zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií    © Milan Šmíd

21.5.2016 RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky

Prezidentova slova z pohledu aktivního občana

"Snažme se tedy dosáhnout toho, aby v naší společnosti žili aktivní a sebevědomí občané, kterými nebude nikdo manipulovat, kteří budou přijímat věrohodné informace bez jakékoli cenzury, a kteří si sami bez manipulativního a mediálního nátlaku jakýchsi pseudoelit, kteří sami rozhodují o tom, kdo je v tomto národě moudrý a kdo moudrý není, budou si sami rozhodovat o tom, koho vyberou ve svobodných volbách za svoje představitele."
A dovolte mi, abych skončil jedním krásným citátem našeho starého, velmi starého klasika. A jistě poznáte, o koho jde. „Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou.“

Souhlas, naprostý souhlas se slovy prezidenta Miloše Zemana o svobodě a o suverénních občanech, které přednesl před několika hodinami na desátém sjezdu Českého svazu bojovníků za svobodu.

Přijímám jeho výzvu a jako aktivní a sebevědomý občan, který se nechce nechat manipulovat, jsem se rozhodl prověřit věrohodnost jím podávaných informací. Začal jsem pátrat, kde a jak Tomáš Halík se vyjádřil o tom, že „V českém národě je příliš málo moudrých lidí.“ Mám na mysli tento odstavec z prezidentského projevu:

"Myslím si, že by bylo dobré opět uvést jeden konkrétní příklad. Existoval kněz, nebo existuje kněz, který chtěl kandidovat na prezidenta. Proč ne? Podle církevního práva mu to církevní autority zakázaly. Místo toho, aby tento kněz vystoupil a řekl, chtěl jsem kandidovat, ale nemohu, prohlásil, že nebude kandidovat proto, že, cituji: „V českém národě je příliš málo moudrých lidí.“ Konec citátu. Nu a já se ptám, není právě toto odstrašující příklad, kdy vlastně říkám, můj národ mě není hoden? Není náhodou pravda, že ve skutečnosti, možná, tento člověk není hoden svého národa."

Marně jsem pátral v novinách a dostupných databázích, abych zjistil, kdy a kde Tomáš Halík uvedený výrok pronesl. Až google mě přivedl k rozhovoru s Tomášem Halíkem v Magazínu deníku Práva před loňskými Vánocemi. Ale ani tam jsem nenašel žádnou větu sdělující, že "v českém národě je příliš málo moudrých lidí." Teprve návštěva webové stránky halik.cz mne přivedla ke zdroji. Halík zde zveřejňuje nezkrácený rozhovor včetně otázky týkající se prezidentských voleb, která v novinách nebyla. Zde je:

  • "Vaše jméno je už delší dobu zmiňováno s příštími prezidentskými volbami. Právem?
  • Moje jméno je v této souvislosti zmiňováno už 17 let od jednoho vyjádření Václava Havla, ale já jsem vždy tyto nabídky odmítl a nevidím mnoho důvodů, proč bych měl měnit své přesvědčení, že mohu být své zemi prospěšnější v tom, co nyní dělám, zvláště když se mi po získání Templetonovy ceny nyní zeširoka otevřela mezinárodní akademická scéna, kde se snažím naši zem opravdu dobře reprezentovat. Ano, vím, že bych měl v prezidentské službě co nabídnout, znovu jsem se i teď v USA přesvědčil, že bych uměl naši vlast dobře reprezentovat ve světě a myslím, že bych dokázal odpovědět na touhu mnoha lidí, aby se na Hrad vrátila kultura a noblesa po nynějších letech hulvátství. Zarazilo mne, že v anketě Mladé fronty Dnes, v níž tisíce lidí „nanečisto“ volilo prezidenta, jsem se z mnoha kandidátů umístil hned na třetím místě za Zemanem a generálem Pavlem. Spíše jsem předpokládal, že si znepřátelím mnoho lidí tím, že jdu proti populismu, proti proudu, že neříkám, co většina chce slyšet, protože to by odporovalo mému rozumu a svědomí – a těm se nezpronevěřím za nic, ani za vidinu prezidentského stolce. Věděl jsem, že mohu na svou stranu získat vzdělané a přemýšlivé lidi, ale těch v žádné společnosti není početní většina. Bohužel, většina se většinou spokojuje s hesly místo zodpovědného myšlení a to i v tak kulturní zemi, kterou stále ještě jsme. Proto opravdu nemám chuť vyměnit vše, co miluji, za dnešní rybník české politiky. Toužebně vyhlížím někoho, kdo by mohl být úspěšným a pro většinu přijatelným vyzyvatelem dnešní hradní osádky, abych ho podpořil, a bude-li chtít, s ním pak spolupracovat, jako jsem to činil v kruhu Havlových starých přátel. Představa, že by se nikdo takový nenašel a musel bych nakonec jít do boje sám, mne opravdu v této chvíli ani trochu neláká. Ale kdo ví, co v tak rychle se měnícím světě přinesou další roky?"

    Tady je konec pravdivého citátu, jehož obsah je poněkud rozdílný od toho, který uvedl Miloš Zeman. Do Magazínu Práva se z něj dostaly jen věty uvedené jako vedlejší popisek k fotografiím:

    "Nemám chuť vyměnit vše, co miluji, za dnešní rybník české politiky,“ odpovídá na spekulace o své prezidentské kandidatuře. „Toužebně vyhlížím někoho, kdo by mohl být úspěšným a pro většinu přijatelným vyzyvatelem dnešní hradní osádky, abych ho podpořil, a bude-li chtít, s ním pak spolupracovat, jako jsem to činil v kruhu Havlových starých přátel.“

    x x x

    Protože se snažím být aktivním a sebevědomým občanem, který nepodléhá manipulacím, a to již dlouhou řádku let, nemohu nevzpomenout na vystoupení poslance Miloše Zemana ve Federálním shromáždění dne 21. ledna 1992. Miloš Zeman zde vystoupil k návrhu ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 327/1991 Sb., o referendu (tisk 1055). Dalším aktivním a sebevědomým občanům, kteří se narodili o něco později, a proto o tomto vystoupení nic nevědí, zde uvádím citát ze stenoprotokolu projevu poslance Miloše Zemana:

    "Současně bych však chtěl varovat před obecně rozšířenou a dalo by se říci populistickou iluzí, která vychází z názoru, že hlas lidu je hlasem božím, a že to, co nespraví parlament, spraví občané.

    Jsem si vědom toho, že zejména dnes v předvolebním období, kdy se každý poněkud bojí říci to, co by rozhořčilo voliče, mohou být další poznámky pokládány za provokativní. Ale prosím, abyste zvážili prostý fakt, že např. za středověku a ještě v pozdějších staletích byla většina veřejnosti nakloněna upalování čarodějnic a že to byla byť absolutistická, leč přesto osvícená vládnoucí moc, která toto upalování zakázala dávno před tím, než ke stejnému názoru veřejné mínění tehdejších občanů došlo.

    Pokud vám tento příklad bude připadat jako příliš antikvovaný, položme si jednoduchou otázku: Kdybychom v této zemi uspořádali všelidové hlasování o tom, zda obnovit trest smrti, jak si myslíte, že by toto hlasování dopadlo? Máme k dispozici poměrně seriózní a reprezentativní průzkumy veřejného mínění a můžeme tedy vyvodit předběžný závěr.

    Toto populistické krédo ostatně napadá i psychiatr prof. Cyril Höschl ve svém projevu, který koncem září přednesl v pražském Karolínu. Chtěl bych velkou většinu svého diskusního příspěvku vyplnit právě touto citací, neboť se domnívám, že tak jako k tomuto ctihodnému shromáždění mluví zástupci různých profesí, neuškodí, jestliže k němu promluví - byť zprostředkovaně - i psychiatr.

    Dovolte mi tedy, abych citoval. "Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti.

    Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Proč se o tom dnes zmiňuji?

    Pro oblast intelektově podprůměrnou, když pominu stavy patologické, jsou charakteristické některé rysy, které si možná všichni neuvědomujeme, a neuvědomujeme si je zejména tehdy, jestliže se stýkáme na univerzitě pouze mezi sebou. Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm nějak pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem - je to tedy polovina národa - uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa, a to, co z tohoto světa v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení. Někdo je buď dobrý, nebo špatný. To, že hranice mezi dobrem a zlem neprochází ani mezi novými a starými strukturami, ani mezi komunisty a nekomunisty, ale srdcem každého člověka, to uniká. Podobně unikají i jiné komplikovanosti.

    Černobílé myšlení bohužel kontaminuje i morálku. Dobré je pouze to, čemu rozumím - a toho není mnoho. To, čemu nerozumím, je špatné. Odtud filozofie je nesmysl, matematika je k ničemu, kybernetika je pavěda, genetika je rovněž pavěda.

    Z tohoto intelektového zázemí potom pramení tzv. lidové pravdy - každý cikán krade, každý žid je lichvář, každý zrzavý je zákeřný - a ty mívají často nacionální charakter. K tomu se přidává určitá sugestibilita.

    Jestliže tato morálka nebo toto černobílé vidění světa je ještě spojeno - a to bývá - s neschopností rychlejších pohybů v sémantickém poli, s neschopností propadat se z jedné sémantické roviny do druhé, vede to k nedostatku smyslu pro humor. Jestliže mám nedostatek smyslu pro humor a ti druzí se smějí, nutno si zákonitě myslet, že se smějí mně. To vede k ostražitému, číhavému, nepřátelskému postoji vůči světu, k podezřívavosti a k neustálé snaze dokázat a proklamovat svoji chytrost a ke strachu, aby ze mě nikdo neudělal hlupáka. A tak vzniká obraz - bohužel ve společnosti tak frekventovaný -, který za určitých okolností - a tou okolností je právě doba -,kdy zodpovědnost za naše životy přechází na nás samé, dá těmto rysům v nezakrývané podobě zaznít." Konec citátu.

    Vážení kolegové, nechci pochybovat o pravdivosti statistik profesora Höschla. Ale uváděl jsem je jako poněkud paradoxní výraz své důvěry v tento i v budoucí parlament. Upřímně řečeno - kladu si někdy otázku, kolik procent poslanců v této síni je schopno pouze černobílého vidění, a přesvědčují mne o tom výsledky různých hlasování."

    Tolik Miloš Zeman z ledna 1992. Jak on sám pravil, jenom blbec nemění své názory, a proto respektuji jeho názorový obrat. Já však jeho vystoupení a citaci Cyrila Höschla uvádím hlavně proto, že - odhlédneme-li od bonmotů o lidech slabých duchem - některé úvahy o černobílém myšlení mají platnost do dnešních dnů a bylo by dobré si je znovu připomenout, včetně varování před možností takového myšlení populisticky zneužívat.

    Je mi to trapné znovu zdůrazňovat: nemám osobně vůbec nic proti svému prezidentovi (je můj, i když jsem ho nevolil). Jenom bych si úpěnlivě přál, abych se za něj někdy nemusel stydět. A je mi strašně líto, když vidím, jak i některé jeho rozumné myšlenky a jeho nadprůměrný intelekt jsou kontaminovány jeho povahou, neschopností reflexe svých činů, nutkáním vyřizovat si účty v žabomyších válkách a ješitností, jež je ochotna lovit potlesk a podporu i v temných zákoutích lidských povah. Blíže viz můj blog "Čemu říkat fašismus".

    x x x

    DODATEK 16:00: Jak jsem po zveřejnění tohoto textu zjistil, Miloš Zeman vložil do úst Tomáši Halíkovi výrok o nedostatku moudrých lidí již jednou, letos 11. března, v projevu na půdě Poslanecké sněmovny. Doslova:

    "A zaznívají zde tytéž argumenty. Občané nejsou schopni rozhodovat o tak důležitých záležitostech. Hrozí nám - cituji Daniela Kroupu - vláda lůzy. Jeden z prezidentských kandidátů, který nedávno oznámil zrušení své kandidatury, to zdůvodnil tím, že je v této zemi příliš málo moudrých lidí. Opět další citát. Dámy a pánové, nikdo nemá právo urážet svůj vlastní národ."

    A také jsem přehlédl - podobně jako prezident, že Tomáš Halík interpretace svých výroků již 30. března dementoval a veřejně označil za lež v pořadu Českého rozhlasu "Jak to vidí".

    DODATEK 16:30: Diskuse pod blogem Aktuálně.cz mne upozornila na to, že jsem v monitoringu hledal špatně, protože jsem nenašel rozhovor s Halíkem na Novinky.cz 9. března, kde Halík říká:

    "Kdybych nyní kandidoval, pravděpodobně bych získal hlasy lidí rozumně uvažujících a vzdělaných. Ale ti dnes nepředstavují většinu. Abych získal většinu, tak bych asi musel říkat věci, které jsou populistické a které odporují mému svědomí a rozumu. To nikdy dělat nebudu. Dnes si myslím, že daleko více můžu naší zemi prospět na mezinárodní intelektuální scéně. Ta situace se může změnit, ale nepředpokládám, že se změní v následujících dvou letech."

    To oslabuje moji kritiku Zemanových slov, i když ani tento výrok není totožný s tím, který mu vkládá do úst Miloš Zeman. Na druhé straně si nejsem jist, zda se dá z toho odvodit pohrdání národem "národ mě není hoden." Halík zde pouze říká, že nemá šanci být zvolen, pokud nenasadí populistickou notu.

    | nahoru |

    CHRONOLOGICKÝ ARCHIV | TEMATICKÝ ARCHIV (do roku 2004): INFORMACE/GLOSY | ČESKÁ TELEVIZE | TV NOVA | TV PRIMA | TV3 | ZÁKONY/LEGISLATIVA | POLITIKA | TISK | AUDIOVIZE | KABELOVÁ TV | TELEKOMUNIKACE | HISTORIE MÉDIÍ | NA OKRAJ DNŮ | ŘEKLI O... | PŘEDNÁŠKY/REFERÁTY
    Copyright © Milan Šmíd