PŘÍLOHA Louče
EU se věnuju už čtvrtstoletí a většinu toho času prosazuji zájmy firem. Tohle jsou postřehy, které pokládám za důležité:
1. K členství není alternativa. Kdokoliv přemýšlí racionálně a myslí to s ČR dobře, tak prostě nemůže vystoupení z EU chtít.
2. EU dělá chyby a v minulé (z pohledu byznysu trochu ztracené) dekádě jich udělala požehnaně. Když se třeba pohybujete celý život v chemickém nebo ocelářském průmyslu a vidíte, jak si jej EU ničila, je někdy těžké přemýšlet racionálně.
3. Navzdory všem chybám je přínos členství ČR v EU obrovský. Vyjádřeno růstem HDP, penězi z EU fondů, geopolitickou kotvou, možností cestovat nebo čímkoliv jiným.
4. Češi si nejvíce ublížili postojem „pasivní skeptici“. O EU legislativu se příliš nezajímalo ani mnoho firem a nastupujících povinností si všímaly, až když bylo pozdě.
5. V oblasti politiky nám vedle pasivní skepse ublížila neschopnost se vnitropoliticky dohodnout. Příklad Polska a jeho využití EU fondů je notoricky známý. Tuzemské vlády také v rámci EU nevytvářely koalice, bez čehož v EU nic nezmůžete.
6. Pokud chcete něco změnit, musíte být na místě. V institucích. A musíte tam být často. Ve Svaz průmyslu a dopravy ČR / Confederation of Industry CZ máme svůj bruselský liaison office mnoho let. Sám se poslední dobou snažím být „v Bruselu“ dvakrát měsíčně.
7. Evropa je loudavý kontinent a Evropská unie není příčinou, jen symptomem. Zlenivěli jsme, chybí nám tah na branku, věnujeme se zástupným problémům. Svět na nás vůbec nečeká a Evropa je skvělé místo k životu, ale citelně ztrácí relevanci.
8. Jestli EU té loudavosti něčím přispěla, tak tím, že zapomněla na konkurenceschopnost, na byznys a na strategickou bezpečnost a místo toho se věnovala regulaci, navíc nešťastným způsobem.
9. Green Deal byl od začátku politický program. Můžeme z toho vinit „Brusel“, ale ono to reflektovalo vůli většiny členských států. V kostce GD doplatil na to, že místo aby se EU snažila omezit produkci CO2 (což je naprosto správný cíl) inovacemi a za pomoci firem, pokusila se o to sociálním inženýringem.
10. Až válka na Ukrajině a geopolitický vývoj světa ukázal, že EU zcela zapomněla hlídat a podporovat svá kritická odvětví. Ocelářství, chemie, farmacie, aditivní výroba, energetika, obranný průmysl, chipy, you name it. Velká chyba.
11. Největší problém EU? Green Deal to i přes velké emoce fakt není. Je to neexistence vnitřního trhu a kapitálového trhu. Je dobré po tisící zopakovat známá čísla – vnitřní bariéry pro firmy, které by chtěly podnikat v celé EU, odpovídají clům ve výši 45% na výrobky a dokonce 113% ve službách.
12. Je proto dobře, že se řeší EU.inc neboli 28. režim. A je dobře, že to ČR podporuje. Ale musí to být jen začátek, změny musí být mnohem hlubší a systémovější.
13. Často zapomínáme, že co je v ČR problém, v jiných státech být problém vůbec nemusí. Nejlépe je to vidět na energetice, kde ČR v unii téměř nemá spojence.
14. Jestli chceme v EU cokoliv změnit, musíme být schopni vytvořit koalice – najít dostatek jiných zemí, které se k vám přidají. Ve Svazu průmyslu jsme v tom poslední dobou velmi úspěšní, například řada změn digitální legislativy byla iniciovaná právě naším svazem.
15. EU není vůbec dobrá v ochraně vlastního hřiště, zejména vůči Číně. Směs brutálních dotací, krádeže průmyslového vlastnictví a ničení evropských průmyslů si unie nechala dlouho líbit, některé státy jako Německo tomu naopak šly servilně naproti.
16. Ochrana vlastního hřiště není to samé co protekcionismus. Je v zájmu EU mít dohody o volném trhu s co nejvíce zeměmi a teritorii, které respektují rule of law. A zde patří velký kredit současné EK – uzavřená dohoda s Mercosurem, rozjednané dohody s Indií, Mexikem, Indonésií. Věřím, že se časem podaří vrátit i k dohodě mezi USA a EU – je to v hlubokém zájmu obou mocností.
17. Evropská komise má regulaci ve své DNA. Dobře to je vidět na současné snaze otočit kormidlo – kompasu konkurenceschopnosti. EK představila sérii omnibusů, které částečně zjednodušují některou legislativu…a zároveň avizovala velké množství nových aktů a směrnic.
18. Bylo by skvělé mít v unijních institucích více lidí s byznysovou zkušeností. V tomto by nám USA měly být vzorem.
19. EU instituce neumějí systémově mluvit s byznysem. Veřejné konzultace nejsou moc dobrý systém a jsem rád, že se třeba Martin Vohánka věnuje tomu, jak to změnit.
20. Integrace se zastavila na půl cesty a není to moc funkční. Je to mimochodem jeden z důvodů, proč je EU tak pomalá. O řešení se nyní handrkuje 27 států, za pár let jich možná bude 30. Pokud budeme chtít zásadně zrychlit, bez federalizace se neobjedeme. Nebo naplno nastoupí vícerychlostní Evropa.
21. Pasivní skepticismus se odrazil i v tom, že ČR dlouho neměla ve vrcholových funkcích v EU institucích své zástupce. I to se nyní začíná měnit – většinu znám osobně a můžu potvrdit, že tam máme skvělé lidi. Stejně tak velmi dobře šlape Zastoupení EK v ČR i Zastoupení ČR při EU).
22. Díky všem, kdo věnují svůj čas osvětě a racionální debatě kolem EU. Neúnavní kolegové Radek Špicar, Jan Rafaj nebo Milena Jaburkova i naše bruselská spojka Jana Hartman Radová, Bruselský diktát a pánové Ondřej Houska a Michal Pur, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, Update EU, CEBRE - Česká podnikatelská reprezentace při EU a mnozí další. Není to úplně vděčná role, ale je velmi potřebná.