Eurovolby - a vítězem se stává …

Konečně to máme za sebou. V neděli 26. května 2019 ve 23 hodin uvolnil Český statistický úřad spočítané, ale kvůli probíhajícím volbám v jiných zemích EU zadržované, výsledky voleb do Evropského parlamentu v ČR. A protože během několika hodin a dnů téměř vše už bylo řečeno hlavami politicky, politologicky či žurnalisticky pomazanými, omezím se jen na osobní pocity.

Překvapilo mě, že téměř všichni, až na nezpochybnitelné výjimky (ČSSD, Telička) se cítí být vítězi. Čarovalo se s procenty, procentními body, s počtem hlasů, porovnávaly se výsledky voleb do parlamentu, či do místní samosprávy. To vše, aby příslušná strana se prezentovala před veřejností jako vítěz. Že řada statistik a grafů je věcí kontextu a interpretace, budiž ilustrováno na vítězi voleb hnutí ANO. Její výsledek 21.18 % /502 343 hlasů je výrazně lepší než před pěti lety (16,13 % /244 501 hlasů), ovšem vezeme-li v úvahu, že před dvěma lety ve volbách do Sněmovny pro ANO hlasovalo 1,5 milionu voličů…

Zde je srovnávací tabulka:

politická strana	% 2014 - 2019	hlasy 2014 - 2019	mandáty 2014 - 2019
ANO 2011	16,13 % - 21,18 %	244 501 - 502 343	4 - 6
ODS	7,67 % - 14,54 %	116 389 - 344 885	2 - 4
Piráti	4,78 % - 13,95 %	72 514 - 330 844	0 - 3
TOP 09 + STAN	15,95 % - 10,64 %	241 747 - 276 220	4 - 3
SPD	0 % -    9,14 %	0 - 216 718	0 - 2
KDU/ČSL	9,95 % -   7,24 %	150 792 - 171 723	3 - 2
KSČM	10,98 % -   6,94 %	166 478 - 164 624	3 - 1
ČSSD	14,17 % -   3,95 %	214 800 - 93 664	4 - 0

Srovnávání s předchozími eurovolbami zamíchala zvýšená účast. Dnes 28,72 % oprávněných voličů, před pěti lety pouhých 18,20 %. Zatímco v roce 2014 hlasovalo 1 527 367 voličů, letos přišlo k volebním urnám 2 387 378 občanů. To zahýbalo pětiprocentní hranicí, kterou je třeba dosáhnout, aby se příslušná strana či hnutí dostala do EP.

V roce 2014 stačilo k překonání této hranice pouhých 76 637 hlasů (kterou tehdy s odřenýma ušima překonali Svobodní Petra Macha), letos bylo třeba získat aspoň 119 368 hlasů. Takže kdyby byla volební účast tak nízká jako před pěti lety, ČSSD by získala alespoň jeden mandát.

I když z čísel uvedených z tabulky lze poměrně snadno zjistit, kdo vyhrál a kdo prohrál, bylo by dobré mít na paměti, že se jedná o volby, které pro vnitřní politiku nemají bezprostřední dopad, jejich výsledky nelze mechanicky přenášet na prognózy voleb parlamentních. Z tohoto pohledu by bylo dobré chápat čtyřprocentní dno, na které dopadli sociální demokraté, a které u příštích krajských voleb nebo voleb do Sněmovny nemusí platit. (O analýzu příčin se pokusili jak Jiří Pehe, tak Jiří Paroubek).

Nicméně není vyloučeno, že relativita výsledků eurovoleb opět zůstane nepovšimnuta, a že se zopakuje scénář roku 2004, při němž ČSSD jako vládní strana propadla panice po katastrofálním výsledku eurovoleb a vyměnila suchopárného Vladimíra Špidlu za sympatického zlatoústého Stanislava Grosse. Připomeňme si: ODS tehdy získala 30,04 procenta hlasů a devět mandátů, zatímco ČSSD dostala jen 8,78 procent a pouhé dva mandáty. Dostatečně velký důvod k panice.

Zda zapůsobí Hamáčkova obrana: „Když ale budete generály za nesplněný úkol střílet, rychle vám dojdou,“ není vůbec jisté. Jan Moláček se domnívá, že sociální demokracie půjde nahoru až poté, co Babiš a ANO začnou pod tlakem ODS klesat dolů, a pak se voliči vrátí od Babiše z vandru k ČSSD zpátky. Já si však myslím, že tak jednoduché to nebude, že o přežití ČSSD rozhodne, zda její členové na nižších úrovních, kteří bez nároku na zisk a slávu se snaží pracovat ve prospěch veřejného blaha, stranu udrží, a pošlou k šípku partajníky na plný úvazek, kteří naskákali na výtah k prebendám v době, kdy se ČSSD dařilo.

Ale vraťme se k titulku. Kdo je tedy vítězem? Jak už to bývá, vítězství má mnoho otců, porážka je sirotek. Kromě toho, že ve volbách existuje jeden nominálně nezpochybnitelný vítěz – zde hnutí ANO, volební výsledky přinesly řadu vedlejších vítězství, ať už osobního nebo institucionálního rázu.

Za vítěze se mohou pokládat Piráti, kteří se sice nedostali před ODS, jak si vysnili, ale 14 procent a tři mandáty nejsou k zahození.

Za vítěze se může pokládat i další nováček v eurovolbách, Okamurova SPD, která zvolila chytrou taktiku, když nabídla vedení kandidátky Ivanu Davidovi, člověku, který už v politice zanechal jistou stopu a lidé ho znají z médií. Možná proto vznikl výsledek 9,14 procent a dva mandáty, z nichž ten druhý získal – díky preferenčním hlasům z osmého místa - exgenerál Hynek Blaško, člověk s příběhem, kterého podle Filipa Rožánka katapultoval Aeronet. Podle mého názoru Rožánek zapomněl na Raptor TV a Parlamentní listy, bez nichž by se to nepovedlo.

Vítězem se může cítit být Alexandr Vondra, který z patnáctého místa kroužkováním se propracoval k jednomu ze čtyř mandátů ODS.

Stejně jako Luděk Niedermayer, který přeskočil volebního lídra, čímž voličstvo dalo Jiřímu Pospíšilovi najevo, koho by si představovalo v čele chřadnoucí TOP 09.

Podle mého názoru však jedním z hlavních nečekaných vítězů je youtuberka Sejroška podporovaná Jiřím Kyjovským a kryptobaronem Antonínem Capouškem z hnutí „ANO, vytrolíme europarlament.“ Proč? Protože se jejímu hnutí podařilo překonat hranici jednoho procenta odevzdaných hlasů, čímž vznikla pro stát ze zákona povinnost, uvedenému politickému subjektu vyplatit 30 Kč za každého voliče. Počet 37 046 hlasů vygeneroval sumu přes jeden milion Kč.

Sejroška není první, které se podobný úspěch podařil. V prvních dvou eurovolbách – také díky nízké volební účasti – to dvakrát dokázal Petr Cibulka, jehož strana Pravý blok zinkasovala osm set a sedm set tisíc Kč. Před pěti lety uspěl Petr Hannig se Stranou zdravého rozum – zisk: sedm set třicet tisíc Kč. Proč uspěla Sejroška a nikoli strany a hnutí známých matadorů alternativních a dezinformačních webů a táborových řečníků, jako je František Matějka (Strana nezávislosti), Klára Samková (Alternativa pro ČR 2017), Jana Volfová, Stanislav Huml (Česká suverenita) nebo Jiří Černohorský (Aliance národních sil), existuje více vysvětlení a důvodů.

Komentátoři se na nich víceméně shodují. Jenom se neví, který z důvodů byl tím hlavním. Zda vychytralost zakladatelů hnutí, kteří si do názvu dali část názvu vládní strany, takže řada voličů se domnívala, že nevolí Sejrošku, ale Babiše. Nebo recesistické naladění zakladatelů hnutí a části voličů, kterým není nic svaté, a svůj negativní postoj vůči všem institucím a autoritám dávají najevo jejich parodováním a zesměšňováním.

Protože oba jmenované postoje jsou dosti typické pro českou národní povahu, tak by se dalo říci, že jedním z vedlejších vítězů voleb do Evropského parlamentu se opět stal český Švejk.