| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| Koho to dnes ještě zajímá... | příležitostná příloha Louče |
[29.1.2009] 8 - K Palachovi naposledy
O tom, že jeden extrém vyprovokuje extrém druhý, je možné přesvědčit se na současné diskusi o tom, jak jsou dnes lidem a hlavně mládeži představovány minulé dějiny. Takovým extrémem zleva je podle mne například výzva, kterou vyplodila učitelka a členka KSČM Marta Semelová, a zvláště pak její názory na politickou vraždu Milady Horákové, jejichž zhůvěřilost se pokusil neutralizovat svým stanoviskem poslanec KSČM Jiří Dolejš. Aniž bych se jakkoli ztotožňoval s názory výše uvedených, nemohu se však zbavit pocitu, že jejich stanoviska jsou reakcí na jednostrannost výkladu českých dějin z druhé strany, a to především od novinářů, kteří nejsou schopni se povznést nad černobílý pohled na dějiíny, nalinkovaný předem danými ideologickými frázemi.
Příkladem budiž diskuse o Palachovi. Cosi jsem naznačil již v minulém sloupku. Policejní archivy přece nemohou být hlavním nebo dokonce jediným zdrojem historického bádání. Proto jsem uvítal iniciativu ČT, která na webu zveřejnila zajímavé dobové dokumenty. Jenomže, když byly citovány v diskusi ČT (moderátor Vl. Kučera, mám na mysli názory studentů na Palacha), tak ten student, který o Palachovi řekl, že studoval Marxe, tam samozřejmě nebyl. Dal se tam student jiný.
Je známo, že Palach byl zklamán výsledkem listopadové studentské stávky, která nepřinesla žádný výsledek, a proto chtěl, aby se v akcích pokračovalo. O tom, proč a jak se ta stávka konala, vypovídá dokument, který mám ve svém archivu (tehdy při stávce jsem byl jakýmsi tiskovým mluvčím fakulty, pověřeným stykem se zahraničními novináři). Zde je
Akční výbor pražských vysokoškoláků.
Poprvé po dvaceti letech vystupujeme my vysokoškolští studenti ve společné politické akci jako společenská síla, se kterou je třeba počítat, a která je také součástí dnešní politické reality. Tato akce má prokázat naše odhodlání a schopnost účastnit se politického života.
Vysokoškolští studenti, reprezentovaní AVPS a SVS se rozhodli vstoupit dne 18.11.1968 do okupační stávky na podporu deseti požadavků SVS:
1/ Základnou naší politiky je a bude "Akční program KSČ" přijatý na dubnovém plénu ÚV KSČ.
2/ Nedojde ke kabinetní politice, zejména se obnoví proud informací v obou směrech mezi občanstvem, a vedením.
3/ Zavedení cenzury v hromadných sdělovacích prostředcích je opatření dočasné a nebude trvat déle než půl roku.
4/ Nesmí být dotčena svoboda shromažďovací a spolčovací svoboda.
5/ Bude zaručena svoboda vědeckého bádání i literárního a kulturního projevu.
6/ Osobní a právní jistota občanů bude zaručena.
7/ Ti, kteří ztratili důvěru a nedostatečně hájili svá stanoviska, nebudou dále setrvávat ve svých funkcích.
8/ Bude se pokračovat v ustavování podnikových rad pracujících jako podnikových rad samosprávy.
9. Bude zaručena svoboda výjezdu za hranice.
10/ V oblasti zahraniční politiky nesmí dojít k pariticipaci na akcích, jež jsou v rozpru s city čs lidu, Chartou OSN a Všeobecnou deklarací lidských práv.
Prohlašujeme veřejně, že kredem našich činů je výhradně humánní myšlenka socializmu v ČSSR. Legální i nelegální nátlak vyvíjený na ČSSR pouze za dočasný.
Nesmíříme se nikdy s tolerováním velmocenské politiky, vedoucí k rozdělení národů. Lidstvo musí spojovat myšlenka vzájemného respektování, nikoli psychosa strachu.
Budeme-li přesvědčeni, že činy naší vlády a vedení KSČ nesměřují výrazně k uvedenému cílu, vystoupíme znovu.
(kulaté razítko) Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy
| 29.1.2009 (publikováno na bloguje.cz) | předchozí/další |