Mohlo by se také napsat: sedmnáct prázdných, uměle nafouknutých bulvárních senzací. Neboť to, co Luděk Navara v úterní zvláštní příloze MF Dnes pod titulkem "Záhady listopadové revoluce" napsal, snad ani nijak nazvat nelze.
Nejde o to, jakým způsobem Navara si své „záhady“ vymýšlí, aby mu vyšly do čísla sedmnáct. Některé jeho otázky jsou částečně legitimní. Nicméně odpovědi, které čtenářům nabízí, a vůbec celý styl tohoto článku, jsou exemplárním příkladem povrchnosti práce českých novinářů, kteří namísto aby studovali validní dokumenty a primární zdroje (například Zprávu
vyšetřovací komise FS pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, nebo knihu historika Jiřího Suka Labyrintem revoluce), spoléhají se na mobiltelefonová interview a opisování z jiných médií. Takže popořádku.
Záhada 1. Kdo revoluci vlastně začal?
Už způsob této otázky naznačuje schematický pohled na dějiny. Revoluce nikdo nezačíná. Začínají se státní převraty, ne však revoluce. Revoluce vznikají z revolučních situací, v nichž nazrává potřeba zásadních změn na základě vnitřního pnutí ve společnosti, většinou kvůli vzniklým a neřešeným problémům a konfliktům. O tom, že vědomí nezbytnosti nějakých změn prostupovalo v roce 1989 téměř všemi vrstvami společnosti, by se dalo najít více důkazů.
Těch revolt tady bylo více, a nebyly to jenom studenti. Smiřme se konečně s tím, že do událostí 17.listopadu se slily nejrůznější vlivy z tolika zdrojů, že jejich záměrné vyvolání nebo cílené řízení a dirigování by nezvládla ani ta sebeschopnější tajná služba či nějaký geniální režisér.
Záhada 2. Jak se studenti dostali na Národní třídu?
Odpověď potvrzená z více zdrojů, navíc přímo od organizátorů (Marek Benda, Martin Mejstřík a další,) zní: bylo to živelné. Jeden člověk typu Zifčáka/Růžičky by to nezvládl. Jen tak na okraj: existuje televizní dokument, v němž dnešní poradce prezidenta Klause Ladislav Jakl vzpomíná na to, jak on sám na Výtoni, u železničního mostu, dirigoval průvod směřující od Vyšehradu směrem do centra. Byl tedy Jakl agent provokatér? Samozřejmě, že ne. Byl pouze radikál, a takových radikálů tam asi bylo více, nejen Zifčák/Růžička.
Záhada 3. Podvod s mrtvým studentem Šmídem?
Myslím, že moje bývalá žena opět podlehla touze po popularitě, když Luďkovi Navarovi dodala zcela nepotvrzenou (a navíc dosti nelogickou) hypotézu o tom, proč byl vybrán jako údajný mrtvý student Martin Šmíd, identifikovatelný jako student mat-fyz. Kdyby Martin odjel na víkend ke kamarádovi na Slovensko, nemohl by být v Praze a tedy údajně zabit. O tom, zda odjede na Slovensko nebo zůstane v Praze, bychom jako rodiče zcela určitě věděli.
Záhada 4. Jak se zpráva dostala do médií?
Není to žádná záhada. Předpokládám, že věta "Proč se zpráva vůbec dostala do médií, Šmídová nechápe," je Navarův výmysl, protože nevěřím, že by to Jana Šmídová jako zkušená novinářka nevěděla.
Zdrojem byl Petr Uhl, od něhož informaci převzaly všechny agentury. V úterý 16.11.2004 v Událostech ČT se Uhl touto dezinformací dokonce chlubil a tvrdil, že ji jeho agentura VIA vydala jako první. Současně, možná dokonce i dříve než VIA, tu zprávu do světa však vyslaly také světové agentury, kterým Uhl dodával ústní informace.
Jejich obsah lze vyčíst z agenturních zpráv UPI a Reuters (Žantovský), které jsem si už před lety vyrešeršoval z placených databází, a které uvádím ve zvláštní příloze. Každý se tak může na detailech přesvědčit, jak spolehlivým zdrojem Uhl asi byl.
Zpočátku jsem si myslel, že Michael Žantovský byl jediný, kdo Uhlova mrtvého studenta vypustil do světa. Ale byla tu také UPI a také – jak zjistila jedna naše studentka v bakalářské práci – francouzská AFP. AFP zprávu o mrtvých studentech, nejprve anonymně, později s odkazem na Uhla, vyslala dokonce dříve než Reuters.
Záhada 5. Co řekl a neřekl Šmíd pro televizi?
Tady Navara naprosto fabuluje, když z Martinovy televizní výpovědi, jejíž textaci je možné si ověřit kdykoli v archivu ČT a okolnosti ustřiženého konce rozhovoru lze zjistit jednoduchým dotazem u dnešního reportéra Novy Pavla Dumbrovského, vyvozuje dalekosáhlý závěr: "Vypadá to, že revoluce, která propukla, vznikla kvůli nedorozumění, omylu či podvodu."
Pokud je na televizní prezentaci Martina něco záhadného, tak jenom ten fakt, že na kameře došlo k technické závadě a obraz byl černobílý. Když jsem pátral u lidí z Televizních novin, jak to bylo, bylo mi sděleno: "Zkrátka se to přihodilo, kameramanovi na kameře "odešel burst"." Zda náhodou, či záměrně, to by musel říci onen kameraman.
Kdyby si Navara lépe prohlédl internet, mohl se setkat se stránkou http://www.totalita.cz/1989/1989_11_smid_zapis.php, na které Martin své zážitky včetně rozhovoru s Dumbrovským popisuje.
DODATEK 19.11. Dnes mi Martin poslal vlastní text, který uvedl slovy: "V navalu nechuti k psani grantu jsem stvoril jakesi dilo..." Zařadil jsem ho do Listárny Louče.
Záhada 6. Proč tento student a ne někdo jiný?
Zde poprvé jsem ochoten s Navarou trochu souhlasit. Není mi to jasné dodneška. Kdyby to byl jen Martin Šmíd, nedivil bych se, Martinů Šmídů běhá po světě plno. Ale "student mat-fyz" byla už poměrně přesná identifikace. Mohlo jít sice o náhodu, ale kdo ví...
Záhada 7. Kdo za tím byl?
Zcela správně Navara cituje Martina, že "klíčem je Drahomíra Dražská, která informaci rozšířila." Jenomže Dražská je zároveň klíčem i zaseklým zámkem, který ty dveře k pravdivé informaci uzavírá. Mně by stačilo vysvětlení, proč Dražská v pátek večer Litomiské sděluje informace o bezejmenném zabitém příteli, zatímco druhý den v sobotu ráno tento přítel dostává jméno a profesi. Zde je citát ze zprávy parlamentní vyšetřovací komise
Sobota 18. listopadu 1989
-- přibližně 0.30
Dražská, Litomiská a Kulhánek odcházejí na I. P. Pavlova na noční autobus, přičemž cestou Dražská prvně hovoří o kamarádovi, který byl, na Národní zbit do bezvědomí, což měl příslušník SNB v červeném baretu komentovat slovy: "To je dobrý, ten už má dost". Jméno Šmíd však dosud nepoužila.
XXX sv. Litomiská, Kulhánek
-- 2.00
Dražská přišla domů k matce a jde spát.
XXX svědek Habancová
-- 10.00
Dražská telefonuje Litomiské na jí poskytnuté číslo, ptá se, zda by ji nedoprovodila na lékařskou kontrolu a říká "že jí musí něco říct". Litomiská, povoláním pečovatelka, svoluje a domlouvá setkání v metru.
XXX svědek Litomiská
Pouze u těchto dvou záhad jsem ochoten akceptovat význam položených otázek, pro jejichž zodpovězení však Navara učinil minimum. Všechny další takzvané záhady jsou záhadami nafouknutými fantazií novináře, přičemž v odpovědích na kladené otázky je plno nepřesností. Pokračujme...
Záhada 8. Kdo je Dražská?
Redaktor se opět spoléhá na čísi druhotnou výpověď: "Dražská prý dřív dělala vrátnou na koleji." Podle šetření Vojenské prokuratury Dražská povolání vrátné na studentské koleji dělala jen krátkou dobu. Od vyšetřovatele jsem se dozvěděl, že odsloužila jen osm či devět služeb. Jak uvádí zpráva parlamentní vyšetřovací komise, v listopadových dnech pracovala Dražská na pracovišti telekomunikací v ulici Politických vězňů.
Záhada 9. Proč se jí věřilo?
Odpověď je jednoduchá. Brutálnost zásahu na Národní ulici dávaly její výpovědi pravděpodobnost.
Záhada 10. Kdo stál za depeší do Washingtonu?
To je uměle vytvořená "záhada", na kterou Navara dokonce sám odpovídá. Informátorka americké ambasády měla v Praze přítele, který se s fámou setkal při ošetření v nemocnici, tedy viz "záhada" číslo 9.
Záhada 11. Byli Dražská a Zifčák domluveni?
Zde mohu posloužit informací získanou z rozhovoru s vyšetřovatelem na Vojenské prokuratuře někdy v březnu v 1990, když jsem sem byl pozván ke svědecké výpovědi. Zifčák zde prý vyšetřovatelům líčil, jak mu jeho řídící orgán nabízel Dražskou jako pomocníka, ale on že ji odmítl, protože ji prý na plnění úkolů nepotřeboval.
Je možné, že Dražská nějaké vazby na StB měla. Jenomže výpovědi, které Zifčák podával v březnu vyšetřovatelům vojenské prokuratury, jsou nevěrohodné a často snadno vyvratitelné, na což upozornila také Zpráva pro vyšetřování událostí 17. listopadu.
V té době totiž Zifčák již rozehrává svoji dezinformační kampaň (Zifčák hrající mrtvého studenta), která je tak překvapivě úspěšná. Stačí si přečíst Navarovu větu: "Tam (Zifčák) předstíral vážně zraněného" s dodatkem "Kvůli dramatickému účinku se prý přitom zabalil do vlajky." Jaký je pak rozdíl mezi estébáky sepsanou dezinformací tzv. Zifčákových pamětí a přílohou MF Dnes napsanou v bulvárním stylu?
Záhada 12. Co chtěla KGB v Praze?
Záhada 13. Byl scénář revoluce napsaný v Moskvě?
Opět umělé vyvolávání záhad, které záhadami nejsou, navíc byly v průběhu posledních let víceméně vyvráceny.
Záhada 14. Proč byli komunisté k smíchu?
Nevím, co je na této "záhadě" záhadného.
Záhada 15. Proč netekla krev?
Opět žádná záhada, neboť jak sám Navara uvádí, ve stranických a mocenských špičkách převládl názor, že krizi je třeba řešit politicky, nikoli mocensky, silou násilím. Na nedávné besedě na FFUK s historikem Jiřím Sukem mě překvapilo, když jsem zjistil, že Jiří Suk, autor knihy Labyrintem revoluce, nepátral po roli, jakou ve
vývoji sehrála armáda, konkrétně generální štáb. Pokud je mi známo, tak jeho tehdejší náčelník generál Vacek nechal v listopadových dnech po dohodě s úřadem vlády odzbrojit Lidové milice, když převezl jejich sklady zbraní do kasáren.
Není vyloučeno, že mu to obránci starých pořádků později spočítali. Nebo snad rozbitá hlava poslance KSČM Miroslava Vacka na schodech vojenské ubytovny Juliska 27. března 1997 byla skutečně způsobena pádem ze schodů v podnapilosti?
O tom, jak v mocenských strukturách vítězilo politické řešení, mohu doložit příkladem z oblasti médií. Když se v kritickém týdnu 20.-27.11.1989 televizní vzbouřenci z ČST dotazovali, jak to vypadá na vysílačích, zdejší technici jim odpověděli: "Přišel sem nějaký člověk z ministerstva vnitra a sedí u telefonu." Na dotaz, zda by vypnuli vysílání, kdyby jim to poručil, odpověděli: "Co jiného bychom mohli dělat?" Ten soudruh tam prý u telefonu seděl několik dní, ale telefon nikdy nezazvonil, a dotyčný soudruh se později beze slova vypařil. (Mám to z druhé ruky, ale jak jsem koupil, tak prodávám.)
Záhada 16. Kam se vytratil Ladislav Adamec?
Opět jedna z virtuálních Navarových záhad, neboť vše bylo popsáno a zdokumentováno historiky, aniž by se nad odchodem Ladislava Adamce ze scény kdokoli podivoval.
Záhada 17. Proč nás to po patnácti letech tak vzrušuje?
Na to Navara odpovídá: "Tehdejší pád komunismu přece ve skutečnosti až tak velkou záhadou není. Ale k vysvětlení některých věcí nazrál čas."
Jestliže tedy pád komunismu záhadou není, tak nevím, proč si Luděk Navara dal takovou práci s vymýšlením záhad, které záhadami nejsou, které ani nepoučí, ani nepobaví.
Ve srovnání s přílohou Lidových novin na stejné téma to tentokráte MF Dnes prohrála. Lidovky se nechytaly bulvárních pseudozáhad, ale přinesly o to více zajímavých detailů listopadové historie.
Kromě toho si všimly jedné nikoli nevýznamné skutečnosti. Bez vysílání přímých přenosů z Letné by úspěch generální stávky 27.listopadu byl na vážkách. Byla to televize, která roznesla poselství o politických změnách v Praze do celé republiky a tím překazila naděje exponentů bývalého režimu, že venkov a dělníci se k Praze a studentům a hercům nepřipojí.