zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií    © Milan Šmíd

6.6.2003 RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky

Ještě jednou k Českému snu
po tiskovce FAMU

Tiskovka na FAMU byla dobře připravená i zrežírovaná. Shromáždění novináři, fotografové a hosté nejdříve mohli sledovat, jak pozvaný iluzionista klade vymyšlené značkové produkty hypermarketu Český sen do nákupního vozíku, aby je vzápětí nechal zmizet v šikovně připraveném dvojitém dnu. Dostali jsme tiskové materiály a CD s fotkami, hymnou, tiskovými zprávami a dalšími texty, které se „hypermarketu pro lepší život“ Český sen týkaly. V místnosti byly dvě kamery, jedna na stativu, jedna se stedicamem.

Kdo znal bývalé špeluňky FAMU, ve kterých se dříve přednášelo, a které pamatovaly ještě Otakara Vávru a Milana Kunderu, musel ocenit posluchárnu vybavenou po rekonstrukci Lažanského paláce videotechnikou, včetně automatického zatemnění, které přišlo ke slovu, když jsme zhlédli ukázku z připravovaného dokumentu (neustále byl nazýván „filmem“, ačkoli to bude video).

Z ukázky bylo možné získat určitou představu o celkovém charakteru budoucího dokumentu, v němž autoři Filip Remunda a Vít Klusák sami účinkují. Přiznám se, že ve mně probudily zvědavost a docela se na konečnou podobu dokumentu těším, i když zřejmě to nejzajímavější bude spíše v líčení událostí, které předcházely, a které následovaly, než v v záběrech prořídlého davu běžícího k atrapě hypermarketu, v jehož předních řadách bylo více fotografů a čumilů než skutečných oklamaných konzumentů.

Redaktorka MF Dnes položila obligátní otázku o finančních zdrojích projektu a dostala následující vysvětlení:

  • Státní fond na podporu kinematografie - 1 000 000 Kč (mluvilo se o půjčce, neboť fond může udělovat „účelové dotace, půjčky nebo návratné finanční výpomoce“)
  • FAMU - spojené náklady na výrobu dvou absolventských filmů sestávající se z věcného plnění v hodnotě 900 000 Kč (kamery, střižny, postprodukce atd.) a produkčních nákladů 380 000 Kč.
  • Česká televize - výroba propagačního šotu zdarma, věcné plnění a „koprodukční vklad standardní pro hodinový dokument“, po žádosti o specifikaci částky uvedeno: „nižší než půl miliónu“.

    Autoři vytvořili eseróčko Hypermarket film, které nakládá s jedním miliónem korun od Ministerstva kultury, a v němž jsou ještě další partnerské vklady, většinou ve formě věcného plnění a zadržených honorářů.

    Poté se rozvinula diskuse, do níž jsem zasáhl i svým příspěvkem v duchu již zveřejněného článku na Louči. Setkal se s polemickou odezvou, kterou kameramané hbitě natáčeli. Takže jsem teď zvědav, zda v tom filmu dopadnu jako blbec a šťoura, který se hrabe v nepodstatných detailech, nebo zda se uplatním pouze jako dramatizační prvek dokumentu.

    Diskuse byla zajímavá. Paní Helena Třeštíková projekt obhajovala a připomněla jinou mystifikaci, které se kdysi dopustil televizní dokumentarista Jindřich Fairaizl. Dal si do novin inzerát, v němž nabízel obstarání auta těm, kdo poskytnou k adopci dítě (doufám, že cituji přesně, nejsem si jist). Dostal 300 odpovědí, které pak využil k natočení dokumentu „Inzerát“.

    Trochu mne mrzela reakce pana Vachka, který uvedl, že můj názor mu připomíná argumenty, kterými dříve bolševici ničili jeho projekty. K tomu dodal, že když vlastní podstatou reklamy je vytváření iluzí a falešných očekávání, a že když nás politici průběžně klamali a klamou, proč by nemohli pro dobrý účel klamat také autoři zajímavého projektu. Takže jsem musel znovu opakovat:

    Žijeme ve světě, který je svobodný, který nám dává svobodu našich činů s tím, že za ně musíme nést i odpovědnost. Respektuji právo tvůrců, mají-li na to peníze, prověřit reklamní kampaní na neexistující produkt reakce našich občanů, neodsuzuji projekt jako takový, nemám nic proti tomu, že ho podpořila Česká televize.

    Jenom tvrdím, že etika masové komunikace si žádá, aby v procesu sdělování byla reklama oddělena od běžných sdělení média, tj. aby čtenář, posluchač, divák měl možnost rozeznat informaci, jež sleduje nějaký reklamní a propagační účel, od informací zájmově neutrálních. I když se tento princip v médiích často porušuje, Česká televize jako veřejnoprávní nositel vysokých standardů jej porušit neměl.

    Reklamní spoty na Český sen uvedené v placeném reklamním bloku by mi nevadily, mimo tento blok se však stávají součástí sdělení média, které za ně nese odpovědnost. Navíc se domnívám, že ČT jako médium se neměla aktivně podílet na mystifikaci svého publika, neboť tím může ztratit cennou hodnotu, které každé médium má, tj. vlastní důvěryhodnost.

    Takový je můj názor, který se nemusí krýt s názorem jiných lidí, a může být dokonce názorem menšinovým. Nikomu ho nenutím, jenom ho vyjadřuji a zatím mne nikdo nepřesvědčil, že bych ho měl změnit.

    Jediný posun, ke kterému v mém postoji po konání tiskové konference a po diskusích s tvůrci a dramaturgy došlo, by se dal vyjádřit takto: Když bude ten dokument tak dobrý, že nebude jen klouzat na efektním povrchu jedné mystifikační akce a přinese veřejnosti nějaký významný prvek sebepoznání, pak jsem ochoten porušení masově komunikační etiky ze strany ČT vnitřně tolerovat.

    | nahoru |

    CHRONOLOGICKÝ ARCHIV 2000-2001 | TEMATICKÝ ARCHIV: INFORMACE/GLOSY | ČESKÁ TELEVIZE | TV NOVA | TV PRIMA | TV3 | ZÁKONY/LEGISLATIVA | POLITIKA | TISK | AUDIOVIZE | KABELOVÁ TV | TELEKOMUNIKACE | HISTORIE MÉDIÍ | NA OKRAJ DNŮ | ŘEKLI O... | PŘEDNÁŠKY/REFERÁTY
    Copyright © Milan Šmíd