Na okraj týdne 12.2.-19.2.2001
Hlavní zprávou týdne bylo oznámení výsledků arbitrážního soudu Mezinárodní obchodní komory ICC ve sporu CME versus Vladimír Železný. K události se vyjadřuji zde a zde a ve dvou přílohách, které archivují texty publikované v Lidových novinách a Strategii.
Ovšem nejen sporem o TV Nova živ je mediální analytik. Těch událostí bylo v minulém týdnu opět celá řada, o čemž svědčí mimořádná délka této rubriky.
Větší část laureátů tvořily staré známé tváře (Gott, Bílá, Bohdalová, Donutil), u diváků to vyhrávali spíše novácké televizní osobnosti (Zuna, John, Poulíček), překvapením bylo snad jenom vítězství Banánových rybiček Haliny Pawlovské nad Novotami Petra Novotného (ten si ovšem své bavičství v sólo kategorii uhájil).
V této souvislosti mě napadlo, že si televizní recenzenti dávají na čas s hodnocením programových inovací ČT v Novém roce. Pravda, byl tu kritický ohlas na Občana Krause, ale kolem nových cyklů jako Přesčas či Bez imunity se zatím chodí po špičkách. A jakoby nikdo nezaregistroval, že teenageři dostali nový odpolední pořad Letadlo. Že by televizi skutečně hodnotili jenom ti, kdo se na ni dívají - jako naši poslanci a bohužel i členové Rady ČT - jen večer po práci?
Nic bych proti tomu neměl, kdyby nám tito lidé vysvětlovali, jak se dostali na scestí, aby ti ostatní se z toho mohli poučit. Ale pokud mi někdo chce sdělit pouze to, že "já nic, já muzikant", pak nevím, proč jim média ten prostor poskytují. Například já osobně bych uvítal, kdyby mi Milan Šrejber jednou vysvětlil, jak to bylo tenkrát na podzim 1997. Já si totiž myslím, že tehdy Milana Šrejbera ODS využila i pro pokrytí jiných tajných sponzorů, k čemuž mě vede můj vlastní zážitek, který popisuji v příloze Louče.
TV3 na satelitu a kabelu tímto datem samozřejmě končit nemusí. Ale ta budoucnost by mě skutečně velice zajímala. Zvláště když se proslýchá, že Martinu Kindernayovi "hodil laso" konglomerát MEF Holding/GES Holding, který je údajně ochoten mu pomoci při uskutečnění jeho dávného plánu - zřetězit lokální a regionální studia do samostatné celoplošné sítě tak, aby byla nezávislá na regionálních "oknech" TV Prima.
Nedávná stávka zaměstnanců ČT vzbudila zájem i o podobné další případy:
Je zajímavé, jak snadno se někteří lidé pasují do role ohledavačů mrtvol. Vzpomeňme třeba na nedávný komentář Petra Štěpánka v MF DNES 30.1. "Česká televize je mrtvá", ale i na opakovaná vyhlášení Britských listů o definitivním konci veřejné televize v Čechách. V této souvislosti si vzpomínám, jak populárním se kdysi stal politolog Francis Fukuyama předpovídající konec historie. Když se ale kolem sebe rozhlížím, tak veřejné televize stále vysílají, a historii jen tak snadno ze svých zad nesetřeseme.
Étos jeho konání jsem - na rozdíl od motivace jiných autorů - nikdy nezpochybňoval. Britské listy se staly pozitivním fenoménem české kulturní a politické scény bez ohledu na to, že jejich editor občas ztrácel schopnost podrobit své názory kritické reflexi (Kytka, Štětina, ČT apod.) Pokud by se cokoli s Britskými listy stalo, vydávám výzvu: zachraňte archiv Britských listů, je v něm kus české historie. Nedpousťme, aby se stalo to, co provedl Neviditelný pes, který nás dnes nechá nahlédnout pouze do nedávné minulosti, ačkoli od roku 1996 se zde shromáždilo nemálo zajímavých textů.
zpět
Souboj o veřejné mínění Nováků
aneb Jak se informuje o výsledku arbitráže
Dva titulky ze středy 14.2."Železný musí vrátit miliardu" (Lidové noviny) a "Železný nemusí platit žádnou škodu" (Právo) jsou klasickým, téměř školním případem toho, jak role žurnalisty při předávání informací o nějaké události není nikdy nestranná a tzv. objektivní..
O tom, jak debaty, zda je láhev zpola plná nebo napůl prázdná, mohou zastínit meritum a podstatu věci, jsem napsal do rubriky Úhel pohledu v Lidových novinách 15.2.
Pozadí celé záležitosti jsem znovu aktualizovaně popsal v článku pro časopis Strategie, který v příloze uvádím v nekráceném znění.
Ovšem pokud má kdokoli zájem o skutečně podrobné informace o historii případu TV NOVA, pak se je dočte v mé knize "Média, internet, TV NOVA a já", kterou každý týden anoncuji v Louči. Novináře, které z této publikace čerpají fakta do svých komentářů, bych rád však upozornil: já už jsem druhotný, sekundární zdroj, obracejte se k primárním zdrojům informací, jedině tak můžete korigovat moje chyby, neboť chybovat je lidské.
Já jsem takovou chybu učinil minulý týden, když jsem v mimořádné příloze "ARBITRÁŽ" odkázal na tuto smlouvu z února 1997, jejíž neplnění mělo být předmětem arbitráže u rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory ICC.
Ten správný odkaz měl ovšem směřovat nejen ke smlouvě z února 1997, ale na tuto adresu, ke Smlouvě o koupi akcií z 11.8.1997, konkrétně na toto místo, kde v článku 4.2 je nekonkurenční doložka.
Bylo zajímavé pozorovat závody obou stran usilujících o to, aby právě jejich interpretace rozsudku byla přijata obecným lidem. Ještě v úterý se zdálo, že jasně vede Železný. On přišel první s tím, že se nic moc neděje a druhá strana neuspěla s požadavkem na náhradu škody, on zamotal do případu z jiných soudních sporů svoje oblíbené teorie o vracení plnění neplatných smluv a navíc prohlašoval, že se v Nizozemsku odvolá.
Ve středu však Klinkhammer ze CME přešel do ofenzivy, začal hřímat o zabavování majetku (jak vděčné téma pro média, když bohatec dojde k úhoně, v sobotu si Blesk vychutnal i zámek paní Marty v Bretani) a zpochybnil podání žaloby k soudu v Nizozemsku, jejíž odkladný účinek by fungoval jedině tehdy, kdyby tu miliardu Železný v hotovosti u soudu složil.
Právě ve středu došlo k zajímavému polednímu intermezzu, kdy v živém vysílání Radiožurnálu Vladimír Železný po telefonu rozvíjel své teorie, jako by byl v pořadu Volejte řediteli sám. To všechno ale jen do toho okamžiku, kdy z druhé linky promluvil Jan Vávra, což Železný nečekal. Oba pánové se pak navzájem počastovali přízviskem "lhář", načež Železný třískl telefonem a potom už nebyl pro média absolutně k dosažení. Všechno to za něj musel vyřizovat jeho mluvčí Martin Chalupský, který ovšem často tápal, takže počáteční náskok z úterka se vytratil a koncem týdne to vypadalo na plichtu.
V sobotním pořadu Volejte řediteli proběhlo vše, jak se dalo očekávat: telefonát babičky, která se obává o osud Novy a hned nato - tentokráte bez rušivých vstupů Jan Vávry - uklidňující odpověď. Kupodivu, byla zde naznačena ochota dlužnou částku CME zaplatit, ovšem zda to bylo míněno vážně, nedá se zatím posoudit. Jinak Železného tým odkazuje na úterý 20.2., kdy prý oznámí, jak se s arbitrážním nálezem ředitel Novy vyrovná.
Handicap absence hlásné tribuny srovnatelné s pořadem Volejte řediteli se Klinkhammerův tým snažil vyrovnat tím, že ještě v pátek 16.2. oznámil, že je připraven celý arbitrážní rozsudek zveřejnit, aby nedocházelo k jeho zkresleným interpretacím. Problém však spočívá v tom, že se zveřejněním musí souhlasit i druhá strana. A ta zatím k této nabídce mlčí.
zpět
Kdo to zavinil?
aneb Rada ČRRTV jako fackovací panák
Po bitvě bývá obvykle každý generálem a náhle se vyrojí spousta rozumbradů, kteří vědí, jak to mělo být, kdyby... Po prohraných bitvách se také obvykle hledají viníci.
Ve věci mezinárodních soudních sporů o TV NOVA, které vede Ronald Lauder a jeho společnost CME, mají naši komentátoři jasno: může za to Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (RČRRTV)
Advokát Václav Vlk v Lidových novinách 16.2. ve svém komentáři "Železný vyhrál" píše: Nejsmutnější v celé kauze však je tajtrlíkování Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která mohla společně s politiky všemu předejít...". Jiří Leschtina v MF DNES 16.2. nazývá RČRRTV "Úřadem na ochranu Novy", a dokonce i Jaroslav Veis ve svém víkendovém komentáři 17.2 v české BBC ukazuje prstem výhradně na správní a regulační orgán RČRRTV jako na hlavního viníka.
Přestože nemám jediný důvod RČRRTV - zvláště v současném složení - obhajovat, chci se této Rady zastat. Neboť tím, kdo nese největší vinu za současný stav, jsou poslanci Sněmovny, kteří zde sloužili v letech 1992-1996. Právě oni přes odpor a odbornou oponenturu RČRRTV přijali zákon č.301/95, kterým deregulovali zdejší mediální scénu a zbavili Radu jejich pravomocí natolik, že až do další novely 135/97 si tady každý mohl dělat co chtěl - přinejmenším ve věci majetkových a vlastnických rošád.
Nejde jen o to, že RČRRTV od ledna 1996 byla zbavena pravomoci schvalovat či odmítat změny v licencích, které udělila, ale navíc byla parlamentem donucena, aby rušila licenční podmínky, které se vysílatelům nehodily do krámu.
Zvláště u advokáta Vlka bych čekal větší obeznámenost se zákonem a jeho průběžnými novelizacemi. Já tu historii kdysi popsal v březnovém čísle Nové přítomnosti v roce 1997 pod názvem Nejde jenom o Novu. Internet mi umožňuje, abych tento text doplnil konkrétními důkazy.
Zákon 301/1995 jako hlavní viník
Původně měla novela projednávaná v roce 1995 pouze rozhodnout o dalším osudu ČT2 tak, jak to ukládal zákon 36/93 přijatý při dělení Československa. Současně byla do této novely zakomponována změna licenčního principu pro kabel a satelit v princip registrační. Původní návrh novely měl skromnou podobu sněmovního tisku číslo 1821. Tento tisk po projednání ve výborech, kde se dostával do mlýnského kola lobbyistických zásahů, roztáčeného zájmy komerčních médií, postupně bobtnal a bobtnal, až dostal podobu tisku č.1957. Navíc ve druhém čtení se do tohoto sněmovního tisku dostalo tolik změn a vpisů, že když se o něm 8. a 9. prosince hlasovalo, ze stenogramu o hlasování dnes téměř není vůbec jasné, kdy se vlastně o čem hlasovalo. Nicméně to důležité v archivu elektronické knihovny parlamentu zůstalo.
Mám na mysli ustanovení přechodná a závěrečná, odstavec č.3 o rušení licenčních podmínek, který ve sněmovním tisku měl tuto podobu:
(3) Provozovatel rozhlasového a televizního vysílání, pokrývajícího méně než 70 % území České republiky, může do 90 dnů od účinnosti tohoto zákona požádat Radu České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání o zrušení podmínek, stanovených Radou České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání podle dosavadních předpisů; této žádosti Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání vyhoví
Ten odstavec do novely vložilo lobby kabelových televizí, které byly vcelku oprávněně nespokojeny s tím, že RČRRTV "přeregulovala" a ukládala jim kvóty českých pořadů ve všech retranslovaných programech. K nim se ochotně přidali provozovatelé rozhlasových stanic. Ale pozor, to rušení licenčních podmínek se týkalo pouze lokálního či regionálního vysílání. Původně byl prý limit pokrytí mnohem nižší a do výše 70 procent ho nafouklo lobby TV Premiéra, která by se do tohoto limitu vešla, její licenční podmínky by mohly zmizet, zatímco TV NOVA by licenční podmínky zůstaly.
A nyní dochází k předkládání důkazů. Stálá masmediální komise se usnesla, že to omezení 70 procent odstraní, takže nyní i TV NOVA si mohla požádat o zrušení všech podmínek. Sněmovně to přednesl Ondřej Zemina, který zde prohlásil:
"Dále v bodě 10 společné zprávy vypustit slova "pokrývajícímu nejméně 70% území České republiky". V souvislosti s tímto pozměňovacím návrhem doporučujeme v čl. VI Ustanovení přechodná, společná a závěrečná, vypustit odst.3. Dosavadní odst. 4 bude pak označen jako odst.3. V nově označeném odst. 3 pak vypustit slova "pokrývajícího nejméně 70% území České republiky".
Při studiu tisku č.1957 zároveň doporučuji všimnout si bodu číslo 14, který praví:
14. V par.14 odst. 2 se vypouštějí slova "nebo licenci odejme (par.15)".
Tímto ustanovením byla Rada připravena o další nástroj regulace, který zde sloužil jako pojistka pro případ, kdyby se provozovatel neřídil podmínkami licence nebo kdyby se chtěl přetransformovat v něco jiného, než co mu licence ukládala.
Za zmínku stojí také vystoupení poslankyně Hany Marvanové, která v duchu ideologie klausismu "konkurence přináší (automaticky) kvalitu" smetla ze stolu veškeré námitky, jež RČRRTV přednesla.
A jako bonbónek na konec uvádím závěrečné slovo předkladatele zákona Martina Přibáně. Nikdo není dokonalý a každý z nás se může dopustit chyb. Že tato novela 301/1995 měla nepříznivý vliv na naši mediální scénu, uznali sami poslanci, kteří ji o 18 měsíců později korigovali v další novele 135/1997 tím, že vrátili RČRRTV některé kontrolní a rozhodovací pravomoce.
Ale nevím, proč je z propletence právních sporů kolem TV NOVA dnes obviňována výhradně Rada ČRRTV a jak může bývalý poslanec Martin Přibáň vystupovat jako expert na média, když není ochoten (nebo schopen?) tuto chybu veřejně uznat - mám na mysli jeho stať "10 let svobodných médií" ve sborníku revue Proglas "Česká konzervativní a liberální politika".
Téměř jednomyslné hlasování o novele 301/95, jejíž kladné přijetí šlo napříč politickým spektrem s výjimkou komunistů, se dá vysvětlit tak, že poslanci nedohlédli závažnost a hloubku deregulace. Výsledný text novely byl zřejmě přijímán jako kompromis, při kterém ideologové klausismu, mocně ovlivňováni zájmy komerčních médií (kabelový průmysl, soukromé rozhlasy, nikoli však Železný, který ke zrušení svých licenčních podmínek přišel jako slepý k houslím), dostali svoji deregulaci a na oplátku souhlasili s tím, že České televizi se definitivně přidělil druhý program.
Dnes už se také zapomíná, že RČRRTV se snažila zabránit tomu, aby došlo k nekontrolovanému přelévání kapitálu a vlivu u provozovatelů vysílání (viz správní řízení s ČNTS, Premiéra a.s. a Radio Alfa). Nicméně nic nezmohla proti Stálé komisi pro hromadné sdělovací prostředky PSP, která po památném zasedání v Harrachově na podzim 1996 přímo přikázala Radě, aby všem požadavkům Vladimíra Železného vyšla vstříc. Také o tom existují písemné dokumenty (Výroční zpráva RČRRTV za rok 1996), bohužel nikoli na internetu, pouze v Parlamentní knihovně.
zpět