| LOUČ č.42 2.7.2001 |
| občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
| motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí... © Milan Šmíd |
| Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojů www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, www.britskelisty.cz, www.ram.cz, www.radia.cz www.parabola.cz a dalších URL. |
Na okraj týdne 25.6.-2.7.2001
* Dne 26.6. Sněmovna poslanců přehlasovala prezidentské veto a tím definitivně schválila nový zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Poznámka k přijetí vysílacího zákona je zde.
* Při prohlížení programu 37.schůze PSP mě zaujal návrh novely volebního zákona, která chce, abychom se vrátili k praxi dvoudenních voleb (pátek+sobota) a zrušili současnou právní normu, která volby soustřeďuje do jednoho dne (neděle). Novináři si stěžují na příchod okurkové sezóny, a přitom tohle téma by se klidně mohlo stát předmětem širší veřejné diskuse. Pokud vím, tak od dubna, kdy ten návrh je v parlamentu ve hře, si ho média vůbec nepovšimla.
* V pátek 29.6. brněnská iniciativa ČT - věc veřejná umístila výsledky forenzního šetření ČT na server www.ct-vv.cz. Podle zprávy MF DNES 30.6. hodlá Jiří Balvín původce úniku těchto informací zažalovat. Komentář k události je zde.
* Kdyby čtvrteční vystoupení Vladimíra Železného 28.6. na tiskové konferenci nebylo k pláči, bylo by spíše ke smíchu. No uznejte, člověk, který nechá vykrást počítač svého protivníka a tyto ukradené materiály předkládá jako důkazní materiál u soudu, najednou začne křičet: "podívejte, oni mi ukradli disketu s bankovními převody". O tom, že válka o TV Nova je "dirty business" na obou stranách, není třeba pochybovat. Naštěstí média už tyhle triky příliš nezajímají a páteční deníky - s výjimkou Jany Perglerové v Právu - tohle téma tiskovky víceméně ignorovaly.
* Týdeník Marketing & Media (www.mam.cz) věnoval 25.6. svoji přílohu M&M plus tématu Televize a rozhlas. K článku Václava Udatného o digitálním vysílání v této příloze bych se rád vrátil v některém z příštích vydání Louče.
* Silvio Berlusconi slibuje tři moudré muže, kteří budou dohlížet na jeho mediální byznys po dobu, co bude předsedou vlády. Při volební kampani sliboval veřejnosti tři nezávislé experty z USA, Británie a Německa. Dnes to vypadá spíše na tříčlennou komisi kontrolovanou parlamentem, případně na tříčlenný tým ustanovený antimonopolním úřadem. Podobné tříčlenné řešení svého konfliktu zájmů sliboval Berlusconi už v roce 1994, ale tak dlouho se o něm diskutovalo, že nikdy nespatřilo světlo světa, protože Berlusconi tehdy po sedmi měsících odstoupil.
* Na europemedia.net se uvádí, že francouzská vláda přijala zákon, podle něhož by se každá webová stránka měla oficiálně archivovat buď v Národní knihovně nebo v audiovizuálním institutu INA. Některé problémy je však třeba vyřešit. Například zda se bude jednat jen o webové stránky na francouzském teritoriu nebo o webové stránky ve francouzštině umístěné na zahraničních serverech.
* Tento internetový odkaz vás dovede k webové stránce deníku, který údajně čte nejvíce lidí na světě.
Vysílací zákon v cíli maratonského běhu
37. schůze Sněmovny poslanců zařadila hlasování o návrhu zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání jako svůj první bod. Přehlasování prezidentského veta proběhlo bez větších diskusí a bez velkého zdržování.
Záznam hlasování ukazuje, že nebyl problém dát dohromady nadpoloviční většinu překonávající požadovaných 101 hlasů. K dosavadním sociálně demokratickým oponentům zákona Pavlu Dostálovi a Zdeňku Jíčínskému se přidali jen dva další disidenti (Stanislav Křeček, Michael Kuneš), jinak se hlasovalo jako posledně - smluvněopoziční strany a komunisté pro, čtyřkoalice (s výjimkou Miroslava Kalouska) proti.
Novému vysílacímu zákonu jsem věnoval už tolik bajtů Louče, že nemám, co byl k nim přidal. Přehled článků k zákonu je zde.
Stručně shrnuto: několik systémových nedostatků v zákonu vytváří nášlapné a časované miny, které mohou, ale také nemusí vybuchnout. Záleží na tom, jak se kolem nich bude chodit.
Tou jednou nášlapnou minou - opakuji to už do omrzení - je nadbytečně velká a politicky nominovaná Rada pro R a TV vysílání (RRTV), jejíž závislost na politických stranách je dána jednokomorovou volbou Sněmovny poslanců a snadností jejího odvolávání.
Tou druhou nášlapnou minou je systém prodlužování licencí, jehož hlavní vadou není podle mého názoru to, co tvrdí čtyřkoalice a prezident, že "výrazně omezuje možnost vstupu nových zájemců o provozování celoplošného rozhlasového a vysílání". Já ten hlavní nedostatek vidím spíše v tom, že systém tak jak byl přijat - žadatel požádá a RRTV musí prodloužit platnost existující licence se vším všudy - konzervuje všechny nedokonalosti a problematická rozhodnutí učiněná v minulosti.
Cenný veřejný statek - mám na mysli především celoplošné soubory kmitočtů - byl vydán soukromým subjektům k užívání, aniž byl zatížen břemenem povinnosti vůči veřejnému zájmu. Ten veřejný zájem bývá vyjádřen v licenčních podmínkách, a těch se vysílatelé, včetně TV NOVA, v minulých letech zbavili za přispění nezkušené Rady a později spřátelených poslanců. Jak? To jsem kdysi popsal v příloze Louče 27.
Na jedné straně uznávám, že u malých nevýdělečných licencí - týká se to zvláště lokálních rozhlasových a televizních stanic - by se nemělo prodlužování licencí zatěžovat nereálnými požadavky. Navíc u rozhlasového vysílání se mnohé nedodělky z let 1992-1994 u nových licencí postupně odstranily.
Celoplošné televize však stále "jedou" na základě papírů vydaných v letech 1993-1994. Ty papíry jim například umožňují blokovat a nevydat jednou přidělené kmitočty, ačkoliv je v některých případech nevyužívají a nechávají ležet ladem (podrobnosti viz výroční zpráva RRTV).
Praxe ukáže, zda nový vysílací zákon neskrývá ještě další nášlapné miny, mezi něž počítám například možnost navazování netransparentních vlastnických vztahů a z nich plynoucí dominantní ovládnutí médií hlavního proudu.
V rozhovoru, který jsem poskytl Karlu Hvížďalovi, jsem svůj názor vyjádřil takto: Zda se při přijetí nového vysílacího zákona stala či nestala nějaká závažná chyba, to se dozvíme při příštích parlamentních volbách.
"Tady a teď" u ledu, audit ČT Brno na světě
V pátek 29.6. přistál v mé elektronické poště záznam výměny e-mailů týkajících se pořadu Tady a teď, který se měl vysílat ve čtvrtek večer a nevysílal se. Protože jsem se mezi adresáty té konverzace v kolonce CC nenašel a protože ani adresa odesílatele se nekryla se žádnou z adres lidí, kteří spolu konverzovali, nemám důvod tu korespondenci zveřejňovat. Zvědavým však mohu sdělit: Pořad Tady a teď o auditem zjištěných skutečnostech ve studiu ČT Brno byl definitivně "zakousnut" ve čtvrtek 28.6. v 16.30 hodin, tři hodiny před vysíláním.
Na serveru www.czech-tv.cz mezitím vedení ČT oznámilo, že "plní svůj slib a se souhlasem auditorské společnosti HZ Praha, spol. s r.o. zveřejňuje výsledky šetření forenzního auditu v TS Brno a TS Ostrava České televize. Nadále platí skutečnost, že se vedení ČT nebude k těmto výsledkům vyjadřovat do doby, než Rada ČT vydá své stanovisko k výsledkům tohoto šetření. "
Po prohlédnutí nabízeného dokumentu (Word), jsem však zjistil, že jde o jednu kapitolu V. s názvem Shrnutí, ve které se podkapitoly V.3. a V.4. stručně zmiňují o Brnu a Ostravě, podrobnější údaje tu však chybějí. ČT tudíž zveřejnila shrnutí celého auditu, nikoli speciální zprávu o TS Brno a TS Ostrava.
Co neudělala ČT, učinil server www.ct-vv.cz iniciativy ČT - věc veřejná. Ten nabídl internetovým čtenářům nejen kompletní zprávu forenzního šetření PricewaterhouseCoopers, z níž před časem ČT zveřejnila její shrnutí (komentoval jsem ho v Louči č.38 titulkem Audit, který není auditem), ale také podrobnou Zprávu o forenzním auditu v TS Brno a TS Ostrava.
Auditorem Brna a Ostravy nebyla PricewaterhouseCoopers (která svoji zprávu opatrně nazývá výsledkem forenzního šetření), ale HZ Praha s.r.o. (která se hlásí k tomu, že provedla forenzní audit).
Zběžně jsem si prostudoval jenom část TS Brno, které má 172 stran. Co mne zaujalo, byl víceméně smířlivý tón shrnutí, které sice zmiňuje "jednání odpovědných pracovníků v rozporu s vnitřními pravidly ČT", ale "převážně se jednalo o pochybení formálního charakteru". Nebo se zde konstatuje, že "osoby jednaly ve střetu zájmů", ale "konkrétní prokazatelné poškození ČT však z tohoto jednání nebylo zjištěno," přičemž "majetek TS Brno je spravován s přiměřenou odbornou péčí."
Překvapivě kriticky se audit staví k práci mimořádné kontrolní skupiny ČT vedené ing.Beranem (vyslaná do Brna ředitelem Chmelíčkem, zprávu předložila 4.12.2000), když o ní říká, že "většina prezentovaných kontrolních závěrů (Chmelíčkovy kontroly) nebyla naším forenzním auditem potvrzena." (Což ve mně okamžitě vybudilo otázku: Že by měli pravdu ti, kteří tvrdili, že Chmelíček musel tak náhle padnout, protože chtěl odvolat chráněnce oposmluvních politiků brněnského ředitele Drahoše?)
Nejsem si jist, zda auditoři ovládají pravidla filmového byznysu při prezentaci případu koprodukce filmu Lotrando a Zubejda, do níž TS Brno vložilo 24 milionů Kč, zatímco koprodukční partner Mirage jen 7 milionů Kč (z toho 1 milion FRF/5 milionů CZK z grantu Eurimage). Ano, ta smlouva nebyla podařená, v TS Praha by ke koproducentovi nebyli tak vstřícní. Nicméně tvrdit, že došlo "k jednoznačnému poškození ČT" jenom proto, že se ČT vzdala podílu z distribuce v kinech, je trochu silná káva. Pokud vezmeme v úvahu, že ČT získala vysílací práva na poměrně slušnou pohádku pro příštích nejméně sedmdesát let, pak kupecké počty auditu poněkud selhávají. Zvláště tam, když odečítají od nákladů koproducenta Mirage jeho grant z EURIMAGE (nikoli EUROIMAGE, jak audit uvádí). Pravidla Eurimage jsou taková, že grant se z výnosů musí postupně splácet zpátky.
Při listování tímto dokumentem, který zveřejňuje nejen smlouvy o nákupech a prodejích materiálů, o spolupráci s externími firmami, ale také honoráře nejrůznějších scénáristů, režisérů a herců, si živě dokážu představit, jak se těchto informací asi chytí bulvár. Zřejmě zaujmou honoráře Bolka Polívky, možná i některých režisérů a herců.
Ano, velkorysost institucí placených z veřejných peněz je často větší než tam, kde se vydávají peníze soukromé. Z doslechu však vím, že Petr Novotný dostával za své Novoty na TV Nova řádově stejné peníze jako Bolek Polívka.
Do jisté míry chápu Balvínovo rozhořčení nad únikem informací. U auditu PricewaterhouseCooper sice chybějí jeho přílohy, není tedy tak konkrétní jako audit HZ Praha s.r.o., ale i tento dokument obsahuje větu: "Zodpovědnost za distribuci konečné zprávy třetím stranám leží na straně ČT."
Jsem velice zvědav, zda se přijde na to, jak se ten dokument k brněnské občanské iniciativě dostal.
Zpráva z jednoho semináře
aneb Jak jsem večeřel s Václavem Klausem (a poslouchal ho)
To, že existuje organizace se zkratkou EBP, jsem se dozvěděl zhruba před třemi měsíci, když jsem byl požádán vydavatelstvím Economia o referát pro seminář EBP. European Business Press sdružuje vydavatele tisku zabývajícího se ekonomikou.
Pražský seminář byl součástí jejich výročního zasedání (podezřívám EBP, že to byl desátek odevzdaný ve prospěch služební turistiky) a nesl hrdý přívlastek "strategický". Nezmiňuji se o něm jenom kvůli tomu, že jsem tu řečnil na téma, které mi organizátoři navrhli zřejmě proto, abych pobavil shromážděné publikum příběhem z historie mediálního podnikání na divokém Východě.
Rád bych zprostředkoval informaci o tom nejzajímavějším, co na semináři bylo, o vystoupení Roberta Peňažky, ředitele pražské kanceláře Leo Burnett Advertising. Jeho referát se jmenoval: "Češi na prahu třetího milénia - typologie životních stylů české společnosti."
V powerpointové prezentaci před námi defilovaly jednotlivé typy osob a rodin od aktivních optimistů (průměrný věk 28 let, zastoupení ve společnosti 7%), přes novou střední třídu (39 let, 6%), standardního manžela a manželku (40 let, 20%) až po nostalgické komunisty (52 let, 7%). Řadu typů (emancipovaná žena, autoritativní hlava rodiny, manažer, věčně mladí apod.) jsem vynechal a když jsme se ptali, čím se ta typologie řídila, bylo nám odpovězeno, že způsobem života, postojem k životním realitám a k prostředí, ve kterém se pohybují, jakož i jejich spotřebními zvyky, do čehož spadala nejen konzumace zboží, ale i konzumace médií.
Bylo toho hodně, co si agentura Leo Burnett zjišťovala - kolik kdo je ochoten vydat za boty, za oběd v restauraci, za nové hodinky, koho má kdo za vzor, jak se dívá na svět, jak kdo tráví dovolenou atd. atd.
V diskusi na závěr padla otázka, zda podobné průzkumy Leo Burnett udělal i v dalších postkomunistických zemích a zda se Česko odlišuje od takových srovnatelných zemí jako je Polsko, Maďarsko, Slovensko.
Robert Peňažka odpověděl, že v České republice naměřili ve srovnání se sousedy největší stupeň pesimismu a nejmenší ochotu angažovat se ve věcech veřejných, případně usilovat o změnu. V mezinárodním publiku na semináři to zašumělo a vyvolalo oživení. Kdyby ti zahraniční hosté věděli, že téměř každý, kdo se v této zemi za posledních šedesát let snažil věci zlepšovat a napravovat, to dříve či později, tak či onak, nakonec odskákal, tak by se možná tolik nedivili.
Na druhé straně výzkum agentury Leo Burnett, který se periodicky obnovuje, zaregistroval nadějnou změnu u nejpočetnější typové skupiny standardních manželů a manželek (Ordinary Mr. and Ms. - 20%). Tato skupina, která se zajímá o politiku a obvykle se snaží přizpůsobit většinovým náladám a proudům, která dbá na rodinu, střídmě utrácí, jejímž vzorem je Karel Gott a hodně se dívá na televizi, tak tato skupina se prý začíná měnit. Zatímco dříve odmítala brát za cokoli odpovědnost, svoje zaměstnání pokládala za samozřejmost, zatímco dříve pro ni za všechno mohli ti ostatní - Rusové, komunisti, vláda, prezident, NATO, dnes, po prvních osobních zkušenostech s nezaměstnaností si začínají uvědomovat odpovědnost za svůj vlastní osud a jsou ochotni začít se měnit.
Zatímco seminář se konal v Arcibiskupském paláci na Hradčanech, večeře proběhla v jednom ze sálů Obecního domu. Dostavil jsem se přesně na čas podle pozvánky a našel jsem tady jenom hostitele a příslovečně přesného Václava Klause, neboť zahraniční hosté dorazili opožděně. Václav Klaus jako čestný host při večeři předával cenu EBP evropské firmě roku 2001 tak, jak ji vybrala a odhlasovala ekonomická periodika sdružená v EBP. Tu cenu letos dostala nějaká švédská společnost, jejíž jméno jsem přeslechl.
Zato jsem nepřeslechl projev, který Václav Klaus pronesl. Nejprve zavzpomínal na své mládí, když ve stejném sále absolvoval taneční kurzy a byl ještě nesmělým mladíkem. Poté pohovořil o transformaci společnosti a ekonomiky, která nikdy neprobíhá podle učebnic. Každá reforma má svoje transformační náklady, které je třeba vynaložit na to, aby se mohly dostavit transformační výnosy. Současný problém je prý v tom, že ty výnosy nepřicházejí nikdy hned, ale až v určitém časovém odstupu. Teď jsme jenom platili, ale protože to hlavní se už udělalo, jsme za vodou a čekají nás lepší zítřky.
Václav Klaus neopomněl pohovořit také o Evropské unii a postěžovat si na její převládající levicové tendence. Doslova řekl a patřičně to zdůraznil, že evropanství (Europeanism) je náhradní ideologií, die Ersatzideologie, socialismu. Tím víceméně svůj projev skončil.
Ze semináře jsem si přinesl domů nejrůznější tiskoviny vydavatelství Economia, mezi nimi i dvouměsíčník Listy, který si rád přečtu, ale 50 Kč za něj nedám. A co čert nechtěl, v rámečku určeném pro citace jsem našel napsáno:
"Ideologie, místo aby se jako ideologie prezentovala... přichází v podobě objektivní informace. Europeismus je světským náboženstvím mezi jinými vírami. A není náhodou, že vábí zklamané přívržence našich ztracených náboženství, frustrované levičáky i mudrce křesťanské demokracie... Právě díky své rozporuplnosti má Evropa tak velkou přitažlivost. Chtít postoupit dál by vedlo jen ke zklamání." (Régis Debray, francouzský publicista).
Nevím, v jakém kontextu tento citát frustrovaného levičáka Debraye vznikl, a co sledoval A.J.Liehm nebo Václav Žák tím, že ho do čísla 3/2001 vybrali. Nicméně ta podobnost s názorem Václava Klause mě překvapila. Že by Klaus byl pilným čtenářem Listů?
Řekli o redaktorech ČT
No, je to pravda. Někteří, vlastně mnozí a vlastně si uvědomuji, že téměř všichni, které můžeme označit za kauzisty v případech České televize, prošli TV Nova. Je to pravda, je to pravda, jsou to naše nebo moje zvrhlé děti, chcete-li. Je to tak.
Vladimír Železný v pořadu Volejte řediteli 30.6.2001 odpovídá na dotaz, který upozorňuje na to, že redaktor pořadu ČT Fakta Petr Vrabec je bývalým redaktorem TV NOVA.