"O (prezidentem) vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné". Tedy žádné změny, žádné šance padesát na padesát. Buď Sněmovna zákon schválí, nebo odmítne, ale pak by se začínalo znovu.
zpět
Jan Obrman v TV3 končí
Co bude s Kindernayem a jeho licencemi?
Před rokem v nultém čísle Louče jsem si v článku "Televize, která je, aby byla, až něco bude?" položil několik otázek o budoucnosti třetí (kabelově) celoplošné televize TV3, která s tímto logem začala vysílat 25.5.2000.
Ani po roce bohatém na televizní události stále nemám na některé z těch otázek odpověď. Tou hlavní pro mne zůstává: Co si slibují zahraniční investoři od provozu TV3? Já vím, často se investuje do daleké budoucnosti a investoři jsou v tomto ohledu ochotni riskovat. Nicméně perspektiva návratnosti investic TV3 je na českém televizním trhu zatím tak mizivě malá, že si až někdy myslím, zda naši domácí lidé ty zahraniční investory občas nevodí za nos (v jejich rodném jazyce netahají za nohu).
Vzpomínám na jednu historku z naší privatizační prehistorie, kdy jeden "podnikatel" přemlouval svého známého, odborníka v polygrafii, aby spolu zprivatizovali místní tiskárnu. A kde na to vezmeme? ptá se odborník. Půjčíme si od banky? A čím budeme ručit? No přece tou tiskárnou. Ale ten podnik v současných podmínkách, jak ho znám, nemá šanci, musí zkrachovat. No, a co má být. Hlavní na tom je, že my ty dva roky, než to krachne, budeme mít královskou existenci.
Aniž bych chtěl TV3 hodnotit jako spekulativní projekt, občas se mi zdálo, že se tady od začátku investorům slibovala těšínská jablíčka. Slibovala se celostátní plnoformátová televize, která by mohla najít významné místo na trhu české komerční televize.
V situaci, kdy mám k dispozici vysílače s nízkými výkony jen ve dvou městech Hradec Králové a Praha (deklarovaný vysílač v Jablonci nad Nisou patří jinému provozovateli, který s TV3 spolupracuje), a kdy jsem jinak závislý na kabelové distribuci (cca 20% pokrytí), a to ještě v její placené a nikoli základní nabídce, to byl odvážný (nechci říci přímo "nereálný") cíl.
Peoplemetrové průzkumy, které si TV3 v ATO draze objednala, potvrdily, že schopnost TV3 dodávat reklamním agenturám diváky je zatím stále velice omezená.
Minulý týden Jan Obrman rezignoval na místo ředitele TV3 poté co zjistil, že je "politicky nepřijatelný" pro "skupinu členů Rady RTV spolu s poslancem Miloslavem Kučerou."
Podujatost proti TV3 u smluvně opozičního bloku, který dnes svými lidmi tak efektivně ovládá Radu RTV, poskytla Obrmanovi výbornou záminku k tomu, aby se vyvlekl bez úhony na cti z projektu, který podle mého názoru neměl šanci na úspěch ve slibovaném rozsahu od samého počátku.
Myslím si totiž, že možnosti volných kmitočtů, které od loňského června TV3 na Radě nárokovala, nikdy nebyly tak velké, jak o nich Jan Obrman na tiskové konferenci 3.5.2001 hovořil, tj. že by umožnily pokrytí 60 až 75 procent (nebylo řečeno čeho, zda území či obyvatel). Stačí se podívat do seznamu volných kmitočtů v analýze RRTV, abychom zjistili, že tam s výjimkou Karlových Var, Třebíče a České Třebové nejsou žádné další kanály s výkonem větším než 0,1kW.
Na druhé straně politicky motivované nepřátelství jistých politických kruhů a tím i některých členů Rady RTV vůči TV3 je evidentní. Už několik měsíců Rada RTV odmítá pustit TV3 jakýkoli volný kmitočet, ani do tzv. "zkušebního provozu", kdy by se ten kmitočet stanici jen nezávazně propůjčil.
Nejdříve byl vidět určitý váhavý odstup těchto politických kruhů vůči televizi, do níž byli jako minoritní akcionáři zapojeni lidé označovaní za "blízké Hradu", např. Karel Schwarzenberg, Jan Dobrovský, Zdeněk Bakala. Tento chladný odstup se změnil ve vyslovené nepřátelství poté, co publicisté TV3 se v průběhu televizní krize postavili na stranu stávkujících v ČT.
A tak liberálové v Radě RTV, jindy a v jiných případech tak ochotni vycházet komerčnímu sektoru vysílání vstříc, náhle začali projevovat obrovskou péči a starostlivost o budoucnost digitálního vysílání, pro které je třeba blokovat všechny volné kmitočty.
O tom, že peníze začínají TV3 docházet, se povídalo už delší dobu, stejně jako o tom, že mezi Obrmanem a Martinem Kindernayem (vlastní licenci na terestrické vysílání v Hradci Králové a Praze) dochází ke sporům o to, jak dál. Kindernay by zřejmě nebyl proti tomu, kdyby se jeho licence zapojila do širšího projektu regionálních televizí, třeba i pod deštníkem MEF a GES Holdingů.
Minulý týden přišel náznak řešení. Z tiskové zprávy TV3 vyplývá nejen že Obrman skládá svoji funkci ředitele a přenechává ji Janu Martinkovi, ale také že minoritní "hradní" akcionáři TV3 prodávají svůj podíl novému majiteli, kterým je John T.Healy. Ten je ve své společnosti H.A.M. Media Group propojen s dosavadním investorem v TV3 Peterem Gerwem a jeho podnikem StoryFirst Communications.
Zda tato léčebná kůra přinese nějaký výsledek - a především další investice ze zahraničí - ukáže budoucnost. Podle všeho si John Healy (nebo Peter Gerwe?) začal oťukávat půdu tím, že se asi sešel s Vladimírem Železným (pokud ovšem Železný neblafuje, když do posledního Volejte řediteli 9.9. zařadil tento divácký dotaz: "Pane řediteli, doslechl jsem se, že jste se v USA setkal s investory z TV 3 za účasti ministra zahraničí Jana Kavana, který měl údajně tuto schůzku zprostředkovat. Znamená to, že by TV 3 mohla v budoucnu patřit mezi planety Novy? Petr Vrabec.")
Co mne však zajímá nejvíce, je budoucnost terestrických licencí Martina Kindernaye v Hradci Králové (44 a 46 kanál) a v Praze (11 a 28 kanál). Některé z těch frekvencí dostal na čestné slovo jako "zkušební provoz" v době před zemětřesením v ČT. Platnost jeho hradecké, ale i pražské licence vyprší 9.9.2001, tedy za pouhé tři měsíce. Že by Kindernay spoléhal také na automatické prodloužení svých licencí, které má napsané na sebe jako fyzická osoba? A pokud se mu ty licence prodlouží, kam se nimi obrátí?
zpět
Čulík-Média-Evropa
anebo Kdo píše anglicky, vyhrává
K titulku článku s více tématy mě inspiroval žižkovský slogan Ferda-sirky-Evropa, i když popravdě řečeno měl být asi napsán v pořadí opačném - Evropa-Média-Čulík - začínám totiž Evropou.
Až Sněmovna poslanců schválí na své červencové schůzi nový zákon o vysílání, pak budou mít čeští filmaři konečně otevřenou cestu k projektu MEDIA II a k fondům Evropské Unie tak, jak to popisuje tato květnová informace o jedné miliardě Euro vyhrazené na podporu evropského audiovizuálního průmyslu.
Maďaři a Bulhaři na těch projektech už participují, ne však Češi, kteří si nejen dali na čas s harmonizací vysílací legislativy, ale kteří do dneška nejsou schopni se dohodnout, jak zorganizovat doma tzv "media desk". Kdo chce vědět, o co jde, ať si přečte důvodovou zprávu sněmovního tisku číslo 920, což je návrh zákona o audiovizi, který před třemi nedělemi 17.5. smetl už v prvním čtení ze stolu zpravodaj tisku, poslanec ODS Josef Ježek, přestože ministerstvo kultury vyšlo v novém návrhu (starý návrh měl podobu sněmovního tisku číslo 524) vstříc všem jeho dřívějším připomínkám.
Proč se tak stalo? Inu taková je už politika, když se problém dostane do mlýna stranických sporů, veřejný prospěch a logika obvykle musí ustoupit stranou. Ministr kultury Pavel Dostál v Právu napsal, že odmítnutí zákona o audiovizi byla pomsta ODS audiovizuálním tvůrcům za jejich postoj při zimní krizi v České televizi.
Webová stránka audiovizuální politiky EU nedávno zveřejnila studii Evropského ústavu pro média (EIM) o Směrnici Televize bez hranic, speciálně o tom, jak se jednotlivé státy EU stavějí k programovým kvótám. Nic převratného v ní není. Při této příležitosti jsem si však vzpomněl na to, jak tentýž EIM ústav sídlící v Dusseldorfu vyrobil v červenci 1998 za peníze projektu PHARE podobnou studii pro české Ministerstvo kultury.
V té zprávě se tehdy objevila věta o tom, že "TV NOVA je v centru veřejné debaty kvůli svým pochybným obchodním praktikám a také kvůli předpojatému neobjektivnímu zpravodajství." (TV Nova has also been at the centre of public debate because of questionable business practices, and also because of biased news reporting.)
Za tuhle větu se později musel tehdejší ředitel EIM Prof.Dr.Bernd-Peter Lange Vladimíru Železnému omluvit, protože neměl v ruce žádné důkazy o pochybných obchodních praktikách Novy, a za neobjektivitu byl kritizován pořad Volejte řediteli, nikoli zpravodajství.
Jak se tam ta věta do studie dostala? Jednoduše. Německý rešeršér, českého jazyka neznaje, ji převzal z anglicky psaných článků Jana Čulíka na Internetu. A jak známo, pro některé publicisty Britských listů detaily nikdy nehrály příliš velkou roli.
Znovu jsem si to uvědomil při čtení nedávného článku Jana Čulíka Testování hranic svobodného projevu v poměrně renomovaném internetovém periodiku Central Europe Review (navrhovaném vloni na americkou prestižní cenu za on-line žurnalistiku v kategorii 1A).
Pro ty, co neumějí anglicky, shrnuji stručně obsah: Je to apel na obranu žurnalisty Tomáše Peciny, který je za svoji reportáž o vyklizování squatu Ladronka obtěžován policií tím, že ho předvolávají k výslechu ve věci podezření ze spáchání trestného činu pomluvy dle trestního zákona, paragraf 206. Protože Pecina se k výslechu třikrát nedostavil, dostal pokutu 10 tisíc Kč a nyní mu hrozí dokonce trest vězení.
Tolik stručná fakta, podrobnosti případu uváděly Britské listy. Policejní zdůvodnění pokuty lze nalézt zde, Pecinovu reakci tady.
Srazila se tady dvě práva - právo na ochranu před pomluvou a právo na svobodu projevu, což je ve světě věc běžná a nijak mimořádná. Obvykle se tato srážka řeší vyšetřováním, sbíráním faktů, důkazů, případně soudem, který zvažuje a prověřuje, zda a jak které právo utrpělo úhonu. Pecina se však rozhodl vyšetřování bojkotovat a teď má problémy s důsledky svého činu a Čulík volá do světa anglicky na jeho ochranu.
Zatímco Pecinova obrana nachází v Čulíkově článku dostatečně velký prostor, příčiny policejního vyšetřování a udělení pokuty se k anglicky mluvícím čtenářům dostávají jen ve formě stručného odkazu na policejní "obtěžování" (harrassment). Nepoučený čtenář by si myslel, že policejní zvůle nemá v České republice hranic. Ale protože je to psáno anglicky, můžeme se těšit, že se tato informace objeví jako hotový fakt v řadě seminárních a možná i vědeckých prací badatelů, co zkoumají východní Evropu a neumějí česky.
Tady si neodpustím jednu otázku. Napsal odstavec v závěru této glosy skutečně tentýž žurnalista, který tak nekompromisně před půl rokem hájil literu zákona ve věci jmenování ředitele ČT Jiřího Hodače a ve věci autoritářských praktik ředitelky zpravodajství Bobošíkové? Jak to, že tenkrát ho "ústavní pořádek" nezajímal a dnes se ho dovolává? Asi to bude tím, že někteří publicisté mají dvojí měřítka - jedno mírné na sebe a na své kamarády a to druhé přísné na všechny ostatní.
Tomáš Pecina: "Je neslučitelné s ústavním pořádkem zaručenou svobodou projevu, aby Policie ČR požadovala od novinářů vysvětlení jejich článků. Ústavní princip svobody projevu je intrinsicky nadřazen dílčím ustanovením zákona o Policii ČR (č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i trestního řádu a policejní orgány si nikdy nesmějí počínat tak, aby tím omezovaly individuální ústavně zaručené svobody občanů.
zpět
Řekli o Václavu Klausovi (Louč k 60.narozeninám politika)
Odpověď: Podívejte se: velcí historičtí optimisté, jako například Jean Jacques Rousseau, Karel Marx či Václav Klaus míní, že člověk je v zásadě dobrý. Zbavíme-li ho tlaku okolností, vypluje jeho dobrota na povrch. Stačí ho tedy buď jen navrátit k přírodě, nebo ho zbavit vlastnických vztahů, nebo snad vrhnout na volný trh, a všichni budeme šťastni.
Otázka: Vy k takovým zřejmě nepatříte...
Odpověď: Já jsem sice špatný, ale přece jen římský katolík, a vím, že člověk je zkažený dědičným hříchem... Hospodin se lidstva několikrát horlivě pokoušel zbavit: vodou, ohněm i sírou. Když pochopil, že to nepůjde, tak nám zasolil alespoň babylonským zmatením jazyků.
zpět