Když Bradáč přestal vltavskou vodu pít

Včera, tedy v pátek 16. srpna, jsem už mohl pracovat v kanceláři v Karolinu. Stránka www.cuni.cz začala fungovat, což byl neklamný důkaz toho, že počítačová síť rektorátu UK je v provozu. Bohužel ne tak síť Fakulty sociálních věd a stránka www.fsv.cuni.cz. Znamená to, že veškerá pošta odesílaná na smid@mbox.fsv.cuni.cz je stále nedoručená.

Cestou z práce jsem se rozhodl obhlédnout situaci.

Staroměstské náměstí bylo v pátek odpoledne uklizené, osamělý mladý muž smetával zbytky písku z místa, kde se plnily pytle. Na kraji Pařížské byla propadlá díra na vozovce ohrazená zábradlím. Podobné díry jsem viděl ještě v dalších ulicích, například Jáchymově, Náprstkově, největší na Betlémském náměstí.

Podzemní voda dělala divy. Kus dlažby na Mariánském náměstí připomíná vlnobití, z blízkého areálu Klementina vedou hadice odčerpávající vodu. Bzukot čerpadel tvoří zvukovou kulisu podivně ztichlých ulic, kterými bloudí skupiny osamělých turistů. V Maislově ulici se k nim přidává hvízdání alarmu místní restaurace. Nikdo si ho nevšímá.

Pocit prázdnoty je umocněn tím, že v ulicích chybějí auta. Ulice bez alejí aut lemujících chodníky je něco, co jsem v Praze zažil někdy před čtyřiceti lety. Projíždějící policejní auta pocákaná blátem dávají vědět, že ne všude v Praze jsou chodníky suché jako na Starém Městě.

Na Mánesově mostě leží zbytky jakýchsi kovových kontejnerů, které těžká technika vytáhla z vody pod pilíři mostu. Na Klárov a Malou Stranu projít nelze, ovšem je vidět do Letenské ulice, kde pod proudy kropících vozů bláto postupně mizí z tramvajových kolejí. Hnědavé mazlavé bahno na blízkém hřišti dává tušit, jak to asi vypadá jinde na Malé Straně a na Kampě. Zábradlí náplavek jsou ověšena trsy zachycených větví ze stromů a keřů.

Karlova ulice je průchozí, ovšem japonští turisté nemohou dál než ke Staroměstské věži a musí se spokojit s pohledem na Karlův most a na Hradčany z Křižovnického náměstí. V průhledu směrem ke Smetanovu nábřeží jsou vidět žluté skrejpry nabírající pytle s pískem, které vyztužovaly protipovodňovou bariéru u Novotného lávky, a které je teď třeba odvézt, aby tudy mohly jet tramvaje.

Na Betlémském náměstí majitelé zdejšího hotelu a restaurace vynesli na chodník nábytek a zařízení ze zatopených sklepů, které čistí a vysušují. Pohled na hifi věž obalenou hnědavým povlakem bahna není příliš povzbuzující. U obchodů a obchůdků lidé se špachtlemi v ruce odstraňují silikátovou pěnu, která utěsňovala vchody, výklady, sklepní okénka. Je to zdlouhavá a nimravá práce, protože zbytky pěny se dají důkladně odstranit snad jedině ze skla, jinak po ní zůstávají stopy.

Téměř všechny lavičky pod stromy na Národní ulici od Platýzu k Perlové okupují bezdomovci. Jindy je odtud vyhánějí policisté, ti však na bezdomovce teď nemají čas. Před budovou na Národní, kde sídlí pražská kancelář agentury Reuters, pracuje agregát na elektřinu uvnitř ohrádky, na které visí papír, že zábor chodníku je povolen příslušnými úřady.

Před budovou naší školy již nestojí tanky, ukotvení lodě Kristian Marco teď zajišťuje už jenom jeden transportér. Z Mostu Legií je vidět rozbořená zeď ohrady na Kampě a výšku hladiny si kontroluji pohledem na vyhlídkovou terasu se sochou Bedřicha Smetany na Novotného lávce. Voda sahá těsně pod okraj terasy stejně jako u Bradáčovy hlavy. Jak to vím, když Karlův most je stále uzavřený?

Na Křižovnickém náměstí jsem vylezl na zábradlí a podíval se na Bradáče seshora. I když mu takhle není vidět do tváře, při pohledu shora je zřetelný jako výstupek, jako kámen vyčnívající z rovné zdi.Voda sahala pod tento výstupek, což bylo neklamným znamením, že Bradáč už vltavskou vodu nepije a povodeň pominula.