[1. 12. 2025]     Vzpomínka na Listopad 89 - očima StB

Stalo se před jedenácti lety, v roce 2014. Katedra žurnalistiky FSV UK zorganizovala setkání se studenty, kteří se na někdejší Fakultě žurnalistiky zúčastnili listopadových událostí roku 1989. Ukazovala se fota, promítala se videa, vzpomínalo se. Mezi studenty byl také Pavel Žáček, tehdy ještě historik a novinář, dnes poslanec za ODS. Jako zajímavost mi přehrál ze svého počítače dvě stránky lustrační informace o mé osobě zpracované 24. listopadu 1989, které našel v archivu StB (zde a tady).

Žáčkův nález mě zaujal, neboť krátce před tím mě Archiv bezpečnostních složek na základě žádosti podle zákona 499/2004 odpověděl: K Vaší osobě nebyl dohledán žádný archivní materiál. Svazek I. správa MV r.č. 10081/424, vedený k Vaší osobě, byl v prosinci 1989 skartován. Domníval jsem se, že první dvě stránky mé lustrace mohou mít pokračování, a proto jsem mailem požádal Pavla Žáčka, zda by mi nesehnal celý dokument. Bohužel bez odpovědi a bez výsledku.

Pustil jsem se tedy do pátrání na vlastní pěst. Naštěstí oba skeny, které mi Žáček předal, měly v názvu archivní čísla, přes které jsem se dostal ke složce dokumentů s číslem svazku 81361/105. Když jsem v únoru 2016 zasedl do badatelny v Siwiecovy ulici, pochopil jsem, proč Archiv bezpečnostních složek na mě nic - kromě skartovaného spisu kontrarozvědky - nenašel. Neboť u svazku 81361/105 bylo oznámení: NEANOTOVÁNO Obsah svazku nebyl konfrontován s evidencí osob.

Obsah archivovaného svazku mě však zklamal. Kromě úvodních dvou stran mé lustrace jsem se tam o sobě nic nedozvěděl, nic dalšího tam nebylo, jen některé další dokumenty. Z jejich četby jsem pochopil, že svazek obsahuje zbytky písemností z kanceláře majora rozvědky Luďka Rataje s krycím jménem MUNZAR. Byly to zbytky, které buď nestačil skartovat, nebo mu nestály za to, aby si je při odchodu odnesl, a tak je později archivovali a v roce 1992 naskenovali.

Jeden z naskenovaných dokumentů nese název "Podklady k vnitropolitické situaci" datovaný dnem 1. prosince 1989, což je zajímavé datum. Jednak z něj vyplývá, že StB i nadále pracovala proti disentu, přestože se tento mezitím stal "salonfähig" a rovnocenným partnerem jednání s vládou. Kromě toho se den předtím ujímá vedení Ministerstva vnitra náměstek Alojz Lorenc, který - podle materiálů ÚSTR ČR - vydává 1. prosince první neformální pokyny ke skartaci materiálů StB. Lorenc tedy už věděl, že bitva je prohraná, a že je třeba zametat stopy, ale II. správa SNB pod vedením náčelníka Miroslava Chovance nechala zpracovat desetistránkovou zprávu o "vnitropolitické situaci" (skeny zde 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11), jako by se jelo pořád podle starých kolejí.

Na té zprávě - která možná tím, že nebyla "anotována", unikla zájmu historiků - mě zaujala nejen možnost nahlédnout do způsobu uvažování a metod práce tehdejších represívních složek, ale také její zvláštní závěr, v němž se žádá "K objektivní analýze situace 17. listopadu 1989 a souvislostí je potřebné posoudit, kdo z funkcionářů rezortu MV a mimo rezort byl pro rozhodnutí o zásahu v daném momentě v Praze nebo mimo Prahu. A dále, kdo se na rozhodovacím procesu podílel přímo a nepřímo v daný okamžik nebo v předcházejícím období."

Dnes a denně se setkáváme s konspiračními teoriemi o hybatelích nebo dokonce organizátorech událostí 17. listopadu 1989, kteří zinscenovali zákrok na Národní třídě a údajně mrtvého studenta. Naposledy Filip Turek na Národní. Jednou je to CIA, jindy je to StB, nitky prý vedly až k dohodám Gorbačova s Bushem a jejich tajným službám. Stačí si přečíst paměti Miloše Jakeše , který byl až do smrti přesvědčen, že listopad 89 bylo předem připravené spiknutí na jeho svržení: "...není vyloučeno, že existoval i určitý záměr tento střet vyprovokovat a jeho důsledky politicky zneužít...Nešlo tedy o náhodu, ale promyšlený postup...Není vyloučeno, že šlo o akci některých lidí ze Státní bezpečnosti s možným propojením na dizent." (Jakeš, Miloš: Dva roky generálním tajemníkemm, Praha 1996, str. 124)

Podle mého názoru bod č. 23 Chovancových "podkladů k vnitropolitické situaci" naznačuje, že tuhle konspirační teorii zastávali také lidé v StB, jejíž II. správa (kontrarozvědka pro boj s vnitřním nepřítelem) podezřívala lidi z I. správy (rozvědka spolupracující s KGB), že za zády svých kolegů kují pikle proti socialistickému státu, které je třeba vyšteřit. Kromě toho tento bod je pro mne nepřímým důkazem faktu, že každá organizace - ať už ji zařadíme do říše zla (StB) nebo do říše dobra (Ukrajina) - je rozmanitě strukturovaným celkem, který se nikdy nevejde pod jednoduchou černobílou nálepku, v němž se srážejí různé zájmy různých útvarů a oddělení za účasti chytrých i hloupých, dobrých i zlých, slušných i neslušných lidí (namixovaných v poměru odpovídajícím charakteru dané organizace).

Chovancův dokument je pro mne důkazem o "upatalnosti" kontrarozvědné práce estébáků neschopné rozlišit podstatné od nepodstatného, jejímž jediným vodítkem byla ideologická omezenost. Ponechám stranou absurdní požadavky na prověřování nejrůznějších tvrzení získaných z pochybných zdrojů - zda údajně mrtvý Martin Šmíd patřil mezi feťáky, zda si "vytáhl černou kartu" do akce. Nebo zda je pravda, že byl "navštíven třemi studenty, kteří mu ze spraye dali nadechnout nějaké látky, nyní leží na ARO."

Stačí se seznámit s konstrukcí událostí založenou na podezření, že za celou akcí listopadu 89 a údajnou smrtí Martina Šmída byli Američané. Ti prý předpokládali, že v Československu se schyluje k výměně stráží ("odchod tzv. stalinských politiků"), kterou se CIA rozhodla urychlit "prudkým střetem veřejnosti se státní mocí... podle předem připraveného a dokonalého scénáře tak, aby byla efektivě využitelné pro jednání B+G" (plánovaná schůzka Bush-Gorbačov na Maltě 2.-3. prosince - pozn. mš).

Podle Chovancovy zprávy "dlouhodobě plánované demonstrace čs. opozice na den lidských práv 10.12. a jejich využití k politickému převratu v ČSSR by se k termínu schůzky (2.-3.12) minuly hlavním účinkem. Proto bylo nutno události urychlit (CIA) i přesto, že předčasný termín čs. opozici a politické strany v prvé fázi zaskočí." "Pokud by MŠ skutečně zemřel 17.11. jeho pohřeb by se konal asi za týden, tzn. v den oslav svatořečení Anežky Přemyslovny. Tato situace by sjednocovala masové vystoupení občanů a církve a posílila by tak její postavení ve společnosti."

Tolik konspirační teorie StB z 1. prosince, dva týdny po 17. listopadu a týden po odstoupení Miloš Jakeše a po změnách ve vedení KSČ. Že StB pokračovala ve své rutině sledování bývalého disentu až do jejího zrušení ministrem vnitra Richardem Sacherem v únoru 1990, jsem se mohl osobně přesvědčit. Někdy kolem Nového roku 1990, nejsem si jist, zda před nebo až po Silvestru, spolužačka Božena Š., která do Prahy přijela z Nizozemska, nás, kolegy z novinářské fakulty, pozvala do restaurace na Fügnerově náměstí na Vinohradech.

Měli jsme rezervovaný stůl v přední místnosti u výčepu. Ještě než jsme se sešli, přišel k nám pingl s prosbou, zda by nemohl v plně obsazené hospodě k našemu stolu posadit dva hosty, muže středního věku, což jsme odmítli. Nakonec je usadil k jinému stolu, u kterého si dotyční objednali sedmičku vína. Už tehdy nám byli podezřelí a vše bylo jasné, jakmile se jeden z naší party vrátil z toalety s očima navrch hlavy. "Představte si, tam v zadní místnosti sedí Tigrid s Vaculíkem." A tak jsme postupně, aby to nebylo nápadné, jeden po druhým odcházeli na WC umístěné v zadním traktu restaurace, abychom vše viděli na vlastní oči. Pavel Tigrid byl i nadále sledovanou osobou.

Na závěr ještě jeden citát z Chovancovy zprávy. Její úplný závěr žádal od podřízených, aby do analýzy zahrnuli posouzení, zda MŠ byl nebo nebyl vhodnou osobou, jako "oběť masakru". Ve prospěch této varianty svědčí mimo jiné i fakta z varianty:
- student (stejně jako Opletal, Palach)
- tělesně postižený (soucit)
- židovského původu (náboženská otázka v ČSSR a zahraničí)
- syn exponentů čs. opozice
- jeho jméno je lehce a snadno vyslovovatelné v různých jazycích
- existence druhého Šmída (mimo Prahu, bez telefonu s možností okamžitě ověřit cílenou dezinofrmaci)
- fetuje (ovlivnění a usměrnění jeho chování)
- rodina je v bydlišti pro okolí uzavřená
- mohl být dobře otypován (synem DOKTORA, skupinou občanských iniciativ)

Takto jsem se před léty dozvěděl, že můj syn Martin byl feťák, a že jsem byl "exponentem čs. opozice" a "židovského původu." Zkrátka a dobře - není nad spolehlivost dokumentů StB, které jsou pro některé "historiky" do dnešního dne hlavním a někdy i jediným zdrojem poznávání minulosti.

1. 12 .2025 (zpět Louč)

archiv