Média a volební aféry
Ze strany Média v HN 2.4.2002

Senátorka musela týdny čekat na mandát

Na podzim roku 1998, po druhém kole senátních voleb v Brně, kde vyhrála zdejší primátorka a kandidátka ODS Dagmar Lastovecká, podali zástupci sociální demokracie stížnost u soudu na porušení volebního zákona.

Stížnost se opírala o ustanovení paragrafu 16 zákona z roku 1995 (odkaz PDF), podle něhož se 48 hodin před zahájením voleb zakazuje volební agitace, která by mohla poškodit soupeřící politickou stranu nebo jejího kandidáta.

Dva dny před volbami se v Brně objevily informace o tom, že ve středu i po 14. hodině, kdy začínalo 48hodinové moratorium, kdosi rozdával propagační letáky ve prospěch sociálně demokratického kandidáta. Zprávy se zmocnila média, mezi nimi televizní pořad Jihomoravský večerník ČT, v němž Lastovecká v den voleb vystoupila. Přestože její názor tvořil jen část širší reportáže, Nejvyšší soud shledal volební stížnost oprávněnou a prohlásil volby v tomto obvodu za neplatné.

Poražený kandidát Václav Božek si stěžoval také na Lidové noviny, které ve volební den 20. listopadu označily Dagmar Lastoveckou za "takřka jednoznačnou favoritku".

Mandátový a imunitní výbor Senátu, který respektoval rozhodnutí Nejvyššího soudu, odmítl mandát Dagmar Lastovecké ověřit. Ústavní soud nakonec rozhodnutí Nejvyššího soudu i Senátu zrušil (RTF dokument) a Dagmar Lastovecká se po týdnech zdržení mohla stát senátorkou.

Dnes se zákaz volební agitace uplatňuje pouze v den voleb. Informační moratorium před volbami uplatňuje zákon nadále jen na zveřejňování předvolebních a volebních průzkumů.

Důchodce Kremlička a brouk potemník

Na začátku roku 1998 se příznivě vyvíjely volební preference pro mimoparlamentní stranu Důchodci za životní jistoty, jejichž volebním lídrem byl Eduard Kremlička.

Usměvavý důchodce se stal vítaným hostem na stránkách novin a žádaným objektem záběrů televizních kamer. Říká se, že právě fakt velké mediální prezentace ovlivnil respondenty, kterých se agentury zkoumající volební preference dotazovaly.

V dubnu to vypadalo, že by DŽJ mohlo volit až 10 % voličů. S blížícím se červnovými volbami preference DŽJ klesaly.Eduard Kremlička však tento trend nevzal na vědomí a těsně před volbami se s reportérkou televize Nova Kateřinou Hrochovou vsadil, že pokud se jeho strana nedostane do Parlamentu, sní chrousta.

DŽJ nakonec získala v celostátním měřítku jen 3,06 % hlasů a do sněmovny se nedostala. Kremlička sázku splnil a před kamerou televize Nova snědl nikoli chrousta, ale brouka potemníka.

Dnes Kremličkova strana nese název Strana za životní jistoty, ale její webová stránka www.szj.cz je nefunkční a její časopis Jistoty naposledy vyšel v loňském roce.

Jak se přes volby lacino dostat do televize

V roce 1996 se čtyři politické strany Pravý blok, Strana československých komunistů (SČK), Strana zelených a Celostátní aktiv občanů sice zaregistrovaly k volbám, dostaly vysílací čas pro předvolební šoty v České televizi, ale nesložili zákonem stanovené volební kauce. Nezaplacení kauce znamenalo, že se stranám nevytiskly hlasovací lístky a nemohly tedy jít do voleb.

Česká televize neměla zákonný důvod šoty z vysílání vyřadit, proto se rozhodla diváky alespoň informovat o situaci titulkem vloženým do dolní části obrazu. Strana zelených se obrátila na soud, který vyzval Českou televizi, aby originál spotů nepozměňovala. ČT tvrdila, že vložený titulek originál nepozměňuje a ponechala ho ve vysílání až do konce kampaně.

Malé a ne příliš známé politické subjekty se tak snažily využít mezeru v zákoně a získat zdarma, v rámci zákonné licence, cenný vysílací čas v rozhlase a televizi.

Tuto mezeru se o dva roky později snažil ještě využít Pravý blok. V roce 1998 však ČT už v předstihu neplatiče kaucí do losování o vysílací časy nezařadila. Pravý blok proto zvolil metodu obstrukcí. Tím, že nepřevzal včas oznámení o registraci, snažil se prodloužit lhůtu zaplacení kauce až do doby volební kampaně a pak chtěl na České televizi vysoudit náhradu škody za to, že jeho šoty nevysílala. K žádnému rozsudku však nedošlo. Navíc žádost o zrušení volebních kaucí odmítl Ústavní soud už v roce 1996.