Izraelská strana okamžitě reagovala argumenty, podle nichž na nádvoří nemocnice spadla raketa Palestinského islamistického džihádu, která se vymkla kontrole. Později doplněno fotografií parkoviště po výbuchu, velikostí kráteru, jenž neodpovídá zbraním používaných IDF, přičemž budovy - byť poškozené - stále stojí na svých místech. Zmiňuji proto, abych znovu poukázal na účinky médií, jejichž síla vždy vzroste při mimořádných a katastrofických událostech.
Zprávy o útoku na nemocnici v Gaze rozhicovaly vášně nejen v arabských zemích, ale i v Evropě a USA, zvláště když arabská média dlouhé hodiny "zapomněla" se zmínit o izraelské verzi útoku podložené důkazy, a to včetně anglické verze Al-Džazíry, která se na nepodstatných detailech snažila tuto verzi zpochybnit, a teprve po dvou dnech byla ochotna připustit, že "zatím se zdá, že neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, který by určil, kdo stál za výbuchem, který zasáhl nemocnici al-Ahli." (So far, there appears to be no conclusive evidence to determine who was behind the second blast, the one that hit al-Ahli hospital.). Zda se něco podobného objevilo také v arabské verzi Al-Džazíry, o tom někteří lidé pochybují, protože celé dva dny prý tato verze publikovala pouze palestinskou verzi útoku.
Bidenovu bleskovou návštěvu glosovala Irena Kalhousová, podle níž "Bidenova administrativa nemá velkou důvěru v Bibiho a Biden "varoval Izrael před tím, aby zlost určovala jejich vojenská rozhodnutí", přičemž "okupace Gazy Izraelem ovšem není něco, co USA podpoří."
"Zlatá éra sociálních sítí, které nám doslova umožňovaly být přítomní na frontě, končí. Nyní jim vládne spíš propaganda a dezinformační mlha." Nicméně zde vyslovil naději, že tato špatná zkušenost snad přivede lidi k médiím "s dobře zvládnutými ověřovacími procesy, s reportéry, kteří jsou vysíláni do nebezpečných lokalit. Neodvážil bych se to nazývat renesancí novinařiny, je to ale přece jen jeden z mála léty ověřených způsobů, jak se ve složitých konfliktech vyznat."
Historii televizních přenosů z parlamentu doma i ve světě jsem kdysi zpracoval zde a tady nebo také zde. V těchto textech uvádím, že britský parlament se až do 80. let bránil televizním přenosům jednak proto, že některá jednání jsou tak složitá, že jim "řadový divák nebude rozumět a nepochopí je", a že přítomnost televizních kamer povede poslance k "grandstanding", tedy k předvádění se. Jak ukazuje jednání naší Sněmovny, ta druhá námitka se u nás vrchovatě naplnila.
Brutalita útoku teroristů Hamás vyvolává emocionální reakce na sociálních sítích i v prohlášeních politiků. Myslím, že situaci velmi dobře zhodnotil redaktor HN Pavel Novotný v podcastu Spotlight s Lindou Bartošovou, když na otázku, na jakou stranu konfliktu se kloní, odpověděl: "...já to nedělám a mám k tomu spoustu dobrých důvodů, protože těch diskusí o této oblasti jsem zažil tolik, že jsem už všechny ty argumenty slyšel. (...) Česká republika, obecně Češi jsou nakloněni státu Izrael víc než jiné evropské země. Já na tom nevidím nic špatného, ale ono se to nemá přehánět. Naše láska k Izraeli je taková nepoučená. Češi si do Izraele často projektují svoje komplexy (...) To, že chybí poučená diskuse je prostě pravda ... u nás se příliš nepodporuje zahraničí v médiích a tak lidé jsou prostě neinformovaní a skáčou na jednoduchý pravdy."
Na dodatečný dotaz Lindy Bartošové, co dělat, aby lidé byli poučenější, odpověděl: "nesledovat Twitter, kde probíhá informační válka z obou stran (...) Pokud chcete mít do toho nějaký vhled, tak bych se v tuto chvíli na Twitter nesoustředil (...) je to jako vždycky. Musíš si najít někoho, komu věříš, a kdo to dělá jako novinář a ne jako píárista."
Polské exit polls se - na rozdíl od Slovenska - příliš nemýlily. Konečné výsledky (viz srovnání exit poll s dnešním aktuálním stavem - kliknutím lze zvětšit) se odchýlily od průzkumů +/- jedno procento. Opozici pomohla rekordní účast ve volbách - přes 73 procent.
Slovenským volbám jsem věnoval samostatný komentář "O exit-polls a slovenských volbách," v němž rozebírám, jak a proč zklamaly tzv. exit-polls, tj. průzkumy voličských postojů sbíraných před volebními místnostmi od lidí, kteří právě odvolili.
Jelikož se domnívám, že Pellegrini půjde s Ficem, který do koalice přizve ještě Slovenskou národní stranu, budu zvědav, do jaké míry bude Pellegrini schopen korigovat a brzdit Ficovu revanš proti policejnímu a soudnímu systému, kterou Fico zcela otevřeně vyhlašuje.
O tři roky později 10. října 2017 Miloš Zeman zavítal na plénum Parlamentního shromáždění Rady Evropy, kde vyvolal větší rozruch. Po projevu kritizujícím sankce proti Rusku (od 2:13.00 videozáznamu), Zeman způsobil diplomatický konflikt s Ukrajinou, když na dotaz ukrajinského poslance Olexije Gončarenka, co by Rada Evropy měla dělat proti porušování lidských práv na okupovaném Krymu, odpověděl, že řešením je dialog, a že podle jeho osobního názoru by Rusko za Krym mělo dát Ukrajině nějakou kompenzaci (od 2:30:00 videozáznamu).
Také Václav Klaus se "proslavil" na evropské scéně, když promluvil v Evropském parlamentu v únoru 2009. Jeho kritika Evropské unie a integračních procesů EU vyvolala takové pobouření, že někteří poslanci začali odcházet ze sálu (18. minuta záznamu). Takže není divu, že ani Václav Klaus, ale ani Miloš Zeman se nedočkali potlesku ve stoje, jako se to přihodilo v Evropském parlamentu Václavu Havlovi v březnu 1994.
Přes Twitter jsem objevil zajímavé vlákno o Muskovi, který na jedné straně slibuje ty nejpřesnější zdroje informací o světě ("most accurate source of information about the world"), na straně druhé dává na Twitteru prostor zdrojům dezinformací a konspiračních teorií. Na jedné straně je oslavován, že "osvobodil Twitter od cenzury", na straně druhé nemá nic proti tomu podřídit Twitter (dnes už síť X, ale pro mne stále Twitter) cenzurním opatřením v Turecku nebo v Indii. Byznys je zkrátka byznys, což naznačuje autor vlákna závěrečnou spekulací, že Muskovo mírotvorné úsilí může být spojeno se zájmem o ruské suroviny, které potřebuje jeho Tesla.
Naprostý souhlas. Naštěstí několik takových lidí mám. Patří mezi ně jak citovaý autor, tak David Borek, Irena Kalhousová, Jan Fingerland, Břetislav Tureček a možná ještě některá další jména.
V neděli 15. října se v Polsku konaly volby do parlamentu. Oficiální výsledky budou vyhlášeny až zítra. Nicméně už dnes se ví, že vyhrála strana "Právo a spravedlnost" PIS vedená Jarosławem Kaczyńskim. Na většinu v Sejmu však nedosáhla a zřejmě bude mít problém dát dohromady vládu. Podle všeho to bude opozice vedená "Občanskou koalicí" s Donaldem Tuskem v čele, která bude schopna poskládat parlamentní většinu. Odepisovat Kaczyńského a PIS, jehož reprezentant může dostat první šanci k sestavení vlády, je možná předčasné. Kaczyński se může pokusit lovit poslance z "Třetí cesty", jejíž postoj - podobně jako Pellegriniho Hlas na Slovensku - bude jazýčkem na váze, jenž rozhodne o budoucí vládě.
V komentářích se už objevil názor, že tento nárůst je třeba připsat na účet zvýšené účasti polských žen, které se rozhodly protestovat proti nesmyslně přísným potratovým zákonům a omezováním svých práv.
Zpravodajci ČT se snažili o neutrální postoj k soupeřícím stranám, seč mohli, a podle mého názoru jim tentokráte - jako v případě slovenských voleb - nikdo nemůže vyčítat, že by někomu stranili.
Podle komentáře Roberta Schustera v ČRo z 15. října je však všechno zlé k něčemu dobré. Podle něj to snad konečně donutí spolkovou vládu, aby zpřísnila svoji migrační politiku, jejíž současná podoba vyvolává vnitřní pnutí ve společnosti.
Někdejší vlajková loď politické publicistiky televize Nova, diskusní pořad "7 čili Sedm dní" vysílaný v neděli v poledne, zanikl v roce 2006. Poslední vydání 2. července moderoval Martin Veselovský. Kdyby měl někdo zájem o historii televizních diskusních pořadů, nabízím vlastní retro Louče z roku 2010.
Víkendové volby na Slovensku 30. září přinesly vítězství politické straně SMER expremiéra Roberta Fica (22,84%) a významnou pozici třetímu v pořadí - straně HLAS (14,70%) vedenou jiným expremiérem, někdejším Ficovým kolegou Peterem Pellegrinim. Neboť rozhodnutí Pellegriniho, ke komu se přidá, zda k Robertu Ficovi, nebo k Martinu Šimečkovi, předsedovi druhé nejsilnější strany Progresívne Slovensko (17,96%), může významně poznamenat další politický vývoj na Slovensku.
Proč se Pellegrini nespojí se Šimečkovým Progresívnym Slovenskem? Logika věcí mi říká, že jednak voliči HLASU nejsou příliš kompatibilní s voličskou základnou Progresívneho Slovenska, a také, že by to byl pro Pellegriniho příliš riskantní krok, který by mohl vést ke konci jeho politické kariéry. Budoucnost HLASU s PS může být nejistá, Fico a jeho SMER jsou více čitelní. Pellegriniho vyjádření, že chce jednat o spojenectví se Šimečkou, je podle mého názoru pouhé posilování vlastní vyjednávací pozice před jednáním s Ficem, než skutečný záměr. I když... někdy se dějí i věci proti logice.
Nyní se potlesku ve stoje po desítkách let dočkal další český prezident - Petr Pavel.
Na rozhlasovém webu je možné nalézt jeho poslední vystoupení v rozhlase, které má datum 26. září. Je z rubriky "Pro a Proti" stanice ČRo Plus a má titulek "Elon Musk je nebezpečný. Přisvojuje si moc, která mu nepřísluší, říká publicista Anýž."