| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 3.5.2005 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Zpravodajský kanál ČT24 v zrcadle textů Louče
Pokud si dobře pamatuji, to téma vnesl do médií Jan Potůček někdy na jaře loňského roku. Poslal mi e-mailem otázky, co si myslím o budoucnosti zpravodajského kanálu v ČR, což mě vyprovokovalo k napsání článku Proč ČR nemá zpravodajskou televizi, když Poláci, Maďaři a Slováci ji mají?
Napsal jsem zde kromě jiného: “Já tvrdím, na rozdíl od některých lidí z ČT, že zpravodajský kanál bylo možné už před léty vytvořit i v rámci stávajícího rozpočtu, s vícenáklady nepřesahujícími 50 milionů Kč (cena jednoho televizního seriálu). Stačilo zařídit odbavovací pracoviště, existující příspěvky z ČT1 a ČT2 dát do bloků a dodat jim jinou hlasatelskou ambaláž a nechat je v programu rotovat, jako to dělají jiné stanice.
Takový kanál by lépe využil potenciál regionálních zpravodajů, jejichž příspěvky se toulají v málo sledovaných časech. Takový kanál by mohl vysílat přímé přenosy z parlamentu, aniž by je musel zaznamenávat a umisťovat do nočních časů. Takový kanál by mohl více využívat nabídky Euronews, ke které se ČT jako člen EBU dostává zdarma.
To všechno by bylo možné, kdyby bývalí ředitelé měli tu vizi a odvahu něco podobného vytvořit a nabídnou na satelit a do kabelových sítí. Co na tom, že by takové vysílání šlo zpočátku „do prázdna“. Bylo by tu alespoň něco, na čem by se mohlo dále stavět.”
Krátce nato Štěpán Kotrba z Britských listů udělal rozhovor s ředitelem ČT Janečkem ČT potřebuje 6,5 miliard , v němž z této mé úvahy citoval. Louč rozhovor zaregistrovala v glose na okraj dne:
21.5.2004 - Na otázku Štěpána Kotrby v Britských listech "Jak drahá bude „trojka“ podle posledních propočtů? Milan Šmíd odhaduje vícenáklady nepřesahující 50 milionů Kč – tedy cenu jednoho televizního seriálu. Má pravdu? Klesla do té míry investiční náročnost kvalitního zpravodajství? Nebo je Milan Šmíd snílkem, který nemá představu o nákladech vysílání?" generální ředitel ČT Jiří Janeček odpověděl:
Tato glosa vyprovokovala výměnu dopisů s jedním pracovníkem ČT, jehož jméno nebudu uvádět. 25.5.2004 mi napsal kromě jiného: “Ani ve snu by mě nenapadlo, že zrovna vy rozšíříte řady mediálních brouků Pytlíků, co jich tu, od Parlamentu až po ceskamedia.cz, je” a poté vypočítal, proč věci nejdou.
Kromě jiného proto, že budova objektu zpravodajství je přeplněná, takže “jakýkoliv projekt zpravodajského kanálu je závislý na nějaké formě dostavby, která sama o sobě bude pár desítek miliónů stát i v té nejstřízlivější verzi.” Nejvíce ho popudila moje zmínka o “stolu a jedné kameře” v nějakém nevyužitém rohu. Dále zpochybnil i možnosti intenzivnějšího využívání agenturních zdrojů, protože “spoléhání se na ne příliš kvalitní Euronews, by se nám mohlo vymstít. Již minimálně rok se vážně uvažuje o konci tohoto projektu.”
Ve své odpovědi tentýž den jsem kromě jiného napsal: “úvahy o nějakých dostavbách a přístavbách OZ nebo o nezbytnosti stavět další drahé newsroomy, ve mně vyvolávají jisté pochybnosti o tom, zda lidé v ČT jsou schopni vystoupit ze své „splendid isolation“ vypolstrované jistotou poplatku, zda se umějí rozhlédnout se po světě a kolem sebe – a také po svých soukromých konkurentech – aby zjistili, že věci se dají dělat také jinak, než jak se dělaly před deseti patnácti lety.”
A dopis jsem zakončil větou: “Budete-li i nadále v pozici mrtvého brouka, bude to komerční televize, která Vám ten zpravodajský program vyfoukne. Leoš Pohl už k tomu dělá první kroky.”
Jak známo, v té době již ležela v Úřadu Rady pro R a TV vysílání žádost společnosti Region Media o satelitní a kabelovou licenci pro parlamentní kanál 24.cz. Detaily jsem popsal v článku pro týdeník Ekonom (24.6.2004) Když veřejnou službu zajišťují soukromníci.
V průběhu léta loňského roku se cosi začalo v ČT hýbat (někdy bych rád věděl, kdy a jak se podařilo ředitele Janečka přesvědčit), takže už na podzim měla glosa Louče na okraj dne toto znění:
19.10.2004 - Když jsem v dubnu pátral po tom, Proč ČR nemá zpravodajskou televizi když Poláci, Maďaři a Slováci ji mají?, našel jsem dva důvody, z nichž tím druhým bylo „zanedbání ředitelů veřejnoprávní ČT.“ Nyní pod tlakem komerční konkurence a snahy soukromníků vytvořit parlamentní kanál, Česká televize přichází s vlastní iniciativou. Sympatické na ní je to, že – alespoň jak doufám – se chce vejít do současného rozpočtu a stavu pracovníků. Jenomže vedoucí míní a zaměstnanci často mění. Uvidíme.
Jak se dalo očekávat, proti existenci zpravodajského kanálu ČT se náhle vyrojila řada námitek, které jsem 26.10.2004 komentoval v článku Zpravodajský kanál a déja vu české mediální politiky.
Napsal jsem v něm kromě jiného: „Mně osobně jako divákovi je jedno, zda kvalitní zpravodajský kanál dostanu ze soukromé nebo veřejné sféry. Ale dost mi vadí, když někdo ať už z důvodů ideových (sympatie, nesympatie) nebo z důvodů osobní provázanosti s jednou z těchto sfér (veřejnoprávní, komerční) se apriorně snaží nabídku svého potenciálního konkurenta zlikvidovat, aniž by tato byla podrobena veřejnému zkoumání co do prospěšnosti pro diváckou obec.
(DODATEK 5.5.: V tom komentáři jsem měl na mysli nejen odpůrce vzniku zpravodajského kanálu ČT, ale také odpůrce vzniku soukromého parlamentního kanálu 24.cz., kteří se snažili zabránit jeho připojení na parlamentní kamerový systém.)
Nedělejme si iluze, seriózní nebulvární zpravodajský kanál se v českých poměrech ještě dlouho neuživí (reklamou, poplatky od kabelových distributorů). A právě z tohoto důvodu já osobně se vyslovuji pro to, aby projekt zpravodajského kanálu ČT nebyl odložen k ledu. Získal bych tím jistotu, že peníze na celodenní zpravodajství půjdou ode mne, a nikoli od nějakého finančně obchodního konglomerátu, jehož záměry či cíle se mohou, ale také nemusejí krýt s cílem veřejného prospěchu.”