Údajně "dobrý zákon" Oty Klempíře

V první části dnešní Nedělní debaty se moderátor České televize Lukáš Dolanský několikrát střetl s ministrem kultury Otou Klempířem při konfrontaci jeho dřívějších výroků se současnými postoji k médiím veřejné služby. Podle mého názoru se však až příliš zaměřil na jednotlivosti, neboť není nic neobvyklého, když politik občas přizpůsobí své názory měnící se politické situaci. Při tom tou hlavní hrozbou pro média veřejné služby není jen změna jejich financování, ale především a v první řadě návrh zákona, jenž Oto Klempíř před dvěma týdny předložil do vlády, a který v žádném případě nemůže být označen jako "dobrý."

Znovu opakuji: nejde jen o poplatky a způsob jejich placení. Jde o celkový amatérský přístup Oty Klempíře a jeho politických kolegů k médiím veřejné služby, který je založen na povrchních pocitech, dojmech, účelově přizpůsobených statistikách, a nikoli na znalosti služby, kterou tato média poskytují, na znalosti jejich provozu a detailů, bez nichž by uvedená služba nemohla existovat.

Těch detailů není málo, a jsou z velké části obsaženy ve stále platných zákonech o České televizi a Českém rozhlasu. Dostaly se sem postupně četnými novelami upřesňujícími a vylepšujícími původní text z roku 1991. Například vymezení úkolů veřejné služby dnes platný zákon popisuje pro ČT v patnácti odstavcích, pro ČRo ve dvanácti odstavcích; zákon z roku 1991 jich měl jenom pět. A to nemluvím o vymezení prostoru pro vysílání (kmitočty, vysílací sítě), o způsobu zavádění nových služeb, o ustavení regionálních studií - to vše v Klempířově zákonu chybí. Nehledě na absenci jakékoli zmínky o Memorandech o způsobu naplňování veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, uzavřených vloni s Ministerstvem kultury, v nichž stát specifikuje, co od médií veřejné služby očekává.

Zkrátka a dobře - Klempířův zákon, aniž by navázal na existující dokumenty, šmahem ruší zavedené zákony o České televizi a Českém rozhlase, a pokouší se je nahradit textem částečně publicistického charakteru, v němž z hlediska legislativní praxe obstojí jen pasáže o mediálních a dozorčích radách opsané z předešlých zákonů. Zničující kritika předloženého textu pochází nejen z pera publicistů (Štěpán Kotrba), ale i právníků (Rozehnal), obě mají v titulku slovo "paskvil."

K tomu se Klempíř vyjádřil: "ten zákon, o kterém se různí odborníci vyjadřují jako paskvil, dělalo spousta právníků, kteří mají erudici a velkou zkušenost z mediálního světa." Na přímou otázku, kdo to tedy byl, Klempíř odpověděl: "Napsali to naši právníci". Ještě před tím prohlásil: "Já jsem přesvědčen, že ten zákon je napsán dobře, že je dobrý."

Zdráhám se uvěřit, že tím, kdo měl nad tvorbou zákona hlavní supervizi, byl legislativní tým ministerstva kultury. Je sice možné, že náměstkyně pro legislativu Petra Smolíková podlehla politickému tlaku a pod zákon se podepsala. Ale nevěřím, že by Artuš Rejent a jeho tým psali ustanovení, která "opakovaně porušují základní pravidla normotvorby" (Rozehnal).

Podle mne vítr fouká asi odjinud, možná od Klempířova poslaneckého asistenta Daniela Köppla, kterého není třeba představovat (pročínská servilita ve vydavatelství Empresa při návštěvě čínského prezidenta, výlep dehonestujcícíh plakátů proti hejtmance Peckové, následné odvolání z RRTV kvůli střetu zájmů, jehož zrušení si Köppl později vysoudil, atd.atd.). Nejsem si jist, zda marketingový expert je tím pravým, který by měl na politickou objednávku psát zákony.

Po jednání Andreje Babiše s ředitelem ČT Hynkem Chudárkem, neobstojí možná ani základní částka 5 741 826 000 Kč (výběr poplatků za rok 2024), kterou Klempířův zákon vyhradil pro budoucí financování veřejné služby v České televizi. Zatímco Ota Klempíř, Patrik Nacher a jiní všeználkové vědí o České televizi jako celku (tedy o vysílaném programu přesahujícím rámec zpravodajských relací) velké kulové, Andrej Babiš, který má rád čísla, asi pochopil, že program ČT, který se nyní zotavuje z dlouhodobého podfinancování, by nás návratem zpět odsoudil k dalším létům konzumování Četnických humoresek, seriálu Vyprávěj a levného dovozu zastaralých zahraničních detektivek, občas okořeněného popularitou StarDance.

V letech 2011 a 2012 Rada ČT rozhodla, že si k hodnocení výkonů ČT pozvou nezávislé hodnotitele. V letech 2011 to byli Vladimír Just a Milan Šmíd. Naše vyžádané "expertní dobrozdání" pak bylo zveřejněno na stránkách Rady ČT. Milanu Uhdemu se statistikami podložené hodnocení zalíbilo natolik, že jsem dostal zadání zhodnotit i další rok 2012. Můj text se pak ve zkrácené podobě objevil jako příloha Výroční zprávy ČT za rok 2012, která - jen tak mimochodem - se jako sněmovní tisk 1015 nikdy nedočkala schválení v parlamentu, Sněmovna na něj zapomněla.

Zmiňuji se o tom proto, že nahlédnutím do minulých zpráv se dá porovnat stav vysílání před patnácti lety a dnes. Už tehdy jsem kritizoval nedostatek původní dramatické tvorby a inovativní zábavy. Statistiku jsem zaměřil hlavně na tzv. primetime - večerní vysílání. Ale i tak v roce 2012 Česká televize nabídla divákům 96 dílů premiérových seriálů, kolem dvaceti děl vlastních a koprodukčních dramatických děl, osmnáct premiér přenosů z divadel a operních scén a k tomu tři tradiční pohádky, o 49 premiérových Večerníčcích ani nemluvě.

A jaký je stav dnes? Za první čtyři měsíce, tedy za třetinu roku 2026, Česká televize odvysílala pouze jeden jediný premiérový seriál - dvanáctidílnou detektivku "Místo zločinu Zlín", k tomu pak deset dílů reality show "Peče celá země", nepočítáme-li převzaté filmy, pak už jen několik premiérových dokumentů, z nichž Modrá krev u diváků zabodovala natolik, že se začala houfně reprízovat; a to je zhruba vše, co byla schopna s předchozím rozpočtem ČT premiérově vyrobit a divákům nabídnout.

Vysvětlení je prosté. Stačí porovnat současnou průměrnou mzdu, cenovou hladinu a rozpočtové náklady s rokem 2011, jak to na Facebooku udělal redaktor ČT Petr Vašek. Téměř všem ministerstvům a veřejným institucím za patnáct let vzrostly příjmy na dvojnásobek. Jen příjmy Českého rozhlasu a České televize se za tu dobu držely na stále stejné nominální hodnotě.

Pokud chtěly Český rozhlas a Česká televize zachovat své služby v oblasti zpravodajství a publicistiky na požadované úrovni, musely omezit jiné projekty, především v dramatické tvorbě. Za málo peněz bude vždycky málo muziky. Na tom nic nezmění vymyšlené báchorky o možnosti racionalizace a šetření od lidí, kteří chtějí řídit stát a instituce, o jejichž provozu toho moc nevědí.

Bohužel se to týká nejen Oty Klempíře, ale hlavně koaličních partnerů Andreje Babiše, kteří zásobují veřejný prostor ideologicky zaměřeným legislativním nedodělky. Téměř všechny slavné populistické návrhy zákonů SPD v parlamentu měly v minulosti podobný charakter, poslední návrh zákona o neziskovkách budiž exemplárním příkladem.

P.S. Tento komentář není paušální obhajobou výkonů České televize, které by podle mne, na rozdíl od Českého rozhlasu, vyžadovaly kritickou, politiky a ideologie zbavenou analýzu. Jenomže od nezaopatřeného a hladového atleta nelze chtít, aby podával špičkové výkony, nejdříve je třeba ho opatřit a nakrmit.

P.P.S.: Společné vyjádření ČT a Českého rozhlasu k vládnímu návrhu zákona o médiích veřejné služby