zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
12. 5. 2025 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Osmdesát let po válce ve válce
Oslavy osmdesátého výročí konce druhé světové války letos překročily svůj obvyklý ceremoniální význam, neboť se konaly v době, kdy na naší planetě probíhá několik válečných konfliktů. Nemůže být lepším důkazem o neuvěřitelné a drsné proměně světové scény, než letmý pohled na dvě fotografie z Kremlu pořízené v časovém rozmezí dvaceti let (kliknutím lze zvětšit a identifikovat přítomné státníky).
Pozornost médií minulého týdne přitahovala vojenská přehlídka v Moskvě, od ukrajinské války největší svým rozsahem. Vladimír Putin se nemohl pochlubit výraznými válečnými úspěchy na Ukrajině, jak by si asi přál, a tak se soustředil na zdůrazňování zásluh Sovětského svazu při porážce nacistického Německa v roce 1945, které se snažil přenést do současnosti větou: "Rusko bylo a bude nezničitelnou bariérou proti nacismu, rusofobii, antisemitismu a bude bojovat proti zvěrstvům páchaným zastánci těchto agresivních, destruktivních myšlenek." Na což navázala jediná a stručná zmínka o probíhající agresi na Ukrajině: "Pravda a spravedlnost jsou na naší straně. Celá země, společnost a lidé podporují účastníky speciální vojenské operace. Jsme hrdí na jejich odvahu a odhodlání, na sílu ducha, která nám vždy přinášela jen vítězství."
Za zmínku stojí i jeho citát oceňující zásluhy válečných spojenců ve druhé světové válce, do nichž Putin jmenovitě zakomponoval Čínu: "Vždy si budeme pamatovat, že otevření druhé fronty v Evropě – po rozhodujících bitvách na území Sovětského svazu – přiblížilo vítězství. Vysoce si vážíme příspěvku vojáků spojeneckých armád, účastníků odboje a odvážného čínského lidu k našemu společnému boji. Všech, kteří bojovali za mírovou budoucnost."
Čínská čestná jednotka také byla první, která napochodovala na Rudé náměstí při přehlídce zahraničních spojenců, kteří vyslali do Moskvy své přehlídkové pluky. Celkem jich bylo třináct - sedm ze společenství bývalých republik SSSR (Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tadžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán) a šest ze zahraničí (Čína, Egypt, Laos, Myanmar, severní Korea, Vietnam), z nichž některé (KLDR) zde byly poprvé.
Kromě srbského prezidenta Vučiče byl pro Putina vzácným hostem slovenský premiér Robert Fico - jediný zástupce členské země EU. Podobně jako Miloš Zeman před deseti lety, Fico do Moskvy přijel, ale přehlídky se nezúčastnil. S Putinem pouze kladl věnce (10:20 minuta videa) a pak s ním také jednal. Na webu slovenské vlády jsem marně hledal text jeho vystoupení v Kremlu, a tak jsem si pro něj musel "dojít" na Putinův web. Fico si tady Putinovi kromě jiného postěžoval, že místo dvou hodin přímého letu musel putovat do Moskvy oklikou pět hodin - Estonsko jeho speciálu odmítlo povolit přelet do Ruska. O událostech na Ukrajině ani slovo.
Ficova návštěva v Moskvě je pro mne modelovým příkladem chování některých evropských politiků, kteří kvůli nadbíhání domácím voličům jsou ochotni obětovat zahraničněpolitické (celoevropské) zájmy své země. Neboť Fico jel do Moskvy nikoli proto, že by z jeho návštěvy mohlo Slovensko profitovat - Putin mu toho asi moc nabídnout nemůže. Jenomže Fico dobře ví, že u čtyřiceti procent Slováků ani srpen 68 ani ruská agrese v Ukrajině nezměnily jejich historicky vzniklý kladný vztah ke slovanskému sousedovi. Právě tyto voličské hlasy chce Fico získat.
Že na Slovensku je situace jiná než v Praze, svědčí také postoj hlavní opoziční strany Progresívné Slovensko, jejíž vedení s Michalem Šimečkou přišlo ve čtvrtek 8. května položit věnec u památníku padlých rudoarmějců na Bratislavském Slavíně s douškou: "Dnes sme si na Slavíne uctili všetkých statočných ľudí, ktorí padli, aby porazili nacizmus. Pamätajme na ich obetu, vďaka ktorej aj my dnes môžeme žiť v mieri. A nenechajme si ukradnúť našu vlajku, naše pamätníky, ani našu históriu tými, ktorí šíria falošné vlastenectvo a koniec vojny si pripomínajú s diktátorom a vojnovým zločincom Putinom v Moskve." Nevšiml jsem si, že by něco podobného učinil nějaký český politik - třeba na Olšanském hřbitově, který pak vy(zne-)žívají ruští Noční vlci.
Pět dnů poté, co ukrajinský prezident Zelenskyj navštívil Prahu, se stal sám hostitelem - v sobotu 10. května přijeli do Kyjeva čtyři čelní představitelé tzv. koalice ochotných - Keir Starmer, Emmanuel Macron, Friedrich Merz a Donald Tusk. Po jednání se Zelenským, do něhož se přes videokonferenci zapojili i další členové "koalice ochotných" vyzvali v závěrečném prohlášení Putina, aby přijal ukrajinskou nabídku na třicetidenní bezpodmínečné příměří jako první krok k ukončení války. Pokud se tak nestane, pak Evropa s USA zkoordinuje další sankce a pošle další válečný materiál (Trump telefonicky informován), což potvrdili na závěrečné tiskové konferenci všichni přítomní: francouzský prezident, britský premiér, německý kancléř a polský premiér.
Odpověď byla rychlá. Ještě tentýž den bez ohledu na pozdní noční hodinu ruský prezident Vladimír Putin svolal tiskovou konferenci pro zahraniční novináře bez možnosti klást otázky. Po půlnoci, tedy už v neděli 11. května, si ve svém vystoupení pochválil moskevské oslavy výročí konce světové války, obvinil Kyjev z nedodržování předchozích krátkodobých příměří (velikonoce, oslavy výročí) a především předložil návrh na přímé rusko-ukrajinské jednání v Istanbulu, které by mohl začít už ve čtvrtek 15. května.
Dnešní ruské noviny chválí Putina, jak návrhem přímých rozhovorů "unikl léčce", kterou mu prý nastražili evropští státníci. Jak to ale vypadá, z tohoto mraku asi opět nezaprší, protože podle Putina by jednání mělo "odstranit základní příčiny konfliktu" a dosáhnout "dlouhodobého, trvalého míru pro historickou perspektivu", což jsou známé, pro Ukrajinu nepřijatelné požadavky (odstoupení území bez bezpečnostních záruk, změna vlády apod.). Na tom nic nemění ochota Zelenského přijet ve čtvrtek do Istanbulu, děj se co děj.
Před dvěma lety jsem sepsal osobně laděnou úvahu Narodil jsem se za války, umřu za války?". Vzhledem k mému věku není vyloučeno, že uvedená otázka se dočká kladné odpovědi. Bohužel!
P.S. Vymyšlená historika o Macronovi, který na cestě do Kyjeva šňupal kokain, usilovně šířená proruskými weby, budiž příkladem, jak snadno se ve věku sociálních sítí a řetězových mailů šíří lži a dezinformace.