Na začátku byla tisková zpráva ministerstva dopravy ze 14. ledna o smlouvě s dodavatelem systému elektronické dálniční známky.
Tiskovou zprávu mdcr.cz převyprávěla ČTK, její text novinky.cz uvedly titulkem "E-shop dálničních známek bude stát přes 400 milionů".
Vznikla mediální aféra, na jejímž začátku byla sociální média. Ve středu 15. ledna zprávu na Facebooku krátce okomentoval Jiří Hlavenka. Ohlas na jeho post byl tak veliký, že se k němu vrátil v sobotu 18. ledna rozsáhlým textem, kde byla rozebrána slabá místa IT zakázek obecně a té na e-shop dálničních známek konkrétně a zvlášť.
Na problém se zaměřil také známý “hlídač smluv” Michal Bláha v DVTV v úterý 22. ledna.
Premiér Babiš zavětřil a alibisticky hodil ministra dopravy Kremlíka přes palubu (odvolán 22. ledna) s cílem vylepšit si “antikorupční image”.

Mezitím Tomáš Vondráček, ředitel marketingové společnosti Actum Digital zorganizoval na víkend 25.-26. ledna hackaton prodejního systému dálničních známek (hackaton - složení slov hack a maraton - jednorázová akce na řešení daných softwarových problémů), na němž šedesát dobrovolníků/programátorů vytvořilo e-shop dálničních známek za zlomek ceny zveřejněné zakázky.
Jenomže jak se později ukázalo, e-shop tvořil jen jednu menší část celého systému elektronické dálniční známky, do něhož mají být zakomponovány i bezpečnostní prvky požadované BIS.
Titulek novinek.cz o e-shopu za 400 milionů byl tedy zavádějící.

Premiér Babiš opět projevil svůj dobrý čich na politický marketing. V neděli 26. ledna hackaton navštívil a fotky zveřejnil na Facebooku.

Na druhé straně nevím, proč moderátor v diskusi tak zřetelně dával najevo, na čí straně stojí, a nenechal debatující, aby si to rozdali mezi sebou, a sám stál nad věcí.

Ve středu 8. ledna havarovalo v Teheránu ukrajinské letadlo se 176ti lidmi na palubě. Íránské úřady nejdříve zatloukaly, ale pak v pátek musely přiznat, že letadlo omylem sestřelily revoluční gardy krátce poté, co íránské střely jako odvetu za zabití Kásima Solejmáního napadly americkou základnu v Iráku, odkud startoval dron s raketou na Solejmáního.
To, co původně hrozilo eskalací úderů a protiúderů, po tragedii ukrajinského letadla utichlo, i když kdo ví, zda v duši nějakého osamělého vlka nedřímá duch pomsty Američanům na jejich vlastní půdě.
V Íránu se ozvali ti, kterým leží revoluční gardy v žaludku, americká média tyhle protesty zveličují, jakoby zdejší režim byl na spadnutí, naštěstí ČT se tentokráte (na rozdíl od Ukrajiny v roce 2014) do jejich vleku nedostávají.

Také já si myslím, že Válková není příliš vhodnou osobou pro funkci ombudsmanky, a že bylo správné na její minulosti upozornit.
Nicméně nemohu se zbavit rozpaků nad sekernickou a manipulativní prezentací případu Michalem Půrem (potažmo Petrem Blažkem), který komentář a2larm.cz, popsal jako „snahu udělat z Heleny Válkové komunistickou zrůdu, která šikanovala disidenty.“
Z článku jsem měl podobný pocit jako kdysi u bamberské aféry: bylo užitečné a správné, že se informace zveřejnila, ovšem způsob prezentace její hodnotu degradoval - málo odstupu, viditelná snaha manipulovat čtenáře. U Bambergu se použily neověřené falšované dokumenty, zde se zkreslovalo zavádějící interpretací, už v titulku: „Válková se v KSČ podílela na šikaně disidentů. S mužem, který poslal na smrt Horákovou“

Namísto, aby věcně vysvětlila okolnosti publikování své výzkumné zprávy a způsobu, jakým se k autorství přihlásil její šéf, Helena Válková se začala trapně vymlouvat, že „netušila, kdo je Urválek.“ Tím si podepsala ortel i u lidí, kteří by ji jinak byli ochotni a schopni tolerovat.
Její vystoupení a konfrontace s disidentem Gruntorádem v pátečních Událostech a komentářích bylo dosti bizarní.

Pokud Hrad umístí na web plné znění rozhovoru, pak čtenář ocení tematickou šíři rozhovoru, který začal případem Válková (viz výše) a pak přes ČSSD, Babiše, Blízký Východ, Čínu, Rusko až zpět opět k vnitropolitickým záležitostem a odpovědím na dotazy diváků, při nichž jsme se dozvěděli - kromě jiného - něco ze Zemanova dětství v neúplné rodině a také o pudingu, který zvyšuje chuť k jídlu.
Některá témata byla evidentně objednaná a prezident jakoby si chtěl napravit svoji pověst, byl přátelsky naladěný; rozhovor neobsahoval jediný šrapnel (pokud za šrapnel nepovažujeme názor, že zabití Solejmáního byla "zpackaná akce") a byl tu jen jeden osobní útok na dvojici Slonková/Kubík.

Zemanovy nepřesnosti při líčení epizody z jeho návštěvě Moskvy v listopadu 2017 ponechávám stranou (nebyl to deník Krasnaja Zvezda, ale web tvzvezda.ru, kromě toho článek, proti kterému se protestovalo, nenapsal redaktor listu, ale externista, který tudíž nemohl být vyhozen - jen se přerušila spolupráce, sovětská strana se neomlouvala apod.).

Svět nyní s obavami vyčkává, jaká bude odveta, objevily se i odkazy na sarajevský atentát, který před 105ti lety odstartoval velkou válku. Jak se stalo běžným zvykem, na sítích se objevily desítky odborníků na Írán a Blízký východ.
Mne zaujal komentář v Columbia Journalism Review varující před cestou k válce, podle něhož americké zpravodajství hlavního proudu často unáhleně a jednostranně líčilo Írán jako agresora, a papouškovalo americká vládní stanoviska bez nezbytné opatrnosti a skepticismu (has parroted US government talking points without applying due skepticism).

Ke vhledu do situace v Iráku, kde šíitské milice jsou dnes státem ve státě, mi pomohl překlad článku z The Guardian, který jsem nedávno umístil na webu.