Média a totalita podle Hannah Arendtové (Týdeník rozhlas 15/2017)

Tempora mutantur... Tak začíná známé přísloví v latině, na jehož českou verzi „časy se mění a lidé s nimi" jsem si vzpomněl při pročítání rozhovorů, které před čtyřiceti lety poskytla médiím německá filozofka a politoložka Hannah Arendtová. Jejím velkým tématem bylo zkoumání příčin vzniku a trvání německé odrůdy fašismu, nacismu, jakož i dalších totalitních ideologií a režimů, včetně těch, kterým říkáme komunistické.

Za jednu z příčin, která umožnila vznik a existenci totalitních režimů, Arendtová pokládala potlačování svobody projevu. Doslova: „V okamžiku, kdy nebudeme mít svobodný tisk, může se stát cokoli. To, co umožňuje vládnutí totalitních a jiných diktatur, je skutečnost, že lidé nejsou informováni. Jak si můžete vytvořit nějaký názor, když nemáte informace?" Byla přesvědčena o tom, že režim, který nedovolí svobodnou diskusi, který lidem lže a tyto lži průběžně obměňuje, pak vede ke stavu, kdy nikdo ničemu nevěří. Svoji úvahu uzavřela slovy: „A lid, který už ničemu nevěří, si nemůže udělat vlastní názor. Je připraven nejen o svoji schopnost svobodně jednat, ale i o schopnost přemýšlet a racionálně věci posuzovat. S takovým lidem si pak můžete dělat, co chcete."

Arendtová vycházela z analýzy totalitních režimů 20. století, které ovládaly a kontrolovaly masová média tak, že se do veřejného prostoru nesměl dostat jiný názor, než jaký byl oficiálně posvěcen a označen za jediný správný. Někdy mi napadá: Co by asi Hannah Arendtová říkala dnešní době, v níž si na nedostatek informací nemůžeme stěžovat, kdy média jsou svobodná a navíc internet vytvořil pro šíření informací obrovský svobodný prostor?

Možná by se podivila, že ani neexistence cenzury, ani „svobodný tisk" nezabránily, aby se demokracie v západním světě nedostala pod tlak autoritářských tendencí v převleku nacionalistického populismu, který využívá situace, v níž velká část společnosti „nevěří nikomu a ničemu", a proto je náchylná k tomu, být manipulována.

Kde se stala chyba? Jak si vysvětlit paradox, při němž neobyčejná hojnost informací vytvořila sice nové netušené možnosti, ale příliš nepřispěla k celkové informovanosti obyvatelstva; naopak nemalé množství lidí tápe více než kdy předtím? Asi to bude tím, že čas proměňuje nejen dobu a lidi, ale také prostředí, ve kterém žijí. Svět médií se pronikavě změnil. Příchod internetu zcela nově vykolíkoval prostor, v němž se - řečeno slovy jednoho z prvních obhájců svobody slova Johna Miltona - střetává pravda se lží v otevřeném zápase, aby v něm pravda mohla vítězit svými argumenty. Dnes se tento souboj odehrává nikoli v prostoru konkurenčních tradičních médií, ale v nepřehledném globálním kyberprostoru.

Občas to vypadá, jako by optimismus Johna Miltona v internetové éře nebyl opodstatněný. Lidé zahlceni lavinou netříděných dat a informací ztrácejí schopnost se v nich vyznat. Jednotný formát webových stránek poskytuje šiřitelům polopravd a lží lepší možnost klamat tělem, dává jim možnost vystupovat jako zavedený a seriózní zdroj. Je potvrzenou skutečností, že pro většinu lidí jsou skandální, polopravdivé nebo i nepravdivé zprávy přitažlivější než ty, které se pokoušejí dění věcně a bez emocí vysvětlit. Posuzováno z kvantitativního hlediska, pravda na webu to zatím prohrává. Je však otázkou, zda statistiky návštěvnosti by měly být tím hlavním ukazatelem výsledku zmíněného zápasu.

Kdyby se Hannah Arendtová narodila do dnešní doby, možná by byla zklamaná, že naše téměř bezbřehá a zákonem garantovaná svoboda médií není zárukou lepší informovanosti lidí a že neposkytuje lidem dostatečnou imunitu před vábením totalitních praktik, které chtějí současné problémy řešit vládou silné ruky a omezením názorové plurality.

Přestože se doba změnila a totalitní režimy 20. století jsou nenávratnou minulostí, některé myšlenky Hannah Arendtové stojí za to si připomínat: „Totalitarismus začíná pohrdáním a zpochybňováním všeho, co máme." Druhým krokem je názor: „Věci se musí změnit, jedno jak. Cokoli bude lepší než to, co máme. Tenhle druh masové nálady totalitární vládci dokážou využít a prezentovat tak, že se lidem docela zalíbí. (...) Totalitarismus apeluje na velice nebezpečné emociální potřeby lidí, kteří žijí v izolaci a ve strachu před ostatními."

Nepřipomíná vám to něco?