodnocení situace je popisem situace a vyjádřením názoru pražského korespondenta, nikoli celého listu, nijak nebránil ČTK, aby svůj titulek doplnila v čele zprávy formulací, podle níž "to na svém blogu napsal britský týdeník The Economist." Také uvnitř zprávy ČTK se objevují formulace "týdeník uvedl" nebo "The Economist napsal," což vrcholí v posledním odstavci konstatováním: „Příznačným detailem ukazujícím, do jak bahnité hloubky klesla česká politická kultura, je vzrušená veřejná debata v médiích a na internetu, zda tato ohavná dohoda vůbec představuje korupci, napsal The Economist. Cituje poslance za ODS Marka Bendu, podle něhož o korupci nejde. "Museli bychom politiku zrušit nebo za posledních 20 let podat stovky, možná stovky tisíc žalob, pokud se počítají obce a regiony," řekl Benda.

Na to, že jde o informace a názor jednoho konkrétního autora a nikoliv týdeníku The Economist, upozornil jedině Tomáš Němeček v sobotních LN, když v příloze Právo & Justice zmínil, že v uvedeném blogu došlo k jistému nedorozumění, protože „o nemravnosti – korupci ve smyslu zkaženého jednání – není spor“ a naše veřejná debata se vede o tom, zda funkce nabízené za odchod z parlamentu „naplňují definici trestného činu podplácení.“

Za všechno může zkrácený výrok Marka Bendy “This is not an act of corruption", který je neúplný a svým způsobem zavádějící. Je velice pravděpodobné, že autora britského blogu se značkou KS (jehož informaci převzalo i tištěné vydání do zprávy "No more Mr Clean"), zavedla na scestí česká média slepě opisující slova ze zprávy ČTK. Bendův citát se zde objevuje v tomto znění: "Jestli byla celá policejní akce, která proběhla, jen vyjádřením jiného právního názoru na to, co je a co není korupce, tak my říkáme celou dobu: toto není korupční jednání," prohlásil šéf poslaneckého klubu ODS Marek Benda.“

Bohužel i Česká televize v Událostech citovala jen část vyjádření Marka Bendy: “Toto není korupční jednání...a takovým způsobem bych já sám i všichni mí kolegové se posléze chovali ve Sněmovně.“ (Události 18.6., druhá minuta videa). Pouze Televizní noviny na TV Nova daly Bendově vyjádření širší kontext: „My říkáme celou dobu: toto není korupční jednání, to není korupční jednání ve smyslu trestního zákona (TN 18.6., osmnáctá minuta videa).

Nedělám si žádné iluze o úrovni kultury českého politického života. Přesto se mne trochu dotklo tvrzení, že u nás v České republice už nejsme schopni rozeznat, co je a co není korupce. Samozřejmě, že četní naši poslanci jednají korupčně, tj. pro zachování svého poslaneckého mandátu a všech výhod a protislužeb, které jim zájmové skupiny nabízejí, jsou ochotni hlasovat kdykoli jakkoli, bez ohledu na své osobní názory, na veřejný zájem nebo na obyčejný zdravý selský rozum. Nicméně je velký rozdíl v tom, co označit za morálně odsouzeníhodnou korupci v lidských i politických vztazích obecně, a co označit za trestný čin. O tom se právě nyní u nás vede diskuse, a čtenáři týdeníku The Economist byli o tento její rozměr ochuzeni.

Co mi na celém případu vadí ještě víc, je přístup českých médií i českých politiků k celému případu. Bahno české politické kultury se stalo sloganem a argumentem četných komentářů (naposledy Jacques Rupnick v OVM 23.6. na ČT24), i slovních politických šarvátek, aniž by si kdo ověřil, odkud toto tvrzení pochází, z jakých premis vychází, a jakou tedy má reálnou váhu. Neboť kdo kriticky vyhodnotil zprávu, vhozenou do informačního mlýna prostřednictvím ČTK? Médiím posloužila jako přitažlivá skandalózní náplň jejich obsahu. Někteří politici ji využili jako klacek do politické debaty. Ale to, co by měl občan od médií a politických elit dostat, tj. uvedení sdělovaných faktů do příslušného kontextu a jejich zařazení do hierarchie odpovídající reálnému stavu věcí, toho se nedočkal. K tomu ještě poznámka: Otrocká závislost českých médií na předžvýkaných informacích - ať už z internetu nebo z ČTK - je varující. Místo toho, aby si udělala své vlastní rešerše zahraničních ohlasů, většina médií papouškovala z ČTK nejen zprávu o blogu na webové stránce economist.com, ale také názor redaktora okrajového regionálního deníku Mittelbayerische Zeitung z bavorského Řezna o Politické žumpě na Vltavě.

V době, která nás zavaluje lavinami zpráv a informací z nejrůznějších zdrojů, se stále více hovoří o potřebě mediální gramotnosti. Její stručná definice zní: schopnost zacházet s médii, umět kriticky vyhodnocovat informace získané prostřednictvím médií a adekvátně je využívat. Že tuto schopnost postrádají široké vrstvy obyvatel náchylné podléhat mediálním manipulacím, s tím se musíme smířit do doby, než všechny generace do sebe vstřebají pronikavě se měnící prostředí sociální komunikace v digitální éře. Nějak se mi však nechce smiřovat s tím, že ti, kteří by měli být praporečníky a vzory mediální gramotnosti, tedy české politické elity a média, tuto gramotnost stále postrádají.

P.S. Někdy se mi zdá, jakoby se čas zastavil, a jakoby pro české žurnalistické prostředí byl stále charakteristický obsah hesla „cizina“ ze Žurnalistického slovníku Karla Poláčka, sepsaného ve 30. letech minulého století: „Cizinci se právem pozastavují nad poměry, které u nás zavládly. Tážeme se: Co tomu řekne cizina? Cizinci s uznáním mluví o naší práci. Díla velikánů našich vítězně si razí cestu do ciziny. Cizinci si chválí naše výrobky, kochají se velebným panoramatem stověžaté matičky a jsou vystaveni šikanám pohraničních celníků.“

P.S. P.S. Editor MF Dnes by si měl příště rozmyslet titulek „Bahno české politické kultury, píší Britové.“ O tom bahnu totiž psal český stringer, který pro The Economist dlouhodobě pracuje. Žádný Brit.