The Empire (Nova) Strikes Back
Glosa a jedno dementi závěrem

Na televizní debatu o novele zákona o ČT, vysílanou v pondělí 14.4.2003 na druhém programu ČT za přítomnosti ministra kultury Pavla Dostála, reagovala včera televize Nova zpravodajským příspěvkem v Televizních novinách, který Pavel Zuna uvedl slovy:

„Česká televize včera udělala další věc, která je v příkrém rozporu s jejím veřejnoprávním posláním. Odvysílala pořad, který sama označuje za diskusi o svém financování, ale ve kterém fakticky o žádnou diskusi nešlo. Pořad se stal dalším nástrojem, který ministr Dostál a prozatímní ředitel ČT Klimeš použili k lobbování. Šlo jim o další peníze, které by měli občané České televizi platit. V pořadu dostal prostor jen jediný skutečný oponent zvyšování televizních poplatků.“

Nechci debatovat o tom, zda Pavel Zuna a komerční televize Nova mohou být objektivním arbitrem toho, co je a co není "v příkrém rozporu s veřejnoprávním posláním." Namísto toho však nabízím každému, kdo má hlavu a svůj rozum, plný text zpravodajského příspěvku Novy. Ať každý sám zváží a posoudí, do jaké míry se takové zpravodajství srovnává s literou vysílacího zákona, který v paragrafu 31, odst. 2 praví:

“(2) Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.“

Na jedné straně chápu rozčilení majitelů Novy, když vyslechli z úst prozatímního ředitele Klimeše poněkud účelově podaný argument o nákladovosti ČT a televize Nova: “Takže takovéto analogové vysílání na dvou okruzích u České televize přijde naši jednu domácnost na devadesát pět korun měsíčně včetně reklamy, z čehož tedy sedmdesát pět korun je ten známý televizní poplatek a dvacet korun příjmy z reklamy, kdežto komerční televize konkrétně televize Nova, protože ta nedávno uveřejnila na tiskové konferenci očekávané výsledky svého hospodaření za rok 2002, tak u komerční televize toto číslo je sto třicet dvě koruny za domácnost a měsíc.“

Novákům na Barrandově se možná nelíbilo ani Klimešovo tvrzení, že: “náklady na hodinu vysílání v České televizi na obou kanálech, na obou okruzích stojí zhruba 270 tisíc korun, u komerční televize 310 tisíc korun na jednu hodinu vysílání.“

Ale na druhé straně si tak Vladimír Železný a jeho šéfové mohli na vlastní kůži vyzkoušet pocit, jaký jiní lidé prožívají každou sobotu v poledne, když ředitel Novy zde bez jakékoli oponentury šíří své polopravdy a bludy o mediální politice (viz například tento článek Louče), a podává veřejnosti fakta neméně jednostranně a účelově, jako to učinil v pondělí prozatímní ředitel ČT Petr Klimeš.

Jak bývá v Čechách dobrým zvykem, když chybí argumenty ad rem, použijí se argumenty ad hominem s cílem diskreditovat ideového protivníka, třeba i lží a nepravdou. Opět posuďte sami.

Redaktorka Peterková v jedné části reportáže diváky vyzvala: „Teď se sami podívejte, jak diskuse vypadala." Namísto podívání však nabídla divákům jen němý záběr studia ČT a svůj komentář: “Kromě ministra se jí zúčastnili ředitel ČT, předseda televizní Rady ČT a nezávislý odborník, který je však spolutvůrcem časopisu dotovaného ministerstvem kultury. Jediným skutečným oponentem tak zůstává zástupce mediální komise parlamentu.“

Dnes jsem ve své elektronické poště našel dementi Jaromíra Volka z Masarykovy univerzity, ve kterém doslova uvádí: „Skutečnost je ovšem taková, že dosavadní čtyři čísla Revue pro média finančně podporuje Nadační fond Ferdinanda Peroutky a Vzdělávací nadace Jana Husa. Na Ministerstvo kultury jsme se nikdy neobraceli a o žádný grant nežádali. Ministra Dostála jsem viděl osobně podruhé v životě.“

Jaromír Volek se v e-mailu za své dementi téměř omlouvá a zdůvodňuje ho slovy: „Myslím, že je třeba upozorňovat i na takové drobné lži, zvláště pak pokud slouží k legitimizaci lží velkých.“ Já s těmi slovy souhlasím.

Zkušenost z činnosti a působení masových médií praví: čím větší je dopad a vliv média na celou společnost, čím širší a různorodější je jeho publikum, tím více by se takové médium mělo vyhýbat jednostranným postojům v kontroverzních otázkách. Pokud tak nečiní, pak společnost rozeštvává a destabilizuje ji. Existují celé studie i konkrétní důkazy o tom, jak se televize svým chováním neslavně podepsala na rozpadu Jugoslávie. V mírnější verzi jsme toto destabilizující působení televize na společnost zažili i u nás, v době tzv. televizní krize zimy 2000/2001 (mám na mysli chování jak vzbouřenců ČT, tak zpravodajců Jany Bobošíkové). Proto navrhuji: Dámy a pánové, nechtěli byste trochu přibrzdit?