| LOUČ č.44 14.7.2001 |
| občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
| motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí... © Milan Šmíd |
| Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojů www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, www.britskelisty.cz, www.ram.cz, www.radia.cz www.parabola.cz, www.nadaceperoutka.cz a dalších URL. |
Na okraj týdne 9.-14.7.2001
* Dne 9.7. vláda schválila Návrh koncepce přechodu na digitální R a TV vysílání v ČR, což mne inspirovalo k rozšířené informaci a jedné polemice.
* Již od 4.7. je v platnosti nový vysílací zákon. Zákon dostal číslo 231/01 Sb. a pokud někdo nemůže stahovat sbírku zákonů z www.mvcr.cz v PDF formátu, zde ho najde ve formátu html.
* Dne 11.7. seznámila společnost Czech Digital Group s výsledky marketingového průzkumu agentury AISA o potenciálním trhu interaktivních služeb digitální televize. Blíže viz tisková zpráva o akci zde, jejíž optimismus příliš nesdílím.
* Když jsem před měsícem v Louči č.40 vítal vznik webového Mediareportu, napsal jsem "Hlavně aby vydržel a byl dobře ošetřován." Po měsíci lze konstatovat, že Mediareport není mrtvou stránkou, ale přináší každý týden nové téma. Tak například 2.7. se zde diskutovalo o smyslu a potřebě profesních organizací, k čemuž Terezie Jungrová-Kaslová připravila dvourozhovor s předsedou a místopředsedou Syndikátu novinářů Miroslavem Jelínkem a Radko Kubičkem.
O týden později, 10.7., Mediareport otevřel téma Mediální politika v ČR, v jehož rámci zde bývalý předseda Rady ČT (Jan Jirák) hovoří se současným předsedou Rady ČT (Janem Mrzenou). Já osobně mohu do diskuse přispět částí svého referátu, který jsem na dané téma přednesl před sedmi lety, v roce 1995. Za svojí definicí mediální politiky si stojím i dnes, i když bych ji teď, po zkušenostech dalších sedmi let, rozšířil o technologický a průmyslový rozměr.
* Kdybych byl žurnalistou na volné noze v USA, šel bych tento týden 19.7. demonstrovat před The New York Times, jak mě k tomu vyzývá tato stránka na webu. The New York Times prohrál spor ve věci zveřejňování článků od externích autorů na webu. Nejvyšší soud rozhodl, že i za zveřejnění starších materiálů by měl autor dostat retroaktivně nějakou odměnu. The NYT to vyřešil jednoduše. Ano, máte pravdu, ale když se těch minulých tantiém dobrovolně nevzdáte, tak už si u nás neškrtnete. Podpisují naši žurnalisté vůbec nějaké smlouvy se svým vydavatelem? Já osobně jsem smlouvu na napsání článku neviděl, už ani nepamatuji.
* Minulý týden se ředitel BBC Greg Dyke bránil kritice za to, že rozhlasová služba BBC World Service přestala od 1.7. vysílat na krátkých vlnách pro některé oblasti Austrálie, Nového Zélandu a severní Ameriky. BBC se hájí tím, že jednak tyto oblasti mají přístup k internetu a že BBC je k mání na místních FM stanicích, které si program BBC stahují ze satelitu tak, jak to dělá i BBC u nás.
Letem digitálním světem
Česká republika - vláda se rozhoupala. Minulý týden jako by byl ve znamení digitální televize. 9.7. schválila vláda koncepci přechodu na digitální vysílání, kterou připravilo Ministerstvo dopravy a spojů. Tisková zpráva ministerstva je zde.
Na internetu jsou tedy přístupné všechny koncepční a politické dokumenty ve věci DVB (Digital Video Broadcasting):
Problematika digitálního vysílání je natolik složitá a komplikovaná, že se k ní snad ani nelze stručně vyjádřit. Já se pořád k tomu chystám, ale zřejmě to do dovolené už nestihnu, takže dnes zůstanu opět jen u faktů, ke které přidávám jednu polemiku..
Německo - nechce zůstat opodál. V Německu minulý týden zveřejnili na internetu dokument Digitalisierung der Terrestrik, na jehož základě vrcholný orgán německých regulátorů přijal prohlášení, na které jsem odkazoval již v Louči č.41.
V podstatě se v něm říká: DVB-T a T-DAB (Digital Audio Broadcasting - digitální rozhlas) jsou problémem, jejich zavedení bude stát velké peníze a v zemi, kde téměř 90 procent obyvatel přijímá televizi přes kabel nebo satelit, a kde je velká nabídka nekódovaných volných programů, se lidé do nákupu digitálních set-top boxů příliš nehrnou.
Ale přesto je třeba v průzkumu bojem pokračovat a začít digitálně vysílat, protože dříve či později se terestrické digitální sítě prosadí, nehledě na to, že kdo chvíli stál, stojí opodál. To se týká zvláště nového celoevropského plánování frekvencí, s nímž se začne už letos na podzim (skončit by se mělo v roce 2005), a kde platí zásada: kdo dřív přijde, ten dřív mele. A protože Francouzi a Holanďané jsou při plánování DVB-T velice aktivní, mohlo by Německo v hraničních regionech přijít zkrátka.
Dokument uvádí, že v Německu jsou čtyři zájemci o vlastní multiplex: veřejnoprávní ARD a ZDF a komerční RTL a SAT1. Problém je v tom, že frekvence pro čtyři multiplexy se naráz nenajdou, navíc federalizovaná Spolková republika Německo zároveň řeší, jak zkombinovat celostátní sítě s regionálním vysíláním.
Přednost budou mít zřejmě veřejnoprávní ARD a ZDF, které jsou připraveny do DVB-T investovat, neboť tím chtějí před veřejností obhájit svoje právo na existenci a na R a TV poplatek. Je zajímavé, že podpora zatím neúspěšného digitálního rozhlasu T-DAB přicházela hlavně z regulačních úřadů, které získávají určitá procenta z R a TV poplatku - za posledních pět let rozdaly Landesmedienanstalten (obdoba naší RRTV) účelové dotace ve výši 176 milionů DEM, tedy asi našich 3 miliard Kč.
Velká Británie - BBC jako nevítaný host. Ve Velké Británii, o které se říká, že je pionýrem digitálního vysílání jak ze satelitu (DVB-S - SkyDigital), tak terestricky (DVB-T - OnDigital), došlo minulý týden 11.7. k významné změně. OnDigital se přejmenoval na ITV- Digital, což je výsledkem užšího spojení komerční terestrické ITV s investory DVB-T a což má podpořit značku programu ITV, který je pouze v terestrickém digitálním paketu programů (na SkyDigital není, i když by ho tam Murdoch rád měl), do něhož vstupuje také BBC. Jedním z es v rukávě, které by mělo přilákat další zákazníky k nákupu set-top boxů, bude letos od srpna placený program ITV-Sport s britskou ligou a evropskými poháry.
Podle optimistických předpovědí by se měla ITV Digital dostat z červených čísel v roce 2003, pesimisté však poukazují na klesající příjmy z reklamy (zdroj příjmů ITV) a na fakt, že kabelová televize s možností dvoucestné komunikace je vážnou konkurencí digitálních set-top boxů - těch satelitních i terestrických.
Je pochopitelné, že v tak ostře konkurenčním prostředí se komerční televize ne příliš příznivě dívají na expanzi BBC do digitálního světa. Před rokem ředitel BBC Greg Dyke nastínil rozsáhlou reformu programů BBC a nyní chce umístit do digitálního multiplexu nové programy BBC3 (pro mládež) a BBC4 (výběrový pro intelektuály), které by měly nahradit reprízový BBC Choice a neúspěšný BBC Knowledge. Jak uvedl předminulý týden 6.7. The Guardian, ministerstvo kultury však Dykeovi přistřihlo křídla. Pod soustředěným tlakem komerční konkurence oddálilo schválení programové inovace BBC, zřejmě aby poskytlo oddechový čas ITV, jejíž majitelé nesou hlavní část nákladů na budování DVB-T.
USA - aukce frekvencí se odkládá. Agentura Associated Press 13.7. uvedla, že aukce televizních kanálů, které se mají uvolnit po přechodu z analogového na digitální vysílání, se odkládá. Původně měla aukce začít letos na podzim a ty frekvence se měly začít uvolňovat po roce 2006, kdy se podle plánu (po dosažení 85tiprocentního pokrytí trhu digitálním vysíláním) mají začít vypínat analogové vysílače. O tyto televizní kanály je velký zájem a podle zprávy AP telekomunikační průmysl tento odklad schvaluje, protože chce mít k danému datu jistotu, že budou volné všechny kanály a ne jenom některé, kdyby optimistický scénář přechodu se v daném termínu nenaplnil.
Francie - 5 miliard od státu. Letem digitálním světem zakončím ve Francii, kde podle listu La Tribune regulátor vysílání CSA vyhlášuje do 24.7. veřejnou soutěž pro zájemce o digitální terestrické vysílání. Veřejná televize bude mít samozřejmě přednost. Francouzská vláda hodlá rozvoj DVB-T podpořit dotací 1 miliardy FFr, což jest více než 5 miliard Kč.
Kdo se v Česku bojí digitálu?
aneb Když expert naslouchá jen jedné straně
Příloha týdeníku Marketing & Media z 25.6. M&M plus přináší článek Václava Udatného "Digitální vysílání nelze budovat na zelené louce", který shrnuje problematiku a diskuse kolem digitálního vysílání a přináší řadu užitečných a zajímavých informací. Poměrně přehledně zde uvádí podmínky, které je třeba naplnit, aby se překonal začarovaný kruh a vysílání DVB-T se mohlo prosadit v masovém měřítku.
Ten začarovaný kruh má následující logiku: vysílatel přijde s novými programy až tehdy, když bude mít jistotu odbytu; odbyt vznikne teprve tehdy, když si lidé masově zakoupí set-top boxy nebo nové přijímače, a oni si je zakoupí teprve tehdy, když zjistí, že jim to přinese přidanou hodnotu, něco nového, přitažlivého; tou atrakcí je většinou rozsáhlá a cenově dostupná programová nabídka, která vznikne tehdy, když... atd.
Na jedné straně skepse vůči úspěšné a bezbolestné perspektivě zavádění DVB-T je oprávněná. Vývoj ukazuje, že ve hře je stále velký počet neznámých a neočekávaně proměnných faktorů (např. dynamický rozvoj telekomunikačních služeb, zvláště na poli mobilní komunikace apod.). Proto je mi v návrhu koncepce Ministerstva dopravy a spojů sympatická věta: "...předkládaný Návrh koncepce přechodu vychází z řady předpokladů, které se nemusí v budoucnu splnit."
Tato věta kontrastuje s optimistickým prohlášením ministra Jaromíra Schlinga o tom, že "většina českých domácností bude za deset let vlastnit nový televizor pro příjem digitálního vysílání" (zpráva ČTK).
Na straně druhé Václav Udatný nezapře svoji nováckou příslušnost, když tuto skepsi dovádí k formulaci závěrů, jejichž účel je jediný: podpořit konzervování současného stavu naší terestrické televize, který je tak výhodný pro současného dominantního hráče na trhu s tvrzením, že tento stav je přirozený, ne-li dokonce jediný možný.
Argument, že u nás není o rozšířenou nabídku zájem, protože podle peoplemetrů 95 procent diváků sleduje jen čtyři hlavní TV programy (ČT1, ČT2, TV NOVA a TV PRIMA), nebo věta "Zvyšování počtu kanálů v masovém měřítku se stejně velké oblibě netěší" není odrazem zaostalosti nebo lenosti našeho diváka, jako spíše zaostalosti distribuce televizního signálu v ČR, kde 85 procent obyvatelstva se k televizním programům dostává přes antény - ať už individuální nebo kolektivní.
Nechuť k tomu, aby se s tím něco dělalo, je vyjádřen ve větě: "S diktátem trhu se musíme smířit, a ne proti němu bojovat například tím, že připravíme další zcela účelový digitální zákon, ve kterém budeme deklarovat, že digitální vysílání je státním zájmem a že občané musí mít zájem o informace, a proto ze státního rozpočtu (rozuměj z daní nás všech) vyčleníme příslušné miliardy a umožníme těm, kteří prahnou po technických novinkách, dostat přijímač za přijatelnou cenu. To by pak opravdu digitalizace mohla být synonymem revoluce! (sic!)"
Takže dle Václava Udatného bude lepší nic nedělat, složit ruce do klína a vyčkat jaká bude "síla jednotlivých skupin k ovlivňování veřejnosti ve prospěch či neprospěch digitálního zemského vysílání."
Ve svém článku Udatný naznačuje, že hlavní hnací silou digitalizace vysílání jsou lobby "výrobců koncových zařízení", jimž se otevírají nové možnosti odbytu v podmínkách současného nasyceného trhu. Nedělám si žádné iluze a vím, že taková lobby napojená na zahraniční výrobce existují také u nás doma. Ale to neznamená, že se k možnostem technologického pokroku budeme stavět pasivně a že se nebudeme snažit přetnout onen začarovaný kruh cílenou intervencí, zvláště když víme, že se tak děje na celém světě - viz Letem digitálním světem výše.
Když si nalijeme čistého vína, zjistíme, že řadu předností, kterými nás lákají autoři koncepcí zavádění digitální terestrické televize DVB-T (kvalitní obraz a zvuk, rozšířená nabídka programů, dodatečné datové služby atd.), zřejmě nepřiměje nejen 100, ani 80, ale možná ani ne 50 procent diváků, aby si v krátké době kvůli tomu pořizovali set-top box nebo drahý digitální přijímač.
Na rozdíl od digitální televize satelitní (DVB-S) a kabelové (DVB-C), kde do vytvoření infrastruktury investují distributoři placených programů, o investice do terestrické DVB-T skutečně není příliš velký zájem. Neboť když si rozebereme výhody a přednosti DVB-T, pak zjistíme, že tím největším užitkem, který zavedení DVB-T přinese, je efektivnější využívání kmitočtového spektra. A kdo je správcem kmitočtového spektra? No přece stát.
Jestliže se zbavíme jednostranného přístupu ke státu jako k nepříteli, který znásilňuje individuum a omezuje svobodu a soukromou iniciativu, a pokud budeme stát chápat také jako užitečného služebníka a správce věcí veřejných, pak nám nebude divné, když se tento správce bude snažit hospodařit se společným statkem - disponibilními kmitočty - co nejlépe. Neboť v dlouhodobé perspektivě z nově vzniklého prostoru digitalizované komunikace mohou profitovat všichni, jak konzumenti, tak poskytovatelé nových služeb, včetně vysílatelů komerčních televizí - pokud ovšem budou dostatečně pružní a přizpůsobí se novému prostředí
Málokdo si uvědomuje, že internet přivedl k životu nikoli trh, ale mimotržní faktory - nejprve národně bezpečnostní ohledy a později cílená podpora informačním technologiím. Byl to americký státní rozpočet (dle Václava Udatného rozuměj: daně všech Američanů), který vybudoval páteřní síť NSFNET, na níž se později rozvinula economy of scale internetového podnikání a NSFNET po splnění své role katalyzátoru vývoje pak byla privatizována.
Nenechme se zmást vypočítáváním nevýhod a problémů digitální televize nebo tvrzením o tom, že "digitál je v nedohlednu" (např. Vladimír Železný v rozhovoru pro Euro 28, 9.7.2001). Je možné, že "digitál" na konci svého vývoje bude mít jinou podobu, že sfúzuje s jinými službami, a je pravděpodobné, že nové přijímače a vypínání analogového signálu také asi přijdou později, než dnes předpovídá ministr Schling. Ale to nic nemění na tom, že vývoj směrem k digitalizaci je neodvratný, a že nebude nic příjemného ocitnout se na straně těch, co zůstanou v analogové zaostalosti.
Příklady z rozvojového světa ukazují, že zaostalost některých zemí má příčinu také v tom, že zdejším vládnoucím elitám ten stav velice vyhovuje. Že by Českou republiku čekal podobný osud?
Jak hospodaří me-ziny
Jsou na tom lépe než e-ziny?
Už vím, kam zařadit Louč. Podle toho, co jsem se dočetl na www.onlinejournalism.com, Louč spadá do kategorie me-zine, což jest žurnalistický produkt připravovaný jedinou osobou. Na webu je jich prý čím dál tím víc a důvody vzniku jsou rozmanité. Jeden chce podpořit vydání své knihy, jiný zase propaguje své žurnalistické produkty v médiích mimo internet, a hodně novinářů - jak uvádí zdroj - takové webové stránky provozuje jen pro své vlastní potěšení. Zkrátka baví je psát a publikovat dle vlastní libosti, být sám sobě šéfredaktorem.
Jedním z takových me-zinů je webová stránka www.kausfiles.com, kterou provozuje bývalý reportér Newsweeku Mickey Kaus. Nedávno na ní zveřejnil výsledky svého hospodaření.
V parodicky laděné zprávě imitující tisková sdělení velkých firem Kaus hrdě hlásí, že za první pololetí vydělal 318,60 US dolarů, což je důkaz toho, že podnik The Kausfile je úspěšnější a ziskovější než renomovaný The New Yorker, nebo The New Republic a The Weekly Standard dohromady.
Výlohy kausfiles.com činily 600 USD za server, 1416 USD za služby databáze LEXIS-NEXIS, 150 USD za design a přibližně 180 USD za telefonické hovory. Příjmy tvořily 1000 USD za reklamu v záhlaví (pro Steven Brill's Contentville), 1610,69 USD z plateb Amazon Honors System (jak jsem vyrozuměl, jde o systém, který umožňuje čtenářům finančně podpořit webovou stránku) a navíc se zde objevuje 53,91 USD provize za prodané knížky a zboží zákazníkům Amazon.com, kteří se dostali na toto prodejní místo z kausfiles.com.
Stránky kausfiles.com prý navštíví měsíčně 30 000 čtenářů, kteří se zajímají o "redakční mix zaměřený na sex, auta a reformu sociálního zabezpečení", i když - jak CEO firmy Mickey Kaus uvádí - od chvíle, kdy Bill Clinton opustil prezidentský úřad, sexu ubylo.
V duchu oficiálních tiskových sdělení článek s titulkem "Webová stránka přinesla zisk" ve svém závěru seznamuje veřejnost s marketingovou strategii firmy, která je založená na kritice známých osobností americké žurnalistiky, což je zárukou a "solidní základnou budoucího růstu."
Když si to tak v hlavě srovnám, tak vlastně i Louč je úspěšným periodikem. Nevykazuje sice žádný zisk, ale na druhé straně nemá také žádné dluhy.