Půda nevhodná pro politickou debatu (Týdeník rozhlas 38/2016)

Komunální a senátní volby se blíží a s nimi se vrací i debata o vlivu médií na jejich výsledky. V předstihu to ukázala epizoda z konce srpna, když pět politických stran oznámilo, že nevyšlou své zástupce do předvolební besedy, kterou chtěl živě online na internetu zorganizovat šéfredaktor MF DNES Jaroslav Plesl. Zdůvodnění?

Sociální demokrati: „Není to vhodná půda pro korektní politickou debatu." Miroslav Kalousek za TOP 09: „Mafra není politicky neutrální prostředí včetně předpokládaného moderátora." Petr Gazdík za Starosty a nezávislé: „Debatu organizuje vydavatelství patřící jednomu z aktérů voleb." Také lidovci řekli své ne a připojili se k ODS, která slovy Petra Fialy prohlásila, že u předvolební diskuse v médiu patřícímu Andreji Babišovi „si na žádnou objektivitu a nestrannost nelze hrát".

Veřejné odmítnutí zúčastnit se debaty na navštěvovaném zpravodajském serveru označilo vedení redakce MF DNES za předvolební gesto, kterým se uvedené strany chtějí vymezit proti svému politickému soupeři - hnutí ANO a jeho předsedovi Andreji Babišovi. Tato epizoda opět vynesla na světlo bolavý problém vlastnických vztahů v českých médiích včetně nekončící diskuse, zda a do jaké míry je vlastník média schopen ovlivnit jeho obsah, ať už ve prospěch ekonomických, nebo politických zájmů.

Aniž bych chtěl vynášet konečné úsudky, dovolím si osobní stanovisko. Podle mého názoru je trochu nespravedlivé nálepkování redaktorů podle vlastníka, v jehož podniku pracují. Stejně jako mi dříve vadilo označení „Bakalův novinář", stejně tak mi dnes vadí označení „Babišova média". Většinou ho používají politici, kterým jsou některé zprávy pro ně nepříjemné, nebo ti, kterým docházejí věcné argumenty „ad rem", a proto se snaží zaútočit na protivníka „ad hominem", napadnout jeho integritu, zpochybnit jeho kompetenci, podsunout mu nečestné úmysly.

Stejně tak nemohu souhlasit se spikleneckými představami, podle nichž vlastníci a majitelé tahají za nitky novinářských loutek a diktují jim, co, jak a o kom mají psát. Ten, kdo zná, jak to v novinách chodí, mi potvrdí, že vlastník možná ovlivňuje některá strategická rozhodnutí, ale bezprostředně do obsahu nezasahuje. Navíc chytrý vlastník, který chce mít vlivná média, nechá redaktorům maximální volnost a bude dbát na to, aby jeho periodika získala renomé nezávislosti a důvěryhodnosti.

Není pochyb o tom, že média mají na veřejné mínění vliv, a že vlastníci mohou svá média využívat ve prospěch vlastních zájmů. Není lepší nástroj pro rozšíření nějaké zprávy v zájmu vydavatele než důvěryhodná média, kterým lidé věří, protože přinášejí zajímavé, pravdivé a ověřené informace. Kromě toho vlastníkům často nejde o to, aby ve svých médiích něco zveřejňovali, jako spíše o to, aby se o některých věcech nepsalo. Šíření zjevně kompromitujících informací o protivníkovi je vždy podezřelé, zatímco mlčení o skutečnostech nepříjemných pro vlastníka, často podepřené autocenzurou personálu, lidé většinou nezaregistrují.

Naprostá většina českých médií je dnes v rukou českých podnikatelů, pro něž média nejsou hlavním, ale vedlejším podnikáním. Bohužel je to světový trend, do něhož vyústila krize mediálního podnikání. Kdyby Andrej Babiš jako vlastník Mafry zůstal podnikatelem a nevstoupil do politiky, dalo by se to přejít mlčením. Tím, že se dal na politickou dráhu, musí teď jeho redaktoři čelit podezření, že u některých politických kauz (Sobotka a OKD, Chovanec, Šlachta, odposlechy) "kopou" ve prospěch svého šéfa, i když by se tyto kauzy dříve či později dostaly do oběhu. Nákup médií podnikatelem, který se dal na politickou dráhu, se stal zátěží nejen pro redaktory, kteří v nich pracují. Je to možná danajský dar i pro Andreje Babiše, kterému vlastnictví Mafry v očích veřejnosti víc škodí, než prospívá.

odevzdáno 2.9.2016