O novém řediteli ČT zpožděně a zpovzdálí
Glosa k volbě Jiřího Janečka

Zpráva o jmenování nového ředitele České televize mne zastihla na dovolené, uprostřed sázavských vrchů a lesů. Začalo to tím, že mě redakce českého vysílání BBC ve středu 16.7. odpoledne přemluvila, abych přes mobilní telefon jejím rozhlasovým posluchačům sdělil, co si myslím o právě probíhajícím výběrovém řízení. Protože se vše mělo odehrát po půl šesté, nejdříve jsem si myslel, že budu mít živý vstup do Moravcova pravidelného interview BBC, abych zpestřil rozhovor s nějakým studiovým hostem, a abych sdělil svůj nesouhlas s názorem ministra kultury Pavla Dostála, podle něhož prý nemá cenu nového ředitele volit, protože v parlamentu je na spadnutí novela zákona o České televizi, která v Radě ČT znovu rozdá karty.

Když mně v půl šesté přepnuli do mobilu zvukovou modulaci vysílání, s hrůzou jsem zjistil, že tím hostem mám být já. A tak jsem plnou čtvrthodinu korzoval před sázavskou hospodou s mobilem u ucha, vyhýbal se štěkajícím psům a kolemjedoucím automobilům a pokoušel se pokud možno inteligentně odpovídat na zvídavé otázky Václava Moravce.

Protože jsem byl nervózní jak sáně v létě, nejsem si jist, zda se mi to příliš dařilo. Ale to ať posoudí jiní. Teprve v dialogu s Moravcem jsem se dozvěděl jména tří finalistů - Jiřího Janečka, Michal Prokopa a Jaroslava Hykla. Zopakoval jsem do éteru svoji tezi, že zvolený způsob výběru nemusí vést k tomu, že bude vybrán ten nejlepší, ale naopak, že se do čela ČT dostane ten, který nejméně vadí. Při této příležitosti jsem se vyslovil kladně k postupu Michala Prokopa do finále, nikoli kvůli jeho osobě, ale kvůli tomu, že ve svém projektu počítal s využitím zkušených televizních profesionálů.

Tímto konstatováním mé mobilně rozhlasové trápení skončilo a večer ve zprávách jsem se dozvěděl, že Rada ČT se nakonec sjednotila na Jiřím Janečkovi, dosavadním řediteli zpravodajství ČT. Co si o této volbě myslím? Přiznám se, že jsem na rozpacích. Odmítám hodnotit lidi a jejich schopnosti na základě mediálních ideologických nálepek typu "Janeček vzbouřenec", to zaprvé. Zadruhé mi chybějí informace. Dosavadní veřejné projevy Jiřího Janečka nebyly takového druhu, abych z nich mohl usuzovat na jeho znalost profese televizního manažera, profese, která přesahuje nároky kladené na pracovníka televizního zpravodajství. A právě tady je zdroj mých rozpaků.

Vycházím z vlastní zkušenosti, neboť také já jsem si kdysi myslel, že celá televize se řídí stejnými pravidly jako televizní zpravodajství. A to až do doby, než jsem opustil Televizní noviny a náhle zjistil, že v programových redakcích a na "velkých Kavkách" má rozhodování jiné a složitější dimenze. Už jenom proto, že tady se nevyrábí a nevysílá ze dne na den, nebo proto, že programové redakce - dnes producentská centra - nemají vlastní kapacity a musejí se o ně dělit v plánovacím procesu. Nehledě na to, že od ukončené výroby k datu vysílání je třeba počítat se čtyřmi až šesti týdny prodlevy, kterou si vyžaduje cyklus skladby a plánování televizního programu. A to nemluvím o dlouhodobých programových cílech, které lze naplnit jen v horizontu více měsíců ne-li roků. Znalost fungování všech těchto daností a zákonitostí obvykle patří k profesi těch, kteří televizi řídí.

Já netvrdím, že v čele ČT musí být bezpodmínečně ředitel typu Vladimíra Železného, který televizní provoz již předem dobře znal, a co neuměl, to se rychle doučil. Vždyť Helmut Thoma, tvůrce nejúspěšnější německé komerční televize RTL, přišel do televizního byznysu z mlékárenského průmyslu. Na druhé straně si ovšem myslím, že ředitel plnoformátové televize by měl mít vizi nejen základně provozní a zpravodajskou, ale také vizi dlouhodobé programové strategie, vycházející z informačních a kulturních potřeb divácké obce a z možností v daných podmínkách je naplňovat.

Tu vizi nemusí realizovat on sám, stačí, když si pro ni vybere kreativního a schopného programového ředitele. Já však zatím takovou silnou programově producentskou osobnost, která by byla schopna protlačit zvolenou vizi, pokud bude konkrétněji formulována, labyrintem personálních, ekonomických a dramaturgických rozhodovacích procesů i za cenu konfliktů s ustálenými zvyky a obyčeji, v Janečkově blízkosti nevidím.

Namísto toho si Janeček pozval na pomoc průmyslového manažera Františka Lamberta, přestože Česká televize už jednoho ředitele na hospodaření se čtyřmiliardovým rozpočtem má - je jím Petr Klimeš. Neříkám, že člověk podobného typu (viz výše Helmut Thoma) v televizi není potřeba. Teď jde jenom o to, zda takový člověk pochopí, že televizní výroba je v podstatě výrobou individuální, kusovou, i když ty "kusy" mohou mít více dílů (seriály, cykly, magazíny). Zda je schopen rozpoznat, že některé zdánlivě laciné pořady jsou ve skutečnosti velice drahé, zatímco jiný zdánlivě drahý pořad je pořadem velice laciným. Zkrátka, zda bude vědět, že pořady se nevyrábějí jako šrouby a matky, lépe řečeno, že jsou ještě něčím více než účetnickou a materiálovou položkou.

Myslím, že v minulosti ČT lze najít důkazy toho, jak slepě mechanické aplikace standardních manažerských metod televizní provoz spíše komplikují a prodražují, než zlevňují. Mám na mysli Kralertův nákup počítačového systému SAP, který nedokázal nahradit osvědčený PROVYS, nebo i Balvínovu a Klimešovu dohodu s KPMG, o níž jsem psal v Louči zde a tady. A to ponechávám stranou nesmyslný audit za desítky miliónů korun, který ČT naordinovala Poslanecká sněmovna, aniž by jeho závěry jakkoli přispěly k odpovědi na otázku, jak dál.

Pokud jsem připomněl své rozpaky, neznamená to, že nad volbou Jiřího Janečka předem lámu hůl. Naopak, je v ní několik nadějných momentů. Například to, že nový ředitel přichází s osobnostní integritou a respektem mezi spolupracovníky, že má zkušenosti z praktického života a není produktem pražského intelektuálského prostředí, jež má soběstředné sklony přehlížet vše, co nepochází z jeho kruhů. Koneckonců, svůj názor jsem vyjádřil v krátké glose pro týdeník Ekonom, kterou zveřejňuji zvlášť.

Jinak ovšem Janečkovi jeho pozici vůbec nezávidím. Nebude to mít lehké. Například musí počítat s tím, že na něj začnou vypadávat ze skříní kostlivci v podobě smluv a závazků, které uzavřeli jeho předchůdci a které mu budou svazovat ruce. Na druhé straně si myslím, že Janeček dostává do rukou poněkud lepší karty, než oni. Přinejmenším v tom, že mu snad současná Rada ČT nebude házet klacky pod nohy, jako to dělaly některé rady předchozí.

Před třemi lety, ještě před volbou ředitele Chmelíčka v lednu 2000, napsal Vlastimil Ježek do Lidovek úvahu, která měla některé zajímavé prognostické rysy, a kterou si při každé nové ředitelské volbě připomínám. Ukázky textu jsou zde.