PŘÍLOHA Louče

Tenhle post mě asi bude stát hodně přátel, ale nedá se nic dělat, musím ho napsat. Izrael v poslední době dělá kolosální chyby - co chyby, zločiny! - a my jako Západ mu u toho svítíme. To není dobré a vrátí se nám to.

Nejdřív moje pozice, protože je mi jasné, že spousta blbečků se bude točit na tom, že jsem nějaký agent Kataru. Mimochodem, jestli si to myslíte, tak přestaňte číst hned teď a raději sledujte kočičí videa - o diskusi na vaší úrovni nemám zájem. Jsem člověk, který je doslova od dětství fascinovaný Blízkým východem. Vždycky jsem tu chtěl žít, vždycky jsem to tu chtěl pochopit, vždycky jsem tu chtěl umřít. To první se mi splnilo, to třetí mi může splnit kdejaký kamión třeba už dnes, no a to druhé, to jediné asi nevyjde, to je práce na několik životů. Mám rád všechny lidi a všechny kultury tohoto regionu. Studoval jsem místní náboženství, léta jsem se učil hebrejsky, teď se léta učím arabsky. Denně mluvím s Palestinci, často mluvím s Íránci, mám desítky židovských přátel (teď jen přes Facebook), snažím se dívat férově na obě strany barikády.

Většina Evropy fandí Izraeli a v Česku je to obzvlášť silné. Na Facebooku cítím přímo obdiv k impozantním výkonům IDF a izraelské rozvědky. Ano, Izrael předvádí famózní plánování, špionáž i nasazení technologií. Ale na hlubší úrovni mě to děsí. Při všech těch bravurních průletech F-35, při všech těch raketových zásazích a při všech těch triumfech výzvědných služeb myslím Izrael prohrává to nejdůležitější - svou duši.

Země se tak propadla do militaristického myšlení, že začala věřit, že každý problém se dá vyřešit stíhačkami, raketami a tajnými bombami. Stala se z toho závislost - jako když v posilovně začnete brát bobule a vymkne se vám to z rukou. Máte svaly, ale... Izrael má najednou pocit, že díky nevyčerpatelnému arzenálu, díky své chytrosti a díky benevolentnímu přístupu USA i Evropy může beztrestně srazit na kolena každý režim, každý stát a každé hnutí na celém Blízkém východě. Ale s tím přichází pýcha a samolibost, která nemůže skončit dobře. Říkám vám to ještě jednou, právě vám, kteří si myslíte, že Izraeli přejete jen to nejlepší - tohle nemůže pro Izrael skončit dobře. Je jedno, jak zdatně máváte mečem. Pokud je to to jediné, co děláte, zplošťujete se jako člověk. S každou smrtí, kterou udělíte, s každým nevinným dítětem, které zasypete sutinami, přicházíte o část své duše a část své spirituální hodnoty. A jednou se stejně unavíte a nějaký jiný meč vás srazí - to je nevyhnutelné. Jaká je pointa státu Izrael, když se stane jen perfektním strojem na smrt? Jakou cenu měly ty tisíce let historie?

Největším zločinem je každodenní zabíjení civilistů v Gaze i v Íránu. Jak se dají omluvit desítky a stovky nevinných dětí, žen i mužů, které Izrael roztrhá či zmrzačí každý den? Vždyť za každým tím číslem je jeden život zcela ztracený a desítky dalších zmařených - brečící mámy, které budou do posledního dne vzpomínat na své zabité děti, bratry, manžele, rodiče. Jak se s tím dá žít, jak nad tím můžeme každý večer u zpráv mávat rukou?

Samozřejmě, útok Hamásu 7. října byla zvířeckost. Jiné slovo pro to nemůžu použít. Ale odplata ve smyslu sto očí za jedno oko, to je úplně stejná prasárna. Hnutí jako Hamás stejně nevyhladíte tím, že rozstřílíte celou zemi na cimprcampr. Jen si tím vytvoříte statisíce dalších nepřátel, kteří budou planout touhou po pomstě a za 20 let ji uskuteční. Izrael tím jen dál roztáčí nekonečné kolo nenávisti. Jaký je reálný cíl v Gaze? Ztrýznit dva milióny lidí a přinutit je k odchodu ze země, protože život tam bude příliš nesnesitelný? Marná snaha. Ani Izraeli neprojde etnická čistka dvou miliónů lidí.

Írán. Ten režim je samozřejmě zločinný. Jak se chová k vlastním lidem, zejména ženám - příšerné. Podpora organizací, které desítky let na Izrael útočily - samozřejmě hrozné. Ale. Netanjahu už asi 30 let tvrdí, že íránská jaderná bomba bude zítra hotová. Třicet let - a furt není. Aby se náhodou neukázalo, že je to stejné jako se zbraněmi hromadného ničení, které údajně měly být v Iráku. Já tu na Facebooku už léta odsuzuju Rusko, že zahájilo válku na Ukrajině, protože se cítílo ohroženo možným postupem NATO a EU. Jestliže nenávidím uvažování Ruska, které "preventivně" zaútočí na suverénní stát, tak přece nemůžu to samé omlouvat u Izraele. To budeme každý faul pískat jinak? Jen proto, že jedněm fandíme a druhým ne?

A navíc - není dobré kácet režimy násilím zvenčí. Z toho nikdy nevzejde nic dobrého. Jestli mají Íránci mít někdy svobodu - a pámbu ví, že jim ji přeju - musí si ji vybojovat sami. Musí k tomu dozrát. Nemůžou ji dostat "darem" od de facto nepřítele. Takhle to nefunguje. I kdyby ji dostali a režim padl, tak právě kvůli způsobu, jakým padne, to povede jen k ještě většímu chaosu a utrpení. Muammar Kaddáfí nechává pozdravovat.

Problém je tady i pozice nás jako Západu. Věřte mi, tady v kraji nikdo neobdivuje Izrael za to, že jako maličká země dokáže přeprat velký Írán. Takhle to tady nikdo nevidí. Většina lidí říká - podívejte se na Írán, jak dokáže samojediný vzdorovat celému světu. Oni to vnímají tak, že Izrael je jen prodlouženou rukou USA a Evropy a že Írán se překvapivě drží proti přesile celého Západu. Já vím, že vy na Západě to vidíte trošku jinak a že Izrael je pro Evropu a USA spíš něco jako kočka - domácí mazlíček, který se nedá řídit, který bere jídlo, ale z principu neposlouchá. Ale tyhle nuance nikdo v regionu neřeší. Lidi tady z regionu si do Izraele promítají celou moc a vůli Západu. A nemůžete se jim divit.

Mimochodem - nikdy ani na sekundu nevěřte, že svět si myslí, že Západ je nějaký morální maják a má eticky navrch. My v Evropě jsme často hrdí na svou svobodu a rovnost a myslíme si, že tím čníme nad ostatní. Ale zbytek světa to tak nevidí a Blízký východ určitě ne. Lidi na Blízkém východě mají často pocit, že jejich vlády jsou příšerné a zločinné - ale o těch našich si myslí nemlich to samé, možná ještě hůř. Lidi v regionu denně vidí ve zprávách, že naše vlády beze slova tolerují nejhrubší zabíjení a nonšalantně projevují drsný rasismus. Morální kredit Západu mimo Západ absolutně neexistuje - to je něco, co lidi žijící v Evropě a USA vůbec nechápou.

Izrael podle mě popadl amok. Šíleně běží ulicí s mačetou a napadne každého, kdo vypadá jako hrozba. Tedy každého. Po těch desítkách let stresu a obav o vlastní existenci to docela chápu. Ale pořád je to amok a musí se s tím něco dělat. Objektivní pravda je, že stát Izrael vznikl historickou křivdou, když nejdřív Britové a pak Spojené národy někomu daly něco, co neměly právo dávat. Arabům bylo ukřivděno, to je historická realita. Od té doby se pak obě strany dopustily nesčetných chyb a zločinů. Vzájemná nenávist se tak nakupila, že se z toho stala nekonečná vendetta. Netanjahu v tom jede celý život a teď to dovádí ad absurdum.

Co by měla dělat Evropa a ČR? Říct Izraeli - hele, jsme spojenci, ale právě jako dávní přátelé ti musíme říct, že blbneš. Těžce to přeháníš. Pusť tu mačetu z ruky a pojďme řešit, co tě k tomu vede. Tímhle nic nespravíš. Svou budoucnost takhle nezabezpečíš. Čtyřistamiliónový Blízký východ v šachu neudržíš. Ubližuješ lidem, kteří za nic nemůžou.

Podle mě jedinou šancí na skutečně dlouhodobé přežití Izraele je okamžitý konec násilí. A impozantní krok - nabídka míru a projev pokory. Židé samozřejmě do regionu a do dnešního Izraele patří. Ale musí se postavit čelem ke křivdě, kterou to začalo. Nedá se před ní utíkat. Izrael musí vytvořit prostor pro dva státy, které budou sdílet Jeruzalém jako hlavní město (zřejmě rozdělené na západ a východ). A musí to být státy smysluplné, tedy i Palestina musí dostat funkční hranice a pořádné území. To znamená velké ústupky ze strany Izraele - vyklizení území, na kterých dnes stojí židovské osady. A znamená to hořkost, protože arabský svět to bude interpretovat jako velkou porážku Izraele. Ale právě ten, kdo má větší palebnou sílu, by měl projevit moudrost a tuto oběť přinést.

Doufám a vím, že jednou se na obou stranách najdou velcí lidé, kteří toto pochopí a dokážou otevřít cestu k míru. Za největší a nejlepší událost evropských dějin 20. století pokládám to, jak se Francie a Německy dokázaly po 2. světové válce smířit, jak se od totálního nepřátelství a od miliónů mrtvých dokázaly odrazit k nejlepším sousedským vztahům. Zřejmě je k tomu nutná totální krize, hrábnout si na samé dno. Třeba právě takovou krizi pozorujeme dnes na Blízkém východě. Můžu jen doufat, že k podobnému smíření jednou dojde i mezi Izraelci a muslimy. Žádná lepší alternativa neexistuje.

Z diskuse: