Do dvou let bez dotací
Ale s jakým rozsahem veřejné služby? (Otištěno v týdeníku Ekonom 5.6.2003)

Jméno Richarda Rybníčka vešlo v českých médiích ve známost před dvěma lety, když si tohoto novináře, politologa a bývalého tiskového mluvčího vybral Vladimír Železný za konzultanta a později ředitele projektu nové komerční televize na Slovensku JOJ TV.

Letos 14. ledna se stal Rybníček generálním ředitelem veřejnoprávní Slovenské televize. Do této funkce ho napříč politickým spektrem vybral slovenský parlament ze dvou kandidátů, které mu doporučila Rada STV. V jeho prospěch vypovídal nejen předložený projekt, ale také dvouletá zkušenost televizního manažera, který reorganizoval výrobu a vysílání lokálních komerčních televizí Mac TV a TV Global, vytvořil z nich novou strukturu televize JOJ, jejíž vedení pak přesunul z Košic do Bratislavy.

Ekonomické problémy provázejí Slovenskou televizi od počátku její nezávislé existence v roce 1992. Počet platících koncesionářů je ve srovnání s Českou republikou menší nejen absolutně, ale i relativně. Platební morálka je na Slovenku horší, navíc půl milionu koncesionářů je od placení poplatku osvobozeno. Rovněž příjmy z reklamy a sponzoringu jsou nižší, pohybují se kolem 250 milionů Sk ročně. Výnosy ve výši 1,6 miliardy Sk nestačí pokrýt náklady na provoz a již několikrát v minulosti musela slovenská vláda řešit zadluženost pravidelnými i mimořádnými dotacemi.

Slovenská televize byla od loňského srpna bez ředitele. Poslední kapkou, kterou přetekla nádoba nespokojenosti s bývalým ředitelem Milanem Materákem, byla kolektivní smlouva, v níž Materák slíbil, že bez ohledu na finační krizi STV zajistí všem vedoucím pracovníkům zlaté padáky v podobě deseti měsíčních platů. Změna této kolektivní smlouvy byla jednou z prvních akcí nového ředitele, pro kterou získal podporu odborářů. Další energické kroky následovaly.

Hnacím motorem změn v STV je krizový štáb, který má dnes deset členů a v němž klíčové pozice zaujímají lidé, s nimiž Rybníček restrukturalizoval JOJ TV, jako je například jeho zástupce Marcel Para. Brzy po svém nástupu informoval Rybníček na tiskové konferenci veřejnost o neradostné finanční situaci STV a o prvních krocích, které jeho krizový štáb podnikl. Zatímco pohledávky STV činily něco kolem šesti milionů, závazky byly stokrát vyšší, 600 milionů Sk, z nichž mnohé vyplývaly z nevýhodných koprodukčních smluv. STV začala tyto smlouvy přehodnocovat a okamžitě vypověděla kontrakt s agenturou Arbomedia zajišťující STV prodej reklamního času, čímž si uvolnila ruce pro volbu nového partnera od ledna 2004.

Zvýšení příjmů a celkové ozdravení financí STV je klíčovou součástí Rybníčkova projektu. Slibuje, že do poloviny roku 2004 by se STV mohla obejít bez dotací, ovšem při splnění dvou podmínek - zvýšení koncesionářského poplatku ze 75 na 100 Sk a při definitivním oddlužení STV do konce letošního roku. Aby mohl realizovat další možnosti zvyšování příjmů STV, Rybníček žádá změnu legislativy, která by STV umožnila vybírat koncesionářské poplatky vlastními silami a která by nabízela sociálně slabým domácnostem slevu z televizního poplatku namísto dnešního plného osvobození. Kromě toho by zákon měl umožnit STV zakládat dceřiné společnosti, jejichž podnikatelská činnost bude sponzorovat veřejnou službu. Také tento záměr si získal politickou podporu a návrh novely zákona se už projednává.

Jako bomba zapůsobila Rybníčkova tiskovka 11. března, na níž oznámil, že hodlá propustit více než polovinu ze dvou tisíc zaměstnanců Slovenské televize. Tento plán pak získal podobu rozhodnutí ústředního ředitele č. 28, které vyjmenovalo 1117 funkcí, bez nichž se podle krizového managementu provoz STV obejde.

Také pro tuto akci získal Rybníček podporu vlády, která pro STV uvolnila z Fondu národního majetku mimořádných 250 milionů Sk, ze kterých se odstupné bude platit. Téměř 90 procent zaměstnanců nakonec dohodu s odstupným podepsalo.

Poněkud bombasticky vyzněla tisková konference z 22. dubna, na níž Rybníček informoval o stovce rozhodnutí, která jeho krizový management učinil v průběhu prvních sto dní. Řada z nich vyvolala diskuse a také obavy z toho, zda přísně ekonomický pohled na provoz STV neomezí kulturní a neziskové funkce, které veřejnoprávní vysílatel vykonává. Od 1. června vysílá STV bez hlasatelek programu podobně jako komerční televize. Vedení STV zvažovalo zrušení prestižního televizního festivalu dětských pořadů Cena Dunaja. Právě v tomto bodu nakonec Rybníček ustoupil.

Další rozhodnutí však i nadále zůstávají v platnosti. Úsporný program prudce omezil výrobu a zvyšuje počet repríz. Vedení STV zpracovalo mimořádné vysílací schéma pro zbytek roku a do léta předloží Radě STV vysílací schéma na rok 2004. Teprve na jeho základě bude možné provést konečný úsudek o tom, do jaké míry bude plnit STV veřejnoprávní funkci nejen ve zpravodajství a publicistice, ale i v původní tvorbě dramatických, hudebních a dokumentárních pořadů.

O tom, že Rybníček provozu vysílání rozumí, svědčí pozornost, kterou se rozhodl věnovat archivu a péči o čerpání z programového fondu STV, jehož využívání má posloužit k překlenutí období utahování opasků.

Ve svém projektu Rybníček definoval veřejnoprávní poslání STV kromě jiného jako "vysílání pořadů se zaměřením na kulturní dědictví země, vzdělávání, národní identitu" včetně pořadů pro minority. Otázkou je, zda zbývajících 900 zaměstnanců ve třech slovenských studiích (Bratislava, Košice, Bánská Bystrica) bude schopno i nadále toto kulturní neziskové poslání naplňovat.

Pesimisté říkají, že nikoli, a že STV směřuje k tomu stát se klonem komerčních televizí. Optimisté poukazují na to, že současné zemětřesní je pouze jednou nezbytnou etapou restrukturalizace STV, a že po období propouštění přijde čas, kdy STV své výrobní kapacity a počty zaměstnanců opět rozšíří.