| LOUČ č.41 25.6.2001 |
| občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
| motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí... © Milan Šmíd |
| Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojů www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, www.britskelisty.cz, www.ram.cz, www.radia.cz www.parabola.cz a dalších URL. |
Na okraj týdne 18.-25.6.2001
* Česká televize věnovala 18.6. celý svůj pondělní pořad Fakta jedinému tématu: "Trh českých komerčních televizí v ČR". K pořadu se vyjadřuji zde.
* Ministerstvo kultury umístilo na internet pravidelnou Zprávu o české kinematografii za rok 2000. Pro mediální analytiky je tu k dispozici i vládní návrh novely zákona o Českém rozhlase, který nedávno prošel vládou. Vše ve formátech RTF.
* Pozornosti našich médií poněkud unikl důležitý fakt, že České televizi se podařilo zakoupit vysílací práva na MS ve fotbale na příští rok. Je to poprvé v historii, co ČT si musela kupovat práva sama a nezískala je jako dřív poměrně lacino přes EBU a Eurovizi. Kirchova skupina, která dnes vysílací práva na fotbalová mistrovství vlastní, původně požadovala podle Prague Business Journal z 18.6. přes 150 miliónů korun, ale musela slevit, neví se však jak.
Tento graf ukazuje, jakými způsoby se bude dostávat signál z MS v kopané do televizorů. V Německu budou v době MS v kopané veřejnoprávní televize ARD a ZDF své satelitní vysílání kódovat, nekódovaný bude jen analogový příjem, takže ti, co si pořídili digitální přijímač a nemají u něho společný interface pro chytrou kartičku, přijdou o program.
* Dne 21.6. předala Viviane Redingová, komisařka EU přes kulturu, ministrům zemí EU pracovní stanovisko Evropské komise k tomu, zda státní podpora rozhlasového a televizního vysílání není v rozporu s evropskými pravidly hospodářské soutěže. K tomu níže krátká poznámka.
* Dne 20.6. publikovala ředitelská konference německých regulátorů vysílání DLM stanovisko k zavádění digitálního rozhlasu a televize. Podle DLM zavádění DAB a DVB-T prý nemá alternativu a proto se jich nelze vzdát. Doslova se zde mj. říká: "Při vzdání se terestrické digitální televize (DVB-T) může dojít k tomu, že televize by mohla jednou zcela zmizet z tohoto distribučního segmentu, jenž doplňuje základní nabídku". Jinými slovy: pokud se nezainvestuje do digitalizace pozemního/terestrického vysílání, televize by v dlouhodobé perspektivě mohla být k mání jenom na kabelu a na satelitech a její současné frekvence by využívaly jiné služby.
* Stejný den 18.6., kdy vyšla poslední Louč, s příspěvkem o žalobě, které čelí Lauderova CME kvůli údajným úplatkům na Ukrajině, týdeník Euro o této kauze zveřejnil článek Zuzany Pickové. Při porovnání s článkem v The New York Times jsem nenašel příliš velkých rozdílů, ba ani jeden fakt získaný navíc. Jsou upravené překlady také žurnalistikou?
* Jako záslužný čin svého druhu by mohl být označen článek Evy Pleskotové Likvidace Jiřího Hodače a Jinřicha Fairaizla mají stejný rukopis, publikovaný v magazínu Fragmenty a umístěný na server www.ram.cz Janou Dědečkovou, kdyby... kdyby tahle informace o zajímavé epizodě z porevoluční historie Československé televize se poctivě držela historických faktů a nebyla východiskem zcela zavádějících závěrů. Fakt, že autorka byla očitým svědkem této události, ji neopravňuje k tomu, aby komolila citace a manipulovala se jmény a fakty tak, aby to vypadalo, že protesty roku 2000 mají stejný charakter a stejné hybatele jako v roce 1990. Protože v této záležitosti mohu být pokládán rovněž za podujatého svědka, nabízím čtenáři pouze nahlédnutí do dobového tisku, který tuto epizodu popisuje. K historii zpravodajství ČT jsem se už jednou vyjádřil v době nedávné televizní krize. A pokud by někdo měl zájem o pohled na ředitele Jindřicha Fairaizla očima jeho bývalého zaměstnance, pak nabízím v příloze svoji vlastní Vzpomínku na Jindřicha Fairaizla.
* V sobotu večer 23.6. jsem byl svědkem prohry zpravodajství ČT v souboji s jejími komerčními konkurenty při informování o sjezdu Unie svobody v Liberci. Statickou reportáž doplnil statický on-line rozhovor redaktora ve studiu s nově zvolenou předsedkyní US Hanou Marvanovou. TV Nova sice Marvanovou živě z Liberce neměla, ale o tom, jak to v Liberci vypadalo, jsem se mnohem více dozvěděl v pestrém dynamickém sestřihu na Nově (Dumbrovský) i na Primě (Mrzena). Pokud si někdo myslí, že nemám pravdu, ať posoudí sám zde na textovém přepisu obou reportáží. Že by ČT byla úřadem, kde se o víkendech pracuje jen na půl plynu?
DODATEK ÚTERÝ 26.6. - Po včerejším zhlédnutí pořadu Fakta jsem pochopil, že sobotní zpráva o sjezdu US byla tak chudá, protože si reportéři schovávali materiály do pondělní reportáže, což však nic nemění na tom, že Nova tom v sobotu vyhrála.
Fakta o Faktech ČT
a také o TV3, Kindernayovi a Železném
Pořad ČT Fakta 18.6. o schůzce Železný/Kavan/investoři TV3 v New Yorku, ve kterém jsem též účinkoval, vyvolal popuzenou reakci CET 21, která tvrdí, že bude ČT žalovat podle obchodního zákoníku (nekalá soutěž).
Z informací, které jsem postupně nasbíral, vidím situaci asi takto:
Projekt televizního programu TV3 sliboval svých investorům - domácím i zahraničním - postupné rozšiřování rozsahu a dosahu vysílání. Já osobně se stále nemohu zbavit pocitu, že to byly sliby nereálné, a že zde byly ještě další kalkulace, o kterých jsem psal v nultém vydání Louče před rokem v článku TV3 - televize, která je, aby byla, až něco bude. Nezapomeňme, že tehdy se rozjížděly mezinárodní arbitráže kvůli TV NOVA a nebylo jisté, jak to dopadne s majitelem Primy - bankou IPB.
Projekt TV3 pohlcoval peníze, ale růst se nedostavoval. Na dotazy investorů Jan Obrman odpovídal - Rada RTV mě blokuje, nechtějí mi dát další frekvence. V příloze minulé Louče jsem zveřejnil výtah z dokumentů RRTV, mezi nimi i výtah z usnesení, který Stálá komise PSP pro sdělovací prostředky přijala k pracovnímu materiálu o lokálních a regionálních televizích z loňského února,
Dnes radní Petr Štěpánek říká: poslouchali jsme doporučení Stálé komise a proto jsme nemohli frekvence vydávat. Já si však myslím, že šlo spíše o to, jak si kdo chtěl to doporučení vykládat. (Navíc bezpodmínečná poslušnost k takovým doporučením jenom posiluje domněnku, že regulační orgán je pod přímým vlivem politických stran.)
V tom doporučení Stálé komise se doslova praví:
"neudělovat nové lokální licence a při přidělování nových a uvolněných kmitočtů preferovat kvalitní stávající držitele "plnoformátových" licencí za současného respektování nového územně správního členění ČR."
Záleželo tedy na tom, zda Rada bude či nebude pokládat TV3 za "kvalitního stávajícího držitele plnoformátové licence". Podle současné praxe TV3 do této kategorie nespadá, i když ještě v roce 2000 Rada povolila Kindernayovi a TV3 "zkušební provoz" na dvou nových kanálech v Praze a Hradci Králové. Od Vánoc a televizní krize však TV3 měla s kmitočty utrum.
Aniž bych měl v ruce některé přímé důkazy, vycházeje z veřejných prohlášení, indicií a důkazů nepřímých, další vývoj se mi jeví asi takto:
Je tu nový rok 2001. Ředitel Obrman informuje Argus Capital Partners, že budou třeba další peníze, aby TV3 mohla pokračovat. Bert Winograd, šéf oddělení nemovitostních investic pojišťovny Prudential, která ovládá investiční fond Argus Capital, přijíždí do Prahy v březnu 2001 zkontrolovat situaci a intervenovat ve prospěch TV3. Podle Respektu jej přijali ministři Dostál, Kavan a Mertlík.
Ministr kultury Pavel Dostál v pořadu Fakta říká, že Winograd si stěžoval na Radu RTV a na Železného. Podle ministra Kavana prý Winograd naznačil možnost vyvolání další arbitráže proti českému státu (Kavan: "Když byl pan Winograd v České republice, tak vyjádřil svou představu, že na základě dohody o ochraně vzájemných investic, jeho investice v TV3 byla zpochybněna.")
Další, květnovou schůzku s Winogradem v New Yorku však nevyvolává Kavan, ale kdosi jiný, s největší pravděpodobností Vladimír Železný (Kavan: "(Byl jsem) prostředníkem mezi lidmi, kteří se s panem Winogradem chtěli sejít v záležitosti obchodní".)
Co se dělo na schůzce, kde byl podle Faktů ČT Bert Winograd, Vladimír Železný, Jan Kavan, Peter Gerwe a Ali Artungl (?), (podle Respektu jen první tři z jmenovaných), vědí přesně jenom ti, co tam byli. Z toho, co nejmenované zdroje sdělily Respektu a redaktorům ČT, byl to Železný, kdo přicházel s návrhy, a já si dokážu představit, co asi nabízel:
Pánové, já vám pomůžu zbavit se problémů s TV3, když vy pomůžete mně. Já vám udržím TV3 nad vodou, propojíme se navzájem, rozdělíme si úlohy, rozředíme dluhy (v tom mají naše holdingy praxi), zajistím návratnost vašich investic, když vy mně na oplátku pomůžete urovnat věci s Ronaldem Lauderem - investicemi nebo jinak.
Logika věci naznačuje, že investoři TV3 tuto nabídku s Ronaldem Lauderem konzultovali a Lauderovi lidé pak předali informaci do českých médií.
Nový ředitel TV3 Jan Martinek v rozhovoru s Janem Potůčkem pro Svět Namodro říká, že o schůzce se Železným nevěděl:
"Co se týká předmětu schůzky, mohu vám k tomu říci pouze dvě věci: v té době, kdy se to uskutečnilo, což je asi před měsícem, jsem ještě nebyl generálním ředitelem. Za druhé mohu potvrdit, že ta schůzka byla. Mohu také potvrdit spekulace, že schůzka nebyla na vyžádání Prudential nebo našich akcionářů, ale byla iniciována pracovníky ministerstva zahraničních věcí. To jsou asi tak všechny informace, které o této schůzce mám."
Martinek dále v rozhovoru říká, že nedávno prodloužené licence Martina Kindernaye na terestrické kanály v Praze a Hradci Králové, o kterých jsem psal v poslední Louči č.40, se mají převést z fyzické na právnickou osobu. Ovšem jediným majitelem této právnické osoby bude Martin Kindernay. Takže ještě rychle schválit nový zákon a už se budou moci podíly Kindernayovy licence prodávat.
Když Vladimír Železný v pořadu Volejte řediteli (9.6.) odpovídal na otázku redaktora ČT Petra Vrabce, na smeč odpověděl protismečem ve svůj prospěch říkaje: vidíte, že jsme důvěryhodným partnerem, vidíte, že "Železný a Nova není poškozeným zbožím". O něco podobného se pokusil i v posledním Volejte řediteli (23.6.), kde reagoval na pořad Fakta:
"Redaktor České televize zavolal tady, podívejte se, na celek mě střihněte, ano, na tyto telefony zavolal minule redaktor České televize otázku a ta otázka se týkala právě té reportáže nebo připravované reportáže a co se stalo? Otázku dámy zapsaly, daly mi ji sem, já jsem nevěděl, kdo to je, tuším, že se ten člověk jmenoval Brabec nebo tak nějak a na otázku jsem normálně odpověděl. Není to snad důkaz toho, že ta otázka projde, že jsou to normální otázky, které opravdu telefonujete. Tak jen na to jsem chtěl upozornit, že tatáž Česká televize občas ráda uvede, že si vymýšlíme otázky, ne, my jsme si tu otázku nevymysleli, to byla jejich otázka a mají tentokrát svůj důkaz. Tak jen k tomu jsem se chtěl vyjádřit, protože to se týká bezprostředně pořadu Volejte řediteli."
Jako obvykle, Železný ve svých výrocích klame. Ten dotaz nepřišel při aktuálním vysílání po telefonu, ten dotaz byl položen Petrem Vrabcem opakovaně po dva týdny a Železný na něj odpověděl až ten druhý týden, když poznal, odkud vítr fouká, a že reagovat je lepší, než nereagovat vůbec.
Veřejní versus soukromí na evropském kolbišti
O tom, co je to amsterodamský Protokol o vysílání veřejné služby z roku 1997, a jaký má význam, jsem psal už jednou v Louči č.7. Tímto protokolem EU vyvracela právní námitku komerčních vysílatelů směřující proti vysílatelům veřejné služby, kteří údajně porušují Římskou smlouvu tím, že se státní pomocí (tj. s pomocí TV poplatků) získávají na trhu neoprávněné výhody.
Ačkoli ten protokol a celý koncept vysílání veřejné služby o dva roky později podpořila Rezoluce Rady EU z roku 1999, spor stále neutichá. Komerční televize stále protestují a jak naznačují poslední události, blížíme se k dalšímu řešení, kterým by mělo být stanovisko Evropské komise a přijetí nějakých pravidel, která by tento spor řešila.
Minulý týden kulturní komisařka EU Viviane Redingová předala ministrům členských zemím dokument, na kterém se pracovalo od loňského roku, a který by měl podat konkrétní návrhy k tomu, jak by Evropská komise měla danou problematiku řešit.
O co tady jde? Rozvoj komunikačních a vysílacích technologií sebou přináší nové možnosti vysílání a poskytování informačních a audiovizuálních služeb. Televize veřejné služby, kdysi omezující svoje vysílání na dva, případně tři plnoformátové programy, postupem doby nejen rozšířily své vysílání do kabelu a satelitů, ale začaly připravovat také vlastní tematické programy (zpravodajské, dětské, dokumentární, kulturně propagační, reprízové, někdy i sportovní programy apod.) Tím se dostávají do kontaktu s komerčními televizemi, které vysílají své vlastní placené, žánrově nebo na cílovou skupinou specializované programy.
Jestliže televize veřejné služby připraví pro satelit/kabel svůj vlastní zpravodajský program (BBC - BBC World, ARD - Phoenix), dá se to ještě akceptovat jako veřejná služba, i když se na trhu setkává se státem nedotovanými službami typu n-TV (Německo) nebo Sky News (Británie). Jiná situace nastává, když například německá veřejná televize spustila na kabelu svůj dětský KiKa/Kinderkanal, takže komerční varianta amerického Nickleodeonu neměla v Německu šanci a raději odešla. Totéž se může týkat kanálů hudebních nebo dokumentaristických apod.
To, co vadí komerčním televizím, je smíšené financování veřejného sektoru, kdy vysílatelé veřejné služby získávají část financí z reklam. Kromě toho se už ozývají první protesty proti úspěšné expanzi veřejnoprávních vysílatelů do internetových služeb (např. BBC).
Zatím ta diskuse vypadá tak, že komerční vysílatelé jsou prý ochotni se smířit s existencí tematických programů sestavovaných vysílatelem veřejné služby, pokud jejich charakter nebude příliš velkou konkurencí podobně laděným komerčním kanálům.
Na druhé straně veřejnoprávní i jejich vlády zatím nejsou ochotni vzdát se reklamy. Těch argumentů pro zachování reklamy mají více: chtějí šetřit kapsy poplatníků, argumentují potřebou dotovat svoji veřejnou neziskovou službu, v jejich prospěch hrají i obavy z monopolizace reklamního trhu komerční televizí, které by zadavatelé reklamy byli vydáni všanc.
Některé případy leží komerčním televizím obzvláště v žaludku, například v oblasti sportovních přenosů, které by samy nejraději přenesly výhradně na placené kanály. Viz například MS v kopané v příštím roce. Ty přenosy zakoupila ARD/ZDF, u nás ČT, za veřejné peníze, přičemž na jejich vysílání se pak významně vydělává (reklamní spoty, sponzorská sdělení apod). Takže jde o to, odkud kam tohle vydělávání tolerovat, kde stanovit hranici veřejné služby, případně jak stanovit pravidla, která by při respektování funkcí jednotlivých sektorů vysílání zajistila, aby komerční sektor nebyl diskriminován.
Problémů je tedy celá řada a očekává se, že Evropská komise k nim zaujme závazné stanovisko někdy na podzim. Připomeňme si, že ve všech státech EU - s výjimkou Lucemburska - existuje státem podporovaná televize veřejné služby. 13.července se sejdou experti ze všech patnácti států EU, aby návrhy prodiskutovali a předložili je politikům k rozhodnutí. To rozhodování bude letos o to zajímavější, že se ho jako předseda italské vlády aktivně účastní Silvio Berlusconi, muž, jehož mediální impérium patří mezi ty, kteří si neustále stěžují na údajná privilegia veřejnoprávních televizí.
Asociované země EU, mezi něž Česká republika patří, naši západoevropští přátelé zatím na takové porady nezvou, ani jako pozorovatele (vloni se na toto téma konal 20.-21.7. seminář v Lille - rovněž bez účasti kandidátů vstupu do EU). Asi vědí proč. Co by si tam počali s reprezentanty naší mediální politiky, jejichž hlavní kvalifikací jsou známosti na sekretariátech politických stran nebo kontakty na mediální podnikatele.?
Zpráva o adeptech žurnalistiky
Minulý týden jsem absolvoval tři dny pohovorů s adepty studia žurnalistiky. (Naše komise byla jednou z pěti, které s uchazeči hovořily.)
Každý rok mě přepadá pocit marnosti, když si uvědomím, že proces výběru 50 vyvolených ze 700 uchazečů nikdy nebude absolutně spravedlivý, vždy to bude svého druhu ruleta, v níž hraje svoji roli také štěstí, individuální predispozice ve vztahu k předem nastaveným kritériím i náhoda vytažené otázky.
Na druhé straně ty rozhovory jsou zajímavou sondou do vědomí mladé generace. Některé věci se nemění, jiné se mění překvapivě rychle.
Vědomí historických a občanských souvislostí je stále dosti nízké (dluh výuky středních škol?).
Někteří uchazeči nevěděli, kdy se rozdělilo Československo, dělalo jim potíže sdělit proč, nebo alespoň jak k tomu došlo.
Když jsme se ptali na datum příštích voleb do Sněmovny, mnozí váhali a nevěděli, přestože jinak znali parlamentní strany jako když bičem mrská.
Když měli odpovědět, které politické strany změnily letos své předsedy, zapomínali na sociální demokracii a za nového předsedu strany pokládali Miroslava Grosse (3x).
Na druhé straně jsou čím dál, tím víc zcestovalejší. Setkali jsme se s adepty žurnalistiky, kteří procestovali nejen Evropu, ale také Asii a Ameriku.
Znalost internetu pronikavě roste. Ještě vloni se dali uchazeči s vlastní webovou stránkou spočítat na prstech jedné ruky, letos by nestačily ani prsty na nohou.
Možná je to jen subjektivní dojem, ale každým rokem se mi zdají být uchazeči upřímnější. Ne čestnější, ne vzdělanější, ale upřímnější. Doublespeek našich generací jako by na ně už neměl tak velký vliv. Nepodlézají, nepředstírají, spíše se snaží být asertivní a prosadit vlastní osobnost - pravda, někdy všemi možnými způsoby.
Pokaždé, když přijímací zkoušky končí, oddechnu si a ten nepříjemný pocit, že sítem výběru neprošli všichni, kteří by si to možná zasloužili, odháním myšlenkou: naštěstí je jiná doba, nepřijetí na FSV UK nikomu nebrání, aby to zkusil se žurnalistikou i bez této školy. Je-li dobrý, uplatní se tak jako tak.