Aktuality Louče
247
|
zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií © Milan Šmíd
|
| Louč se snaží posvítit i na témata, o kterých nepíší
www.ceskamedia.cz,
www.radiotv.cz,
www.britskelisty.cz,
www.virtually.cz,
www.mam.cz,
www.istrategie.cz,
www.parabola.cz,
www.rozhlas.cz/digital/portal,
www.medialne.sk,
www.strategie.sk
www.idnes.cz,
www.lidovky.cz,
www.ihned.cz,
www.novinky.cz,
www.denik.cz
news.google.com (česky) a jiní.
Inspiraci pak nachází na webových stránkách, jako jsou
www.mediar.cz,
www.digizone.cz,
duspiva.blogspot.com,
www.mediainfo.cz,
www.tyinternety.cz/media,
http://blok.rozanek.cz/, i jinde...
Odkazy ze světa českých médií Louč vyhledává na www.fekar.cz/media, britská média sleduje přes www.guardian.co.uk/media, německá média přes www.jonet.org, data o francouzských médiích čerpá z www.strategies.fr, informace o evropské žurnalistice získává z www.ejc.nl, etické kodexy hledá přes ethicnet.uta.fi...
|
22.8.2012 Včera jsem zaznamenal smutnou zprávu. Ve věku 75 let zemřel můj bývalý děkan a kolega Miloslav Petrusek. Nikdy jsem nepřestal obdivovat jeho encyklopedické znalosti sociálních věd. Občas si listuji v jeho knize "Společnosti pozdní doby" a přemýšlím, kam zařadit naši současnou realitu. Hodně shodných rysů nacházím v kapitolách "materialistická společnost" a "permisivní společnost". U té první Petrusek napsal: A tak se materialistická společnost stává zvláštním typem společnosti, v níž dochází k neorganickému spojení ideologie ekonomického růstu s deformací etiky práce (práce nikoli jak aktivita, ale účelový nástroj získávání prostředků pro spotřebu) a s adorací inovací zvláště v oblasti techniky a technologie. (str.184) U té druhé mj. Petrusek uvádí: "K pádu etického konsenzu přistoupil obrovský formativní vliv masových médií: média spoluvytvářejí mravní povědomí ("deformují" obsahy klasického či tradičního svědomí) a především posunují hranici toho, co je přípustné ("permission") stále dál k tomu, co bylo v minulosti...zcela nepřípustné. Podtrhněme - veřejně nepřípustné." (str.235).
21.8.2012 Nebýt korupční aféry Dopravního podniku hlavního města Prahy, vládla by v českých médiích okurková sezóna, která by se musela spokojit s rekordními tropickými vedry. Poté, co dozorčí rada DPP minulý čtvrtek 16.8. odvolala ředitele Vladimíra Licha, okamžitě se stal mediální hvězdou (zde na ČT24, zde v HN). Trestní oznámení, která před svým odvoláním Lich podal, vyprodukovala páteční policejní razii v DPP, nedělní spekulace o tom, koho se ta trestní oznámení týkají, a také dnešní úterní protiútok bývalého ředitele DPP Martina Dvořáka, který podal trestní oznámení na pražského primátora Bohuslava Svobodu a na Davida Ondráčku z Transparency International, a večer se bude obhajovat v Hyde Parku ČT24.
Dodatek 22.8.: Styl odpovědí Martina Dvořáka ve včerejším Hyde Parku mi vzdáleně připomněl Aleše Hušáka. Stejná suverenita, stejné útoky na novináře. Jenomž některé věci se asi "ukecat" nedají.
Dnešní výročí srpnové okupace roku 1968 bylo v médiích jen okrajovým tématem. Rovněž 16timilionová kauce požadovaná za propuštění exhejtmana Davida Ratha z vyšetřovací vazby média příliš nevzrušila.
16.8.2012 Mediálním tématem číslo jedna v dvoutýdenní prázdninové pauze Louče byly bezpochyby 30. LOH v Londýně. Kromě klikujícího dabldekru výtvarníka Davida Černého (financoval Babiš) a slavnostních českých holínek média si všímala neočekávaného přídělu deseti olympijských medailí, z nichž čtyři byly zlaté. Tento úspěch pak překryl některé vady na kráse (Kreuzigerovo nezávodění, ale i buranské chování Čechů při přenosech z Czech House nebo sponzorské vzkazy Clavin podporující erekci).
Jen krátce jsem si užil komfortu HDTV přenosů ČT z LOH na třetím multiplexu, nebo okamžitě po skončení her se vysílání HDTV opět vrátilo do multiplexu č.4, který doma nechytím.
Souhlasím s Ondrou Neffem, že při zahajovacím a závěrečném ceremoniálu "v podstatě to pravé viděl ten, kdo tam nebyl", nebo televize svým divákům zprostředkovala detaily, které návštěvník na stadionu mohl vidět jen na vzdálených velkoplošných obrazovkách.
Od kulturně vzdělaných komentátorů bych očekával, že při zahajovacím ceremoniálu nejen upozorní na proslulost dirigentské megastar jakou je Simon Rattle, jemuž se do dirigování pletl Mr. Bean, ale také na to, že jeho manželkou je česká mezzosopranistka Magdalena Kožená. Sportovní komentátoři jsou ovšem vzdělaní především sportovně. Škoda.
Přání zhlédnout na obrazovkách ČT sedmidílný seriál Leaving Home, ve kterém Simon Rattle uvádí diváka do království moderní hudby, podobně jako to dělal Leonard Bernstein v televizi před padesáti lety, je zřejmě jen přáním zbožným, z mé říše snů.
Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem sledoval tiskovku ČSSD, na níž Lubomír Zaorálek tak bezvýhradně obhajoval nevkusný proticírkevní billboard protestující proti majetkovému vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi. Sledovat proměnu inteligentního člověka v partajního funkcionáře je vždy smutné. Jak se dalo očekávat, Senát návrh zákona po mnohahodinové debatě vrátil zpět do Sněmovny.
Četba románu Pavla Kohouta na pokračování Tango mortale na prázdninových stránkách MF Dnes ve mně vyvolala smíšené pocity. Na jedné straně obdiv k duševní svěžesti člověka, jenž překročil osmdesátku a stále umí své řemeslo. Na straně druhé zlost na ztrátu času, který jsem věnoval dalšímu Kohoutovu opusu, v němž více než o pravdu literatury a života jde o prezentaci vlastního paternalisticky světáckého pohledu na svět, v němž se pohybují lidé "s ležérně střiženými a skvěle padnoucími" obleky a dostávají jet lag leteckým přesunem z Česka do Itálie (sic!). Naštěstí už teď je jasné, jak se děj bude dále vyvíjet, takže další díly můžu vynechat a počkám si až na závěr, kde bude na hrdiny příběhu pravděpodobně čekat smrt.