|
motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí… © Milan Šmíd |
|
|
občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojůwww.ceskenoviny.cz/media.html, www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.ihned.cz, http://www.britskelisty.cz a dalších URL.
|
číslo 1, 16.8.2000 |
Redakční poznámka:
Už od jara se těším na to, jak využiji školních prázdnin na tvorbu své webové stránky a "rozjetí" Louče. Návrat z dovolené mne však postavil před tvrdou realitu. Můj počítač v Carolinu byl odříznut od fakultní sítě poté, co se moji kolegové politologové a sociologové odstěhovali do Jinonic. Další mé pracoviště v Hollaru na Smetanově nábřeží se nachází uprostřed trosek rekonstrukce (elektřina, st
oupačky, topení). Takže Louč asi bude muset s pravidelným "rozjezdem" počkat až na konec září. Do té doby prosím čtenáře o toleranci co se týče primitivnosti úpravy a uspořádání Louče.Na okraj jednoho a půl měsíce 1.7.-15.8.2000
Bylo toho hodně, co se událo v oblasti médií od
pilotního vydání Louče. Ale protože Louč nechce opakovat to, co je možné dozvědět se ze zdrojů uvedených v záhlaví, jen stručná bilance:* Přestřelka mezi CET 21 a CME, v níž jako munice slouží dokumenty vykradené z počítače CME, začátek července - bez komentáře.
* Spekulace o tom, komu vlastně patří TV Prima,
http://www.idnes.cz 3.srpen - bez komentáře. (Zprávu o tom, jak byla schválena změna držitele licence FTV Premiéra vloni v létě, podala Rada ČR pro R a TV vysílání poslanecké sněmovně v dodatku ke své zprávě, což je sněmovní tisk č.341. Nejsem si jist, zda tento sněmovní tisk je k dispozici on-line na www.psp.cz, já osobně jsem si ho musel v parlamentu okopírovat v tištěné podobě.)* Odvolání Ondřeje Gini z obrazovky, červenec - bez komentáře.
* Demise Jiřího Hodače z místa ředitele zpravodajství ČT, 11.srpen - bez komentáře.
* Zprávy o ú
dajné korupci v Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, http://www.idnes.cz 14. srpen - bez komentáře* Oznámení nového diskusního pořadu ČT Naostro s moderátorem Milanem Šímou - bez komentáře (Jednu poznámku si však přece jen neodpustím: Troufám si tvrdit, že pořad V pravé poledne s Romanem Prorokem byl jediným diskusním pořadem na české televizní scéně, jehož hlavním cílem nebyla pouhá konfrontace a přetlačování politiků (ať už mezi sebou navzájem nebo s v
eřejností typu Arény či Kotle), ale snaha seriózně osvětlit danou problematiku včetně účasti odborníků mimo stranické hierarchie. Název Naostro naznačuje, že ČT se rozhodla pro larrykingovskou variantu grilování osobností veřejného života pohotovým moderátorem. Budiž, ale nahradí to diskusi o věcných tématech osvětlovaných z více stran? Vždycky jsem tvrdil - na rozdíl od maximalistů typu pana Čulíka a Peciny, kterým není v České televizi nikdy nic dostatečně dobré - nestřílejte na pianistu, hraje nejlíp jak umí. Na pianistu - mám tím na mysli celý pořad, nejen Proroka - se však střílelo a on tu křížovou palbu nepřežil. Mně osobně ten pianista bude chybět, i když možná někdy při hraní na klaviatuře sáhnul vedle.)* Volila se náhrada za sedm členů Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, kterým začátkem července vypršel šestiletý mandát. Průběh volby 4. a 11. července je zachycen ve stenogramech na
www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/026schuz/s026218.htm a www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/026schuz/s026297.htm. Znovuzvoleni byli Josef Musil (ODS), Petr Štěpánek (ODS), Jiří Novotný (ODS), novým členem se stal František Schildberger (US - kdysi byl členem jiné rady, Rady ČT s předsedou Janem Jirákem). Na zbylé tři členy musíme počkat do září. Nebylí zvoleni: Jana Bobošíková (ODS), Milan Jakobec (US), Rudolf Vodička (KDU-ČSL) a Daniel Novák (KSČM). O Novákovi se hlasovalo třikrát, neprošel o jediný hlas.* V rozhovoru s generálním ředitelem TV3 Janem Obrmanem 18.7.2000 na
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1000717191 jsem se díky Janu Potůčkovi dozvěděl, jak je to vlastně s akciovkou TV3 (viz komentář z předchozího vydání Louče). Ona je to vlastně Galaxia a.s., která se prý nestačila na TV3 přejmenovat (ovšem novinářům se název TV3 běžně servíroval). Jinak zde Jan Obrman prohlásil: "Naším cílem je během relativně krátké doby získat 15-tiprocentní podíl na trhu." K tomu dodávám: Primě trvalo šest let, než se přes tuto hranici přehoupla, a dosáhla toho vlastně teprve až po loňském ústupu TV Nova pod hranici 50 procent. Z jakého koláče chce TV3 ukousnout svých 15 procent? Co je to "relativně krátká doba"? To jsou otázky, které teprve čekají na odpověď. Nedočkali se jich ani účastníci otázek a odpovědí v rubrice "osobnost na síti" www.idnes.cz 7.8.2000, http://www.idnes.cz/IdsKosile/zpravodajstvi/odpovedi.asp?t=JObrman. Jistý Bunda se zde zeptal: "Co si myslíte o Honzovi Potůčkovi ze Světa namodro?" Jan Obrman odpověděl: "Skvělej chlap". A já k tomu dodávám: Bodejť by ne, když dělá tak dobré píár pro TV3. To však nic nemění na tom, že na adrese http://svet.namodro.cz je Jan Potůček pilným sběratelem zpráv o médiích, takže jsem si jeho rubriku uložil do svých bookmarků.* Evropská komise schválila 19.7.2000 dlouho očekávanou kontrolní zprávu za léta 1997-1998 ve věci plnění článků 4 a 5 Směrnice EU "Televize bez hranic", tj. článků, které předepisují kvóty evropských pořadů a nezávislé tvorby v televizním vysílání zemí Evropské unie. Výtah z té zprávy na 80 stránkách je k mání na
http://www.europa.eu.int/comm/dg10/avpolicy/twf/art45/art45-intro_en.html. Asi se k ní vrátím jednou v samostatném komentáři. Zasloužila by si to. EK si tu zprávu sama pochválila, na což zpravodaj MF Dnes v Bruselu Michal Mocek reagoval 4.8.2000 titulkem "Na obrazovkách unie vládnou evropské pořady". Ovšem při podrobnějším čtení zprávy se ukazuje, že věci nejsou tak jednoduché a přímočaré. Zpráva je z rodu vynucených výkazů, které obsahují přesné součty nepřesných čísel, a interpretace výsledků je evidentně tlačena snahou potvrdit, že kvóty nejsou ve Směrnici EU nadarmo. Ovšem je tu otázka: jestliže silné komerční stanice jako RTL+, SAT1 v Německu, TF1 ve Francii, Canale 5 v Itálii nebo ITV, Channel 4 v Británii kvóty evropských pořadů plní a některé tento podíl dokonce zvyšují, stalo se tak díky Směrnici a jejím kvótám? Nebo je to přirozený vývoj, při kterém komerční stanice s dostatečně velkými zdroji sama o své vůli investuje do domácí produkce, která je všude tou nejspolehlivější zárukou dobré sledovanosti?Zpravodaj televize Prima v neděli 13. srpna ve večerním zpravodajství varoval před tím, že se kdesi (město jsem zapomněl) kradou dopravní značky, protože jsou z hliníku a končí ve výkupu barevných kovů. Policie je nestačí doplňovat. Vyústění reportáže - pozor, motoristé jsou v nebezpečí.
A napadlo mně - barevné kovy se tady kradou ve velkém už deset let, ne-li déle. Pamatuji se, jak ještě za federace, někdy v roce 1992, když havaroval vlak na Slovensku, protože kdosi ukradl mědené dráty signálního zabezpečení, federální poslanci chtěli přijímat jako prevenci podobných případů zvláštní novelu trestního zákona proti krádežím barevných kovů na dráze. Naštěstí v onom vzrušeném roce ta novela spadla pod stůl.
Už tenkrát mně vrtalo hlavou - vždyť ty barevné kovy kdosi vykupuje a prodává dál. Co takhle si posvítit na obchodníky s kradeným zbožím. Vždyť mosazné (nebo mosazi podobné) kryty na odvodňovací kanálky v pražských podchodech a stanicích metra nešlo zaměnit ani náhodou za nepotřebný šrot, vždyť soukromá osoba se jen těžko může zbavovat nějakých přebytečných skladových zásob litinových krytů veřejného osvětlení. Ti výkupčí mají přece přinejmenším živnostenské oprávnění. Cožpak je nejde zkontrolovat a potrestat přes živnostenský zákon? Nač přijímat nějaké zvláštní novely?
A proto jsem také tuto neděli očekával, že reportér Primy povede nit reportáže o mizejících dopravních značkách dále, že navštíví alespoň jednu jedinou výkupnu starých kovů, že mi sdělí, jak se dá dopravní značka opracovat tak, aby nebylo poznat, že to je - nebo že to kdysi byla - dopravní značka, nebo co se může stát podnikateli, který obchoduje s kradeným zbožím atd. atd. Ničeho takového jsem se nedočkal.
Ono je totiž pro média jednodušší do světa vykřikovat nové a nové zprávy o tom, co je špatně, co se zase porouchalo, co nefunguje a nejde to změnit (oblíbené heslo: chybí legislativa, špatní politikové, korupce atd.) než naznačit řešení, případně pokusit se zjistit, kde nese skutečnou odpovědnost (ne jenom tu, na kterou se lidé na obrazovce vymlouvají). Jenomže to by chtělo riskovat, že kamerou usvědčený výkupce kradených značek na televizního štáb poštve psy nebo si na redaktora později počká v temném
průchodu. Kdo by si však pálil prsty. Vždyť mnohem snadnější je svádět věci na legislativu, politiky, na Klause, na Zemana, staré struktury, mafie, atakpořáddokolečka.Tutéž neděli o chvíli později jsem se ze zpravodajství ČT dozvěděl, že je třeba přijmout zákon, který má pomoci zlepšit politickou kulturu (sic! doslovná citace zdůvodnění).
Konkrétně šlo o zákon o střetu zájmů politických činitelů, kdy poslanci jakési normě podléhají a členové vlády ne, na což senátor Žantovský okamžitě a energicky reagoval svoji vlastní poslaneckou iniciativou. Naštěstí se na obrazovce objevil korektiv této nekomentované a jednostranně podávané informace - byl to zahraniční zpravodaj ČT v Německu, který na základě zahraniční zkušenosti divákům naznačil
, že není všechno tak horké, jak to naše média a senátor Žantovský vidí, tj. že jinde ve světě vědí, že zákon vše nespraví, a že je třeba zaměřit se především na zmíněnou politickou kulturu, která se vytváří nejen přijatým zákonem, ale především chováním dotyčných subjektů. (Zcela konkrétní příklad ze žhavé současnosti: jak dlouho média reprodukovala názor, že se žebráky v centru Prahy se nedá nic dělat, dokud nebude zákon? Dnes tu zákon je, žebráci jsou na ulicích dál.)To neustálé odkazování na chybějící legislativu, které média tak snadno papouškují, tkví - podle mého názoru - v pohodlnosti a alibismu příslušných činitelů odpovědných za pořádek v dané oblasti a v neochotě přijmout odpovědnost, zaujmout stanovisko i za cenu osobního rizika, což se týká nej
en "činitelů", ale v podstatě nás všech.Jakoby lidé u nás museli mít na všechno
zákon, i na to, jak se v dané chvíli dívat na dějiny. Možná to je nejen zbabělost a neochota se angažovat při nápravě věcí veřejných, vzniklá za doby totality, možná je to fenomén spjatý s delší historií našeho národa. Jaroslav Hašek asi dobře odhadl naší mentalitu, když zakládal Stranu mírného pokroku v mezích zákona.V této souvislosti jsem si vzpomněl na jeden komentář někdejšího nestora našich právníků Viktora Knappa:
"C
o vlastně zmůže zákon? Právníci obyčejně od zákonů očekávají méně než ti, kdo jimi nejsou (tak asi jako lékaři od moci medicíny očekávají zpravidla méně než jejich pacienti). Špatné zákony jsou beze vší pochybnosti brzdou vývoje a je třeba je nahradit zákony dobrými.... Nelze ale spoléhat na to, že zákony samy vyřeší politickou krizi. Zákon může jen odstranit některé překážky, může otevřít bránu, kterou lze projít, sám ale lidi z bouřného času nevyvede. K tomu je třeba dobré vůle tou branou z bouře vyjít."Viktor Knapp, místopředseda ČSAV, ředitel Ústavu státu a práva ČSAV - Zákony v bouřném času. Hospodářské noviny, 22.12.1991, str. 3
Sleduji-li legislativní činnost naší vlády a parlamentu, neubráním se někdy obavám, že směřujeme někam na Východ, kde se přijímají vznešeně znějící právní normy, jejichž stále přísnější opatření jsou stále okatěji ignorována.
A při tom už stárnoucí diktátor z románu Podzim patriarchy autora Gabriela Garcii Marqueze říká (bohužel, nemám při ruce doslovný citát), že se celý život střežil vydat rozkaz, který by nebylo možné splnit. Dobře totiž věděl, že by tím upadla autorita těchto rozkazů i jeho samotného.
Začíná to od maličkostí. Jestliže dám značku celodenního zákazu zastavení před několik obchodů, které evidentně je třeba průběžně zásobovat, a ta auta tam před očima všech přes den zastavují, snižuji tím autoritu této značky a nemůžu se divit, že není respektována ani tam, kde by se dodržet mohla a měla.
Více obdobných příkladů bych mohl citovat nejen z vládního návrhu zákona o vysílání (který jsem prostudoval), ale i z návrhu zákona o provozu na pozemních komunikacích (který znám sice jenom z médií, ale který ve mně některými svými zákazy od zeleného stolu vyvolává dojem, že se tady kdosi opět snaží hnát lidi násilím do ráje -
mám na mysli povinné cyklistické helmy, taxativní vymezení dětských sedaček) a věřím, že by se daly najít i zákony další.Možná, že jsem se až příliš vzdálil od původního tématu krádeže hliníkových dopravních značek, ale stále mně vrtá hlavou, proč ten novinář TV Prima se alespoň nezeptal, jak je možné, že kradené zboží se u nás tak dobře zpeněžuje. Že by mu to nevadilo? Nebo se to dnes pokládá za tak zcela normální a běžnou věc, která vůbec nestojí za řeč?
A na závěr si dovolím ještě jeden citát, který podle mého názoru s tématem pojetí zákona jako údajné všemohoucí nápravy věci veřejných souvisí, a který pochází z pera Paula Watzlawicka zkoumajícího pragmatiku lidské komunikace.
"Hrozba, aby byla úspěšná, musí splnit tři podmínky: 1. musí být přesvědčivá a věrohodná natolik, aby byla brána vážně, 2. ten, komu byla určena, se o ní musí dozvědět a 3. cíl hrozby musí být schopen této hrozbě vyhovět, podrobit se jí. Pokud kterákoli z těchto podmínek chybí, hrozba je neúčinná".
To be successful, a threat must meet these conditions: 1. It must be convincing or believable enough to be taken seriously. 2. It must reach its target (the threatened party) 3. The target must be capable of complying with it. If any one of these ingredients is missing or can be eliminated, the threat will fail. Watzlawick, Paul: How real is real? Confusion, Disinformation, Communication (An anecdotal intoduction to communications theory), Vintage Books Edition, February 1977, New York, p.107
zpět ^
"Trojitá odpíchnutá Nova" nazval Jiří Pšenička svůj editorial v ekonomickém (bohužel čím dál tím více bulvárnějším) týdeníku Euro č. 31
www.euro.cz. Cituji doslova:"Na příkladu TV NOVA si může každý udělat obrázek o tom, jak to končí, když se za úzkoprofilové zboží neplatí skutečnými penězi, ale sliby a neuchopitelnými slovy. Licence na dvanáct let televizního vysílání byla na začátku roku 1993 zadarmo poskytnuta společnosti CET 21, která ve svém projektu nabízela hojnost
pořadů pro menšiny a pro intelektuály. Na obrazovky však bez skrupulí uvedla čistou komerci a z trhu si může po dvanáct let "dojit" miliardy. Za kolik by se asi taková licence prodala v aukci? Možná za pět miliard, možná za deset, snad i patnáct. Investice by se vyplatila."Ten odstavec by mohl sloužit jako školský případ toho, jak se novináři nechávají unášet dojmy a uměle vytvořenou mediální realitou, aniž by se obtěžovali prověřit si fakta.
Tak především, CET 21 nikdy nenabízela "hojnost pořadů pro menšiny a intelektuály". Naopak - nikdy se netajila s tím, že bude komerční televizí, pravda, se slibem, že také na okraji této komerce zbyde něco na neziskové, tj. méně sledované pořady (naučné dokumenty, sociologické sondy apod.).
A za druhé - miliardy, který
mi Jiří Pšenička tak velkoryse a nezodpovědně operuje, jsou miliardami fiktivními. Miliardu zisku před placením daní (ty požraly 300-400 miliónů) a před splácením investic měla TV NOVA jen v době svého největšího rozkvětu 1996-1997, kdy bublina zdánlivé prosperity v ČR byla ještě nafouknuta a Železný měl náklady pod kontrolou. V "pobalíčkové době" však reálné příjmy stagnovaly a náklady naopak rostly. Kromě toho televizi Nova dnes "dojí" tolik subjektů, kterým Železný upsal svoji duši za to, že mu pomohli utéci se "svojí" televizí od Ronalda Laudera, že vůbec není jasné, zda tu ještě nějaký podstatný zisk k placení daní a případné licence zůstává.Ale i kdyby TV NOVA hypoteticky generovala celých dvanáct let hospodářské výsledky jako v oněch dvou letech 1996-1997 (což jest z říše snů) a jejím vlastníkům by zbývalo cca půl miliardy čistých dividend, pak celkově získaná suma činí 6 miliard korun - a kde je nějaký podnikatelský zisk??
Reálná cena licence pro celoplošnou terestrickou televizi v našich podmínkách
je mnohem nižší. Prokázalo se to v Maďarsku (stejný trh, stejný počet obyvatel), kde za desetiletou televizní licenci stát dostal 66 miliónů US dolarů (12 miliard forintů), a to v aukci, kde se startovalo na základu 44 miliónů US dolarů (8 miliard forintů).Převedu-li částky Jiřího Pšeničky na dolary, tak by podle něj bylo možné žádat za licenci pro celoplošnou televizi v ČR120 miliónů, 240 miliónů nebo dokonce 380 miliónů US dolarů.
Tento nesmysl neinformovaného novináře by mne nechal klidným, kdybych si týden před tím nepřečetl v týdeníku EURO č.31 rozhovor s ministrem financí Pavlem Mertlíkem, který v souvislosti s nadcházejícím udělováním licencí pro FWA (Fixed Wireless Access) a UMTS (Universal Mobile Telecommunications Services - říká se tomu též mobi
lní telefonní sítě třetí generace) na otázku "počítáte tedy s přiměřenými příjmy z této operace?" odpovídá:"Samozřejmě, vždyť je to největší národní bohatství. Pevně doufám, že už se nebude opakovat něco takového, jako bylo udělení licence CET 21, nebo chcete-li Nově, zadarmo. To je něco šíleného."
A tady mám obavy, že i politik může podlehnout mediálním realitám vyráběným povrchními novináři, když začne mít velké oči co se týče výnosnosti nejrůznějších licencí. Pozoruji, jak ta umělá mediální realita se začíná vytvářet i ve věci výše zmíněných FWA a UMTS licencí. O co jde?
Jde o cenu, kterou by měli zájemci o frekvence v pásmech kolem 2 GHz pro UMTS zaplatit. Uznávám, že přidělení licencí UMTS pro tři současné operátory GSM mobilů za pevnou cenu, kterou určí vláda, může vyvolávat nedůvěru.
Ano, částky vydražené ve Velké Británii a Německu jsou ohromující. Například na adrese
http://news.bbc.co.uk/low/english/business/newsid_880000/880618.stm se barvitě popisuje, jak po 138 aukčních kolech vystoupala v Německu cena za 12 frekvenčních bloků na téměř 40 mld. euro, čímž překonala i rekordní britskou aukci.Nicméně nevím, proč naši redaktoři - a nejen v týdeníku Euro - tak často operují pouze aukcemi ve Velké Británii a v Německu, a "zapomínají" na to, jak se udělují podobné licence ve Finsku, Rakousku, Nizozemsku, Irsku, Řecku a jiných - alespoň velikostí, když už ne národním důchodem, srovnatelných - zemí.
Přičemž zvláště příklad Finska může být pro nás poučný, neboť tam odjakživa přidávali k neviditelným rukám trhu také zdravý rozum, který usiloval o cílený - i státem dotovaný - rozvoj a univerzální dostupnost poskytovaných služeb, což se Finsku nakonec v dlouhodobé persp
ektivě vyplatilo, neboť patří mezi země s největším počtem mobilů a internetu na obyvatele nejen v Evropě, ale i na světě, přičemž Nokia, někdejší výrobce holínek a pneumatik, se vypracoval na jedničku v mobilních telefonech.Někdy závidím mladým novinářům tu suverenitu, s jakou například Jiří Pšenička prohlásí, že UMTS vytěsní z trhu GSM telefony (a co když tu ještě nějakou dobu zůstanou, zvláště na vesnicích, kam pokrytí UMTS jen tak snadno a levně nedokráčí), nebo že pouze "úplně noví operátoři mohou při
nést svěží vítr a donutit....aby vytěsňování starého systému probíhalo pokud možno co nejrychleji" (cvičná otázka - kdo zavede službu UMTS rychleji? ten, kdo má položeny základy infrastruktury, nebo ten, který ji bude pracně budovat?)Závidím i Jaroslavu Pl
eslovi, kterému je tak jasné, co to UMTS je, když tvrdí, že mluvčí ministerstva dopravy a spojů, který nazval UMTS službou, prý "telekomunikacím nerozumí" a proto by se měl věnovat jen dopravě.I když se jako neodborník, spíše jen poučený laik, rovněž pouštím na nebezpečné minové pole nedostatečně podložených hypotéz, troufám si tvrdit, že o tom, co se z UMTS, tedy z univerzálních mobilních telekomunikačních služeb, vyvine, dost dobře neví nikdo z nás, protože o tom, co pod označením UMTS nakonec vznikne, rozhodnou nejen inženýři a programátoři v laboratořích, nejen investiční stratégové telekomunikačních gigantů a poskytovatelů obsahu, ale také spotřebitelé, jejichž zájem bude náplň této služby profilovat.
(Tady mohu posloužit zcela konkrétním příkladem. Operátoři mobilních telefonů dnes zjišťují, že převážná část mobilní komunikace prostřednictvím mobilních telefonů, což jest
hlasová služba, se děje textovými SMS zprávami. Například ve Finsku obrat z esemesek dnes překonává výši obratu zdejší televizní reklamy.)Ano, mít internet a web-tv sebou v kapse, bude určitě pokrokem a výhodou. Jenomže pro jak velké procento lidí se to stane životní nezbytností, bez které nebudou moci existovat? Zopakuje se fenomenální úspěch mobilních telefonů, nebo vznikne jenom jed
na nová a zajímavá nadstavba pro "hi-fisty" mobilní komunikace.A nejsou náhodou tito apoštolové UMTS v podobné pozici jako byli ti, kteří kdysi předpovídali, že film zlikviduje divadlo, a televize zlikviduje film, zatímco dnes divadlo, film i televize stále kohabitují ke spokojenosti svých konzumentů? Vždyť já si stále velice dobře pamatuji, jak ještě začátkem osmdesátých let se tvrdilo, že HDTV (televize s vysokou rozlišovací schopností) automaticky a komplexně nahradí dosavadní barevné standardy PAL, SE
CAM a NTSC. A kde je HDTV dnes?Nezmiňoval bych se o UMTS tak široce, kdyby se podobná situace nevyskytovala i v oblasti informací o digitální televizi. Také tady se setkávám se suverénními žurnalistickými prognózami, aniž by si kdo dal práci rozlišit, že je třeba vždy mluvit ne o jedné digitální televizi, ale o třech modalitách digitální televize - satelitní, kabelové a terestrické, z nichž právě ta poslední před nás staví nejvíce nezodpovězených otázek.
Ještě, že na internetu jsou k mání také materiály techniků-buditelů, kteří nám, laikům chtivým poučení, zprostředkovávají věcné informace o nových zkratkách, které na nás každou chvíli z novinářských textů vyskakují. Tak například o licencích pro sítě FWA jsem se zatím nejvíce dozvěděl v článku Jiřího Peterky na
http://www.lupa.cz. Ovšem k oficiální informacím je možné se dostat i přes ministerstvo dopravy a spojů www.mdcr.cz, klik na Telekomunikace.zpět ^
Při čtení komentáře "Zbytečná, škodlivá Rada" autora Martina Komárka v MF Dnes 15.srpna se mi téměř zatajil dech nad ohromující velikostí arogance, která svoji nevzdělanost tak okatě a hrdě dává na odiv. Stačí si přečíst první odstavec:
"Není už pochyb o tom, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nikdy neměla vzniknout. Byla jedním z dětských omylů rané transformace. Jako je těžké napravit návyky získané v dětství, bude obtížné odstranit i Radu. Bez tohoto řezu však nebude televize v této zemi nikdy čistá."
Není tomu tak dávno, co jsem se pokusil v Britských listech vyvrátit bludy o veřejnoprávním vysílání, které šířil v květnu na stránkách MF Dnes jistý Petr Fleischer. S Martinem Komárkem ovšem polemizovat nelze, v jeho komentáři a názorech totiž chybějí jakékoli styčné body s předmětnou skutečností, o čemž by se on sám nejlépe přesvědčil, kdyby navštívil stránku
http://www.rrtv.cz a prostudoval si příslušné dokumenty. (Ale ještě před tím by si možná měl zopakovat učivo ze střední školy, hlavně fyziku, aby se dozvěděl, jak se šíří elektromagnetické vlny a jak vypadá kmitočtové spektrum pro rozhlasové a televizní vysílání.)Pokouším se
představit si situaci, v níž by renomovaný deník hlavního proudu s masovým nákladem v Německu, Británii nebo Francii redakčním komentářem zaútočil na existenci institucí s webovými stránkami www.alm.de, www.itc.org.uk, www.csa.fr. Myslím, že dotyčný redaktor by nepřežil příští redakční poradu. To jenom u nás je možné i to, co je jinde nemožné.Kdyby Komárek jenom kritizoval činnost rady, mlčel bych. Ale nazvat Radu "dětským omylem rané transformace", když to byla právě její existence, která před osmi lety otevřela dveře nestátním, soukromým vysílatelům a tím nás přiblížila standardům západních demkracií, to skutečně přesahuje mé
chápání.Ledaže... ledaže si pan Komárek v nitru své duše myslí, že by bylo lepší, kdyby nezastupitelné funkce Rady převzal nějaký ministerský úředník či stranický byrokrat tak, jak je to běžné ve státech, kde stále vládnou monopolní státostrany.
Z rozhovoru s Pavlem Mertlíkem Euro č. 31 (
http://www.euro.cz)EURO:
Když už zmiňujete televize: je možné, že obě komerční televize skončí v Konsolidační bance. Jak posuzujete tuto možnost jejich postátnění, a snažil by se jich stát případně rychle zbavit?MERTLÍK:
Vše velmi záleží na ekonomickém stavu obou stanic, zda jsou ztrátové, nbebo ziskové. Rozhodně by se mi nelíbilo, aby například Konsolidační banka financovala nějaké televize jenom proto, že existují. Pokud je mně ale známo, vlastnická struktura stanic je natolik zapeklitá, že možnost, o níž hovoříme, je zcela otevřená.zpět ^