Úvodem je třeba dodat, že arbitráž u ICC je pouze jedním ze tří mezinárodních sporů, které americká společnost CME vyvolala. Ty ostatní vede Ronald Lauder a nizozemská CME proti českému státu na základě mezistátních dohod o ochraně investic. Lauder a CME v nich žádá, aby mu český stát vytvořil takové podmínky, které by navrátily hodnotu jejich investicím v ČR, nebo aby mu český stát nahradil škody, které údajně způsobila nečinnost jeho orgánů státní správy. Arbitrážním místem těchto sporů je Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní UNCITRAL (UN Commission on International Trade Law).

Jak to všechno vzniklo

Někdy v roce 1996 se dohodli partneři v TV NOVA, tj. držitel licence CET 21 (12% v ČNTS), Česká spořitelna (22% v ČNTS) a Američany vlastněná CME (Central European Media Enterprises - 66% v ČNTS), že využijí možnosti, která se jim nabídla novelou č. 301/1995 Sb. zbavující Radu ČR pro R a TV vysílání řady pravomocí, včetně možnosti dohledu nad změnami majetkových poměrů u držitelů licencí, a že si upraví poměry mezi sebou podle svého.

V praxi to znamenalo, že CME nabídla svým partnerům odkoupení jejich podílů v ČNTS za to, že se vzdají ve prospěch CME svého práva na zisk a dividendy. Zda s touto nabídkou přišla samotná CME, nebo CME byla k takovému kroku Železným přinucena (pod pohrůžkou: když nekoupíte vy, prodáme Chemapolu), není zcela jasné, ale dohoda o transakci byla podle všeho v zájmu obou stran. Čeští partneři měli dostat nemalé peníze, CME pak mohla svým akcionářům oznámit: plně ovládáme úspěšnou a ziskovou televizní stanici v Praze.

S Českou spořitelnou to bylo relativně jednoduché. Ta prodala 1. srpna 1996 svých 22 procent CME za 1 miliardu korun. Aby ten obchod získal legalitu v době, kdy stále platná licenční podmínka číslo 17 omezovala přesuny majetku a změny smlouvy o ČNTS, formálně se rozdělily obchodní podíly a hlasovací práva tak, aby nedošlo "ke změně kontroly nad činností investorů" (znění podmínky č.17), což byla finta, nad jejíž zákonností se dodnes vznáší otazník.

Jak CME kupovala obchodní podíly CET 21

Proces získání podílů CET 21 měl dvě etapy. V té první uzavřela CME 1. srpna 1996 smlouvu s Vladimírem Železným, kdy mu svěřila 5 miliónů US dolarů, aby odkoupil podíly svých partnerů a získal v CET 21 většinu. Dluh mu měl být odpuštěm za to, že v CET 21 bude hlasovat ve prospěch CME.

Když tato smlouva, která v sobě skrývala riziko označení za skrytý převod licence, se dostala v lednu 1997 na veřejnost a vyvolala velký zájem médií, obě strany se z ní stáhly. Železný později prohlašoal, že smlouva o půjčce "nebyla konzumována" a CME předložila burzovnímu dohledu SEC nejasný "dodatek ke smlouvě o půjčce", který okolnosti plnění této smlouvy zamlžuje.

Nicméně fakt, že CME později oznámila, že v březnu 1997 získala náhradou za odpuštění dluhu 5,2% "obchodního podílu v TV NOVA", a že si CME započítává 5 188 000 US dolarů do ztracených investic, svědčí o tom, že události předpokládané původní smlouvou se staly, přičemž obchodní podíl CET 21 v ČNTS se tak z 12% zmenšil na 6,8%.

V té druhé etapě došlo k převodu dalších 5,8% obchodních podílů CET 21 v ČNTS na CME, která se tím pádem stala 99% vlastníkem ČNTS. Tento převod se uskutečňoval přes akciovou společnost NOVA-Consulting, kterou si společníci CET 21 (s výjimkou rebelujícího Petra Kršáka) vytvořili pro "správu vlastního majetku".

Tato transkace, která se uskutečnila 11. srpna 1997, měla hodnotu 28,5 miliónů US dolarů, z nichž 23 350 000 dolarů CME už zaplatila. Vše organizoval Železný na základě dohody z 24. února 1997, v níž se CME zavázal, že se svými partnery v CET 21 a NOVA Consulting všechno dohodne, ale také že neučiní nic, co by ohrozilo licenci nebo vzájemnou spolupráci CET 21 a ČNTS.

Smlouva, kterou Železný porušil

A právě tato smlouva z února 1997 a smlouva o nákupu podílů ze srpna 1997 se staly předmětem sporu. Zjednodušeně řečeno - tím, že vyplatila Vladimíra Železného (a jeho prostřednictvím také společníky v CET 21), si CME zakoupila dividendy a podíly na zisku z provozu TV NOVA až do konce její licence, a za tuto částka vyžadovala, aby její partner byl k CME loajální a nečinil nic, co by ohrozilo tehdejší status quo.

Je zajímavé, že žaloba na Železného byla podána už v dubnu 1999, týden po jeho odstavení z funkce ředitele ČNTS, a tedy ještě před tím, než CET 21 s ČNTS přerušil veškeré styky a odešel na Barrandov. CME zřejmě doufala, že právě hrozba navrácení této obrovské částky přiměje Železného k loajalitě a poslušnosti. Vzpoura Vladimíra Železného se však před touto hrozbou nezastavila (někdo říká, že se Železný až příliš spoléhal na slabiny a neefektivnost našeho soudního systému), takže celý případ dospěl až k letošnímu 13 únoru, kdy rozhodčí soud ICC oznámil svůj nález a rozhodnutí.

Nyní bude zajímavé pozorovat, jak si s konečným rozhodnutím ICC poradí český stát, který 30. září 1993 přistoupil k Newyorské konvenci o uznávání a vykonávání zahraničních arbitrážních nálezů z 10. června 1958.

Pro vysílání TV NOVA je však důležité to, že ve sporu figuruje Vladimír Železný jako fyzická osoba, a že rozhodčí soud se odmítl zabývat otázkami spolupráce CET 21 s ČNTS a potažmo s CME. I v případě, že by české soudy zabavily ve prospěch CME podíl Vladimíra Železného v CET 21, pak CME zde ke svému dosavadnímu podílu 1,25% získá dalších 11,78%, což ani s podporou Kršákových 16,67% nestačí k získání většiny ve společnosti držitele licence.

Takže rozhodnutí tzv.amsterodamské arbitráže se zatím systému vysílání TV NOVA bezprostředně nedotýká. Což se ovšem nedá vyloučit u ostatních soudních sporů a mezinárodních arbitráží. Ve sporu Lauder vs.Česká republika se první slyšení bude konat již 5.března v Londýně.