Pojďme si říct, jak je to doopravdy (Týdeník rozhlas 28/2018)

Anglické sousloví fact-checking znamená „ověřování faktů“, které by mělo být běžnou praxí v každé redakci. Každý údaj, každou informaci by měl příslušný redaktor či editor zkontrolovat a ověřit natolik, aby nedošlo k tomu, čemu se říká novinářská kachna, tedy zpráva neověřená, falešná, nepravdivá. Proč právě kachna? Protože zkratka N. T. pro latinské „non testatum“, „neověřeno", kterou se kdysi dávno v Německu označovaly zprávy, jejichž zdroj byl pochybný, se v jazyce našich sousedů čte jako „enté“, die Ente, neboli kachna.

V době digitálních médií se z fact-checking stala nová samostatná disciplína. Její počátky se dají vystopovat v redakčních blozích novin, v akademické sféře a v neziskových organizacích anglosaského světa, které si předsevzaly, že výroky a sliby politiků podrobí testu pravdivosti spočívajícím na konfrontaci jejich tvrzení s ověřitelnými fakty. Dnes se ověřování faktů věnují desítky organizací z celého světa, z nichž některé se sdružily v mezinárodní síti IFCN - International Fact-Checking Network. Pod patronací renomovaného amerického novinářského institutu Poynter čtyřicítka členů IFCN, která přijala zásady společného kodexu, dnes kontroluje a prověřuje nejen politiky, ale také zdroje a šiřitele falešných zpráv v médiích, na internetu a sociálních sítích.

Z pěti zásad kodexu, z nichž tou první je požadavek nestrannosti a poctivosti, tři žádají transparentnost a otevřenost. Za prvé transparentnost zdrojů sloužících k prověřování pravdivosti faktů, dále transparentnost financování a také otevřenost a průhlednost metodologie, jakou daná organizace při ověřování používá. Všem těmto podmínkám vyhovělo neziskové a dobrovolnické sdružení Demagog.cz, které vzniklo před šesti lety jako studentská iniciativa při brněnské Masarykově univerzitě a do dnešního dne za ním stojí převážně mladí lidé a studenti.

Demagog.cz, který je jediným zástupcem z České republiky v IFCN, hodnotí především projevy politiků. Nevšímá si jejich názorů, ale vybírá si ověřitelná tvrzení, která jsou postavená na faktech, jež lze dohledat, ať už jde o věcné údaje k tématu, o dřívější vyjádření či hlasování o zákonech, nebo historické události. Takto vybrané pasáže projevů pak řadí do čtyř kategorií: pravda, nepravda, zavádějící tvrzení, nelze ověřit.

Stále rostoucí počet webových stránek, které nám slibují, že prověří fakta a uvedou věci na pravou míru, je reakcí na zvyšující se počet nepravdivých, zavádějících a falešných zpráv v mediálním prostoru, které se pak šíří na sociálních sítích. Jak se ukazuje, ne všechny zachovávají neutralitu hodnocení a žádná z nich si nemůže nárokovat absolutní nestrannost.

S prověřováním faktů je to podobné jako s běžnou žurnalistikou, jejímž důležitým nástrojem vlivu je nastolování agendy, tedy výběr témat k publikování. Také u fact-checking záleží na tom, co a koho si vyberete k prověřování, jaká tvrzení z projevů politika se rozhodnete podrobit kontrole, zda se zaměříte na formální a nevýznamná pochybení, která pak v součtu nepravd vytvoří dojem neserióznosti a podobně. Také fact-checking podléhá ideovým východiskům a názorovému zaměření těch, kteří ho provádějí.

Vloni na podzim se na českém webu objevila stránka mujdemagog.cz. Autor, který si stěžuje na lži v médiích, proti kterým není obrana, její vznik popisuje slovy: „Napadlo mě to, když jsem se koukal na ten skvělý web Demagog.cz. Řeknou, kdo kdy mluvil pravdu a kdo nepravdu. Někdy se seknou, pravda. Někoho neověří. Ale jinak jsou fajn. A tak jsem si řekl, že si udělám takového vlastního Demagoga.“

Po tomto úvodu s titulkem „Pojďme si říct, jak je to doopravdy“ autor webu, lépe řečeno jeho tým, vyvrací jednadvacet lží, které prý kolují v médiích. Ti, kteří by chtěli vědět, kdo za webovou stránkou www.mujdemagog.cz stojí, nechť tuto stránku navštíví. Těm, kteří právě teď nejsou připojeni k internetu, napoví iniciály autora: A. B.