Sociální sítě – nové zpravodajské médium? (Mediažurnál 3/2016)

Letos po páté vydal Reutersův ústav pro studium žurnalistiky (Reuters Institute for the Study of Journalism) zprávu o digitálních zpravodajských médiích. Ústav vznikl v roce 2006 při oxfordské univerzitě, sponzoruje ho vydavatelství Thomson Reuters a jeho činnost se snaží propojit akademický a praktický výzkum zpravodajských médií.

Pravidelné zprávy Digital News Report mapují situaci v zemích, ve kterých se masově rozšířil internet, a kde významnou roli sehrávají nová média. V roce 2012 zpráva obsahovala informace o devíti zemích, letos se v hledáčku výzkumníků ocitlo 26 států, od loňského roku je ve výběru také Česká republika.

Série zpráv průběžně zkoumá, v jakém stavu jsou zpravodajská média, jakým způsobem probíhá distribuce jejich obsahu, a také jak se mění chování uživatelů těchto médií v době, kdy mediální scéna a mediální podnikání se kvůli rozvoji digitálních komunikací pronikavě mění.

Každoroční výsledky výzkumu potvrzují dlouholetý trend, při němž vedle dosavadních tradičních distribučních platforem – tisk, rozhlas a televize – stále větší důležitost získává zpravodajství šířené online, prostřednictvím internetu, což má známý negativní dopad na tištěná média. V loňském roce bylo jedním z hlavních poznatků zjištění, že v některých zemích již přestává být televize hlavním zdrojem zpravodajství, a že zprávy se k uživatelům zvláště v anglosaských zemích dostávají především z online platforem, zvláště těch využívajících mobilní komunikace – chytré telefony a tablety.

Letošní zpráva pak přinesla důkazy o rostoucí úloze a vlivu sociálních sítí, především Facebooku, ale také Twitteru, YouTube, Instagramu a dalších. Nadpoloviční většina, tedy 51 procent respondentů celého vzorku dvaceti šesti zemí, využívá pravidelně každý týden jako zdroj zpravodajských informací sociální sítě. Zvláště u mladé generace je to prioritní a někdy dokonce hlavní zdroj informací. Ve věkové kategorii 18-24 let se na sociální sítě jako na hlavní zdroj informací a zpráv obrací 28 procent dotazovaných, zatímco televizi jako hlavní zdroj uvedlo jen 24 procent mladých respondentů.

Také v České republice obliba a využívání Facebooku stoupá. Jestliže v roce 2015 byl Facebook hlavním zdrojem zpráv pro šest procent českých respondentů, o rok později jej jako hlavní zpravodajské médium využívalo osm procent mediálního publika.

Když nedávno na téma Facebooku a sociálních médií debatovali Jay Rosen, profesor žurnalistiky z Newyorské univerzity, a analytička Emily Bellová z Kolumbijské university, jejich rozhovor měl příznačný titulek: „Kanibalové zpravodajství.“ Rostoucí vliv a průnik Facebooku do zpravodajských médií, který „kanibalizuje“ média tradiční, vytváří některé systémové problémy. Jeden z nich je fakt, že se Facebook stále více stává médiem masové komunikace, ale odmítá z tohoto faktu vyvodit odpovědnost a tváří se jako technologická firma, která pouze poskytuje službu a vychází vstříc individuálním zájmům.

Přes sociální sítě tak proudí zprávy bez jakékoli editorské kontroly, která by lépe ohlídala základní etické standardy platné v civilizované demokratické společnosti (zákaz rasismu, podněcování k násilí a k nenávisti, ochrana mládeže), o žurnalistických standardech (pravdivost, přesnost, nestrannost) ani nemluvě. Hlídání standardů na Facebooku se tak omezuje jen na blokování fotografií nahých těl a vyřazování statusů porušujících stanovená pravidla, na něž upozornili ostatní uživatelé sítě.

Někdejší optimistická předpověď, kterou v roce 2004 Dan Gillmor v knize We the Media (My, média) zformuloval do věty: „Internet, první médium umožňující komunikaci každého s každým, nás osvobodí od tyranie centralizovaných médií a zkaženého konzumerismu, který z nás dělá pouhé příjemce toho, co velký byznys, včetně velkých médií, chce, abychom kupovali,“ se naplnila jen zčásti.

Na jedné straně internet skutečně poskytl velký prostor pro alternativní zdroje zpráv a oslabil moc centralizovaných médií. Na straně druhé uvolnil hráz neověřeným informacím, z nichž některé jsou záměrně zkreslované. Kromě toho se ve své zpravodajské funkci dostal do vleku stejných trendů, typických pro komerční média, pro něž hlavním kritériem úspěšnosti se stal nikoli kvalitní obsah, ale sledovanost (attention economy), snaha upoutat pozornost za každou cenu. Potvrdilo se, že větší množství zpráv a dat ještě automaticky neznamená větší a lepší informování veřejnosti.

Facebook je součástí tohoto trendu, neposkytuje filtr, běžný u médií, který by oddělil podstatné od nepodstatného, nebo by korigoval bezděčně či záměrně nepravdivé a manipulující informace. Zdejší síťování stejně smýšlejících přátel a možnost jednoduchého sdílení a předávání publikovaných statusů přispívá k vytváření „názorových bublin,“ které se navzájem utvrzují ve svém pohledu na svět a nejsou ochotny vstoupit do dialogu s názory odlišnými. Informovaná veřejnost, která by měla vzejít z demokratické diskuse a dialogu, a která by byla schopna se sjednotit na společné akci, se tak stává vzdalujícím se ideálem.

Podle Jay Rosena by měla tento nedostatek překonat kvalitní žurnalistika, která nejen registruje konzumentské potřeby, a proto se neomezuje na to, že předává dál, co lidé chtějí, a na co nejčastěji klikáme. Měla by to být žurnalistika, která neztratila kontakt s širokou veřejností, žurnalistika, která umí při výběru témat reagovat na potřeby a zájmy publika, žurnalistika, jejímiž nositeli jsou novináři s autoritou získanou důkladnými, profesionálně zpracovanými a zajímavými materiály o aktuálních problémech okolního světa. Ti by měli být jednak schopni nabídnout orientaci v záplavě dat a informací a dále by měli svou autoritou přesvědčovat čtenáře, posluchače, diváky, uživatele internetu, že řada věcí a témat, o které se nezajímají, může být pro ně důležitá, a proto by bylo dobré se o nich něco dozvědět.

Taková žurnalistika však dnes čelí četným překážkám, například chybějí obchodní modely, které by ji podporovaly. Jak uvádí Digital News Report, placení za obsah na síti se jen obtížně prosazuje. Utváření informované veřejnosti brání také zacyklenost uživatelů sociálních sítí, které nahrává i strategie Facebooku. Ten ve snaze vyjít vstříc uživatelům, personalizuje nabídku informací (news feed) a přizpůsobuje ji předem zjištěným osobním zájmům a preferencím, které pak zužují okruh témat i názorů

Dnes američtí mediální analytici poukazují na to, že internet nás sice osvobodil od závislosti na „tyranii centralizovaných médií,“ ovšem dostal nás do závislosti jiných centralizovaných gigantů, kterými jsou Facebook, Google, Twitter, Instagram nebo YouTube. Ti jako zprostředkovatelé digitálních dat sice obsah nevytvářejí, ale na druhé straně tím, jak předem danými algoritmy generují výsledky hledání a ovlivňují výběr a řazení informací (včetně těch, které mají podobu zpravodajství), nám nepozorovaně formátují vidění světa, aniž si to často uvědomujeme.

Pro obranu proti takové manipulaci však nepostačí kvalitní žurnalistika, pokud jí nebude provázet také růst a podpora mediální gramotnosti uživatelů. Jsou to uživatelé, kteří dnes mají konečné slovo při rozhodování o úspěšnosti média, a kteří – doufejme – budou schopni ocenit kvalitní žurnalistiku tak, aby se nenaplnila předpověď publicisty Daniela Dočekala: „Facebook pojídá internet? Ano, nebo spíše: Facebook je nový internet… pro ty mladé žádný internet neexistuje a existovat nebude. Vystačí si s Facebookem a občas nějakým tím Instagramem či Snapchatem.“

Napsáno a odevzdáno 18.9.2016