zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií    © Milan Šmíd

30.12.2019 RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky

Mediální rady – včera a dnes (Mediažurnál 4/2019)

Když se letos doplňovala uvolněná místa v Radě Českého rozhlasu a v Radě ČTK, téma mediálních rad se opět dostalo do popředí zájmu. Příští rok na jaře dojde k obměně dalších členů Rady Českého rozhlasu a také Rady České televize, což může ovlivnit budoucí působení těchto médií veřejné služby.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

Když v říjnu 1991 byl přijat zákon č. 468/1991, který umožnil soukromé vysílání, vznikla také první „mediální rada“ Federální rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Jejím úkolem bylo vykonávat státní správu v oblasti vysílání v Československu, což v praxi znamenalo udělovat licence soukromým vysílatelům a dohlížet na dodržování zákona. V zájmu zachování nezávislosti vysílacích médií byla Rada koncipována jako orgán nezávislý na vládě, řízený devíti členy „z řad odborníků, osobností a představitelů veřejného života“, volených – po francouzském vzoru – ze tří zdrojů, tehdy to byla Česká národní rada, Slovenská národní rada a Federální shromáždění.

Federální rada však neměla dlouhého trvání, skončila se zánikem federace 31. prosince 1992. Mezitím v roce 1992 vznikly – v rámci rozdělení federálních kompetencí – národní Rady pro rozhlasové a televizní s vymezenou národní působností, které po zániku Federální rady se staly hlavními regulátory vysílání v nově vzniklých republikách. Dnes se Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) říká „velká mediální rada“ na rozdíl od „malých mediálních rad“ Rady ČT, Rady ČRo a Rady ČTK.

Při založení měla RRTV devět členů, na rozdíl od jejího federálního vzoru však všech devět členů volil jen jeden orgán: Poslanecká sněmovna. To mělo za následek posílení vlivu politických stran jak při volbě členů Rady, tak při možnosti odvolání celé Rady v případě opětovného neschválení výroční zprávy. Poprvé se tak stalo v červenci 1994, když neochotu Rady naslouchat signálům při udělování licencí poslanci potrestali jejím odvoláním. V nové Radě – na rozdíl od té předešlé – již převažovaly politické nominace, zvolení se tehdy dočkali jen kandidáti vládnoucí koalice ODS, KDS, KDU-ČSL, ODA, opozice přišla zkrátka.

Právě systém politických nominací členů RRTV byl v pozadí změny zákona z června 1997, v době, kdy pravicová koalice po volbách 1996 oslabila a opoziční strany se začaly dožadovat svého zastoupení v mediálních radách. Poslanci se rozhodli situaci řešit tím, že Rada se rozšířila na třináct členů a nové čtyři členy měla právo zvolit opozice: sociální demokrati, komunisti a republikáni. Zvolení se dočkali jen kandidáti ČSSD.

Postavení tzv. velké rady se třinácti členy zůstalo víceméně stejné i v novém vysílacím zákonu č. 231/2001 přijatém v rámci harmonizace české a unijní legislativy před vstupem do EU. Nový zákon nevyužil možnost zavést – podobně jako u Rady ČT – postupnou obměnu členů rady, takže každých šest let dochází k převolení celé RRTV. Jedním z milníků historie RRTV bylo její kolektivní odvolání v roce 2003, když ji poslanci – účelově a ne zcela spravedlivě – označili za hlavního viníka prohrané arbitráže v případu televize Nova.

Většina členů současné RRTV tak byla zvolena po roce 2015, když doběhlo druhé šestileté funkční období od roku 2003. Z hlediska nominací politickými stranami současnou RRTV tvoří čtyři členové navržení ČSSD, tři členové nominovaní hnutím ANO, strana KDU/ČSL navrhla dva členy a po jednom členu zde má zastoupení ODS, TOP09, KSČM a SPD. Zřejmě nebude daleko od pravdy, že politické stany do této mediální rady často umisťují politické vysloužilce. Například dnes jsou mezi členy RRTV tři bývalí senátoři (Václav Jehlička, Václav Mencl, Dagmar Zvěřinová), jeden bývalý poslanec (Ladislav Šincl), bývalá tisková mluvčí ANO (Radka Nastoupilová), nebo někdejší stínový ministr kultury ČSSD (Ivan Krejčí).

Význam členství v RRTV v návaznosti na její rozhodovací pravomoci se v průběhu doby měnil. Zatímco v 90. letech, a ještě na počátku nového tisíciletí, se v Radě rozhodovalo při udělování a prodlužování licencí, kdo zaujme jakou pozici na mediálním trhu, příchod digitálního vysílání a rozvoj kabelové a satelitní distribuce změnil priority RRTV, která se dnes více zaměřuje na dodržování zákona a administraci průběžných změn.

Významnou pravomocí RRTV je rozhodování o stížnostech na nedodržování zákona, zvláště ve vztahu k paragrafu o povinnosti podávat objektivní a vyvážené informace, který je doprovázen sankcí. Rada k takovým stížnostem přistupovala zatím opatrně při vědomí toho, že nejrůznější stěžovatelé mají o objektivitě dosti subjektivní představy, a také na základě korekce svých předchozích rozhodnutí, které řešil soud. Otázkou zůstává, co by se mohlo stát, kdyby se do Rady dostali političtí aktivisté a zastánci jediného správného názoru.

Zatím takové nebezpečí nehrozí. K velké obměně členů RRTV dojde až v roce 2021, v němž skončí mandát osmi členům Rady, z toho třem, které navrhli sociální demokraté. Otázkou je, zda za dva roky se RRTV obsadí politickými vysloužilci, nebo zda bude pokračovat trend letošního roku, kdy byli do RRTV zvoleny výrazné až kontroverzní osobnosti Ladislav Jakl (SPD) a Vadim Petrov (ANO).

Rada České televize

Podle zákona 483/1991 o České televizi, který je stále od roku 1991 v platnosti, je Rada České televize „orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize.“ Rada ČT je tudíž na rozdíl od správního orgánu RRTV orgánem kontrolním, který však má významnou pravomoc: jmenovat a odvolávat generálního ředitele České televize

Zpočátku také tato Rada měla devět členů, všichni volení Českou národní radou, později Poslaneckou sněmovnou. Také tato Rada dostala do vínku ustanovení, podle něhož bylo a je možné odvolat ji jako celek při opětovném neschválení jejích výročních zpráv. Revoluční étos počátku devadesátých let způsobil, že první Rada ČT, vedená astrofyzikem Jiřím Grygarem, byla složená z osobností bez zvláštních vazeb k politickým stranám. To se změnilo po uplynutí prvního pětiletého volebního období v roce 1997, když původně neplacená funkce se stala funkcí placenou, a o nové kandidáty se podělily politické strany. Nutno přiznat, že většina z nich nominovala lidi, kteří měli s médii nějaké zkušenosti, patřil mezi ně docent Jan Jirák, pozdější předseda Rady ČT.

Protože však tato Rada odmítla poslechnout Sněmovnu a po výměně neúspěšného ředitele ČT Jakuba Puchalského (sám podal demisi) jmenovala ředitelem Dušana Chmelíčka a nikoli politiky doporučovaného kandidáta, podepsala si rozsudek, který byl vykonán odvoláním celé Rady parlamentem 10. března 2000. Volba nové Rady ČT, již zcela v režii stran tehdejší opoziční smlouvy, stála na začátku známé televizní krize zimy 2000-2001. Aktivismus Rady snažící se zasahovat do provozu ČT vyvrcholil odvoláním Dušana Chmelíčka a ukvapenou volbou Jiřího Hodače, kterého zaměstnanci ČT odmítli akceptovat.

Na televizní krizi reagovala vláda a parlament v lednu 2001 odvoláním nedávno zvolené Rady ČT a změnou zákona o České televizi. Rada ČT se rozšířila na patnáct členů, z nichž třetina se po každých dvou letech šestiletého mandátu obměňuje. Kromě toho návrhy kandidátů již nepodává parlament, ale „organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy.“ Výběr z těchto návrhů však dělá opět Sněmovna, která pro tento účel upravila Jednací řád Sněmovny a ustavila Volební výbor PSP, jenž od té doby projednává mediální problematiku. Kromě toho novela zákona z ledna 2001 vytvořila institut dozorčí komise jako „poradní orgán Rady ve věcech kontroly hospodaření ČT.“

Od televizní krize se v České televizi vystřídali tři ředitelé; Jiří Balvín (2001-2) byl odvolán kvůli manažerskému selhání a neplnění slibu restrukturalizace podniku, Jiří Janeček (2003-11) opustil funkci sám ze zdravotních důvodů. Od roku 2011 je ředitelem Petr Dvořák.

Po zkušenostech z televizní krize si poslanci začali dávat pozor na to, aby v Radě ČT nepřevládli nezkušení radikálové, kteří by destabilizovali provoz České televize, jako se to podařilo Radě z roku 2000. Přednost dostávali lidé známí z veřejné sféry z nejrůznějších oborů. Větší část členů současné Rady ČT byla zvolena v době, kdy vládla koalice ČSSD, ANO a KDU/ČSL.

Protože poměr politických sil se mezitím změnil, dá se očekávat, že složení Rady ČT brzy dozná změn. Příští rok na jaře skončí funkční období pěti členům Rady, kteří byli voleni v roce 2014, a které doporučily tyto organizace: Rada pro mezinárodní vztahy (Jan Bednář), Nadace Charty 77 (Luboš Beniak), Centrum pro média a demokracii o.s. (Vratislav Dostál), Filosofický ústav AV ČR (Michal Hauser), Českomoravský odborový svaz pracovníků školství (Ivana Levá). Šlo tedy vesměs o lidi buď s levicovou anebo s liberální orientací. Otázkou je, kdo je příští rok nahradí. Tlak pravice a kritiků veřejnoprávních médií na větší zastoupení v Radě sílí a dá se očekávat, že také v Radě České televize – podobně jako v Radě ČTK a Radě Českého rozhlasu – přibudou lidé s náklonností k alternativním pohledům na svět, rozdílným od veřejnoprávního hlavního proudu.

Rada Českého rozhlasu

Český rozhlas, který na rozdíl od České televize stojí poněkud ve stínu zájmu stranické politiky, nezažil dramatická odvolávání Rady Českého rozhlasu parlamentem. Radu ustavil zákon 484/1991 o Českém rozhlasu v počtu devíti členů navrhovaných a volených Sněmovnou. Novela zákona přijatá rok po televizní krizi v roce 2002, nechala počet devíti členů stejný, ale po vzoru televizní novely se změnil způsob navrhování kandidátů; rovněž také tady se zavedla průběžná obměna třetiny členů rady po dvou letech.

Rada ČRo zažila bouřlivé období na přelomu 2015-2016, když rezignoval předchozí generální ředitel Peter Duhan a volil se nový ředitel. Do tohoto období zasahovalo vyšetřování údajné korupční aféry a také uniklé maily předsedy Rady Petra Šafaříka s premiérem Sobotkou, které vedly k rezignaci předsedy. Přestože někteří členové Rady byli proti volbě ředitele ČRo René Zavorala spjatého s bývalým managementem, Rada nakonec Zavorala v lednu 2016 zvolila; zřejmě byl pro ni zárukou stability před nejistotou kandidátů přicházejících zvenčí.

Také ve složení Rady ČRo je možné ještě dnes zjistit stopu parlamentu Sobotkovy koalice, který volil spíše liberálně naladěné kandidáty se vztahem ke kultuře a médiím, kterých je zde však už jen menšina. Při doplňování Rady v letech 2017-18 jakoby poslanci cíleně odmítali kandidáty s výraznou stopou v mediální politice. Po řadě měsíců, kdy Rada pracovala v nekompletním složení, se poslanci dokázali shodnout pouze na osobách, které nevadily: byli to zkušený rozhlasák Miroslav Dittrich, herec kuchař Vodochodský, herec dabér Mahdal a konec konců i herec poslanec Vítězslav Jandák.

Letošní volby nových členů Rady ČRo jakoby se staly odrazem současného trendu zvýšené kritičnosti politické scény ve vztahu k veřejnoprávním médiím. V březnu Sněmovna znovu zvolila do Rady někdejšího novináře Tomáše Kňourka (navrhující organizace Tenisový klub Libeňák), kterému při kritizování liberální scény nejsou cizí ani alternativní média, a konzervativně smýšlejícího novináře Jana Krůtu (navrhující organizace Sokol Poříčí nad Sázavou).

V březnu 2020 končí mandát současné předsedkyni Haně Dohnálkové (navržena ZUŠ Dobřichovice) a místopředsedovi Jiřímu Vejvodovi (navržen Jihočeskou univerzitou). Na rozdíl od patnáctičlenné Rady ČT nabízející možnost větší plurality a tím i názorové stability, v devítičlenné Radě ČRo stačí dva tři noví lidé, kteří nemusí, ale mohou výrazným způsobem změnit kulturní a politické zaměření orgánu, jenž by měl bdít nad plněním veřejné služby ve prospěch celé společnosti. Proto volba dvou nových členů na jaře příštího roku bude důležitá.

Rada ČTK

Nejmenší mediální rada, Rada ČTK, má stejnou funkci, jako ostatní rady v médiích veřejné služby. Je orgánem, „jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tiskové kanceláře“ s právem jmenovat a odvolávat ředitele. Na rozdíl předchozích mediálních rad Rada ČTK stále pracuje na základě zákona 517/1992, který od svého vzniku nedoznal žádných velkých změn. Má jen sedm členů, jejichž funkční období je pouze pětileté, není zde třetinová rotace členů, kandidáty navrhuje přímo Sněmovna. Výše odměn zde zaostává za odměnami jiných mediálních rad, protože není navázána na příjmy dané instituce, ale rozhoduje o nich Sněmovna (naposledy v roce 2002).

Z uvedených faktů vyplývá, že volby do této Rady většinou stály na okraji zájmu politických stran, takže Rada ČTK byla první mediální radou, kam pronikl zástupce Okamurovy SPD (Jana Gáborová). Nicméně nejsilnější zastoupení tady má hnutí ANO, které vloni prosadilo do Rady ČTK veterány mediálních rad Petra Žantovského a Pavla Foltána, letos k nim přibyl novinář David Soukup. O zbylá tři místa se podělily ČSSD (exministryně Michaela Marxová-Tominová), ODS (Jaroslava Wenigerová) a Piráti (Angelika Bazalová).

Volbě Angeliky Bazalové předcházel konflikt uvnitř vládnoucí koalice, když poslanecký klub hnutí ANO byl ochoten podpořit kandidáta SPD, kontroverzního křesťanského konzervativce Michala Semína. Proti tomu protestoval předseda ČSSD Jan Hamáček, takže nakonec koalice poskytla prostor jinému opozičnímu kandidátovi z řad Pirátů.

Pokud nedojde k nějaké krizi uvnitř ČTK, která by vedla k odvolání Rady ČTK Sněmovnou, současná sestava Rady vydrží až do roku 2023. Do té doby bude mít vládnoucí hnutí ANO v Radě ČTK silné, i když ne většinové, zastoupení.

Odevzdáno 14.11.2019

Rada ČTK (7)

mandát: 5 let

 

PhDr. Jaroslava Wenigerová  

místopředsedkyně

21. června 2022

doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D.

místopředseda

28. února 2023

Mgr. Jana Gáborová

 

30. května 2023

Michaela Marksová-Tominová

 

7. května 2024

JUDr. Pavel Foltán

 

7. března 2023

David Soukup            

předseda 

25. září 2024

Angelika Bazalová     

 

16. října 2024

Rada ČT (15)

mandát: 6 let

 

Ing. Jan Bednář

předseda

26. března 2020

Mgr. Jaroslav Dědič

místopředseda

30. května 2021

René Kühn

místopředseda

1. července 2023

Tomáš Samek Ph.D.

místopředseda

1. července 2023

Luboš Beniak

 

26. března 2020

PhDr. Martin Doktor

 

1. července 2023

Vratislav Dostál

 

26. března 2020

Doc. Mgr. Michael Hauser, Ph.D.

 

26. března 2020

Mgr. Vladimír Karmazín

 

28. června 2024

Prof. PaeDr., ThDr. MUDr. Jaroslav

Maxmilián Kašparů Ph.D. dr.H.c.

 

30. května 2021

Jiří Kratochvíl

 

30. května 2021

Mgr. Ivana Levá

 

26. března 2020

PhDr. Zdeněk Šarapatka, Ph.D.

 

16. září 2021

PhDr. Ing. Daniel Váňa, Ph.D.

 

30. května 2021

Mgr. Vlastimil Venclík

 

23. května 2024

RRTV (13)

mandát: 6 let

 

Bc. Ivan Krejčí

předseda

24. května 2021

Mgr. Martin Bezouška

místopředseda

24. května 2021

Ing. arch. Václav Mencl

místopředseda

24. května 2021

PhDr. Jana Kasalová

místopředsedkyně

30. června 2020

Ladislav Jakl

 

1. dubna 2025

Mgr. MgA. Dana Jaklová

 

24. května 2021

Mgr. Václav Jehlička

 

30. června 2023

Mgr. Bc. Radka Nastoupilová Burketová

 

24. května 2021

Doc. JUDr. ing. Daniel Novák, CSc.

 

24. května 2021

Vadim Petrov

 

18. března 2025

Ing. Marek Poledníček

 

24. května 2021

Ing. Ladislav Šincl

 

1. července 2023

Ing. Dagmar Zvěřinová

 

27. července 2021

Rada ČRo (9)

mandát: 6 let

 

Mgr. Hana Dohnálková dipl. um.

předsedkyně

26. března 2020

PhDr. Jiří Vejvoda

místopředseda

26. března 2020

Ing. Miroslav Dittrich

místopředseda

18. ledna 2023

Ivan Vodochodský

 

14. května 2020

Mgr. Vítězslav Jandák

 

9. června 2023

Prof. MUDr. Petr Arenberger DrSc., MBA

 

23. května 2024

Mgr. Zdeněk Mahdal

 

30. května 2024

Bc. Tomáš Kňourek

 

13. března 2025

Jan Krůta

 

27. března 2025

 

 

 

sestavil  CZ IPI – Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu

citováno a aktualizováno z Hlídací pes https://hlidacipes.org/v-rade-ctk-ma-posilit-ano-i-spd


CHRONOLOGICKÝ ARCHIV | TEMATICKÝ ARCHIV (do roku 2004): INFORMACE/GLOSY | ČESKÁ TELEVIZE | TV NOVA | TV PRIMA | TV3 | ZÁKONY/LEGISLATIVA | POLITIKA | TISK | AUDIOVIZE | KABELOVÁ TV | TELEKOMUNIKACE | HISTORIE MÉDIÍ | NA OKRAJ DNŮ | ŘEKLI O... | PŘEDNÁŠKY/REFERÁTY
Copyright © Milan Šmíd