Co Vladimír Železný nevynalezl
(i když to napsal Reflex)

Týdeník Reflex číslo 28 z minulého týdne provádí rekapitulaci všeho, "co TV Nova a její šéf vnesli od roku 1994 do mysli většiny českých televizních diváků" s poněkud zavádějícím titulkem "Vynálezy Vladimíra Železného."

Proč zavádějícím? Protože velká část toho, co Železný údajně vynalezl, patří do běžného arzenálu komerčních televizí ve světě. Televize Nova řadu věcí do Česka pouze importovala a navíc na tvorbě "Železného vynálezů" se obvykle podílelo více lidí. Začněme popořadě.

Pes Novák - byl šťastným spojením dobře zvoleného názvu Nova s častým výskytem českého příjmení Novák. Figurka psa Nováka se však mimoděk stala historickým dokladem toho, jak se původní "naše česká komerční televize" měnila v globalizovaný produkt.

Původní grafika, která měla prostupovat celým televizním programem, byla objednána u Adolfa Borna a dnes zdobí stěnu budovy Měšťanské Besedy ve Vladislavově ulici. Ale ještě před zahájením vysílání se do vytváření grafického image stanice Nova zapojila firma českého emigranta Franze Vrany z Německa, která Bornovy návrhy zavrhla. Jejich podoba měla zůstat jen na upomínkových předmětech.

Vrana do programových znělek v podstatě okopíroval to, co "frčelo" v západních televizích (dynamika obrazová i zvuková, vlající pozadí). Teprve později se vytvářela nová a skutečně původní grafika Novy, ale už bez Borna. Myslím si, že to bylo asi správné, protože Bornův v podstatě intelektuální humor by se na obrazovce asi jen těžko snášel s kýčovitým barvotiskem amerických mýdlových oper.

Gumáci - Jak Reflex správně podotýká, šlo o dovoz formátu Spitting Images, který je běžný na celém světě a mění se jen jeho místní názvy - u nás Gumáci, v Rusku Kukly. Gumáci zahynuli na rozchod Novy se CME. Na Barrandově se pro ně nenašly peníze a od srpna 1999 se Nova začala ucházet o přízeň mocných, kterou potřebovala pro svůj spor s Američany. Tak proč je dráždit karikaturami!?!

Volejte řediteli - bez diskuse něco, co ve světě jen tak nenajdete, alespoň u celoplošné a plnoformátové televize, proto slovo "vynález" je asi na místě, na rozdíl od

Práce s brýlemi - která je součástí herecké akce každého dobrého rétora.

Angličtina - pronikala a proniká do Česka i bez Železného, pro odlišení různých typů sledovanosti (rating, share, reach) se nepodařilo do dneška nalézt české ekvivalenty. Newsroomy máme i v novinách, kam vstoupil layout na místo dřívějšího špíglu. A to ponechávám stranou počítačovštinu, kde se dnes bez anglismů neobejdeme. Takže angličtina jako vynález Železného? Možná ve chvílích, kdy se snažil přesvědčit národ, že britskou normou jazyka je Queen's English, ačkoliv dnes už každé malé dítě ví, že britským spisovným standardem je BBC English

Peoplemetr, Koláče sledovanosti - Věta "byl to opět ředitel Novy, kdo měl na zavedení modernější a přesnější metody největší zájem a posléze i zásluhu" je - mírně řečeno - nadsazená a nesvědčí o obeznámenosti autorů s historií zavádění peoplemetrů.

Přesnější měření a tím i lepší marketing reklamních vysílacích časů potřebovali všichni, nejen Nova, ale také začínající Prima TV, Česká televize a reklamní agentury.

Jestli se někdo o peoplemetry skutečně zasloužil, tak to byla Eva Ličková, která na výzkumech sledovanosti (Media projekt, peoplemetry) pracovala nejprve v dresu České televize a později jako zaměstnanec TV Nova. Všichni, kdo ji znali, tvrdí, že na její předčasné smrti se podepsalo její mimořádné pracovní nasazení. Nebyla prvním ani posledním padlým při cestě Novy, na které se dnes zapomíná.

Slušelo by se rovněž připomenout, že největší díl, tedy celou polovinu nákladů za peoplemetrový výzkum, hradí Česká televize, nikoli televize Nova, která z koláčů sledovanosti (share) dělá největší show.

Zvířátko před sportem - není žádným vynálezem Novy. Jako elév Televizních novin ze 60. a 70. let si vzpomínám na to, jak se do závěru zpravodajství vždy připravovala nějaká odlehčující obrazová zpráva, buď obrazový fejeton nebo kuriozita ze zahraničních agentur. Pamatuji se také, jak můj kolega Vladimír Železný tehdy ty kuriozity z dodávek agentur Visnews a UPITN na 16 mm filmu shromaždoval a do sobotních zpráv z nich připravoval dvou až tříminutový sestřih s názvem Kaleidoskop.

Snaha dostat do zpravodajství "human touch story" je stará jako televize sama. Dnes jsou to zvířátka, ale snad si diváci vzpomenou, že kdysi to na Nově byly také šoty s tematikou zdravotní osvěty.

Snídaně - Tento odstavec je zcela zavádějící, neboť první "breakfest TV", televizi k snídani, u nás vysílala nikoli Nova, ale Česká televize, a to už od ledna 1993. Navíc čeští diváci se s tímto programovým typem, který pronikl do Evropy až v 80. letech, mohli setkávat již dřív, v retranslovaném vysílání sovětského televizního programu (frekvence pozdějšího OK3), který svoji breakfest TV zavedl ještě před rokem 1989.

Breakfest TV s názvem Studio 6 v České televizi rozjížděl moderátor Jan Kovařík (dnes motoexpert na Primě) společně s Václavem Žmolíkem. Pořad se proslavil u mladých lidí zvláště tím, že jako první začal uvádět soustavně na obrazovku hudební klipy - české i zahraniční - které v archivech vyhledával Roman Vašíček. Teprve potom přišlo ke slovu Eso a Galaxie.

Tabu - zde je slovo "vynález" použito správně, protože formát pořadu Tabu byl skutečně původní, vznikl na Nově, a nejsem si jist, zda dokonce není autorskoprávně chráněn. Pokud vím, formát byl exportován do německé televize ve vlastnictví CME. Lokální berlínský vysílač TV Puls to však nezachránilo - zkrachoval a zavřel krám v roce 1998.

Áčko - není podle mého názoru vůbec žádným "přirozeným pokračovatelem Tabu", jak tvrdí autoři Reflexu, ale je to klasický formát talkshow s přítomností publika importovaný z americké televize. Jeho délka, členění a způsoby vedení rozhovorů jsou si často podobné jako vejce vejci (porovnejte Áčko a Saunu), jen téma, publikum a moderátoři se případ od případu obměňují.

Myslím, že tento formát televizní talkshow si nezaslouží, aby byl a priori odsuzován. Vždy záleží na tom, kým a čím se televizní studio a vysílací plocha naplní. Přiznám se, že struktura a organizovanost takových talkshow je mi sympatická, neboť zabraňuje tomu, aby se pořad rozplizl v bezbřehé povídání bez začátku a konce, jak jsme svědky u jiných talkshow, v nichž počet diskutujících přesahuje číslo tři.

Počasíčko - je pokleslost, o které se domnívám, že má svůj předobraz také kdesi ve světě, ale nemám pro to důkazy. Vím však, že jedna bulharská kabelová stanice vloni zkoušela zvýšit svoji sledovanost tím, že se hlasatelka při čtení zpráv postupně svlékala. Dlouho to prý nevydrželo. (DODATEK: Petr Sršeň mě upozornil na to, že na podobném principu svlékání funguje již od roku 1999 internetový server www.nakednews.com.)

Telenovela - jako latinoamerická verze amerických "mýdlových oper" pronikla do Evropy z Latinské Ameriky už v 80. letech. Vzpomínám, jak se o jejích (laciných) dovozech diskutovalo v redakci pořadů ze zahraničí již v době, kdy jsem byl ještě zaměstnancem ČST. Tehdejší teritorialista Věra P. se tvrdě proti telenovelám postavila s tím, že dokud ona bude zodpovědná za Španělsko, Portugalsko a Latinskou Ameriku, tak se tahle červená knihovna dovážet nebude.

Tento postoj vydržel České televizi i poté, když Věra P. odešla ze své funkce, zřejmě na základě přesvědčení, že pro českého diváka je telenovela příliš primitivní. Rovněž televize Nova se zpočátku k telenovelám stavěla přezíravě.

A tak se čeští diváci minuli s příběhy otrokyně Isaury, která dobývala srdce diváků v sousedním Polsku nebo v bývalém Sovětském svazu, aby se nakonec dočkali Esmeraldy v okamžiku, když se televize Nova ocitla v programové nouzi při rozchodu se CME v srpnu 1999.

Historicky první telenovelu v Česku však nevysílala Nova, ale v roce 1993 Premiéra TV. Jmenovala se Břečťan, byla italského původu a Premiéra TV, dnešní Prima, ji uváděla v době, kdy ji financoval Mario Volani z Itálie, dříve než prodal své podíly Investiční a poštovní bance.

Reklamy uvnitř filmu - "Nebýt Železného, nikdy bychom se nedočkali vzácných chvilek na obrazovce, kdy nám i detektivka dovolí uvařit si kafíčko..." Autoři Reflexu opět střílejí vedle. Prodej reklamního času organizoval Pavel Koukol, kterého Železný přetáhl do ČNTS od veřejnoprávní konkurence. Také on patří k oněm veřejnosti neznámým osobnostem, bez kterých by Nova nebyla Novou, a jejichž výsledky práce dnes novináři přisuzují pouze Železnému.

Když Nova v roce 1994 začínala, vysílací zákon přerušování pořadů reklamou neumožňoval. Dovoloval vsunout reklamu jen mezi jednotlivé díly pořadů a do přirozených přestávek. Nova však přesto hned od začátku tento zákon porušovala s tvrzením, že je to otázka jejího ekonomického přežití. Jak uvádí zpráva Rady ČR pro R a TV vysílání za rok 1994, Rada na nedovolené přerušování pořadů reklamou upozornila a "stanovila lhůtu k nápravě do konce roku 1994". V podstatě šlo o to, že Rada velkoryse přimhouřila oči nad porušováním zákona a celý rok ho tolerovala. Ta lhůta k nápravě nebyla zvolena náhodně. Očekávalo se totiž, že parlament do konce roku 1994 přijme novelu zákona, která přerušování pořadů reklamou umožní. Nakonec se tak stalo až 9.února 1995 zákonem 40/1995 Sb.

Zbylých tucet Železného "vynálezů" vyjmenovaných v Reflexu, od hvězd planety Nova přes tajtrlíka až po zajíce Zazu, ponechávám bez komentáře. Chápu, že Reflexu šlo spíše o nadsázku, než o věrnost historickým faktům, protože tvrzení typu "Standa Motl je českým Wiesenthalem" nelze přece brát vážně.

Můj příspěvek do diskuse je určen právě těm, kteří by tvrzení v Reflexu vážně brát chtěli. Pokud moje údaje nejsou zcela přesné, rád se nechám opravit.