Na okraj týdne 6.-13.11.2000

* Minulý týden jasně ukázal limity a zranitelnost nových médií. Požár kabelů včetně kabelů optických sítě Pragonet na stanici Můstek v Praze v noci z 9. na 10.11. vyřadil na několik dnů z provozu nejen Louč, ale mnoho dalších serverů.

*Internet se ukázal být zranitelným i v USA při prezidentských volbách 7.11., kdy nápor na informační servery byl tak veliký, že nakonec bylo jednodušší zapnout rozhlasový nebo televizní přijímač. Den 8.11., který začal popůlnočním ohlašováním výsledků, se pak stal dnem hanby amerických televizních médií (zvláště CNN), které v honbě za prvenstvím při oznámení výsledků voleb několikrát uvedly veřejnost v omyl.

*8.11. zveřejnila Evropská komise zprávu o ČR za rok 2000 s názvem Pokrok v procesu přistoupení. Viz Zpráva o pokroku.

*Minulý týden mně vydavatel poslal autorské výtisky knížky Média, Internet, TV Nova a já, což jsou mé články a studie o médiích sebrané za posledních deset let a aktualizované komentářem roku 2000. Knihu vydalo vydavatelství ISV a kdo chce o ní vědět více, může si zde přečíst úvod nebo se podívat na její obsah.
(Pozn. středa 15.11.: Protože se mě už několik lidí ptalo, kde knihu koupit, tak uvádím: knihkupectví UK v Celetné ul. nebo prodejna Akademie na Václ.náměstí, možná také u Fišera v Kaprovce.)

*10 let svobodných médií je název statě bývalého poslance Martina Přibáně, která je součástí sborníku "Česká konzervativní a liberální politika" vydaného k 10.výročí založení revue Proglas. Protože Martina Přibáně pokládám za jednoho z těch, kteří se (dosti neblaze) podepsali na vývoji naší mediální politiky uplynulých deseti let, doporučuji k přečtení. Zvláště těch pasáží, kde se pokouší problémy, které způsobili jeho straničtí kolegové a novela 301/95, svalit na někoho jiného, a kde i nadále útočí na "vágní a právně napadnutelný institut licenčních podmínek". Jak známo, licenční podmínky jsou zcela běžnou součástí licenční praxe všech regulačních orgánů na celém světě. Martin Přibáň však namísto toho, aby se pustil do diskuse o obsahu těchto licenčních podmínek, rozhodl se je zrušit jako třídu. A jak je vidět, na svém názoru trvá.

zpět

Bulvarizace novin a společnosti - spojené nádoby?

10.11. deník MF Dnes oznámil, že z funkce šéfredaktora odchází Petr Šabata. Otázka, zda to byl odchod dobrovolný (odmítl jsem se podílet na bulvarizaci MF DNES) nebo vynucený (Šabata nemá vizi a nebude schopen rozvinout MF DNES do nového barevného formátu v nové tiskárně od května 2001), není zatím zcela jasné.

Co však jasné je, jsou kvartální výsledky projektu Media 2000 a statistiky auditu ABC, které ukazují, že MF DNES s nákladem klesá a Blesk je naopak na vzestupu. Veletržní přílohy týdeníků Strategie a M&M, o kterých jsem psal v minulé Louči, naznačovaly, že za vzestupem Blesku je jeho "bulvarizace", tj. přitvrzení při honbě za fámou, senzacemi, při publikaci drbů - i ne zcela podložených - ze života známých osobností.

Proti tomu stojí názor, že za vzestupem čtenosti Blesku není bulvarizace tohoto deníku, ale bulvarizace této společnosti, která ztrácí zájem o res publica, tedy o věc veřejnou, a znechucena politikou opět soukromničí jako kdysi před listopadem. Třetinová účast na nedělních (12.11.) volbách do Senátu a do krajských zastupitelstev je argumentem, který podporuje spíše ten druhý názor.

Ale kdo jiný by měl vzbudit zájem o věci veřejné než masová média? Třeba tím, že jejich agendou nebude jenom "politika jako skandál a mocenský boj" ale také "politika jako umění řídit stát a správa věcí veřejných".

Jestliže i tzv. seriozní deníky hlavního proudu věnovaly v týdnu od 29.10. útěku nájemného vraha Kajínka nejen více tiskové plochy (budiž, ať čtenář vychutná dramatické situace) ale dokonce i větší počet komentářů, než odchodu Josefa Tošovského a nadcházející výměně na postu šéfa České národní banky, pak se nedivme volbě priorit průměrného čtenáře. Že jsme lidé snadno ovlivnitelní démonem souhlasu s většinou, to vám dokáže každý psycholog.

zpět

Je televize jenom marketing?
Úvaha nad rozhovorem Strategie s novým ředitelem TV Prima

Televize mě vždy lákala, prohlašuje 9.11.v rozhovoru s časopisem Strategie 45/2000 nový ředitel TV Prima Martin Dvořák. Dozvíme se v něm že "televize a mediální svět mají obrovskou perspektivu a ...nejblíž k marketingu" a že Martin Dvořák chce televizi Prima pomoci svou "zkušeností a znalostí určitého know-how", neboť "jsem placený manažer, placená nájemní síla, a prodávám své know how." Jak vyplývá z obšírného popisu dosavadních Dvořákových aktivit v InterComu, Barumu a Telecomu, to know-how je zatím jenom marketingové,

Martin Dvořák uvádí, že do FTV Premiéra přišel proto, aby zde "implementoval své představy a pomohl zefektivnit chod firmy". Ty představy dále nezmiňuje jinak než v obecných frázích jako "vytvoření týmu s fungující organizací." Lecos naznačuje věta o tom, že všichni majitelé by měli mít stejný cíl: "maximálně zefektivnit činnost organizace a zvýšit její výnos, jinými slovy zvýšit její cenu na trhu."

Já nepochybuji o marketingovém know-how Martina Dvořáka, leč vzpomínám si na to, jak před dvěmi lety nastoupila podobná "marketingová generace" do České televize. Také ona byla nabiflovaná poučkami z marketingových příruček a nadšeně se vrhla do práce s heslem: "dělali jste to špatně, my to budeme dělat mnohem lépe". Leč v průběhu dvou let se jasně ukázalo, že marketing je sice potřebná věc, ale pokud management není schopen vytvořit produkt, o který by byl na trhu zájem, pak si veškeré osvědčené marketingové zásady může strčit za klobouk.

Tím produktem v televize je vysílaný program. Kupodivu, v celém Dvořákově rozhovoru nepadne o vysílaném televizním programu ani jediné slovo. Takže nevím nevím, jak bude Dvořák válčit na poli programovém a zda ve své televizní nezkušenosti nepodlehne - podobně jako kdysi Puchalský v ČT - našeptávačům, kteří mu budou nabízet nové znělky, novou grafiku a také nové zaručeně lepší a divácky atraktivnější projekty, které spolknou nemalé prostředky a pak se ukážou být na obrazovce propadákem.

Nechci podceňovat marketingové experty a diskriminovat manažery, kteří do televize přijdou zvenčí. Vždyť například Helmut Thoma, dlouholetý ředitel nejúspěšnější německé komerční stanice RTL, před příchodem do televizního světa pracoval v mlékárenském průmyslu. Měl jsem to štěstí několikrát se s ním setkat a v roce 1991 jsem s ním v jeho kanceláři v Kolíně nad Rýnem diskutoval o RTL a o komerční televizi delší dobu (jako člen týmu připravující zákon o vysílání). Ale pokud si vzpomínám, Thoma vůbec nemluvil o marketingu, o svém know-how či o znělkách a propagaci. Mluvil s námi o pořadech a o televizním programu, tedy o produktu, který jeho televize divákům nabízela.

Takže ať se na mne nikdo nezlobí, jestliže jsem nedávno v tomto příspěvku vyslovil poněkud rasantně svoji hypotézu o tom, že noví lidé ve vedení Primy neumějí hodnoty vytvářet a opatrovat, ale pouze je zpeněžovat, pak rozhovor s Martinem Dvořákem mne zatím nepřesvědčil natolik, abych tuto hypotézu opustil.

Dodatek z úterý 14.11.2000:

K již zmiňovanému článku se ozvala také PR agentura zastupující pana Jiřího Šmejce, která zprostředkovala naše setkání. Věřím, že bylo poučné pro obě strany především v tom smyslu, že došlo ke konfrontaci náhledů na některé otázky podnikání a mediální politiky. Ne, že bychom si padli do náručí, to spíše naopak. Ale jako novinář jsem musel uznat výtku své neserioznosti při používání výrazů a pojmů, které mohly mít negativní konotace v souvislosti s použitím jména Jiří Šmejc. Tak především jak pan Ivan Zach, tak pan Jiří Šmejc, jsou úspěšní absolventi univerzit (jaderná fyzika, matfyz), takže moje zmínky o umění počítat a o školním vysvědčení skutečně nebyly na místě. Rovněž o použití pojmu "tunelování Primy" (netýkalo se tolik pana Šmejce, který je vlastníkem MEF Holdingu s návazností na TV NOVA, ale spíše Ivana Zacha a jeho GES Holdingu ovládajícího Domeanu) by se dalo diskutovat, bylo mi dáno na vědomí, že maximalizace zisku a odčerpávání aktiv do investic není nic nezákonného a naopak je znakem odpovědného podnikatelského přístupu. Já si však nemohu pomoci, pro mne budou média vždy ještě něčím více než pouhým podnikáním, zvláště jde-li o taková média, která ke svému podnikání využívají společný statek - cenné frekvence pro vysílání. V tom se asi už nezměním.

zpět

Zpráva o pokroku z Bruselu
Jak jsme na tom v audiovizi?

Na této adrese je možné najít pravidelnou zprávu Evropské komise (zatím v angličtině) o tom, jak jsme pokročili na cestě směrem k Evropské Unii.

Zpráva opakuje známá fakta, jako např. (str.79):

"Ve srovnání se situací roku 1999 Česká republika učinila jistý pokrok k připojení se k audiovizuální acquis Společenství (...) Ten byl dosažen přijetím nového tiskového zákona, který vstoupil v platnost v březnu 2000. Ustanovuje právo na odpověď jak pro tištěná, tak pro audiovizuální média. Návrh zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání byl vládou stažen v září 2000..."

Tady si dovolím první poznámku - právo na odpověď (right to reply) patří k civilizačním výdobytkům Evropy stavícím se na obranu lidských práv jednotlivců proti možné zvůli médií. To jenom u nás kolem tohoto pojmu rozpoutala média a komentátorští všeználkové kampaň, podle níž právo na odpověď (nakonec u nás definované jako právo uvést na pravou míru neúplné nebo jinak pravdu zkreslující skutkové tvrzení) prý může ohrožovat svobodu tisku.

Dále zpráva uvádí: "Česká republika podepsala, ale stále neratifikovala Úmluvu Rady Evropy o přeshraniční televizi nebo její protokol." A já k tomu dodávám: čímž jsme se dostali na roveň Albánie a jiných evropských periférií.

Z dalších částí zprávy vybírám: "Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání by měla být posílena lidskými i technickými zdroji tak, aby mohla realizovat legislativu, která se připravuje. Obzvláštní důležitost by mělo mít vytvoření transparentního a předvídatelného regulačního rámce v této oblasti se silnými dohlížecími pravomocemi (strong supervision)."

A konečné hodnocení v odstavci "Audiovizuální politika" (str.108) zní takto: "Bylo dosaženo jistého omezeného pokroku přijetím nového tiskového zákona, který ustanovuje právo na odpověď, ale existující legislativa stále není v souladu s direktivou Televize bez hranic. Tato priorita byla oslovena jen ve velice omezeném rozsahu."

A co si o tom myslím já? Své stanovisko jsem dostatečně vysvětlil ve studii pro Radu ČRRTV, která se stala součástí výroční zprávy RRTV za rok 1998. Zatím nemám důvod, proč bych ho nějak podstatně měnil: Podpora audiovizuální politice EU - ano, Směrnice EU Televize bez hranic - ano, programové kvóty jako účinný nástroj této politiky - s otazníkem.

zpět