Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojů www.ceskenoviny.cz/media.html, www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.ihned.cz, http://www.britskelisty.cz, http://reklama.namodro.cz a dalších URL.

7. září ministr kultury Pavel Dostál stáhl z parlamentu vládní návrh zákona o rozhlasovém a televizním vysílání (parlamentní tisk č. 482), přestože už v lednu prošel ve Sněmovně do druhého čtení. Ten jsem komentoval článkem v Parlamentním zpravodaji, od ledna prodělal řadu peripetií. Před prázdninami ve Sněmovně kolovaly hned tři verze: Byl tu ten vládní "ministerský" návrh, dále pak tzv. Plevův návrh, který sice neodstranil nedostatky návrhu vládního, zato z něj vypustil téměř vše, co vadilo komerčním vysílatelům, a pak vznikla tzv. Kučerova verze, připravená pod vedením poslance vládní ČSSD Miloslava Kučery.

Tím, že Dostál svůj návrh stáhl, vyhnul se nebezpečí, že by do něj při jeho dalším čtení mohli poslanci svými změnami naroubovat Kučerovu verzi, se kterou Dostál nesouhlasí, hlavně kvůli její konciliantnosti vůči komerčním vysílatelům při prodlužování licencí. Poslanec Kučera teď musí svůj návrh zaregistrovat jako poslaneckou iniciativu a kolotoč projednávání začne opět od začátku.

Dostál má však jiný plán: do parlamentu chce přijít pouze s krátkou novelou ke stávajícímu zákonu 468/91, která by implementovala do naší legislativy požadavky Směrnice EU "Televize bez hranic" (o tom problému jsem kdysi napsal celou studii), a důkladné předělání vysílacího zákona by se tak odložilo na další léta.

Co si o tom myslím? Poslední verzi Kučerova návrhu jsem nečetl, takže nevím, do jaké míry se podařilo vylepšit ministerský návrh, aniž by konečný výsledek poznamenaly nějaké amatérské zásahy našich domácích kutilů ve Sněmovně. Ačkoli Dostálův postup znamená krok vzad a zkomplikování celé situace, má i své pozitivní stránky. Právě projednávané návrhy zcela opomíjejí digitální vysílání, které už neodbytně klepe na dveře. Dříve či později se legislativa bude muset ke specifice digitálního vysílání vyjádřit a možná by bylo trapné, kdyby tak pracně rodící se zákon se musel během jednoho roku znovu předělávat.

A neodpustím si ještě jednu kritickou poznámku na adresu našich legislativců. Nevím, zda má význam pouštět se v textu zákona do podrobností taxativních výčtů situací, jež mohou při výkonu státní správy v oblasti vysílání nastat, když realita je schopna produkovat stále nové a dosud neznámé situace, jež mohou záměr zákonodárce když ne přímo zmařit, tak alespoň obejít. Možná je to spojeno s naším chápání práva a jeho výkladem v soudní praxi, kdy vyložené podvody a do nebe volající porušení zákona zůstávají nepotrestány jenom proto, že se soudce alibisticky neodvážil interpretace obecnějšího pojmu a tvrdil, že zákon je nedokonalý, protože v něm chybělo přesně pojmenované postižení dané situace.

Zcela konkrétně - uplynulých deset let přinesl nejeden důkaz o tom, že se s licencemi dělají čachry a že ten, kdo ji dostane, nakonec v podstatě nevysílá, protože mezitím ovládne držitele licence někdo jiný, i když ze zákona je licence "nepřevoditelná".

Vládní návrh zákona na to regoval tím, že v §23 návrhu na dvou stránkách vypočítává, co všechno musí žadatel předložit, a co všechno bude později regulační orgán vyžadovat - od dokumentů požadovaných obchodním rejstříkem přes čestná prohlášení o původu finančních prostředků a o tom, že žadatel o licenci není ovládanou osobou a nejedná ve shodě, až po potvrzení finančního úřadu, že žadatel nemá daňové nedoplatky nebo nedoplatek zdravotního a sociálního pojištění.

Při tom sami zákonodárci dnes pochybují o tom, zda machinacím s licencemi bude možné zabránit, když ten, kdo ji skutečně bude kontrolovat, bude skryt za řetězcem společností, která vlastní jinou společnost a ta zas jinou společnost, tak jak je to dnes v našem obchodním podnikání obvyklé.

V této souvislosti nemohu nevzpomenout na německý zákon, který se nezdržuje detailním výčtem jednotlivostí, ale ve svém § 21 o předpokladech udělení licence žadateli sděluje: vyložte karty na stůl (die Auskunftsplicht - informační, vysvětlovací povinnost) a řekněte nám všechny své vlastnické a kontrolní vazby. Pokud bychom později přišli na to, že jste cosi zatajili a průběžně nás o změnách neinformovali, licenci vám sebereme.

Takže nevím proč vymýšlet v našem zákonu nová a nová potvrzení, z nichž mají prospěch jen byroktaté a notáři, když tato potvrzení často neodrážejí skutečný stav věci. Podle mého názoru německý zákon nabízí elegantnější řešení.

Dovětek k současnému stavu zákona: Co naplat, že současný zákon žádá od držitele licence, aby sdělil "doklady o výši základního jmění, vkladu jednotlivých společníků, výši jejich obchodních podílů", když víme, že rozhodují hlasovací práva, o nichž se společníci mohou dohodnout zcela v jiném poměru, než jsou jejich majetkové vklady.

Od poslední novely zákona 468/91 má Rada ČRRTV možnost žádat od provozovatele ještě navíc "společenskou nebo zakladatelskou smlouvu, stanovy a seznam akcionářů", takže jsem zvědav, jak toto právo využije v právě probíhajícím správním řízení týkajícím se netransparentního vlastnictví TV Prima - viz další článek).

Nejsem si jist, zda Jana Ciglerová v Lidových novinách 19.září správně citovala ředitele ČSOB Pavla Kavánka, který o firmách z bývalého hájemství IPB údajně řekl, že se chovají jako "divocí koně, kteří v současné době cválají bez otěže vlastní cestou."

V jiných novinách (Euro č.38, 19.září) jsem se dočetl, že Kavánek prohlásil: "Existující bílí koně se utrhli a cválají teď vlastní cestou", což podle mého názoru mnohem lépe vystihuje skutečnost, že jde o tzv. bílé koně, nikoli o koně divoké.

Neboť čím jsou vlastně takoví lidé jako Ivan Zach, který dnes údajně vlastní společnost Domeana a činí si nárok na TV Prima? Stačí se podívat do obchodněrejstříkové minulosti Ivana Zacha, aby bylo zcela jasné, že se motal vždycky tam, kde ho "hoši z IPB" potřebovali, včetně kontroverzních privatizací Karlovarského porcelánu nebo novoborského Crystalexu.

A já jsem - na rozdíl od Jany Ciglerové - porozuměl Kavánkovu poselství takto: pupeční šnůra úvěrových privilegií, která propojovala centrálu IPB s jejich bílými koňmi v jednotlivých společnost holdingu se převzetím IPB do vlastnictví ČSOB přetrhaly. Tito bílí koně jsou teď bez otěží a bez opratí a musejí se dnes postarat sami o sebe tam, kde se v okamžku pádu IPB ocitli a každý z nich se snaží zachránit a urvat pro sebe, co se dá.

Ivan Zach to zkouší s Domeanou, o které někdejší tisková mluvčí IPB Barbora Tachecí tak přesvědčivě prohlašovala, že je plně pod kontrolou banky IPB, a že IPB v Domeaně TV Primu jenom "dočasně zaparkuje" do doby, než si vytvoří novou strukturu svého investičního holdingu.

Dnes se Ivan Zach tváří, jakoby Domeana byla zcela samostatným subjektem bez jakýchkoli závazků ve vlastnictví GES Holdingu. Proti tomu se brání ČSOB smlouvou z roku 1995, podle níž Domeana dostala nikoli vlastnická práva, ale pouze právo spravovat přímé i nepřímé majetkové účasti banky - tehdy IPB, dnes ČSOB.

Vedle TV Prima se tady vede boj hlavně o IPB Pojišťovnu a Českomoravský penzijní fond, ale protože rozřešení všech těchto sporů soudní cestou nějakou dobu potrvá, zdá se mi, jakoby se ČSOB snažila urychlit celou věc a napadnout slabé místo protivníka alespoň ve věci TV Prima .

Podle toho, co se dozvídám z médií, ČSOB se zřejmě snaží využít zákona č.468/1991 a jeho paragrafů o nepřevoditelnosti licence, přičemž jí do karet hraje současné správní řízení, které Rada ČR pro R a TV vysílání zavedla proti FTV Premiéra právě kvůli nejasným a netransparentním vlastnickým poměrům jejích majitelů..

Ivan Zach ovšem také nezahálí. Snaží se prosadit do vedení TV Prima své lidi, kteří by nasměrovali toky peněz tak, aby dluhy zůstaly servisním organizacím a bance (zadluženou servisní společnost Premiéra TV a.s. prý už poslal do konkurzu), a zisky zůstávaly u držitele licence FTV Premiéra, kterou Domeana zatím stoprocentně ovládá.

Je tu ovšem jeden háček. Kdyby se přišlo na to, že provozovatel vysílání FTV Premiéra porušil zákon 468/1991 - například tím, že licence byla neuatorizovaně převedena na jiný subjekt, nebo že zde byly provedeny změny, o kterých nebyla Rada předem informována, mohla by FTV Premiéra o licenci pro vysílání TV Prima přijít, čímž by její hodnota pro Domeanu klesla na nulu.

Problém je v tom, že Rada se až dosud v podobných situacích stavěla do pozice mrtvého brouka. Zaštítěna obecností zákona a jedním precedenčním judikátem se celou dobu tvářila, jakoby ji zajímaly jen poměry u držitele licence (zde FTV Premiéra) a nikoli u společností, které tohoto držitele licence vlastní či ovládají (zde Domeana). Takže jsem velice zvědav na to, jak to všechno dopadne.

Ti, kteří mají zájem o informace, jak Rada převedla stoprocentní účast IPB v FTV Premiéra na a.s. Domeana, si mohou nalistovat na http://www.rrtv.cz poslední výroční zprávu Rady za rok 1999, kapitolu II.2.3., str.55.

V této souvislosti mne napadá, že i Jiří Šmejc z MEF Holding, který půjčil Železnému peníze na novou Novu, může být také takovým bílým koněm, který se teď bez opratí musí snažit sám za sebe. U něho si však nejsem zcela jist, zda není zapřáhnut ještě do nějakého jiného kočáru.

Situaci, kdy MEF Holding se přihlásil do licenčního řízení v Bulharsku o frekvence, na kterých se až dosud retransloval ruský program (cca 65% pokrytí), se dá vysvětlit dvojím způsobem:

- buď Šmejc a MEF Holding chtějí všem doma ukázat, že své mediální podnikání, ke kterému se dostali jako slepí k houslím díky ješitnosti a schopnostem Vladimíra Železného, mají pevně v ruce a chtějí ho dále rozvíjet, byť šance, že by mohli v konkurenci ostatních žadatelů v Bulharsku uspět, je podle všeho mizivá;

- nebo ti, kterým Jiří Šmejc slouží jako bílý kůň, mají v Bulharsku tak dobré známosti, že si troufají vstoupit do soutěže i na tomto neprobádaném území.

Na tiskové konferenci, která oznamovala zahájení satelitního digitálního vysílání UPC Direct se potvrdily mé obavy, které jsem vyslovil ve svém komentáři Quo vadis UPC Vše nasvědčuje tomu, že zahraniční investor zatím zcela podléhá domácím zvykům, podle nichž při podnikání jde především o to zaujmout dobrou dominantní pozici, z níž pak můžete zákazníkům diktovat, namísto toho, abyste jim sloužili. Navíc se tady opakuje známé schema, že na projektu se přiživuje velké množství firem s neproduktivními výdaji.

Na základě čeho si dovoluji takovou ostrou kritiku? Posuďte sami. Nejprve něco o službách. UPC Direct nabízí digitální balík Rodina s 15 programy a k tomu 3 prémiové programy - filmový HBO (česky), sportovní Sport1 (česky, začne od 6.října) a erotický Private Gold (anglicky).

Rodina obsahuje tyto programy (v závorce uvedeny informace dle propagačního letáku): Cartoon/TCM (anglicky), Fox Kids (česky a anglicky), Eurosport (česky a anglicky), Eurosport News (anglicky), CNN International (anglicky), Reality TV (od října česky), Max1 (česky) National Geographic (české titulky), Travel Channel (během čtvrtého čtvrtletí česky), Discovery Channel Europe (česky a slovensky), Animal Planet (česky a slovensky), Romantica (telenovely, které se osvědčily v Polsku, od října česky), Hallmark (česky), MTV (tři verze - MTV2, MTV-Extra, MTV-Base), VH1 (dvě verze - VH1-Classic, VH1-Export).

Ceník je následující: Rodina - 462 Kč, Rodina+HBO - 801 Kč, Rodina+Sport1 - 760 Kč, Rodina + Private Gold - 718 Kč. Následují pak ještě další kombinace Rodiny a placených kanálů a když si zákazník objedná všechno, dostane slevu a zaplatí měsičně 1235 Kč.

Ceny tudíž nejsou nijak lidové a já na jednu stranu chápu investora, že vysílací práva těch programů také něco stojí, nemluvě o výrobě českých verzí. Takže, když už nabízím tuto službu, která není nijak laciná, tak bych se jí snažil podepřít tím, že ta služba bude solidní, a že vše, co naslibuji, taky splním, a že tu finanční oběť zákazníkovi osladím dobrým a férovým zacházením.

Já však mám pocit, že UPC občas operuje se vzdušnými zámky, kdy všechno "bude", ale neříká se kdy a jak. Na konci nabídky je věta: "některé programy mohou být spuštěny až v průběhu podzimu roku 2000" a "změna programu vyhrazena". Ale dobře, věřme, že všechno dobře dopadne, a že programy budou od října na nás mluvit česky nebo slovensky po celou dobu vysílání a ne jenom občas.

Je tu však věc, která mne trápí mnohem více, neboť ten způsob jednání nemá daleko ke způsobu trhovců či taxikářů, kteří vám nejsou schopni říci předem, jakou cenu na Vás vybalí. Jedním z propagačních sloganů firmy je, že zařízení dostává zákazník zdarma, lépe řečeno za 2000 Kč vratné zálohy, ačkoliv přijímač (Philips DSX 6010 s vestavěným dekódérem Cryptoworks) má hodnotu 14640 Kč. To beru. Ale podívejte se blíže na ceník jednorázových poplatků. Instalační poplatek je totiž "stanoven konkrétní instalační firmou".

Na tiskové konferenci jsem se zeptal, jak veliký ten poplatek asi bude, a proč UPC nechala svým smluvním partnerům volnost cenové tvorby, a proč si nepodržela dohled nad instalací, když jí to může poškodit v případě, kdyby instalační firmy se nechovaly seriózně. Ředitel Kacovský mi cenu instalačního poplatku neřekl. Udiveným hlasem se ptal, co je na tom neobvyklého, že se ceny budou různit, když přece nelze předem vědět, jak instalace bude náročná, kolik metrů kabelu bude třeba atd.atd. A navíc, užívání smluvních firem prý šetří peníze, UPC na to nemá, aby sama instalovala. To sice chápu, ale moje otázka, proč tedy firmám UPC nestanoví nějaké rámcové podmínky, když je de facto autorizovala pro poskytování svých služeb, zůstala bez odpovědi. UPC prý instalační firmy proškolila, dala jim certifikát a tím to pro UPC končí.

Tak jsem se podíval, jak to tedy dělají jinde, když také tam nemohou předem vědět, kolik kabelu spotřebují a přesto zákazníkovi řeknou, kolik ho to bude stát. Když si blíže prohlédnete podmínky instalace, které nabízí Sky digital v Británii, tak jsou krystalicky čisté a průhledné. Instalace Vás bude stát 100 liber, a když si předplatíte službu nejméně na rok, dostanete slevu a budete platit jen 40 liber. Oni si ty spotřebované kabely asi dokážou nějak lépe spočítat.

Pan Bradáč ze Satelitu se také ptal, zda se ke službě dostanou ti, kteří už digitální satelitní přijímač mají. Odpověď: Nikoli, musíte používat náš přijímač. Dotaz: Budou v digitálním paketu také programy českých terestrických programů? Mlhavá odpověď: Budeme se o to snažit.. atd.atd.

Zkrátka, z tiskovky jsem odcházel se smíšenými pocity a přiznám se, že být zahraničním investorem, tak bych se hluboce zamyslel. Ten trh pro placenou satelitní televizi tady není velký. Nabídka je atraktivní pro majitele vil, domů a chalup mimo dosah kabelových rozvodů, pro něž 500-800 Kč měsíčně nebude žádný velký obnos. Tedy prozatím žádná masová poptávka. Aby se to rozjelo ve velkém, aby se pak mohly buď snížit ceny nebo rozvinout další služby za stejnou cenu, k tomu bude třeba velkého úsilí a velká vstřícnost zákazníkovi.

Zatím se mi však zdá, že většina těch, kteří se zde na tom podnikání podílejí, se chovají tím typickým českým způsobem: není důležité, aby podnik prosperoval, důležité, abych prosperoval já, a abych z toho podnikání utrhl co nejvíce peněz (třeba tím, že si budu účtovat monopolní ceny za instalaci). A ty, milý zahraniční investore, přihraj peníze, za které my to tady rozjedem, samozřejmě, po našem. S velkými reklamními výdaji, na kterých se přiživí pár reklamních agentur. A pokud to nebude přinášet zisk, protože příjmy nepokryly výdaje, s tím se musíš milý investore smířit, však ty to někomu zase prodáš a ztráty odepíšeš. Co je to pro tebe pár milionů dolarů.

Pokaždé, když se mi zvýší cena za službu, bedlivě zkoumám, zda ta služba se skutečně zlepšila (například zda pošty skutečně dostávají takové moderní vybavení, které znám ze svého pobytu v cizině), nebo zda služba je stejná a já se potom ptám: Komu jsem připlatil na zbytečně drahé služební auto, na neefektivní personál, na zvýšení manažerských platů?

S KabelNetem, který je součástí UPC jsem si však v minulých dnech vyrovnal účty. To, co si měsíčně připlácím, to jsem si na tiskových konferencích a rautech už vybral.

My tu vůbec bereme politiku smrtelně a tak nějak zasmrádle vážně, ukažte mi jinou zemi, kde by v neděli vysílaly televize tři debaty s politiky... Ona totiž média u nás z padesáti procent politiku vytvářejí, místo aby ji komentovala a kontrolovala.

Jiří Bartoška v rozhovoru s Mirkou Spáčilovou pro Magazín DNES 14.září 2000

U nás je (mediální scéna) malá a není dostatečně politicky vyprofilovaná. Dříve, těsně po listopadu, se dalo daleko precizněji odhadnout, který list je na které poltiické frontě. Dnes je komerční úspěšnost daleko důležitější než politická vyprofilovanost daného média. A podle toho se mění i novináři. Po revoluci se snažili loajálně pracovat pro vyprofilovaný titul, dnes loajálně a profesionálně pracují pro titul, který si na sebe musí vydělat.

Tiskový mluvčí prezidentské kanceláře Martin Krafl v nedělní příloze Lidových novin 9.září 2000.