Hospodaření Československé televize je deficitní. Tímto ohromujícím sdělením zahájil poslanec za hnutí ANO Pavel Juříček dnešní rozpravu ke sněmovním tiskům 113 a 114, což jsou Výroční zprávy o činnosti a hospodaření České televize za rok 2016. Kdy přijdou na řadu sněmovní tisky 143 a 251 (výroční zprávy za rok 2017) a 441 a 562 (výroční zprávy za rok 2018), je zatím ve hvězdách.
V době, kdy tento text píšu, neskončila debata ani k prvním dvěma tiskům, takže se táži, kdy přijdou na pořad další roky 2017 a 2018? Jestliže Sněmovna zítra či později schválí zprávy ČT za rok 2016, k čemuž vyzval poslance koalice Jan Faltýnek, pak Sněmovna bude mít stále k dispozici možnost další zprávy za léta 2017 a 2018 neschvalovat a tím pádem Radu ČT odvolávat.
Bohužel neznám obsah uzavřeného semináře, který se nedávno konal ve Sněmovně s ředitelem ČT Petrem Dvořákem a se členy Rady ČT, ale předpokládám, že tam se Pavel Juříček i ostatní museli dozvědět o deficitním hospodaření ČT, aniž by poslanec Juříček sám sobě musel zadávat soukromý audit, s jehož výsledky pompézně („ve státě dánském není něco v pořádku“) seznámil poslance.
(DODATEK 25.10.: Záznam semináře zveřejnil Xaver Veselý 19. října na YouTube ve dvou dílech zde a tady.)
(DODATEK 4.11.: Ve Sněmovně se vyšetřuje, kdo a jak seminář nahrál a Xaverovi Veselému poskytl. V podezření je poslanec za hnutí ANO Stanislav Berkovec.)
Ano, hospodaření České televize je deficitní, je deficitní už řadu let a nebýt rezerv, z nichž se čerpá, tak by ČT byla permanentně v mínusu. Že tomu tak není, za to může tzv. Fond televizních poplatků, který v roce 2004 zřídil Janečkův náměstek František Lambert. Ano ten Lambert, který dal po televizní krizi do kupy hospodaření ČT, který byl schopen i s omezeným rozpočtem ze stokorunového poplatku zajistit spuštění dvou nových televizních kanálů ČT24 (2005) a ČT Sport (2006), ovšem za cenu omezení výroby jiných, zvláště uměleckých pořadů, což mu Fitesáci vedeni Janem Krausem spočítali, když na něj vytáhli jeho někdejší členství v Lidových milicích.
A protože zákon 348/2005 beroucí na vědomí budoucí náklady ČT na přechod na digitální vysílání zvýšil televizní poplatek na 120.- Kč (od 1.1.2007) a na 135.- Kč měsíčně (od 1.1.2008 současně s omezením vysílání reklam na ČT), vznikla v tomto fondu postupně pětimiliardová rezerva, kterou dostal do vínku nový ředitel Petr Dvořák v roce 2012 poté, co Jiří Janeček předčasně „ze zdravotních důvodů“ opustil ředitelskou funkci.
Byl to tehdejší televizní radní Radek Mezuláník, který neakceptoval ředitelův záměr čerpat peníze z fondu na nezbytné investice (stavba studia Brno) a rozvojové projekty (nový dětský kanál), kterým se Dvořák netajil. Až do konce svého funkčního období v roce 2014 Mezuláník tvrdil – Dvořák drancuje Fond televizních poplatků, až skončí jeho funkční období, bude fond prázdný. Jenomže jak se ukázalo, když končilo první Dvořákovo ředitelování v roce 2017, ve Fondu byly stále ještě 4 miliardy Kč, což nesvědčí o tom, že by se v ČT za pět let nějak špatně hospodařilo.
Dnes máme opět čerpání Fondu televizních poplatků na talíři. Stav fondu se v loňském roce snížil na 3,7 miliardy, a protože provoz České televize je deficitní, zvláště když se bude opět platit DPH z televizního poplatku, peníze ve fondu budou ubývat.
Jenomže jaká je interpretace těch, kteří na Českou televizi házejí bláto? Špatně se hospodaří, plýtvá se s prostředky, třeba vyměnit vedení. Ale co když otázka stojí trochu jinak? Naposledy se poplatek zvyšoval v roce 2008. Jeho hodnota už dávno není 135 Kč v poměru k současné úrovni cen. Snad nikdo nebude popírat, že inflace ho opět stlačila směrem ke stokorunové hranici. Jen tak na okraj, za jedenáct let průměrná mzda dle ČSÚ v České republice vzrostla z 24 319 Kč (2011) na 33 297 Kč (2Q 2019). Je možné se divit, že při zachování úrovně poskytovaných služeb vybrané peníze z poplatku a komerčních výnosů na vyrovnané financování provozu ČT nestačí.
Neodpustím si ani drobný whataboutismus: výdaje státu na Poslaneckou Sněmovnu se od roku 2008 (1 144 704 000 Kč) do roku 2019 (1 332 355 420 Kč) zvýšily o 187,6 milionů Kč, tedy o více než deset procent. Takže televizní poplatek by si zvýšení nejméně o 15 Kč určitě zasloužil.
Nejsem odborník na účetnictví. Ale zaslechl jsem, že vytvoření Fondu televizního poplatků a jeho využívání ke každoročnímu účtování je na hraně zákonem stanovených účetních pravidel, a je svým způsobem příkladem české kreativity. Protože existence fondu umožňuje každý rok deklarovat, že hospodaření ČT bylo vyrovnané – náklady se rovnají výnosům (doplněným z fondu), zatímco příjmy jsou menší než výdaje. Možná je to ještě trochu jinak - viz přiložené screenshoty - že to skutečně vzniklo kvůli tomu, aby se vyrovnaly časové diference mezi příjmy a výdaji, nevím...
V debatě zaznělo (pokud je mi známo, tak je to i názor vedení ČT), že při zachování současné výše televizního poplatku se ČT po roce 2021 může dostat do absolutního mínusu. Přes různé nesmyslné recepty chytrolínů typu poslance SPD Volného (prodej ČT do soukromých rukou) z této situace vedou pouze dvě cesty: buď se zvýší televizní poplatek, nebo veřejná služba ČT, jejíž hlavní přínos vidím v oblasti české audiovizuální kultury (nejen ve zpravodajství), bude postupně chřadnout a pokračovat v sestupném trendu stále lacinějších seriálů a x-tých repríz zaplňujících hlavní vysílací časy prime time.
Jestli něco současnému řediteli vyčítám, tak je to příliš slabý hlas volající po zvýšení poplatku. Jenomže na druhé straně, jak má bojovat za Českou televizi, když politická elita v čele s prezidentem, která by měla mít největší zájem na zachování existence plnohodnotné kvalitní veřejné služby, České televizi neustále podráží nohy.