Včerejší vyznamenávání na Hradě u příležitosti státního svátku 28. října vyvolalo - jak se stalo téměř tradicí - smršť komentářů na netu i v médiích. Začalo to nepozváním rektorů dvou univerzit za jejich staré hříchy (MUNI - Martin Putna, Jihočeská UNI - odmítnutí návštěvy před volbou prezidenta), které Zeman zdůvodnil "hájením přestiže hlavy státu."
Pokračovalo to návratem prezidenta z oficiální návštěvy Číny (přijetí v Pekingu stojí za zhlédnutí), při němž Miloš Zeman použil podnikatelský speciál, nikoli vládní letku. Erik Best to komentoval na twitteru slovy: "Co dát Petru Kellnerovi k Vánocům? Už má několik sídel, už má svoje letadla, už má svého prezidenta."
Překvapila kondice českého prezídenta po náročné zahraniční cestě, na níž působil jako unavený starý muž. Miloš Zeman stačil po návratu během dne jmenovat nové generály, účastnit se na Hradčanském náměstí přísahy vojáků, udělit na Hradě dvěma Sirům Řád Bílého lva: Winstonu Churchillovi in memoriam a Nicholasi Wintonovi. Pro Sira Nicholase Wintona, který prokázal, že i ve věku sto pěti let je stále duševně fit, bylo připraveno speciální aranžmá, ještě odpoledne ho speciál odvezl domů do Británie.
Večer ve Vladislavském sále bylo zřejmé, že Zeman se na projev dobře připravil. Na rozdíl od loňska si odpustil trapné bonmoty. Mám na mysli větu z jeho loňského projevu: "Komentátor je člověk, který s hněvem a nenávistí popisuje dílo druhých, aby zakryl, že za ním samotným žádné dílo není." Nicméně nenechal si ujít peprnou poznámku na adresu České televize, jejíž přenos vypadl na deset minut kvůli technické poruše: "Mezi vyznamenanými je mnoho dalších známých tváří a dovolte, abych pro úsporu Vašeho času a také proto, aby vynikající česká veřejně-právní televize neměla další poruchu ve svém vysílání, zmínil jenom některé z nich." (Očekával bych, že ČT k výpadku ve vysílání dodá operativní vysvětlení či tiskovou zprávu. Zatím - 29.10 ve 12:00 čekám marně. Před 36 lety podobný televizní výpadek při Brežněvově návštěvě vyšetřovala StB - detaily pod čarou.)
Celkově vzato, návrhy vyznamenávaných osob - až na výjimky - měl Miloš Zeman dobře zdůvodněné a poměrně vybalancované. Možná také díky tomu, že ze 33 osob jich 11 dostalo vyznamenání in memoriam (5 vojáků z Afghánistánu), tedy za zásluhy, které prověřil čas (Winston Churchil, páter Toufar, Karel Kryl, farář z Lidic. Natálie Gorbaněvská). Takže největší poprask nevyvolal ani Bílý lev pro slovenského premiéra Fica (zásluha: sjednotil levici) ani Medaile Za zásluhy Lucii Bílé/Haňákové (vyvážené jinou medailí pro Hanu Hegerovou), ale Medaile Za zásluhy pro filmové režiséry Roberta Sedláčka a Filipa Renče. U toho prvního bych očekával, že vedle něj bude stát Pavel Kosatík, který se na seriálu České století podílel. U toho druhého až příliš vyčníval fakt, že pro Zemana točil předvolební šoty. Jak se k těmto metálům postavila "pražská kavárna," je možné najít v pořadu Jasná řeč Josefa Chuchmy na ČT Art.
Když jsem viděl Roberta Sedláčka, který ignoroval sváteční dress code a pro vyznamenání si přišel ve flísové bundě, vzpomněl jsem si na to, že před sedmi lety Jiří Stivín, pohybující se v mnohem alternativnějším jazzovém prostředí, svoji tradiční čepici nechal doma a přišel si pro medaili na Hrad s motýlkem.
Přes ocenění řečnického umění Miloš Zemana si neodpustím jednu poznámku, která mne napadla, když jsem zabloudil do sousedního Rakouska. O dva dny dříve 26. října se tam slavil důležitý státní svátek - Nationalfeiertag. Je to den vyhlášení neutrality a počátku nové existence Rakouska v roce 1956. Vyslechl jsem si televizní projev spolkového prezidenta Heinze Fischera. Při porovnání jeho textu s projevem našeho prezidenta na mne opět padl smutek. Tady u nás neustálé interpretace minulosti, tam směřování k budoucnosti, tady obhajoba vlastní politiky a vlastních rozhodnutí, tam narýsování perspektiv a programových priorit (Bildung, Leistung und Gerechtigkeit - vzdělání, výkonnost, spravedlnost). Ach jo!
Epizoda Brežněv a televize na Hradě
Při státní návštěvě generálního tajemníka ÚV KSSS Leonida Brežněva v Praze v roce 1978 se 31. května konalo velké shromáždění na Pražském hradě, kde se pronášely zásadní projevy. Z tohoto shromáždění Československá televize vysílala přímý přenos. Petr Blažek ve studii "Návštěva sovětského genseka" následující epizodu popisuje takto:
!...zprostředkování tohoto zážitku v přímém přenosu byl běžný občan ovšem ochuzen. Shromáždění na Pražském
hradě sice měla Československá televize vysílat na prvním programu, ovšem během přímého přenosu došlo k neočekávané poruše. Na základě pokynu vedení KSČ následně začalo rozsáhlé vyšetřování, zda se nejednalo o sabotáž. Podle závěrečné zprávy
komise, jež byla zřízená speciálně pro tyto účely, šlo o technické problémy se slabými pojistkami v rozvodně elektrického
proudu na Pražském hradě, které se při zkoušce neprojevily: Při samotném přenosu došlo k neúměrnému zatížení rozvodny, což potvrdilo i zahřátí jističe a vypadnutí el. energie. Za hlavní viníky byli označeni pracovníci Československé televize, kteří řádně nezkontrolovali rozvodné zařízení a nezajistili přenos pomocí přímé telefonní přípojky. Komise naznačila, že
za havárií přesto mohly stát politické důvody – ve zprávě zdůraznila, že prověřované pracoviště má nejnižší stranickou organizovanost v Československé televizi. Navrhla proto v souvislosti s poruchou nejen zakoupit dva nové agregáty, ale také učinit vhodná „kádrová opatření“."
K tomu dodávám několik nespolehlivých pamětnických vzpomínek. Příčina výpadku byla tehdy stejná jako včera - přetížená síť a vypadlé jističe na Hradě. Průšvih byl v tom, že přenos šel po trase do SSSR (nevím zda pro záznam, nebo pro přímé vysílání). Byla z toho aféra, lidé z Československé televize se nakonec obvinění z úmyslné sabotáže ubránili. Naopak - jak se zjistilo, StB přenosákům bránila pohybu v objektu, oni nemohli zkontrolovat jističe a rozvodné skříně, takže nemohli tušit, co se stane, až se všechno zapne. Přenos se asi po deseti až dvaceti minutách (neručím za přesnost) obnovil ze zdrojů náhradních agregátů, které tam byly k dispozici. Problém prý byl v tom, že se agregáty nepodařilo rychle nahodit, dlouho to trvalo, říkalo se také, že chyběla nafta (kdo z kanistrů uléval?). To byl jediný průšvih, za který televize mohla. Padaly hlavy, především ředitele techniky studia Praha, kterého nahradil mladý ing. Lubomír Pružina. Myslím, že tuhle historii už někdo někde popsal, ale google mi ji nevygoogloval. Pokud se najde, odkaz s radostí přidám.
DODATEK 30.10.: Kdybych se včera lépe porozhlédl po internetu, mohl jsem najít článek Lidovek, který brežněvovskou epizodu s televizním přenosem na Hradě připomíná a upřesňuje. Rudolf Pop je spolehlivý svědek, proto beru za bernou minci jeho citaci: „Nakonec se ukázalo, že v tom žádná sabotáž pracovníků televize nebyla,“ říká Rudolf Pop, tehdy začínající pracovník na přenosových vozech. „Chybu udělali vnitráci, kteří při rekonstrukci Španělského sálu odbyli rekonstrukci elektrických rozvodů. A že v záložním agregátu byla nekvalitní nafta, taky nebyl úmysl.“
Na druhé mírně zpochybňuji tvrzení převzaté z Magazínu MF Dnes ze 16.5.2013, podle něhož "Záložní agregát nenaskočil, vnitrák s klíči od rozvodny nebyl k sehnání, a tak přenos skončil. (???) Podle mé vzpomínky přenos po přestávce pokračoval.
A tak je to u nás pamětníků se vším. Naposledy jsem se s tím setkal při listováním Žantovského knihy o Václavu Havlovi. Ale to by chtělo podrobnější analýzu tohoto textu plného nepřesností a dojmologie.