Konstruktivní dialog? (Mediažurnál)

Soužití mezi soukromými rozhlasovými stanicemi a veřejnoprávním rozhlasem nebylo vždy ideální, občas to mezi nimi zajiskřilo, ale až dosud se debata pohybovala v mantinelech vzájemného respektu, při uznávání úlohy a funkce média veřejné služby, jakož i potřeb komerčního vysílání.

Asociace provozovatelů soukromého vysílání APSV se v 90. letech stala úspěšným lobbistou, kterému poslanci většinou vycházeli vstříc. V roce 1992 novela vysílacího zákona místo slíbených šesti celostátních vysílacích okruhů přidělila Českému rozhlasu jen okruhy tři, z toho dva na VKV a jeden na středních vlnách. Aby se v roce 1995 podařilo protlačit parlamentem zvýšení rozhlasového poplatku, ČRo se musela vzdát vysílání reklam. Smí je vysílat jen tři minuty denně (5 minut na regionálních stanicích). ČRo pod lobbistickým tlakem APSV jen pozvolna získávala frekvence pro regionální stanice, třetí síť VKV. Čtvrtou síť pro stanici mluveného slova ČRo Plus získal Český rozhlas přes silný odpor APSV až v roce 2015 výměnou za to, že firma Lagardère byla osvobozena od povinnosti vysílat na frekvencích bývalého vysílání BBC zpravodajský formát.

To vše probíhalo v parlamentních kuloárech, při vzájemných diskusích a konzultacích, z nichž vzešla obvykle nějaká dohoda. Nyní se cosi změnilo. Současně projednávaná tzv. velká mediální novela, která – kromě jiného – navrhuje zvýšit rozhlasový poplatek ze 45 Kč na 55 Kč, vybudila APSV k populistické nátlakové akci a k otevřenému útoku proti Českému rozhlasu.

APSV na webové stránce dopisposlanci.cz v říjnu vyzvala posluchače, aby oslovili poslance textem připraveného dopisu vyzývajícího k odmítnutí návrhu zákona. Zvýšení o pouhou desetikorunu označila APSV za „nespravedlivé a nepotřebné“, což zdůvodnila v sedmi bodech, které generální ředitel ČRo René Zavoral označil za „překroucené informace vytržené z kontextu, manipulace s fakty a lži.“

René Zavoral to napsal v blogu na osobní stránce renezavoral.cz, v němž bod po bodu vyvrací některá obvinění APSV (údajně nekontrolované hospodaření, chybějící definice veřejné služby, nedostatek transparentnosti, nezdůvodněné navýšení apod.). Výzvu APSV k veřejnému odporu proti schvalování zákona označil za „zbabělý způsob jednání.“

Útok proti Českému rozhlasu přišel po více než ročním dialogu o velké mediální novele mezi médii veřejné služby a provozovateli soukromého vysílání s účastí ministerstva kultury. Zřejmě posledním podnětem k akci APSV bylo zářijové tříhodinové zasedání sněmovního Výboru pro mediální záležitosti, při němž zástupci soukromých médií neuspěli se snahou participovat na memorandech, v nichž se podle novely zákona zkonkretizují dosud obecně formulované úkoly veřejné služby.

Má to svoji logiku, neboť taková memoranda by měla by vycházet vstříc zájmům široké veřejnosti, tedy všem občanům, a nikoli komerčním zájmům účastníků mediálního trhu. Jak o APSV René Zavoral napsal: „jejich ´konstruktivní komunikace´ a ´modernizace mediální legislativy´ usilovala v praxi především o marginalizaci Českého rozhlasu a jeho stanic.“ A také: „Mám pocit, že APSV nejde tak ani o těch deset korun navíc pro Český rozhlas, jako spíš o další zakonzervování rozhlasového trhu. Nedivím se. Kdybych zaspal v digitální transformaci, také bych měl obavy…“

Možná, že reakce Zavorala na nátlakovou akci Asociace provozovatelů soukromého vysílání byla příliš ostrá a emotivní. Jenomže to, co předvedla ASPV, má ke konstruktivnímu dialogu, po němž volá, dosti daleko.

Psáno pro Mediažurnál
7.11.2024