Můj první rok na Twitteru

Když jsem nedávno využil služeb webové stránky discover.twitter.com/first-tweet (najdi svůj první tweet), zjistil jsem, že je to právě rok, co jsem se zapojil do této sociální sítě a začal využívat jejích služeb.

Nepočítám se mezi „early adopters,“ tedy úzkou skupinu lidí, kteří kráčí v čele využívání nových technologií a služeb. I když – moje první a stále platná emailová adresa vznikla před jednadvaceti lety, v létě roku 1993, tedy v době, kdy řada mých studentů ještě nebyla na světě. Mí přátelé na Facebooku mohou zjistit, že jsem tady přihlášen od 6. června 2007. Řečeno slovy Jiřího Paroubka – kdo z vás (dnešních teenagerů) na to má? Jestliže „early adopters“ jsou statisticky vyčísleni jako 14% populace, možná k té skupině patřím.

Nicméně, můj přístup k inovacím a módním vlnám na internetu byl vždy trochu rezervovaný. Nikdy jsem se nezapojil do ICQ, chvíli jsem váhal, zda si mám pořídit čtečku RSS (nepořídil jsem si ji), ke Skype jsem se připojil až tehdy, když jsem zjistil, že to funguje. Podobně nedůvěřivě jsem se zpočátku stavěl k Facebooku i Twitteru.

Kdybych dnes dostal volbu, že jednu z těchto dvou sociálních sítí musím opustit, vynechal bych Facebook a ponechal si Twitter. Pravda, výměny názorů či diskuse na Twitteru nejsou tak výživné, jako na Facebooku, ale informační hodnota Twitteru a jeho pohotovost Facebook předčí. Třeba už tím, že prodírat se houštím došlých zpráv je tady jednodušší a rychlejší.

Vybral jsem si ke sledování jen něco kolem dvaceti zdrojů z okruhu svých „birds of feather“ se zájmem o média, když jsem se programově vzdal sledování respektovaných informačních zdrojů jako jsou BBC breaking news CNN, nebo i ČT24živě. Na stará kolena už nemám ambici ani kapacitu na to, abych sledoval, co se kde ve světě šustne, protože mám záruku, že – pokud je to důležité – dostane se to ke mně přes ty, které sleduji.

Co se týče vlastní aktivity, řídím se zkušeností, ke které jsem došel po patnácti letech blogování: svět není zvědavý na to, co se mi líbí či nelíbí, nebo co si myslím o událostech, které komentuje každý rozumbrada. Má-li být něco vysláno do kyberprostoru, mělo by to mít nějakou přidanou hodnotu. Nemám ambici – a vlastně ani čas a energii – shromažďovat tisíce followerů vtipnými hláškami či publikováním svého soukromí. Také proto mne překvapila bilance, kterou nyní – po dvanácti měsících na Twitteru – mohu udělat. Počet vyslaných tweetů 115, počet followerů 266. Jak jsem zjistil porovnáním s jinými účastníky sítě, není to zase tak špatný výsledek.