PŘÍLOHA Louče

Měl by být tvrdý, racionální pragmatik s citlivou duší, ale zároveň snílek a idealista.

Měl by rozumět (nebo být schopen rychle porozumět) profesním, lidským i ekonomickým vazbám na Kavčích horách, ale

Neměl by být jejich součástí - v minulosti, současnosti ani budoucnosti.

Měl by naslouchat radě, která jej zvolí, ale zároveň před toutéž radou bránit Českou televizi ve chvílích, kdy bude její kolektivní názor podle jeho nejlepšího přesvědčení proti zájmům podniku, který řídí.

Měl by umět naslouchat, slyšené rozdělit na cenné podněty bez postranních úmyslů a rady, které mají prospět jen úzké zájmové skupině (např. uvnitř televize), či dokonce jen rádci samému.

Měl by dávat prostor diskusi, umět ji řídit, ukončovat a poté rozhodnout. S vědomím, že nelze vyhovět každému. S vědomím, že rozhodnutí proti silné lobbistické skupině jej bude stát hodně síly. Rozhodnutí by měl vždy důkladně zvážit, neměl by se jej však bát.

Neměl by být spojován s žádnou politickou stranou.

Neměl by si politiky znepřátelit, ale zároveň by s nimi neměl "chodit krást koně". Každá politická strana by měla vědět, že skrze něj nebude její vliv na zpravodajství a publicistiku České televize větší než těch ostatních, a že totéž platí o každé další straně z českého politického kotlíku.

Měl by se opírat o vlastní silnou osobnost, mít pevné nervy, dobré rodinné zázemí (protože v práci bude strašlivě osamocen).

Měl by se orientovat v problematice evropské i světové televizní tvorby, ovládat základy ekonomiky a práva, organizovat.

Měl by umět vybírat a řídit "lidské zdroje" i sám sebe. Jeho slovo by mělo platit a mělo by se to o něm vědět.

Neměl by se bát, neměl by krást, neměl by lhát.

Především by však měl na Kavčí hory přijít s jasnou vizí moderní veřejnoprávní televize třetího tisíciletí - pro diváky, nikoli pro producenty (závislé či nezávislé), poslance či senátory v jiném než diváckém smyslu. Tuto vizi by měl umět vysvětlit, v diskusi obhájit, prosadit a uskutečnit.

Křeslo generálního ředitele ČT by v žádném případě nemělo být jeho cílem, ale jen a pouze prostředkem uskutečňování oné silné, promyšlené představy o blízké i vzdálenější budoucnosti naší veřejnoprávní televize a možná (spolu s Českým rozhlasem) veřejnoprávnosti vůbec.

Měl by vědět, že jeho pozice bude nesmírně obtížná. S relativně malým platem bude každoročně spravovat téměř pět miliard korun v penězích, další stovky milionů korun v majetku, tři tisíce zaměstnanců.

Dříve či později se dostane do konfliktu s Radou ČT, kolektivně nezodpovědným orgánem, složeným - díky vůli parlamentních politických stran - z mediálních, právních i ekonomických neodborníků (čestným výjimkám se omlouvám předem), který jej ale do funkce zvolí a může jej také posléze odvolat (určuje rovněž generálně - ředitelský plat).

Dříve či později se dostane do konfliktu s mediální komisí Poslanecké sněmovny, neboť ochota poslanců zde zastoupených mluvit zasvěceně do věcí, kterým vůbec nerozumějí, je nebetyčná, a vztah k současné radě (kterou paradoxně sami zvolili) více než vlažný.

Těžko se zcela vyhne konfliktům s politickými stranami, které se ve většině vytrvale snaží nasadit oběma českým veřejnoprávním médiím politické opratě - a čeká nás projednávání nového mediálního zákona, o kterém bude Poslanecká sněmovna hlasovat v prostředí prohloubené opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD.

Neměl by očekávat, že mu někdo poděkuje, podaří-li se mu něco výjimečného. Naopak - úspěch je v Čechách věc podezřelá.

Měl by počítat se závistí, rektálním alpinismem, neupřímností a falešnými úsměvy. Jedinou obranou je ona jasná, zřetelná vize, prosazovaná bez ohledu na možné ohrožení vlastní židle.

Člověku, kterého mám na mysli (mluvím o typu, nikoli Petru nebo Pavlovi), o tu židli samu totiž vůbec nejde. Radě přeji, aby měla při výběru šťastnou ruku. Prospělo by to ČT a jejím divákům, nakonec i Radě samé - dokonce i tehdy, je-li její osud politicky předem zpečetěn, což není vyloučeno.

Louč